26. 9. 2010

Borderlands podruhé

Přestože jsem si Borderlands koupil pro PC, nikdy jsem je na něm nedohrál. Neřekl bych, že to bylo tím, že by to byla slabá hra. Naopak - je to povedená střílečka se silnými RPG prvky. Však i moje první dojmy v době vydání hry to potvrzují. Všechno je zvládnuté dobře, jenom se ocituji: Neměl jsem na hru trpělivost. Posun vpřed byl na můj vkus příliš pomalý. Tohle není problém hry - nedovolil bych si o ní říct křivého slova, jenom mi prostě nesedla tak, jak by asi za jiných okolností sedla. Možná se k ní později vrátím. A jak jsem řekl, tak jsem udělal.

Nyní mám hru za sebou, ale to ve verzi pro Playstation 3. Nevím, jestli nyní budu za exota, ale stala se mi taková věc. Na PC jsem neměl moc důvod se snažit hrát pořádně. Ovládání myší a klávesnicí je samozřejmě luxusní a snadné. Jenže díky tomu jsem pak narazil na jednoho z prvních těžkých bossů, kterého jsem nemohl udělat (Sledge) a tak jsem to prostě "svedl na hru". Odložil jsem ji na neurčito. Oproti tomu hraní na gamepadu, přestože je ovládání zvládnuté velice dobře, vyžaduje mnohem více soustředění a snahy. Z toho důvodu mi začalo mnohem více záležet na mé výbavě - což je pointa hry. Číslíčka u zbraní a štítů za sebou skrývají více, než se zdá na první pohled. Zkrátka - začal jsem Borderlands konečně pořádně hrát a ne pouze náhodně sklízet nepřátele.

Borderlands jsou hrou, která naprosto otevřeně přiznává, že její herní mechanismy nejsou zrovna dvakrát realistické, ale jsou zatraceně hratelné. Co na tom, že je pojetí zbraní, munice, granátů a štítů v jádru věci nesmyslné, je to hra, kterou se naučíte hrát a nekladete otázky. Celá koncepce světa rozděleného na mnoho částí je vlastně trochu divná, protože potkáváme ty samé nepřátele, jen se jim zvyšuje level. Takže ten samý psychopat na začátku hry je stejně těžký, jako psychopat na konci hry, přestože máme nesrovnatelně lepší výbavu. Rovnováha hry je tak dokonale zachovaná. Kdyby se vyhodilo ono zvyšování úrovně a schopností naší postavy i nepřátel, zbude nám vlastně slušná střílečka. Takhle ale máme prostor pro management a ten je zábavný, s předměty a zbraněmi se dá neskutečně vyhrát.

Znamená to ale, že v pozdějších fázích hry jsou pro nás nepřátelé naprosto triviální a je to v pořádku. Borderlands nabízejí totiž systém interních odměn za výzvy. Například balík zkušeností dostaneme, když zabijeme stovku pouštních psů (v originále Skag) - a to přesto, že tyto čtyřnožce zabíjíme pohledem. Těchto výzev je ve hře dobrá stovka (netýkají se zdaleka jenom vraždění) a tak se nám nestane, že bychom hromadné vybíjení slabých nepřátel nějak přecházeli taktním mlčením - nelitujeme toho, že sem tam zasekneme v nějaké lokaci "zbytečně", protože samotná smrt nepřátel nepřináší skoro žádné zkušenosti. Díky výzvám je hra okořeněná.

Planeta Pandora je vůbec geniálně pojatá. Apokalyptická krajina je využívána jako odpadkový koš pro půlku sluneční soustavy, zejména výrobci zbraní vyhazují s oblibou staré zásoby. Vnitřní ekonomika planety je v podstatě živořením. Jednotlivé města, vesnice a doupata plná násilných banditů jsou pod palcem několika vlivných osob udržujících napětí. Hráčova postava vstupuje jako nezávislý element s vlastním cílem - objevit poklad v bájném Vaultu. K tomu vede dlouhá a trnitá cesta, která je naštěstí udělaná velice zábavně.

