3. 9. 2010

Metroid Other M


Nebudu zastírat, že z letošní E3 mne z nabídky her nejvíce zaujal právě Metroid Other M. Podle všeho mělo jít o mix 2D a 3D střílečky v tradičním hávu, navíc od týmu Ninja Team, který díky zkušenostem na Ninja Gaidenu zcela jistě umí udělat dobrou akční hru (přesto se divím, proč Nintendo zrovna značku Metroid tak často půjčuje). Na mém možná až přespříliš optimistickém očekávání nebyl k nalezení jediný stín pochybností. A konečně jsem se dočkal!

Za rok 2010 jsem s touto konzolí opravdu spokojený. Po předchozích slabých ročnících jsme letos dostali překvapivě štědrou nadílku a to konec roku není v dohlednu. Počítejte se mnou - New Super Mario Bros. Wii, Super Mario Galaxy 2 (již ho konečně dohrávám a jsem naprosto hotovej!), Monster Hunter Tri (ten teda nedohrávám), Sin and Punishment 2, No More Heroes 2, Red Steel 2 a Darkside Chronicles - škála her, o které si musí každý Nintendista rozšířit svou knihovničku se utěšeně rozrostla. A s radostí mohu konstatovat, že Metroid Other M se k těmto hrám rovněž řadí.


Nalijme si ale čistého vína. Moje očekávání byla absurdně vysoká a nebudu tedy zastírat, že jsem byl první hodiny mírně rozladěn. Může za to zejména netypické zaměření na příběh. To, že Samus loví emzáky z různých důvodů je dobré mít podkreslené nějakou motivací pro hráče. Ale abych se přiznal, historie Samus v období před kariérou nájemné lovkyně snad nemohlo být nudnější klišé. Dozvíme se, že Samus kdysi dávno pracovala pro armádu ve speciální jednotce tvrdých mariňáků pod vedením generála Adama. Samus je vykreslená, jako rebelující puberťačka, která vždy dělala potíže, ale zároveň obdivovala a vždy se podřizovala rozkazům generála Adama, protože byly vyzrále moudré a byl pro ni jako otec.


Upřímně - celá tahle story na pozadí je největší břemeno celé hry. Nikdy mne moc nezajímalo, čím je Samus "v civilu" nebo jak se stala lovcem. Motivace "Metroidi mi zabili rodiče" je na charakter z období osmibitů naprosto dostatečná a zvykl jsem si na to u novějších her, že historii není třeba znát. Ale když už se teda někdo pustil do historického pozadí naší lovkyně, čekal bych něco méně stupidního a směšného, než členka drsného komanda. Museli byste vidět ty dějové animace, které dodávají nechtěnou komiku. Jo - a Samus navíc mluví. A mluví docela dost. Komentuje naprosto všechno, až jsem chvílemi viděl předlohu pro kapitána Očividného.

Ale zase pozor. Když přehlédnete jednoznačně "campy" dějové pozadí, dočkáte se překvapivě zajímavého příběhu, který mne jako hráče jednoznačně motivoval ke hraní. Vesmírná stanice, kde se ve virtuálním prostředí geneticky šlechtí biologické zbraně - to je jedna část věci. Ale co se na stanici vymklo kontrole, jak to souvisí se Samus a vůbec přítomnost Metroidů, když je jejich Mother Brain mrtvá (Samus ji zabila na konci Super Metroida) - to jsou otázky, které mají překvapivě kvalitně vymyšlené odpovědi. Příběh mne hnal kupředu více, než jsem si byl ochoten připustit - však na konci hry mám jen 51% posbíraných předmětů.


Á Super Metroid. Jasně, jak jsme všichni věděli - Other M je dějovým pokračováním právě Super Metroida, což je myslím docela dobrá volba. Jde tedy v zásadě o závěr ságy (následuje jen Metroid Fusion), kde je už Samus zkušená a vybavená lovkyně. Jak se popasovali s omezením zbraní na stanici, abychom nedisponovali největší palebnou silou od začátku? Inu - vesmírná stanice je v nestabilním stavu a teprve postupem času dostáváme povolení od nadřízeného používat nebezpečnější zbraně a výbavu. Je to trochu vynucená logika, ale hratelnosti to neubližuje.

Super Metroid musím zmínit ještě jednou, neboť Other M mělo být nejen dějovým, ale i herním pokračováním. Určitě jste věděli, že Other M kombinuje 2D akci s možností kdykoli přepnout do first-person režimu. Na první pohled jde tedy o mix Super Metroid a Metroid Prime série. Po oznámení informace, že ve first-person režimu nebude možné se pohybovat, jsem ale znejistěl. Půjde to vlastně vůbec hrát? Nebude first-person jen gimmick? Ne snad, že bych se klasickému 2D bránil, ale Prime série je geniální a koncipovat hru tak, že jde hrát first i third person kamerou, mne docela rajcuje.


