26. 3. 2010

Infinite Space - první dojmy

V červnu 2009 vyšla v Japonsku hra Infinite Space - vesmírné RPG pro Nintendo DS. O hře jsem nikdy neslyšel, ale zpětně jsem se dozvěděl, že způsobila nemalý poprask. Údajně je to fantasticky zpracovaným vesmírem, vymazleným systémem kosmických lodí, tvorba posádky a v neposlední řadě příběhem, který údajně vychází z románu A. C. Clarka Konec Dětství. Hra brzy vyjde i v Evropě, leč mně se dostala do rukou USA verze. Co bych se na to nepodíval, že ano.


Infinite Space má fantastický nástup. Atmosféra hry mi ze všeho nejvíce připomíná Eve Online, kterou miluju. Je to způsobeno grafickou stylizací, která neuvěřitelně prezentuje vesmír, kosmické lodě i povrchy planet. Při pohledu na oba displaye, které jsou vtipně využité (a to jak designově, tak programátorsky), prožívám jisté uspokojení z cestování po jinak prázdném vemíru. Cítím, že překonávám nějakou vzdálenost a i když mám možnost zrychlit čas, mnohdy dám přednost vidět v reálném čase, jak se blížím k nějaké planetě, jak se z orbitální stanice svezu výtahem na povrch a tam zajdu do hospody pokecat a nechat odpočinout kostem prohnaného kosmického vlka.


I když se hra odehrává v daleké scifi budoucnosti a ve vesmíru, polovina stylizace je převzatá z klasických pirátských motivů na moři. Dokonce mám pocit, že hra byla původně plánována, jako pirátská, ale během vývoje autoři došli k tomu, že kosmický prostor bude vhodnější. Design postav je zkrátka a dobře pirátský, motivy v soubojích odpovídají motivům z paluby lodi na vlnách. Ať už byla linie vzniku jakákoliv, získávám ze hry neotřelý a lákavý pocit. Takže je to v nejlepším pořádku.


Pocit originality provází celou hru. Konečně se dočkáváme japonského RPG, které na první, druhý a třetí pohled nepřipomíná japonské RPG. Kvanta rozhovorů jsou podávána v inteligentních dávkách a i když nejsou nějak zvlášť krásně napsané (patrně tradiční problém s překladem), splňují svůj účel. Uživatelské rozhraní je designově unikátní a přehledné. Souboje jsou realtime a přes obrovskou dávku zjednodušení jsou zajímavé a taktické zcela v odlišném způsobu, než jsme zvyklí v žánru JRPG. A přitom styl vyprávění, náhodné souboje a vybavení postav / lodí - má to jasný podpis žánru, jenom vás to při hraní nenapadne. Když hraju, tak mám opravdu pocit, že hraju něco nového. A to je velké plus.


Autoři hry - Nude Gamer a Platinum Games - mají za sebou jen pár titulů. Ale tato hrstka celkem jasně ilustruje styl uvažování při tvorbě nových her. Steel Battalion - relativně obyčejná "Mechovka", leč s jakým ovládáním. Clock Tower - originální survival adventura pro SNES. Platinum Games najdete podepsané pod MadWorld, Bayonetta a Vanquish. Takže nějaký talent evidentně mají. Diskutabilní je, jestli produkují něco, za co bych se bil.


Originalita není synonymem pro kvalitu a právě u Infinity Space se ve mně míchají dojmy, jako tarantule v banánovém koktejlu. Jak jsem psal, hra vypadá po grafické stránce neskutečně atmosféricky a lákavě (technologie není zdaleka to nejlepší, co na DSku lze najít, ale není si na co stěžovat), ale na druhou stranu jsou jednotlivé lodě a planety od sebe odlišné jen barevnými schématy a detaily. Ovládací prvky jsou opticky velice dobře zpracovány a dávají člověku pocit nadvlády nad systémem - ale ve skutečnosti by celá menu šla nacpat do jednoho krátkého seznamu. Možnosti vedlejších úkolů jsou (co jsem zatím objevil) jen varianty na převoz zboží z jedné planety na druhou. Soubojový systém vlastně není zas tak moc zábavný a chcete-li hrát na jistotu, stane se otravně zdlouhavým. Pod originální skořápkou tak nacházím poměrně dost unylý a generický obsah.


