9. 3. 2010

Dune - board game


Včera to bylo poprvé, co jsem si zahrál deskovou hru Dune na motivy stejnojmenné knihy Franka Herberta, kterou není třeba představovat. Byl jsem přizván do hry, jako šesté kolo od vozu, neboť v šesti je hra nejlepší.

Na Boardgamegeek má hra hodnocení "pouze" 7.65, avšak je na slušném 64ém místě v žebříčku. To je na hru z roku 1979 dobrý výkon. Ale není divu - hru publikovali Avalon Hill. Odpovídá tomu i komplikovanost hry, rozhodně je docela těžké udržet z počátku všechna pravidla a výjimky. Ono totiž vlastně nic jiného, než výjimky z pravidel, hra neobsahuje.

Základním herním prvkem je šest stran, klanů, které se snaží získat kontrolu nad planetou Duna. Jde o Atreidy, Harkonneny, Fremeny, Guilda, Císař a Bene Gesserit. Vtip je v tom, že každý z nich má diametrálně odlišný styl hry, přestože cíl mají všichni stejný - získat kontrolu nad třemi městy z celkového počtu pěti. Postup se ale liší.

Hrací plocha je rozdělena jednak na jednotlivá území - písečná, kamenná, dále pak města a severní pól. Na každém území spí spolu stát pouze jednotky maximálně dvou stran - což pak vyústí v konflikt. Druhé dělení je po výsečích - sektorech. Tyto sektory slouží k pohybu písečné bouře, která smete všechno v poušti. Bouře se pohybuje po náhodných skocích okolo mapy a i když je několik způsobů, jak se jí bránit, jde o jeden z nejdestruktivnějších prvků hry. Bouře má ještě jednu funkci - podle toho, ke komu je bouře nejblíže, se určí pořadí hráčů v tahu, pořadí vyhodnocování bitev a také jde o rozhodující prvek v případě remízy na válečném poli (což mimochodem způsobilo vítězství v naší partii).

Na začátku tahu se vždy určí, na jakém území se objeví koření. Koření je zde univerzální platidlo, byť těžba není rozhodně jediný zdroj příjmů. Každopádě je objevení koření jeden z hlavních motivů vyslat svoje jednotky do pole. Hráči mohou posouvat svoje jednotky o jedno území jakýmkoliv směrem, mohou je převážet ornikoptérami třikrát dále, ale také si je mohou nechat přivážet z vesmíru kosmickou lodí ze svých rezerv, za což se ale platí. Na konci tahu se pak vytěží koření podle toho, kdo území s kořením dobyl. Avšak samotné vítězství nic nemusí znamenat - jedna jednotka vytěží maximálně dvě koření, takže pokud vám tam po bitvě zůstanou dva panáčci, je celkem fuk, kolik koření je okolo vás. To tam zůstane až do doby, kdy jej někdo vytěží v příštím tahu, dokud se neprožene písečná bouře nebo dokud nepřijde červ.


Mezi kartičkami s kořením se totiž vyskytují i karty s červem, který automaticky vyhladí území, kde se naposledy koření vyskytlo. Je to náhodný prvek, který zkřiví tvář i aktuálnímu vítězi v dané oblasti.

Když se na jednom území objeví dva soupeři, dojde k boji. K boji jsou potřeba jednak akční karty (dva druhy útočných, dva druhy obranných, nějaké hluché a nějaké speciální), kterých může hráč držet maximálně čtyři a do boje nasadit nejvíce jednu obrannou a jednu útočnou. Dále pak do bitvy může poslat hrdinu, který znatelně posílí stávající jednotky. Je však možné ale hrdinu otočit proti soupeři a to pomocí kartičky "zrádce", kterou ale musíte tipnout. Poslední prvek je pak kolečko, na kterém si hráči nastaví, kolik jednotek do boje pošlou - tedy počet jednotek, který jim chcípne i v případě, že bitvu vyhrají. Tohle je důležitý prvek, jelikož se tím určuje, kolik jednotek zůstane v městě, u koření nebo prostě v poli. Poražená strana samozřejmě přijde o všechno.

Akční karty, které jsem zmínil výše, jsou posledním prvkem základních herních pravidel. Vylosuje se šest karet, otočí se obrázkem na stůl a spustí se aukce. Kdo nabídne nejvíce koření, získá kartu. Není samozřejmě nutné vždy nakupovat, také je maximální počet karet v ruce 4. Avšak krom zbraní a obran jsou k dispozici speciální karty, které dokážou zamíchat partií.


Takhle jsem se pokusil stručně naznačit, o co ve hře jde. Nezní to blbě, což? Ale hlavní těžiště je právě v rozdílnosti jednotlivých zúčastněných stran. Zde totiž přichází výčet výjimek pro jednotlivé strany, které výrazně ovlivňují strategii. Vlastně - bez těchto extra pravidel by Dune nebyla "ta Dune".

Atreidé - mají speciální schopnost, že se mohou podívat na kartu s výskytem koření o tah dříve - vědí, kde se objeví koření. Dále se mohou dívat na akční karty, které se zrovna draží - ergo pokud o nějakou kartu Atreid stojí, bude asi dobrá a možná se vyplatí přehodit. Navíc se Atreid může nechat uplatit částkou dohodnutou mezi hráči, že tyto informace sdělí i někomu jinému. Poslední výhodu mají v tom, že se mohou zeptat protihráče během bitvy, jakou akční kartu má připravenou - respektive se může zeptat na cokoliv ohledně bitvy, na co se dá odpovědět "ano - ne". Atreidé mají ze začátku hry některé jednotky již nasazené ve městě.

