22. 2. 2011

Epic Mickey


Byli mi čtyři roky, možná pět, poprvé v životě jsem se setkal s Atari 800, viděl jsem hry, slyšel zvuky a vůbec jsem si neuvědomoval, že moje fascinace děním na obrazovce je identická s tou, kterou zažíval můj brácha, když začal hrát. Pro mne to bylo nové, protože mi bylo pět. Pro bráchu to bylo nové, přestože mu bylo patnáct. Fascinace milimetrovým papírem, na kterém Jedi překresloval hrdiny z filmů a které pak pixel po pixelu vkládal na správné místo ve videopaměti - absolutně jsem tomu nerozuměl. Ale bylo to úžasné. A ještě více bylo úžasné, když jednoho dne jsem dostal asi tři listy traktorového papíru, nakterém byl pomoci ASCII znaků vytisknutý Mickey Mouse.

Přestože komunistický režim hrubě nepodporoval západní animovanou tvorbu (přesněji řečeno - nepodporoval vůbec nic ze západu), o "dyznyjovkách" jsem věděl docela dost, neboť stará dobrá černobílá televize značky Videoton dokázala přijímat i vysílání rakouských televizních stanic a tak jsem byl vychován věcmi jako seriál Ufo, Knight Rider, animovaná Alice, Tarzan a samozřejmě celá řada animáků od Dyznyho. S myšákem Mikym v první řadě. A vše v němčině samozřejmě.

Zpětnou optikou se docela divím, že se mi tvorba studia Disney tolik líbila. Zatímco první grotesky mohou být právem považovány za klasiku, masová produkce už byla cílená na nejmenší zákazníky a otupovala naše mozky. Dostal jsem se zkrátka do hledáčku studia a schytal to plnou parou. Gumídci, Rychlá Rota, Kid a Balů, Kačeři - nevěřili byste, nakolik mne a mé kamarády tyto seriály ovlivnily. Dejme to ale stranou - Mickey Mouse je pro mne krutosymbolem od počátku mé paměti. Například moje první hra na SNES byl právě Mickey's Magical Quest, kdy jsem přibližně v sedmi letech obdivoval dokonalou animaci, kterou jsem do té doby znal jen z televizních animáků.

Člověku se chce říct, že hry s titulním představitelem Disney generace musí být vždy kvalitní. Někdy je to pravda - Magical Quest, Castle of Illusion, Mickey Mania. To jsou příklady naprosto výjimečných hopsaček, které se dokázaly čelem postavit hitům typu Super Mario nebo Sonic a ještě uspět. Dobře těží z animačních možností dobových konzolí a zaujmou i po letech. Jejich zaměření na dětské publikum není přítěží, nepřekonatelný šarm a atmosféra, skvěle skloubené s originálními prvky. Bohužel - jde o výjimky. Drtivá většina Disney her jsou ale průměrné až rychlokvašné, těžící jen ze své licence. Navíc - generace myšáka Mikyho je definitivně odrostlá a to, co je dneska prezentováno jako "Mickey Mouse" mi přijde jako nepřijatelná náhražka kouzelné postavy.

Warren Spector. Jenom vyslovení tohoto jména mi rozklepe kolena. Ten člověk má na svědomí TOLIK brutálně propařených hodin. System Shock, Thief, Ultima Underworld, Ultima 7, Deus Ex - zdá se to být krátký výčet, ale vyprávět o každé hře zvlášť, vydá mi to nejméně na 20 kB textu na hru. Bohužel pro nás - čas Warrena Spectora skončil s Deus Ex, od té doby není vidět prakticky vůbec, nebýt výpisu na Mobygames, prohlásil bych ho za zesnulého. To tedy platí až do momentu oznámení hry Epic Mickey na loňské E3. Z nějakého důvodu se kolem této hry zvedlo "tak trochu šílenství". Upřímně nechápu proč. Kombinace Mickey Mouse + Warren Spector + Nintendo Wii zní šíleně, ne lákavě. Na hru jsem se nijak netěšil, ale byl jsem zvědavý. Po recenzích hra poměrně propadla.

