26. 4. 2010

Final Fight Double Impact

Abych se přiznal, docela nerad se dívám na remaky starých her, které vydělávají vzhledem k nákladům neuvěřitelné množství peněz. Nejde jenom o Megamany, u kterých se obávám seriálovosti ála NHL, ale také o nejrůznější novinky jako je právě Final Fight, Marvel vs Capcom 2 nebo nesčetné pokusy na mobilních telefonech ála iPhone. Za pár babek licence (pokud nejde o Capcom, co remakuje vlastní hry), portování dvojicí študáků za dalších pár babek a obrovský profit na straně druhé. Jeden z nejšílenějších projektů je Virtual Console na Wii, kde téměř neexistuje přizpůsobení hry současnosti - jde o čistou emulaci starých her se všemi neduhy - a přitom se hry prodávají, jako vzteklé. V jistém smyslu bychom se mohli radovat, jak multimilionové projekty padají na kolena před dvacet let starými hrami, které prověřil čas a které prakticky nepotřebují reklamu. Mohli bychom se radovat, kolik hráčů si rádo zavzpomíná na dřevní doby, na retro, na dobu, kdy nám čtyři směry a dvě tlačítka (maximálně) stačily na všechno.


Přiznejme si ale zase zároveň, že bez jisté přidané hodnoty by tyto hry neměly moc velkou šanci. Kupříkladu Megman 9 a 10 má nový obsah ve formě levelů a bossů. Marvel vs Capcom 2 má vylepšenou grafiku a hlavně online hraní. A právě kritizovaný Final Fight obsahuje krom online kooperace také minitrofeje (odemykání bonusových materiálů, artworků a fanartu) a doslova nekonečné množství mincí. Přiznejme si to - cpát v jednadvacátém století do originálího automatu jednu desetikorunu za druhou (z hlediska devalvace měny by šlo spíše o padesátikorunu) a chcípat co dvě minuty - to by nemohlo projít. Vždyť tyté staré hry se ani v emulátorech nehrají příliš běžně - rozhodně ne poctivě. Jedinou možností je tedy upravit původní hru, vylepšit ji pro současné hráče - a pak za pár babek vydat online.

Velice doporučuji si rozkliknout veškeré obrázky pro porovnání grafické kvality jednotlivých filtrů.

Jenže já tady kritizuji a kritizuji, jenže sám jsem vinen. Final Fight jsem si prakticky okamžitě koupil a začal pařit. Padl na to celý jeden den, než jsem se nabažil asi tak sedmi dohranými hrami online a třemi v o samotě. Koncept, že se kdokoli kdykoli může připojit je prostě skvělý (viz Resident Evil 5, Demon's Souls) a Capcom si toho je moc dobře vědomý. Vyjma chvilkového trhání hry v okamžiku připojování (nebo odpojování) druhého hráče zde není jediného důvodu, proč nehrát jenom online. Je to takový dnešní ekvivalent hraní ve dvou na arcade automatu. Nemá to tu atmosféru samozřejmě, ale když se někdo připojí, člověk má radost a baví se více. A já se opravdu bavil i u této prastaré vykopávky, drtil tlačítka a smál se.

Všimněte si emulaci vodorovných linek ála CRT monitor. Blbost, ale potěší.

Musím remake pochválit po stránce prezentační. K dispozici jsou všelijaké grafické režimy. Jeden z nich dokonce simuluje arcade automat a to nejenom stylem zobrazení grafiky, ale také viditelností kusu automatu okolo herní obrazovky. Přehlednější je samozřejmě fullscreen zobrazení, které je možné vyhladit nebo roztáhnout širokoúhle. Grafika vypadá ale pořád stylově a na rok 1989 si všimnete enormní množství spritů i designových detailů. I když Final Fight není nejlepší nebo nejhezší beat'em'up hrou v historii, rozhodně musí být každému jasné, že Final Fight určil standard, minimum technického i hratelného zázemí. A považte - v kolika hrách je hlavní boss na invalidním vozíku?


