23. 2. 2011

Nepřekonatelný Dreamcast

Velice krátký štěk, o který se ale musím podělit. Do svého dočasného bydliště jsem si donesl Dreamcast, jelikož jde o konzoli vhodnou na společenskou zábavu (pokud jsou ve společnosti milovníci bojovek) a navíc není zas tak známá a okoukaná u většiny lidí, takže proč nešířit víru. V souvislosti s tím jsem včera večer sestavu nainstaloval a samozřejmě "otestoval". V tom výsledku jsem šel spát naprosto vyčerpaný asi o půlnoci a palce mne bolí ještě teď. Skvělé.

Během toho večera jsem si dodělával nějaké ty resty - dohrával jsem zbylé mise v Soul Caliburu (už mi chybí jen pár položek v Art Museum - ty za 2000 bodů), zkoušel jsem porážet Gilla ve Street Fighter 3 (NIKDY se mi ho nepodařilo vyndat a to ani na nejmenší obtížnost!), objevil jsem pár libových tahů v Virtua Fighter 3 (ten mi přijde "najednou" lepší, než jsem si myslel, fakt mne to chytlo!) a tak podobně. Největší problém je ale v Marvel vs Capcom 2. Tato mlátička je podle mne nejlepší na světě, akorát v DC verzi je nutné si vydělávat peníze a tím odemknout všechny bonusové postavy, což je vlastně asi 20 postav - skoro polovina celkové nabídky. Jenže nová postava stojí přibližně 3000 peněz a já za jedno dohrání dostanu asi 500 peněz. Takže to je šíleně zdlouhavý proces. Nemá někdo nějaký tip, jak to urychlit?

No nevadí - díval jsem se řádně do menu na všechny možnosti a našel jsem tam zmínku "trade" nebo "transfer". Jasně, to dává smysl - když si každý hráč přinese svou VMU, tak bude patrně možné zapojit je do hry a provést transfer. Pak jsem ale četl dál a nevěřil svým očím. SEGA doopravdy zamýšlela VMU jednotku, jako samostatnou herní konzoli, schopnou dokonce multiplayeru - nebo alespoň transferu dat mezi sebou. Nikdy mne to netrklo, ale zkusil jsem to a... NO JO! Dreamcast opět dokázal, že byl vymyšlen s láskou a nadějí v lepší budoucnost.