11. 6. 2010

Red Dead Redemption podruhé

Jak jsme se dozvěděli z Clavenovy recenze, Red Dead Redemption je hrou, která překonává veškerou současnou herní produkci o mnoho koňských délek. Dávám mu za pravdu - tak odvařený, jako z RDR, jsem už dlouho nebyl. A to předesílám, že jsem vůči hře byl dlouho skeptický, v době před vydáním. Jak jsem už zmínil v mém psaní o Call of Juarez, prostředí divokého západu mi nic moc extra neříká, nevybavuji si, že bych kdy četl knihy s touto tématikou nebo sledoval filmy (vyjma obskurního Vynetůja).

Teď si představte, že o westernech skoro nic nevím, ale že zbožňuji GTA sérii. Nedokázal jsem si představit sloučení těchto dvou světů. Ten první hlavně neznám, ale ten druhý je na první pohled zkrátka nekompatibilní s pouští, kde je pár městeček, koně a drsní mužové nahánějící krávy. První informace a trailery začaly prosakovat asi tak před půl rokem, ale já většinu z nich upřímně řečeno naprosto ignoroval. Nechtěl jsem si zkazit překvapení ze hry samotné. A tak jsem jen sem tam četl slinty na diskuzních fórech, říkaje si, že tohle se opravdu povedlo.

Screenshoty tentokrát skutečně nelžou, hra vypadá fantasticky.

Než se ale pustím do chvalozpěvů, musím se pozastavit nad jistou věcí. Já osobně jsem od hry čekal všelicos, ale nikdy jsem neměl konkrétní vizi, co by hra měla obsahovat. Jasně - bude se tam hodně střílet, jezdit na koni, patrně vylupovat banky a vlaky. Jelikož neznám realitu oné doby ani skrz čočku kamery, přistupoval jsem ke hře vlastně mnohem čistěji, kdy jsem mohl zhodnotit herní prvky, mise, dialogy a postavy bez ovlivnění filmem či knihami. Oproti tomu jsem ale narazil na názory, zejména od lidí ve westernovém stylu zběhlých, že hra má divné hrdiny, divné mise, divné skoro všechno. Nevím. Dopálily mne ale kritiky komářích detailů, nafouknutých na velikost velbloudů (a přestože volím podobná slova, nemám ani v nejmenším na mysli kritiku svého váženého kolegy Bohuslava Hřebíka). Ano, RDR obsahuje řadu bugů, tu více, tu méně příjemných. Ano, některé věci nebyly dotažené k naprosté dokonalosti. Co to ale znamená?


Podle mne to znamená, že si Rockstar nechali rezervu do druhého dílu. A hlavně - toho povedeného a dotaženého k dokonalosti je tolik, že mohu s radostí konstatovat - další krásná desítka je na světě.

Claven už to všechno napsal a tak napíšu něco, co z něj nevypadlo tak jasně. Předně - zasazení do roku 1911 je nejlepší, co pro hru mohli Rockstar udělat. Tato doba, přestože si ji pamatují leda naši prarodiče (a to povětšinou jen z úhlu pohledu české kotliny), je docela dobře zmapovaná a ve hře symbolizuje přerod "staré dobré poctivé doby" na dobu technologií, strojů, médií a automobilů. Hlavní hrdina je tak chodící relikvie. Čím blíže nové civilizaci, tím méně se setkává s pochopením. Na druhou stranu - i starý divoký západ se pomalu mění a pojmy jako čest či úcta ztrácejí na významu.


Jelikož hlavní hrdina je vlastně hrdinou z donucení, dívá se na věc vždy velice pragmaticky, nedělá si iluze a jde rovnou k věci. Celková nečernobílost světa je obrovskou devizou, neboť hráč může v pohodě střídat světlou a temnou stranu síly, aniž by hra ztrácela zásadní logiku. John Marston není sice vysloveně amorální zabiják, ale jeho krvavou minulost nikdo neodpáře, takže pod vedením hráče jsou jeho činy většinou přijatelné. Nemluvě o tom, že hra svými cynickými dialogy a událostmi hráče často utvrzuje v tom, že být někdy svině je vlastně docela dobré. Dobré skutky po zásluze potrestány, jak to tak chodí. Tuhle jsem vyslechl nářek ženy v nesnázích a hle - z poza šutru na mne vyskočilo pět ozbrojených mexikánců. Onehdy jsem zase zachránil chlapíka před dvojicí krvežíznívých pum - a ono ho pak uštknul had. Jak v tomto světě zaujmout jednoznačný postoj k dobru a zlu?


Tím jsem se dostal k jaderné otázce. Je RDR přemalovaným GTA nebo není?