V tomto bodě se nevyhnu uspokojenému hýkání. Other M totiž nejen, že perfektně funguje, ale navíc kombinuje více žánrů dohromady, než jen 2D+first person. Předkládám k diskuzi, jestli originální hru může tvořit (originální) mix neoriginálních prvků, ale dejme tomu: Other M je vynikající tím, jak a jaké prvky kombinuje, přičemž ve výsledku žásneme, jak to jako celek funguje.

Samotné přepínání kamery do first person je udělané výtečně. Z prvotní střelby naváděných raket se pak stává nástroj na "adventurně - detektivní činnost", přitahovací hák, multirakety a samozřejmě klasická střelba. Přechod je plynulý, ihned jsem si na to zvyknul a používal jsem to nejen ke kochání se, ale i jako nápovědu "co mne čeká přede mnou", jelikož klasické 2D neukazuje samozřejmě všechno. Nejde tedy o hru, kterou lze hrát po celou dobu jako Prime nebo jako klasický Metroid, což jsem si myslel, že tomu tak bude. Hratelnosti to ale neubírá, v tomto pohledu trávíme jenom cca 10% času; ale atmosféře to přidává mnoho bodů.

Ve 2D režimu (který je ve skutečnosti 3D, ale většinou chodíme ve dvou směrech) pak klasicky skáčeme, střílíme s automatickým zaměřováním (to kvůli prostoru, funguje to dobře), doděláváme nepřátele se snížením zdravíčkem nebo postupem času mrazíme spousty vetřelců k zemi (a tím si připravujeme ideální půdu na fatality). Sem tam se dočkáme modifikací, jako zpomalený pohyb pod vodou nebo obtížný pohyb v gravitačním poli (kdy se naváděné rakety navíc navádějí k zemi). Přičtěmě klasický morphball a máte jasno - tohle je klasika.

Abych to dopověděl - po většinu času se Other M hraje podobně, jako třeba God of War. Vážně. Jedna z nových schopností Samus je časovaný úskok těsně před zásahem, čímž si nabijeme na maximum naši zbraň. S nabitou zbraní lze nejen střílet (či mrazit a časem i střílet skrz průhledné objekty), ale také skočit na nepřítele, kdy nám efektně nastavená kamera detailně ukáže, že Samus někoho rozthává vejpůl. Oproti God of War zde zažíváme naši oblíbenou "pietní Metroid atmosféru", pocity stísněnosti a samoty. Ty jsou násobeny nastavením kamery za naše záda ála Resident Evil 4, kdy pár pasáží projdeme bez střelby, jako v klasickém horroru.


Snad jsem se dobře vyjádřil - Other M kombinuje zajeté prvky, ale v tom výsledku jsem nikdy neměl pocit, že hraju nějakou kopii jiné hry. Naopak jsem při použití jiného stylu kamery začal vnímat atmosféru trochu jinak, co dvacet minut jsem vydechl se slovy "to je krása". Řemeslně bezchybný kousek, kterému nelze po stránce hratelnosti nic vytknout. Pořád je to krásný Metroid, jenom je nám představen v novém světle. A to světlo jen podtrhuje to, co na Samus Aran milujeme nejvíce. A tím je zkoumání vesmírné základny, hledání bonusů a čištění od vesmírných zrůd.


Dvě další věci jsou na medajli. Z popisu výše vyplývá, že máme velice širokou paletu činností. A to vše je realizované pomocí čtyř směrů a dvou tlačítek! Na dnešní dobu je to neuvěřitelné, ale někdo se skutečně pustil do zpracování hry, která se v roce 1994 ovládala prakticky vším, co ovladač SNESu má, do formy "skok a střelba stačí". Klobouk dolů nad kombinacemi, kterými velice rychle ovládnete bojiště bez ztráty květinky. Efektivita ovládání je násobená doslova geniální kamerou. Vždy mám přehled, vždy vidím, co potřebuji, vždy se mohu spolehnout. Průsvitnění objektů před Samus je inteligentně navržené, abychom si mohli hru užít co nejvíce. Dokonce mnohé skákací pasáže, které by mnozí označili za frustrující, jsou tady díky kameře naprostou pohodou.


Other M je jednoznačně hra s nejvyšší produkční hodnotou, jakou lze na Wii pořídit. Řada filmových animací, velice slušný dabing, důraz na vyprávění příběhu, množství a propracovanost grafiky, tuny animačních políček samotné Samus - opravdu jde o epické dílo. Zdráhal bych se srovnání s God of War, v tomto směru by Samus přece jenom pohořela. Ale v rámci série si nestojí vůbec špatně. Other M umí okouzlit. Už jenom pohled na změnu postoje při střelbě na různě situované cíle je parádní. A ty fatality na nepřátelích, neřkuli bossích - opravdu nádhera. Hudební doprovod putuje do mého mobilu na denní poslech. Je to naprostá lahoda!

