31. 1. 2011

Ghost Trick


V notebooku mi selhal harddisk a tím pádem všechny hry jsou v řiti, se SCUMMVM v čele. Než jsem se dostal k jinému počítači, kde bych si v klidu pomocí R-Studia vytahal data a obnovil image, uplynulo pár dnů. A přece se nebudu nudit! Tak jsem oprášil DSko (no jo, krom Golden Sun jsem na něm nic jiného v poslední době nehrál) a vrhnul jsem se pln nadšení i pochybností na hru Ghost Trick. Nadšení proto, že mi o hře již známí referovali, že stojí za to. Pochybností proto, že první dojmy byly po spuštění spíše nevalné a hodnocení 9/10 na Gamespotu mne spíše rozladilo. Není to trochu přestřelené?

Naprostý začátek hry. Jsme mrtví, GAME OVER.

Začátek hry je opravdu nemastný neslaný. Her, které začínají výmazem paměti hlavního hrdiny, je příliš mnoho a většinou to slouží ke skrytí faktu, že autoři nedokážou hráče uvést do hry plynule a nenásilně. Stejně tak prvé hádanky jsou příliš primitivní, příliš i na tutorial. Vzbudilo to ve mně pocit, že jde o nějakou experimentální pseudoadventuru, kterou splácali nějací nadšenci a CAPCOM jim to vydali téměř na poslední chvíli, kdy je život konzole prakticky u konce. Takto hra působí poměrně dlouho - slabší dialogy, nezáživná motivace a všudypřítomný pocit, že toto téma by se přece dalo zpracovat lépe.

Takto vypadá pohled ze záhrobí - aktivní předměty můžeme posednout a někdy i použít ve svůj prospěch.

Přitom základní premisa hry je celkem zajímavá a originální. Náš hlavní hrdina Sissel (jeho rodiče zřejmě prohráli soudní spor s Durexem a museli se nějak pomstít) se probouzí mrtvý ve formě ducha a první informace v posmrtném životě mu zprostředkuje stolní lampa, která z nějakého důvodu umí mluvit. Během chvíle je nám vysvětleno, že Sissel má výjimečnou schopnost ve formě ducha ovlivňovat realitu - může hýbat menšími předměty a působí tak trochu jako poltergeist. Druhou důležitou výjimečnou schopností Sissela je, že umí posunout čas o několik minut do minulosti a následně drobnými změnami docílit alternativního vývoje událostí. Hned ze začátku jsme tak hozeni před situaci - mrtvá dívka leží tváří v kaluž a my ji musíme zachránit. Nejprve sledujeme poslední minuty jejího života, jako v kině, a pak se dostáváme do času nula, odkud měníme nejrůznější detaily - otvíráme dveře, zhasínáme lampy, kutálíme staré pneumatiky - jenž v důsledku vedou ke globálnímu výsledku - záchrana dívky před jistou smrtí.

Z kraje vypálím dvě poznámky. Ono hraní s časem, přestože nejde o svobodné, systémové řešení, je celkem solidní odpovědí na mou touhu po hrátkách s časem. Protože zejména v pozdějších fázích hry se stáváme svědky relativně velkých scén, kde díky manipulace s detaily odvíjíme nejednu alternativu toku událostí. To je ve skutečnosti velice dobrá zpráva - akorát na začátku hry to vypadá skoro trapně. Druhá poznámka - hra působí podle všeho, jako jedna z vrcholných her pro GameBoy Advance, případně jako launchová hra pro DS. Druhá obrazovka konzole prakticky není nijak využívána a hra se ovládá pohodlněji pomocí tlačítek. Doteď mám pocit, že hra byla chystaná pro GBA už osm let a teprve nyní se na ni dostala řada.

Aktivní předměty vždy hlásí, co s nimi jde dělat.

Reakce na moje poznámky jsou překvapivě pozitivní. Tak za prvé - hlavní designér hry se jmenuje Shu Takumi, což je jméno spojené s populární sérií Ace Attorney. Díky tomu se na hru lze spolehnout, že řeší věci sice s jistou nadsázkou, ale vždy logicky, vtipně a zábavně. Chytrost jednotlivých řešení situací se v pozdějších fázích hry dá označit za vynikající a práce s vyprávěním poltergeistova řádění je jednoduše skvělá. Za druhé - Shu Takumi vytvořil Ace Attorney právě pro GBA a ovládací prvky mu přišly dostatečné a je tomu tak i nyní. Ghost Trick sice byl dělaný zřejmě od začátku pro DS, ale navrhovací proces je zastaralý - ale plně funkční a plynule odsýpající.

Příběh je další věc, která je pro tuto hru typická - způsob vyprávění a navazování akcí je skoro identické se stylem Ace Attorney, což je pro mne jednoznačně plus. Nic není takové, jak se na první pohled zdá. Jak jsem již načal, hlavní hrdina Sissel se probouzí mrtvý a se ztrátou paměti (která je pro všechny duše typická) a jediné, co ho doopravdy zajímá je, kdo ho zabil. Mluvící lampa Ray (to je dost zvláštní postava mimochodem) mu dá jediné vodítko - ona rudovlasá žena, detektivka, je vodítkem pro Sisselovu informaci. Bohužel - nájemný vrah odstřelí naši detektivku a je zdánlivě konec. Zde právě nastupuje cestování časem a změny historie.