S odpovědí není třeba dlouho váhat - samozřejmě, že není. Samotný fakt toho, že máme k dispozici obrovskou herní plochu, ve které se pohybují tisíce živých objektů, není pro RDR konečnou definicí. Rockstar udělali zásadní krok a sice redukci počtu obyvatel dramatickým způsobem. Tím získali do rukou dvě mocné zbraně. Za prvé - světu toto zalidnění (a zazvíření) celkem realisticky odpovídá. Za druhé - mohou skoro všechny postavy udělat "ručně", pojmenovat je, napsat monology či dialogy, dát jim ve světě své funkce. Neboli propracovali živé bytosti tak, jak jsme ještě nikdy předtím neviděli. Připočtěte celkem uvěřitelně zpracovanou faunu od pouště po zasněžené hory a musí vám být jasné, že máte co dočinění s unikátním produktem, který předstihl svou dobu. Když se podívám na kapitolu "Negenerický obsah světa" ve své úvaze Budoucnost RPG, Rockstar jakoby vyšli vstříc myšlence svět zmenšit, ale udělat jej precizně. Sice tady nehovoříme o počítaném pohybu všech osobností ve hře v reálném čase, ale ono snížení kvantity přineslo mnohonásobně více kvality. Uvěřitelnost světa RDR je naprosto dokonalá.

Samostatnou kapitolu si zaslouží zvířena. Jistě, nejsem žádný zoolog ba ani na dokumentární filmy se nedivám tolik, abych posoudil, jestli se puma chová zrovna tak nebo tak. Ale dle svých laických vizí se zvířata chovají naprosto dokonale. Agresivní tvorové nás pronásledují, teprve pár metrů za našimi zády spustí svůj útočný pokřik a v zápětí padáme z koně. Pumy chodí většinou po dvojicích a docela dlouho trvá, než se je naučíme "sklízet". Umělá inteligence funguje velice dobře - mnohá zvířata lze zastrašit náhodnou střelbou nebo třeba jen poranit, aby se dala na útěk. Dle prýštící krve lze pak zraněnou laň vystopovat, dorazit a samozřejmě - jako skoro každé zvíře, stáhnout z kůže. Situace, kdy jsem se potichu plížil v křoví v horách, když tu se přede mnou postavil na zadní medvěd s rykem - to bylo fakt na promazání půlek. A když jsem pak ale viděl, že toho samého medvěda, než mne stačil zabít, napadla smečka vlků - to jsem si regulerně ustříkl do textilu. Vůbec veškerá zvířena získává na atmosféře jednoduchým trikem a sice, na rozdíl od lidských protivníků, nejsou nijak vidět na radaru v okolí. Pouze zrak a sluch hráče odhalí, odkud se blíží nebezpečí. A samozřejmě chodit s nožem v místech, kde se to hemží medvedími stopami, to může jen provokatér, sebevrah nebo blázen.


Práce s podáváním příběhu je u Rockstar na tradičně vysoké úrovni. Mohou za to jednak špičkově napsané dialogy, ale i celé charaktery, o které mám jako hráč zájem. Je trochu škoda, že po dokončení hlavní dějové linie se s nimi již nemůžeme setkat, protože bych strašně rád viděl ty reakce, kdy mám za sebou všechny nepřátele mrtvé. Hlavní dějová linie samozřejmě není filozofický opus, je to naopak "klasický western" (což zní pěkně hloupě, když westerny neznám, co?). Hlavní hrdina ale prožije mnoho zápletek, od přepadnutí pevnosti Fort Mercer přes revoluci v Mexiku až po bitvu po boku americké armády. A ku všemu vedou spletité cestičky, kdy si John Marston dlouho nechává kadit na hlavu, než se rozčílí a věci se pohnou kupředu. Avšak proti němu budou stát mnohdy ještě tvrdohlavější jedinci, takže nic nebude snadné.

Nechci tady rozebírat příběh nějak detailněji, leč neodpustím si poznámku, že samotný vrchol hry je z hlediska vyprávění absolutně originální a pro mne vrcholně uspokojivé. Stejně tak se musím ohradit vůči výtkám, že je konec uměle natahovaný a oddalovaný. Rozumím tomu, že fandové filmů jsou zvyklí na několikahodinový příběh, který v neúprosné statistice 20-30 hodin na první dohrání, musí působit rozpuštěně. Ale právě proto je v RDR takové množství událostí a možností na vedlejší vyžití, aby těch mnoho herních dnů ilustrovalo v podstatě reálný život Johna Marstona se všemi jeho detaily.

Minihry jsou zábavné, nejlepší je ale Poker s podváděním a pak Kostky Lháře.