První dojmy ze hry jsou tedy trochu rozporuplné, ale přesto ze hry pociťuji jisté nadšení. Je jen málo her, co mne upoutají tímto způsobem, kdy si létám ve vesmíru jen tak. Ono upřímně řečeno, to mnohdy jinak nejde. Důležité informace v rozhovorech jsou sice zvýrazněné jinou barvou, ale dále se již nikde nezapisují a tak jedině blouděním z jedné planety na druhou máme šanci posouvat děj dopředu. Ono těch objektivních chyb je více. Shrnul bych je asi takto: příšerný zvuk (ZX Spectrum má efekty mnohem hezčí), příšerné souboje na blízko (jak někdo dokáže pokazit přiznaný systém kámen-nůžky-papír nechápu) a absenci nějakého detailního tutorialu (i když hra obsahuje help sekci, nedá se z ní vyčíst ani polovina toho, co jsem ve hře zjistil metodou pokusu a omylu).

Příběh hry a hlavní charaktery, co jsem zatím objevil, je celkem příjemný. Upřímně řečeno mi úvodní motivační zvrat v situaci přijde hodně pitomý, ale když pak v roli mladého kapitána vesmírného korábu začínáte pronásledovat piráty, abyste získali něco, co vám bylo ukradeno, začnete se do politické situace jednotlivých systémů ponářet a začne to být zajímavé. Přestože je hlavní hrdina v podstatě chlapec, okolo něj se nabalí postavy dospělejšího rázu a jejich komentáře hře dávají trochu uvěřitelnější ráz, že nehrajeme (jak je v JRPG zvykem) za náctileté nedokuky s inteligencí hlavních postav z Heavy Rain.

Několikrát jsem nakousl souboje a je čas se jim pověnovat. Bitvy probíhají v reálném čase, ale jsou v zásadě velice jednoduché. Jednotlivé flotily se vůči sobě mohou přibližovat nebo oddalovat. Během této doby se nám nabíjejí zbraně a je možné aktivovat úhybné manévry. Vybereme cíl, přiblížíme se na dostřelovou vzdálenost a je-li zbraň nabita, můžeme vystřelit. Následuje skvělá sekvence s komentářem kapitána, cíl zasažen a pokračuje se dál. Animované sekvence lze samozřejmě přeskočit, jelikož jsou docela zdlouhavé, ale sem tam se na ně pro atmosféru podívám s chutí, zejména, mám-li nové zbraně nebo loď. Pak je nutné opět korigovat vzdálenost od cíle, chvíli počkat na nabití zbraní a postup opakovat. Nejde o nějaké taktické řádění, ale bitky odsýpají a dobře se na ně kouká - přesně to, co bych od hry čekal. Občas je problém s těžšími soupeři. Tam je udržování pozice naprosto esenciální a v ten okamžik se doba strávená bojem natahuje.


Management "party", pokud to tak nazvu, mi přijde velice vychytaný. Nejprve jde o posádku. Tu tvoří pozice na lodi, jako je kapitán, jeho první poručík, šéf strojovny, vedoucí lékařské sekce, zbraňový technik a asi dalších deset rolí, každý se dvěma asistenty. Je tedy možné mít stvořenou sestavu asi z třiceti lidí (celkem hra obsahuje údajně 150 najímatelných NPC), se kterými táhneme celou flotilu. Každá osoba má nějakou specializaci a jednoduchým přehazováním mezi pozicemi modifikujeme efekt našich činů v boji.


Pak je tady management samotné flotily (až 9 lodí z celkového počtu 150). Ten je další minihrou samou o sobě. Na lodě lze navěšovat jednak zbraně, ale hlavně lze do jejich prostor vybavovat jednotlivé místnosti - například lepší můstek, větší skladovací prostory, kvalitnější štíty. Pokud na lodi nemáte místo, máte smůlu - buď musíte něco vyhodit nebo nějak přeorganizovat. Každá montáž stojí nějaké peníze a během hry můžeme skupovat nové části lodí. Některé části jsou pro každou loď povinné - typicky motory nebo můstek. Ale lze je vyměnit a vylepšovat. Každá montáž ovšem stojí pár peněz a zejména ze začátku hry to může být problém. Trochu to připomíná management předmětu v Resident Evil 4 - jenom loď nemá obsah obdélníkového kufru, ale různě tvarovaného mnohoúhelníku. Takže palec nahoru.


Zatím jsem ve hře nepokročil tak daleko, abych nad ní vynesl nějaký soud. Přirovnání atmosférou k Eve Online celkem sedí, ale možnosti nejsou ani z promile podobné. Frontier má mnohonásobně více vyžití. Líbilo by se mi, kdyby bylo možné ve hře dělat více vedlejších úkolů, budovat si reputaci mezi frakcemi a vůbec hru udělat nelineární. Tím by se ze hry stala moje modla.


Takhle jsem sice možná trochu příliš kritický, ale pochvalu si Infinite Space zaslouží již nyní nejméně za tři věci. Originální přístup k žánru, atmosféra vesmíru a management party. Jestli vydržím dále - je otázkou zcela jinou. Zatím se nemohu odtrhnout, právě pro ty tři pochválené aspekty.