Proč tomu tak je? To jsem se rozhodl zjistit na vlastní kůži.

Epic Mickey je 3D skákačka s oblíbeným myšákem, kterou bych ze všeho nejvíce přirovnal prvním 3D hopsačkám jako Gex 3D, případně pozdější Jack and Daxter. Koncepce hopsání je tedy v prvé řadě zastaralá, vedle her jako špičkový Super Mario Galaxy 2 je to vysloveně krok zpět. Hratelnost tak není vysloveně špatná, ale často zápasíme s kamerou a některé skoky jsou opravdu obtížné. Epic Mickey ale není jenom o skákání v 3D prostoru, naštěstí. Warren Spector si na nás překvapil magický štětec, základ hráčovy nadvlády nad světem.

Označit nápad za špatný nejde. Ale není to zkrátka dostatečně dobře implementované. Malování a mazání objektů je jenom rouška pro obyčejné přepínání triggerů a ve výsledku se logické prostorové hádanky neliší od jakékoliv jiné hry. Celkem ale oceňuji, že dvojí funkce štětce - kreslení objektů a jejich zmizíkování - se dá celkem kreativně aplikovat i na nepřátele, které lze různým barvením ničit nebo naopak přidávat na svou stranu. Když k tomu přidáme i "retro" levely, kdy v klasickém 2D pohledu překonáváme různé historické období vývoje našeho hrdiny (přesně po vzoru klasických 2D hopsaček jmenovaných výše), máte představu o kostře hratelnosti hry Epic Mickey. Je to zázrak? Ne.

Totiž - nemálokrát na hře ocením, že je přes nízkou originalitu v jistém smyslu osvěžující. Že má šmrnc, nějaké kouzlo, nějaký vtípek navrch v jinak normálním řemeslném zpracování. Tohle se přesně o Epic Mickey říct nedá. Chybí tam "to něco navíc", co by odlišilo velice průměrné hopsání od velice milého hopsání. Asociace hlavního hrdiny s plynulostí hraní - o tom by měly být adaptace kreslených hrdinů. Nepotřebuji na to složité herní mechanismy - naopak. Chci přístupnou, jasně gradovanou hopsačku. Epic Mickey se snaží hrdinu postavit do trochu jiné role. Ne nutně špatné, ale rozhodně do obtížnější zpracovatelné. Nejsem například velký fanda série Kingdom Hearts, ale implementace Disneyho postaviček mi přišla svým způsobem zábavná. To se Epic Mickey nedaří - svět je zajímavý, ale Mickey do něj na první pohled nepatří.

Ono to byl totiž záměr. Samotný koncept hry je postavěný na myšlence relativně temného světa, který je sžíraný geniálním záporákem. Nedostal jsem se ve hře moc daleko a tak nelze o příběhu referovat o moc více (a věřím, že se o moc více nestane do konce hry), ale viděl jsem dost světů na to, abych pokýval hlavou a řekl: "Epic Mickey mohla být skutečně špičková hra". Zpracování levelů, celkově pojatá grafika i animace, design nepřátel, symbolika Disney postaviček - to vše vytváří opravdu poutavý svět. Proto je škoda, že náš Mickey nějak není se světem kompatibilní. Nevadilo by mi, kdyby byl nekriticky sluníčkově usměvavý - kontrast mezi naivní postavou a temným světem by mi přišel zábavný. A stejně tak by mi nevadilo, kdyby byl Mickey absurdně překroucený, například jako hlavní hrdinka v American McGee's Alice. Jenže Warren Spector zůstal, zřejmě kvůli licenčním ujednáním, v půli cesty. A to je obrovská, obrovská škoda.

Epic Mickey je zajímavá hra s nepříliš dobře promyšleným hrdinou, nedotaženými mechanismy a absencí vnitřního kouzla. Potenciál je zde obrovský a nechat si od někoho jenom ukázat pár světů - to je na hře to nejhodnotnější. Při nějakém pokusu o objektivní hodnocení bych se pohyboval v rozsahu 4-5/10 za samotnou hru. Za zpackaný potenciál jdu ale o dva body níže, tedy 3/10. Sakra - taková pěkná hra to mohla být!