Harkonneni - kdykoliv vydraží akční kartu, dostanou druhou kartu z balíčku zdarma - celkem mohou mít až osm karet. Mají k dispozici rovněž čtyři zrádce do bitev, zatímco ostatní hráči jen jednoho. Pokud vyhrají bitvu, mohou nepřátelského hrdinu zajmout nebo zabít s profitem. Mají některé jednotky od začátku hry nasazené ve městě.

Fremeni - objevují se všichni na mapě (koneckonců jsou na Duně doma) v jedné oblasti. Písečná bouře je smete jen z poloviny. Objeví-li se na území červ, Fremeni mají schopnost jej řídit a cestovat jednorázově na jakékoliv místo planety. Pakliže po patnácti tazích hry nejsou obsazená města nebo jsou některé obsazené Fremeny, stávají se vítězi hry.

Guilda - kdykoliv libovolný hráč nasazuje nové jednotky z rezerv na hrací plochu (přiváží je z vesmíru), platí právě Guildě poplatek za dovoz. Sama Guilda platí za dovoz vlastních jednotek jenom polovinu, může je umístit na libovolné místo mapy a i stahovat jednotky do rezerv. Pokud po patnácti tazích není jasný vítěz, je vítězem Guilda. Na startu hry mají již nasazené některé jednotky ve městě.

Císař - kdykoliv se vydraží akční karta, hráči platí právě Císaři za tento obchod (Císař platí do banku). Na začátku hry nemá na planetě žádné jednotky. Může ale nasadit elitní vojáky s dvojnásobnou silou v počtu až pěti kusů. Jeho síla spočívá ve financích - snadněji vyhraje aukce, spíše podplatí Atreidy za zisk informací o akčních kartách v dražbě.

Bene Gesserit - patrně nejzajímavější herní styl. Jednak - hráč si napíše na papír, kdo a kdy podle něj vyhraje hru. Pokud se jeho tip ukáže správný, je to Bene Gesserit, který vítězí. Díky telepatické síle může Bene Gesserit zakázat použití jedné akční karty v bitvě. Na začátku hry má jenom jednu jednotku na severním pólu. Leč hlavní trik je, že jednotky Bene Gesserit smějí jako jediné koexistovat s ostatními na jednom území - tedy může se vyskytnout v místě, kde již další dvě strany své jednotky mají. Říká se tomu koexistence a pokud hráč vyhlásí na daném území tento stav, nedochází ke konfliktu. Může samozřejmě koexistenci zrušit jen jednom území a tam se odehraje bitka. Poslední finta - kdykoliv si kterýkoliv hráč nasazuje jednotky na hrací plán, Bene Gesserit si automaticky přidá jednu svou jednotku, která se lidově řečeno "přisere".


Tohle dělá ze hry absolutní bombu. Je zázrak, že se podařilo hru vyvážit při takto rozdílných pravidlech pro jednotlivé hráče, ale kupodivu to funguje. Já jsem hrál první rundu v životě, takže moje taktické možnosti byly nulové. Přesto jsem několikrát zvrátil bitvu ve svůj prospěch správným nasazením hrdiny a zbraní a jednu chvíli jsem kontroloval dokonce dvě města. Teprve nyní, když si retrospektivně přehrávám herní situace, mi docházají katastrofické chyby - jako třeba nepoužití karty, která zakazuje protiháči použít speciální schopnost. Totiž častým doplňováním jednotek do jednoho města se mi tam začali podezřele často přisrávat Bene Gesserit, takže se pak nakrásně stalo, že jsem po jedné bitvě zůstal ve městě se dvěma jednotkami, zatímco okolo mne bylo asi pět "koexistujících" šmejdů.

Stejně tak Fremen se honil po jedné části mapy za kořením, aby pak přišel červ, pro ostatní smrtící, se kterým se nechal odvézt přes celou mapu a vyžral koření i tam. Úplně jsem viděl jejich modrá očka, lesknoucí se touhou po koření (přestože figurky byly žluté). A celá tak šaráda okolo aukcí, kde se uplácí ve velkém Atreidi - to má smysl! Ne vždy jsou karty hodnotné, takže když se s Atreidem domluvíme, že za pět koření se smím koukat na karty před aukcí, můžu výrazně ušetřit a pak naopak za potřebnou kartu napálit všechno, co mám. Další mou chybou bylo nerozvážné masakrování jednotek v bitvě. Jedna věc je vyhrát. Druhá věc je udržet. Za jedno kolo jsem mohl oživit z hrobu pouze tři jednotky, přičemž v bitvě jsem přišel třeba o osm (!). V rámci kola můžu z rezerv nasadit kolik chci jednotek, když mám prachy. Ale jednotek je pevně daný počet - dvacet. Takže když jsem hromadně nasadil desítky panáčků, kteří hrdinně padli při obraně města, zjistil jsem, že mi potrvá tři - čtyři tahy, než si je oživím z hrobu. A to je pozdě.

Vítězný tah Atreidů - zelené hrací kameny. Má převahu ve třech městech. Poslední bitva se odehrála v horní části fotky - kde vyhrál díky poloze písečné bouře, která rozhodla remízu v jeho prospěch. (Modrých si nevšímejte, ti jenom koexistují ;).

Dune je vynikající strategická hra, kde element náhody hraje roli přijatelnou a hlavně zábavnou. Když jsem poprvé viděl pravidla v angličtině před mnoha lety, byl jsem od hry odrazen. Je docela složitá (ne tolik, jako Twilight Empire, ale spíš ve smyslu strategických možností) a je rozhodně dobře, když vám to někdo vysvětlí. Zábava je to pak výborná, trocha diplomacie, blafování a i toho počítání v hlavě plus odhadování chování soupeřů. A ta rozdílnost chování jednotlivých rolí mi výrazně připomíná moje Star Wars ;). Takže děkujeme!