Ach ano, detaily. Rockstar se předvedli a nahustili do hry tolik detailů, že těžko pohledat komplexnější svět ve hrách vůbec. Už třeba jen šíření vaší pověsti - beze svědků není sice zločinu, ale hrdost Johna Marstona pobíjením nevinných rozhodně nestoupne. Když už ale po vás šerifové jdou, můžete jim utéct s vypsanou odměnou na vaše dopadení, ale také se nechat dobrovolně chytit a strávit pár dní v chládku. Leč lepší je, když je na vaši hlavu vypsaná odměna tak vysoká, že vás nejen že honí nájemní lovci, ale zároveň se k vám přidávají cizí kriminálníci, jako doprovod. Tohle všechno se děje naprosto přirozeně, stejně jako chycení jeptišky do lasa, svázání do kozelce a poprava vlakem na kolejišti. RDR by mohla obsahovat polovinu detailů a nikdo by se nepozastavil a neřekl ani slovo. Ale hloubka detailů, jak jsou udělané vedlejší mise, interakce zvířat, chování stád bizonů, vlající předměty v bouřce či vysychající kaluže na silnicích - to jsou všechno prvky, které z RDR dělají atmosférickou modlu, kde nepochybujete nad jediným pixelem obrazovky, že má právě takovou barvu, jakou má mít.

Duely jsou zpracované poctivě a atmosféricky, není jim co vytknout.

Tohle vše je při velikosti světa naprosto fascinující. Přechody v rázu krajin jsou naprosto plynulé a jelikož na mapě máme opravdu jen hrubé informace, je objevování nových a nových lokací skutečnou lahůdkou. Vzpomínáte si na své dětství, kdy jste v lese objevili nějaký zvláštní strom, temnou tůňku nebo opuštěnou chatu? Vzpomínáte si, jak vaše dětská mysl chtěla přisoudit těmto místům nějakou tajemnou historii? Tak velice podobně jsem se cítil při objevování světa v RDR. Několik kilometrů jsem šel podél řeky, že nalovím bobří kožešiny do zásoby. A tu jsem šel o něco výš do hor a zanechávaje stopy ve sněhu jsem skrz probleskující paprsky slunce zahlédl něco s nejasným obrysem. Přiblížil jsem se a zjistil jsem, že jde o rozbořené sruby. S dětinskou radostí jsem si je začal prohlížet, lézt do nich a kochat se myšlenkou, že jsem po letech první lidská bytost, která tuto lokaci objevila. A vůbec jsem neměl divný pocit, že hraju počítačovou hru, kterou tou dobou hrálo již několik milionů dalších hráčů.

V tento okamžik bych byl raději, kdyby někdo stál zprava s "henryovkou".

Takže pár slov k multiplayeru - je tradiční, takže dobrý, ale musíme si přiznat, že na obsah se teprve čeká s datadiskem s kooperačními misemi. Pravdou ale zůstává, že přepadávat ve třech - čtyřech koordinovaných hráčích síldla banditů má hodně do sebe. Řveme na sebe do headsetů, koordinujeme postup - a zábava to rozhodně je. Ve free-roam režimu můžeme dělat v podstatě vše, co v normální hře, když odečteme mise, obchody a minihry. Takže když jsem se s váženým kolegou Bohuslavem Hřebíkem vyrazil na lov medvědů s nožem. Hulákali jsme radostí, kdy jeden vylákal tříčlennou smečku a druhý kontroloval situaci kulovnicí. Pokud jste ve hře jednoho hráče našli nějakou činnost, která vám přišla zábavná, ve dvou a více lidech se to lépe táhne. Ale jak říkám, na obsah teprve čekáme, potenciál je nezměrný.

Nezměrná je ovšem i technologická a designová část hry. Většina pohledů do krajiny nápadně připomíná realitu filmovou. Schválně jsem se po dohrání podíval na film Good, Bad and Ugly a musím říct, že krom vystihnutí stylu dokázali Rockstar vystihnout i realitu. Modely postav či zvířat jsou přes svou nadprůměrnost pořád lehce karikované, ale krajina, dálavy, práce se světlem, barevností, počasím - to opravdu hraničí s filmovým fotorealismem. Přičtěte padnoucí hudbu, která umí překvapit (příjezd do Mexika je nezapomenutelný) a není co řešit - RDR je technologickým meritem, se kterým se bude muset mnoho her srovnat. Doufejme, že PC verze bude víc odladěná, než GTA4 PC. Vidět tuhle nádheru ve vyšším rozlišení (už takto je RDR v tomto smyslu dokonalejší, než westerny na DVD), to si nechám líbit.


Nebudu se tady již více opakovat a nutit milého čtenáře k dvojímu čtení. Claven dobře shrnul fakta o hře, já jenom konstatuji, že do druhého dílu je jen málo věcí k vylepšení (mise s přepadáváním bank, vlaků, plavání). Ale stručně řečeno - Rockstar překonali sebe sama a za to jim krom finanční odměny, díků a poklony, patří i hodnocení 10/10.