Některé postavy "zdědily" onu vlastnost "povinných animací", které jsou nadbytečné. Oproti Ace Attorney jsou ale méně otravné a časté, nezdržují.

Sissel sice může posedávat předměty ve svém okolí, ale zdaleka ne všechny, pouze ty, které obsahují "jádro". Například živí lidé neobsahují jádro, ale pokud jednou zemřou a jsou zachráněni pomocí "ghost tricku", jádro získají a Sissel s nimi může komunikovat ze záhrobí. Jádro obsahují i telefonní aparáty a tak může Sissel překonávat velké vzdálenosti prostě tím, že proteče telefonním drátem k druhému účastníku hovoru. Tím výčet Sisselových schopností prakticky končí, jsme odkázáni pouze na aktivní předměty, které někdy můžeme použít a někdy (bohužel) ne.

Hra má z počátku opravdu divné tempo. Hádanky jsou primitivní a obtížnost spěje spíše směrem k akční hře. Některé hádanky nelze logicky odvodit při studování situace - na scéně se objevují nové předměty a interakce nejsou vždy předvídatelné. První "těžší" hádanky jsou tak frustrujícím opakováním a zkoušením naslepo, kdy to asi vyjde. Vzdáleně to připomíná Incredible Machine - nachystanou scénu musíme ladit mnohokrát, než docílíme kýženého výsledku. Zábavné to ale moc není a po nějakých dvou hodinách jsem byl skoro přesvědčen, že hru odložím. Naštěstí pro mne - ono se to "zlomilo" a kvalita hádanek šla prudce nahoru, ruku v ruce s příběhem.

Na hře je krásné, že abychom zabránili úmrtí jedné postavy, musíme přecestovat k postavě zcela jiné a řešit situaci z jejího místa. Většinou máme samozřejmě časový limit.

K samotné story se nechci moc vyjadřovat, protože polovina zábavnosti hry je právě v odhalování příběhu. Sluší se ale snad prozradit, že přesně po vzoru Ace Attorney není nic takové, jak se zdá. I když Sissel celkem rychle zjistí, kdo je jeho vrah, jsou okolnosti jeho smrti natolik podivné, že se rozhodne prozkoumat důvody své smrti hlouběji. Postupně tak přerůstá prvotní motiv v něco většího, rozpleteme pět let starý, zdánlivě nesouvisející policejní případ. Oproti Ace Attorney jsou zde motivace postav a i jejich charaktery mnohem dospělejší (byť japonsky ujetou nadsázku nelze přehlédnout, některé bytosti jsou chvílemi vysloveně hloupé). Dialogy jsou bohužel trochu fádní, což je nejspíš způsobeno překladem, naštěstí ne všechny postavy působí naivně a otravně, což bylo u Ace Attorney celkem běžné.

Takhle vypadá "replay" smrti. Napovím - budeme muset zabránit tomu, aby si dívenka vzala na uši sluchátka a pak ji "někam" schovat.

Obtížnost hry není vysoká, ale ani nízká, trefuje se myslím do správného středu. Někdy jsou nápovědy příliš okaté, pravda. Ale jako celek to funguje dobře, musíme si všímat veškerého dění, jelikož lze použít mnoho předmětů v lokaci, ale jen některé skutečně plní účel. Samotný příběh je ale velkou motivací k hraní, po dlouhé době jsem vyplýtval baterku konzole na jeden zátah, včetně chcípnutí DSka - samozřejmě bez sejvu. A nestalo se mi to jenom jednou.

Ghost Trick je hra, která by si zasloužila přepracovat z komixového pojetí do více realistického a temného, zasloužila by si znelinearizovat příběh (nebo alespoň průběh), zasloužila by si více dialogů s vyšší kvalitou, zasloužila by si vyjít i na velké konzoli - mohla by ukázat, jak lze dělat interaktivní filmy s propracovanými charaktery, na kterých mi jako hráči záleží. Na druhou stranu - hra je pro úroveň DS/GBA konzole opravdu výborná, disponuje enormním množstvím animací, nezaměnitelným šarmem grafického stylu, poutavým příběhem, originálním námětem a precizním game/leveldesignem. Nejde o nejlepší hru na tento systém, ale jako "nástupce" Ace Attorney je to opravdu slušná odpověď. Dohrání za nějakých 12 hodin (odhadem) je na DS platformu slušná suma, přestože znovuhratelnost je prakticky nulová. Doporučuji sedmi prsty z deseti - a jedním přivřeným okem navrch za příběh.

P.S.: Často opakuji "Ace Attorney" - Ghost Trick se hraje diametrálně jinak, jenom mají obě hry společnou lásku k detailům a ke stylu vyprávění. Obě hry si ale nekonkurují přímo, spadají ale do žánru netradičních adventur.