Z technologického hlediska se Other M nemůže rovnat například s Metroid Prime 3. Je to trochu škoda, ale vykoupeno je to obrovským množstvím grafiky, naprostou plynulostí ve všech situacích a prakticky nulovými loadingy. Z hlediska designu jsou ale omezené textury a modely figur využity dobře. Jakmile si oko zvykne, začne se grafika líbit. Přechody mezi renderovanou animací a ingame grafikou jsou velice plynulé, docíleno je to tím, že ke konci renderované části se začne kvalita renderu pomalu blížit hře - vypne se antialiasing, přejde se do interiéru a podobně. Nezdá se, že toto je všechno, na co Wii se svým hardwarem má, mohlo to být lepší. Přesto jde o graficky uspokojivou hru, jednu z lépe vypadajících na Wii.


Originální prvek vesmírné stanice, kde strávíme celou hru, je ve virtualizaci prostředí. Jednotlivé sektory mají ve svém nitru holografické projekční jednotky, kterými se simuluje přirozené prostředí pěstovaných biologických zbraní. Takže nepřátelé jsou reální, ale prostředí ne. Takže se člověk nediví, že přejde z grafiky scifi stanice do džungle, následně do ledových jeskyní a pak do lávovité lávy. Grafici se tak mohli neskutečně vyřádit a přitom to dává smysl. A nejen grafici si užili - level design je tradičně na špičkové úrovni. Propojení obří stanice do čtyř hlavních sektorů a grafická neomezenost znamená, že máme prostor pro schování stovky předmětů formou prostorových hádanek. Ty jsou samozřejmě nepovinné, ale během hry se přibližně třikrát zaseknete s hláškou v hlavě "pozor, tady musím přemýšlet, abych se dostal dál". Hra přitom nemá žádnou nápovědu, učí nás na příkladech a pak dále sami. Palec nahoru!


To, že Other M je skutečně pokračováním Super Metroida, je vidět nejenom na příběhové linii a stylu ovládání, ale také v předělání některých starých scén původní hry. Totiž po dohrání základního příběhu a shlédnutí titulků, můžeme hrát mnou přezdívaný "second quest". Ten je čistě úlitbou fanouškům. Nemá žádný děj, obsahuje sérii tuhých nepřátel, zakončených megabossem a na konci si v Zero Suit se Samus utečeme v časovém limitu, přičemž animace z vybuchující stanice je přesně okopírovaná z outra Super Metroida. "Second Quest" je ale velice krátký, v zásadě je zde hlavně proto, abychom si v klidu mohli najít zbylé předměty. Na tom se ale zase dá strávit hodně času (i když je to ve skutečnosti celkem k ničemu).

Sekundární odměnou je pak galerie plná grafických konceptů, na které je radost pohledět. Co mne ale dostalo mnohem více je Divadelní režim, kde si můžeme pustit libovolnou animaci ze hry pro potěchu oka, ale máme i možnost si pustit kompletní hru, včetně sestříhaného gameplaye - od začátku do konce. Na bylištivém disku se tak nachází "zfilmované" dobrodružství Other M, které má přibližně dvě hodiny (můj odhad, neshlédl jsem to celé). A samozřejmě je tady Hard mode, ke kterému se pomalu odhodlávám, jako druhému dojetí hry.


Jestli jsem narazil na větší problém, tak je to nízká obtížnost, respektive krátkost hry. Hledání předmětů sice může zabrat další tři, čtyři hodiny, ale dohrát zásadní dějovou linii pod deset hodin mi přijde prostě málo. "Second Quest" není na víc, než půl hodiny. K opakovenému hraní se člověk dostane těžko. Takže za své peníze člověk dostane přibližně patnáct hodin zábavy, když přivřu obě oči. Když to porovnám s Prime nebo Super Metroidem, jde o herní dobu přibližně poloviční. Na jednu stranu jsem rád, že jsem se nedočkal šílených prostorových puzzlů, jako v Metroid Prime 3 (kde se nejméně dvě pasáže bez návodu nedaly podle mne udělat), ale celkově vyšší obtížnost bych uvítal. Bossové jsou velice dobře navržení, jsou zábavní tím, že musíte odhalit taktiku (cca 1-3 úmrtí Samus), ale pak už si ani neškrtnou - finální megabosse ze "second questu" jsem na druhý pokus udělal prakticky bez ztráty zdravíčka. Chybí tady nějaký rozšířený příběhový režim, podpora pro dva hráče u nějaké minihry (a proč ne Deathmatch nebo Kooperace?), případně nějaká forma online podpory.


Možná jsem od Other M očekával moc. Možná jsem si v hlavě vytvořil nějakou vizi, kterou se Team Ninja opravdu nesnažil naplnit. Ale po dohrání mohu konstatovat, že se vize 2D/3D Metroida povedla na výbornou, z hlediska hratelnosti jde o Svatý Grál her současnosti, jde o krystalickou zábavu v lákavém balení a se skvělou, unikátní atmosférou. A tak nakonec mám jenom dva body k zamyšlení. První je ono příběhové pozadí, které říká zbytečně moc a zbytečně hloupě. Druhým je délka hry, respektive obtížnost. Proto dávám hře "jen" vysoce nadprůměrnou známku 8/10. Fandové Samus si přičtou jedničku navrch. Jděte a kupte si to!

P.S.: A kdy bude další díl? Bral bych klidně něco jako VR Missions v MGS, něco jako "datadisk" ála Super Mario Galaxy 2.