8. 4. 2010

Sega Mega Drive

Dneškem rozšiřuji svou sbírku o další zásadní konzoli historie - SEGA Mega Drive, v USA též známá pod názvem Genesis. Tuto konzoli jsem v minulosti nikdy nevlastnil, ale měl jsem ji několik týdnů půjčenou od spolužáka Svobody, kterému nikdo neřekl jinak, než Baku (dle hry Baku Baku Animal) a následně jsem na ní náhodně hrával u jiných kamarádů. Po konzoli jsem jako odrostlejší dítě toužil, jelikož mi přišla lepší, než Amiga hlavně díky grafice. Ale čím více jsem stárnul, tím více mi docházelo nejen to, proč Amiga a SEGA zkrachovala, ale také to, čím se udrželo Nintendo. V případě Mega Drive jsem se mu věnoval tedy takřka výhradně v emulátorech.

Ta Nokie fotí děsně, to bych blil. No ale - VÍTEJ DOMA!

Čísla hovoří jasně - Mega Drive se objevil na trhu v roce 1989, jako konkurence Turbogafx16. V této době trhu jasně dominovalo Nintendo se svou prvotinou NES. Ať se konkurence snažila sebevíc, Nintendo vydrželo s NESem ještě tři roky, než vydali oficiálního nástupce SNES. Představte si to dneska: Microsoft vydá XBOX 720 a SONY bude v klídku čekat tři roky na případnou konkurenci - to se zkrátka už nikdy nemůže stát (i když v případě prakticky ročního odstupu X360 a PS3 se to "tak trochu" stalo - vždyť také Playstation 2 pořád vládla). Mega Drive mezitím získal rozšíření MegaCD v roce 1991 a posléze 32X upgrade. Mezi námi - i když některé hry pro tyto periferie byly skutečně zajímavé, jako celek začala mi SEGA prostě smrdět. Patálie s Neptunem to jenom rozšířilo a bohužel - po relativně neúspěšném Saturnu a relativně úspěšném Dreamcastu SEGA následovala za Atari do věčných lovišť. Přitom se Mega Drive držel až do roku 1997 - jedna z posledních velkých her je například (ošklivě portovaný) Duke Nukem 3D. Leč podobně, jako dneska vidíme Dreamcast, se hry na fandovské bázi vydávají dodnes - a to na cartridgích, jako třeba Pier Solar. Takže něco na Mega Drivu je.

Nelze ani odhlédnout od nabídky her. Co do absolutního počtu je počet MUST HAVE titulů asi nižší, než u konkurence, ale zase se nedá říct, že bych se v emulátoru na GameCube nudil. Naopak - Megadrive obsahuje mnoho remaků automatových her, občas ve vyšší kvalitě, než na SNES (viz Final Fight). Je ale fakt, že z původních titulů toho zase tolik Mega Drive nemá. Sonic je super, Shinobi 3 také, ale když pošilhávám po SNESu, nezdá se mi, že by tahoun Segy mohl nabídnout něco proti Chrono Cross, Final Fantasy 6, Donkey Kong Country, StarFox, Legend of Zelda, Super Metroid... No možná si díky vlastnictví konzole rozšířím obzory, ale upřímně řečeno tomu moc nevěřím. Pohled do žebříčku na Mobygames mezi nejlepší hry na Mega Drive není přesvědčivý.

Ale to přece vůbec nevadí. Retrohraní musí být a vlastnit Mega Drive považuji za občanskou povinnost, bez které by člověk neměl mít hlasovací právo. Ta konzole je pořád skvělá a historicky důležitá, nemluvě o vlivu na hry či kultury jako takové.

Zatím mám ke konzoli jedinou hru a není to překvapivě Sonic. Jde o hru Shadow Dancer The Secret of Shinobi. Na hře jsou zajímavé hned dvě věci - za prvé - o rok později vychází hra Shadow Dancer pro většinu osmibitů, Amigu i Atari ST, je skoro stejná co do stylu a přitom se liší hlavně levely. Zmatení? Za druhé - koncepčně vychází z klasické hry Shinobi, kterou jsem hrál naposledy na Turbografx16 u Jay Teeho. A to je známka dobré hry. Obtížnost však není zdaleka tak vysoká a moc se mi líbí začlenění psa do hry, čili mám dost motivace na hraní, byť zatím přes anténní vstup na televizi (kvalita obrazu skutečně hardcoreoldschoolnevalná).

Na závěr mám otázku - proč AVGN dosta často referuje k takzvanému "Channel 3", který se ladí na televizi? Byl tento kanál "vyhrazen" pro vysílací frekvenci herních konzolí té doby? Protože na všech televizích je "channel" se mi zdá jen jakýmsi skokovým posunem frekvence. Smysl by to mělo, což o to, ale já jsem Megadrive naladil na kanále 80+. Může mi někdo tohle vysvětlit?

P.S.: Z důvodů přehlednosti a zkratkovitosti budu ve štítkách u článků používat GENS místo MD, přijde mi to výraznější.