Příběh hry je největší slabinou Borderlands. Ono sice skoro žádný není - chodíme z místa A do místa B, kde všechno vystřílíme a jdeme dál. Ale přesto jsem čekal, že finále hry bude nějakým způsobem ozvláštněné. Místo toho vykydlíme obrovského, ale skoro bezmocného bosse (zklamání...) a nejsem si jistý, jestli jsem Vault vůbec našel. To mi přišlo jako obrovská škoda a společně s pár bugy to tak tvoří přítěžující okolnost.

Naštěstí Borderlands nejsou o cíli, ale o cestě k němu. Úkolů je ve hře dobrá stovka a zaberou nám nejméně dvacet hodin při poctivém hraní. Důležité procitnutí je v okamžiku zabití bosse Sledge (přes kterého jsem se v PC verzi nedostal), kdy se obtížnost hry začne zvolna měnit. Naše postava zesílí a má dostatek schopností na to, aby vyvázla z jakékoliv šlamastyky. Od toho okamžiku jsem se začal bavit pořádně.

Skvěle navržený vývoj postavy hráče obrovsky motivuje ke zkoušení různých schopností. Hra tomu pomáhá i tím, že je možné za manipulační poplatek kdykoli "resetovat" všechny skillpointy a dle uvážení si je přerozdělit. Bez zdlouhavé buzerace si tak vyzkoušíme všechny možnosti naší postavy a vybereme si dle chuti, co nám vyhovuje nejvíc. Hru jsem dohrál za Sirénu Lilith a i když jsem zpočátku všechno cpal do smrtonosnosti zbraní, postupem hry jsem se přeorientoval na její magii, která z ní udělala mnohem lepší kombajn na zkušenosti. Za ostatní postavy jsem hrál jen chvíli a dle chápání designu hry se domnívám, že právě vývoj postavy je to, co Borderlands odlišuje od podobných FPS RPG.

To všechno je násobené multiplayerem pro čtyři hráče online, ale ještě lépe pro dva ve splitscreenu. Pár hodin jsme to s Drokkem zkoušeli a umím si živě představit, jak se na tom lze zaseknout. Více hráčů znamená vyšší obtížnost a lepší odměny. A hrát se to dá pořád dokola, skákat do cizích her a nechat se navštěvovat. Prostě paráda.

Mise, ať už vedlejší nebo hlavní, jsou svou strukturou celkem jednotvárné. Autoři ale do nich vložili dost snahy, aby z nás hra nedělala blbce. Když máme posbírat padesátku krystalů, stačí dojít do lomu a na jednom z mnoha desítek míst vysbírat vždy pět krystalů najednou. Když máme uhasit čtyři signální ohně ve městě, nemáme je na mapě zakreslené a musíme podle kouře lokalizovat jejich polohu. Máme-li najít pět částí zbraně, nejsou tyto součástky rozesety nesmyslně po celé mapě, ale naopak jsou chytře skryty v nějakém baráku. Líbí se mi přístup, kdy i obyčejná mise je podávána s jistou grácií, že někdo přemýšlel.

Jsou Borderlands "dokonalou hrou"? To bohužel ne. Hra rozhodně boduje vnitřním systémem, světem, RPG vývojem, grafickým zpracováním a zábavnou střelbou (což je 90% hry). Oproti tomu ztrácí díky příběhu, rozvleklosti v závěru, nízkou originalitou, opakujícími se misemi a pár designovými chybkami a bugy. Od hry jsem nečekal nic a rozhodně mne potěšila, Gearbox odvedli řemeslně kvalitní práci. Být ale ve vývojovém týmu či testerem, přitlačil bych na mnoho elementů hry. Přesto si hru zahrajte, je zkrátka zábavná. 7/10, pokud jste fandové multiplayeru, přidejte si bod.

P.S.: Nevím, jak verze pro jiné platformy, ale na Playstation 3 jsem se setkal s nepochopitelnými framerate dropy i během jednoduchých scén, nemluvě o slušné řádce grafických výpadků.