Final Fight pobaví celkem dlouho za tu cenu. Těším se, až přijdou kamarádi a dáme si v offline pěkně do těla (a ještě více se těším na pseudo arcade mame automat, co jsem si začal stavět ;). Těším se na zisk trofejí a minitrofejí. A zapomněl jsem dodat, že jedna z věcí, která byla totálně předělaná, je hudba. Nevěřil bych, že jde o hru z roku 1989. Nově zpracovaná muzika dodává hře současný šmrnc a člověk, který o Final Fightu neví zhola nic, by klidně řekl, že jde o budgetový XLive titul současnosti. Tak dobře to vypadá a zvučí.

Aby mi ale Capcom vzal jakýkoliv argument z úst, vložil do hry Final Fight Double Impact vlastně ještě jednu hru a sice Magic Sword. To mne docela překvapilo. Magic Sword totiž vůbec neznám a podle všeho je to libůstková fantasy chodička mlátička. Přirovnání ke Golden Axe (což by korespondovalo se Final Fightem) ale není to vůbec přesné. Mně se vybavila třeba hra Rygar, ale ještě podobnější je třeba Black Tiger (rovněž Capcom), vzdáleně Ninja Gaiden nebo Toki. Asi nejpřesnější přirovnání je "Gauntlet z boku". Když jsem po nějaké té hodině stál na konci hry, musím celý balík Final Fight Double Impact doporučit bez rozmýšlení.


Magic Sword je akční chodička s několika dobrými vtipy. Chodíte za hlavního hrdinu, který je schopen po nabití střílet z meče různé projektily, ale umí s ním i sekat na blízko. Během padesáti různě dlouhých levelů tak pobíjí příšery, ale hlavně osvobozuje zajaté hrdiny, kdy s sebou může vzít vždy jen jednoho. Takže nepřímo ovládáme a útočíme dvě figurky, každá s odlišným stylem boje, vhodného pro různé situace. Tyto sekundární charaktery jsou různorodé - od polonahé ženštiny alá Rudá Sonja, kouzelník, kněz, velký zlobr až po létajícího gargoyla. Krom toho druhý hráč může s sebou mít také jednoho pobočníka, takže nakonec chodí milá parta a čtyřech členech a rasí všechno, co se jen trochu hýbe.


Druhý pěkný vtip je nelinearita levelů. Ačkoliv mnohé z nich jsou komicky krátké (dají se proběhnout pod deset vteřin), další jsou zase celkem komplikované, až bych řekl gigantické - a najít správnou cestu či správný konec levelu - to není jen tak. Ještě se ve hře neorientuji, ale tipuji, že levelů je ve skutečnosti mnohem více, než 50, ale hráč mezi nimi hledá jakousi ideální cestu (ne nepodobně, jako v kapesní Zeldě), jelikož jsem našel několik evidentně tajných východů. Spojovací klíčové body s bossy jsou ale předem dané. Co jsem si zatím užil, získal jsem ten pocit, snad se nepletu.

Takto hraju já. Roztažené přes celou obrazovku při zachování 4:3, žádné vyhlazování. Paráda.

Stejně, jako Final Fight, je k dispozici několik grafických režimů a také nová hudba. Grafika hry vypadá naprosto skvěle - vzorová práce s množstvím 2D spritů různých velikostí. Hlavní hrdinové a základní nepřátelé jsou poměrně malí (zcela chybí obličeje například), ale o to více vynikne drak přes půl obrazovky. Z hlediska správné akční atmosféry nelze Magic Sword nic vytknout. Instantní hratelnost, slušná délka (i vzhledem k tomu, že jde o automatovou hru!), moc pěkná grafika, design levelů a kooperace online - co víc si můžeme přát?

Dobře, pánové z Capcom, dobře. Tentokrát vám to vyšlo. Vysát z našich peněženek 270 Kč a dát za to dvě hry s výdrží minimálně několika dnů tuhé kooperační pařby - dobře. Tentokrát to výjimečně beru.

To jsem zvědavý, čeho se dočkáme příště. Marvel vs Capcom 3 vypadá nadějně.

P.S.: Jediné, co je OPRAVDU DEBILNÍ je nutnost být online při spuštění hry. Za to by si měli nafackovat. Během hry se odpojit normálně jde. Pointa? Prý nová ochrana proti multikopírování. A zároveň slušná ochrana proti další koupi her mimochodem.