9. 6. 2010

PixelJunk Shooter


PixelJunk hra, kterou jsem si kdy koupil, byl PixelJunk Racers. I když se mi hra líbila, byla to především nízká cena za zábavný multiplayer, která rozhodla, přestože samotného mne hra nebavila skoro vůbec. Možná i proto jsem k dalším hrám od stejného týmu pojal jistou nedůvěru, naprosto neopodstatněnou. Ovšem na druhou stranu, když mi někdo známý doporučí konkrétní hru, příliš neváhám. Tentokrát to byl můj anonymní ruský kamarád Vraždan Stehlik (a on dal na doporučení Bludrovo), který prstem ukázal "kup to" a já to koupil. A nelituji.

O PixelJunk Shooter se rozhodně nedá psát celé hodiny. Důvodů, proč se hře vůbec věnuji je ale více a jsou obecnější.


PixelJunk Shooter je skvělou hrou s minimalistickými herními mechanismy, které jsou ale inovativně použité v různých level designech. Bohatě stačí dva analogy a dvě tlačítka. Přitom kejklí se dá vyvádět ve hře dost také díky tomu, že máme k dispozici milou částicovou fyziku. Logické úkoly ve formě tekoucí vody či lávy dělají společně s roztomilou grafikou a padnoucí hudbou ze hry to, čím je. PixelJunk Shooter prostě chcete hrát.


Popsat hru není těžké. Vezměte Chopliftera, modifikujte Landerem (zde mám na mysli slavné přistávání na měsíci, asi také znáte Thrust z osmibitů) a přidejte fyziku tekutin. V tom výsledku létáte s malou raketkou v podzemí, kydlíte příšery, zachraňujete horníky a všelijak využíváte prvků levelu. Prakticky každá úroveň obsahuje nějakou malou novinku anebo nějakou kombinaci starších prvků, takže hra se postupem času skvěle vyhýbá stereotypu. Takto stručně napsané to nevypadá nijak zvlášť lákavě, ale věřte mi, že si hru musíte pět minut zahrát, abyste pochopili, v čem je její kouzlo. Na Playstation Network je demo a za těch 200 Kč nebo kolik hra stojí, je to hlavně pro dva hráče kvalitní zábava, přestože je hra celkem dost krátká.


Ovšem pravý důvod, proč se o hře vůbec zmiňuji, když by stačil Twitter, je ještě trochu jiný. Hra mne zaujala také způsobem, jakým prezentuje příběh. Ten je hezky napsaný, nijak komplikovaný a vyprávějí nám ho někteří horníci, které ovšem není vždy snadné osvobodit. Hráč má tak další motivaci ke hře a pokud si texty čte, dozví se opravdu hezky vymyšlenou story. A tu mi došlo, že mnoho jednoduchých her postrádá nějaký "opravdický" příběh, který by hru povýšil. Však podívejme se na Braid, Puzzle Quest nebo třeba právě tento PixelJunk Shooter. Nebyly by tyto v zásadě minihry slabší, kdyby postrádaly "to ono navíc"?


Konkrétně Puzzle Quest je dobrý příklad. Hra Bejewelled je tady s námi už dlouho, ale aniž by se něco zásadního změnilo v jednoduchých herních mechanismech, je to dodání osobností a příběhů, které hráče "ještě více ženou kupředu". Nešlo by takto obohatit více miniher? Zrovna Tetris je možná trochu extrém, ale na druhou stranu Fukův Tetris 2, kde se musely ničit nejrůznější patvary složené z kostek, tak trochu vybízejí k vymyšlení propojovací dějové linky, která by hráče provedla.


Když jsem se v posledním reportu zmínil o zmínkynehodné hře Jetstrike, nebyla to náhoda. Tato rozšířená verze klasické hry Wings of Glory, totiž disponuje bohatou nabídkou ovladatelných (v případě této hry spíše neovladatelných) letounů, což přímo vybízí k nějaké "kariéře", kdy hráč bude muset v jednotlivých misích prokázat svou dovednost se všemi stroji. A nemluvíme tady jenom o "Top Gun" scénáři. Koukněte se na screenshoty výše i níže. Záchranné mise topících se námořníků, čerpání paliva za letu, noční bombardování, špionážní mise s bezmotorovými letadly či rogaly - a samozřejmě, když se vysekáme, tak záchrana pilota. A co třeba infiltrace letícího Boeingu 777, který ovládli teroristé?



Dalším velice dobrým příkladem je hra Zeewolf, kde krom základního vrtulníku můžeme ovládat i tanky, letadla či s nimi kooperovat, zatímco další piloty zastoupí AI. Však také Zeewolf disponuje slušnou story, ale popusťmě uzdu své fantazii - nákupy lepšího vybavení za peníze získané z misí, nelineární průběh, možnost větvení. Proč neudělat strom vývoje misí, který bude reflektovat nejen hráčovo přání "co bude dál", ale i to, jak mise dosud dokončoval.


Do jisté míry je odpovědí hra Ace Combat, která naférovku kombinuje letecký simulátor a rozhovory jakoby z japonských RPG. Avšak v hlavě mám spíše nějakou myšlenku na hry jednodušší, něco na úrovni osmibitovek, flashovek, které by se jen překopaly ve struktuře vyprávění příběhu, ať už půjde o hru logickou, akční nebo závodní. Po vzoru všech výše zmíněných her by mělo jít o zábavu dávkovanou v malých úsecích, kdy příběh nebude mít na hratelnost zásadní vliv, ale může hráče zaujmout i nebývale propracovanou motivací hlavního hrdiny.

Seznam starých her, které by šly takto předělat, se tváří být nekonečný. Bezděky jsem si vzpomněl, že na střední škole někdo hovořil o předělávce Lotusů nebo snad Crazy Cars do světa ála Mad Max, kde by se implementovaly RPG prvky a příběh, realistická spotřeba paliva a další prvky. A to mne tedy zaujalo velice, bohužel už nevím, kdo to dělal a jak to dopadlo.