2. 2. 2011

PSP2 - NGP

Usedl prach z rozvířených diskuzí a zbývá si tak položit otázku - hodlá SONY podruhé hloupě vstoupit do téže řeky? Dovolte mi můj pohled na situaci.

Herní weby i blogy nemálokdy nadšeně hýkají, jakými funkcemi a úžasným výkonem disponuje NGP, jak minitroll vtipně poznamenal na Twitteru - Not Good Product. Nevěřícně kroutím hlavou. To mají všichni tak krátkou paměť anebo jen líně kopírují tiskové zprávy bez špetky vlastního názoru, komentáře a střízlivého pohledu na situaci? Opět se nám tady vyrojili "sonybojové", kteří bezdůvodně pohřbívají Nintendo a přestože konkrétně DS je z hlediska prodejů dvakrát populárnější, než současné PSP, krutovýkonní pubescenti dští síru. Ne snad, že bych ne to nebyl zvyklý - takhle se to děje v podstatě od dob bitových válek Nintendo vs SEGA. Jeden s vyšším výkonem byl rozdupán druhým, s menším výkonem. "To přece nejde!", protestují majitelé nadupaných strojů prakticky bez her.

V roce 2003 SONY oznámilo svůj první (když nepočítáme Pocketstation) handheld - Playstation Portable. Díky nedostatečným informačním kanálům té doby jsem se domníval, že půjde o zařízení určené striktně ke hraní her z Playstation a dumal jsem, jak se tam budou strkat cédéčka. Přišlo mi to jako dobrý nápad - nabídka her byla enormní a s nástupem Playstation 2 by bylo logické, aby přenosná konzole bezproblému disponovala výkonem PSX a s baterií, která utáhne display i točení CD - SONY mělo hodně zkušeností s walkmany, discmany a podobnými zařízeními. Koupil bych si to. (Nakonec jsem se ale přenosné PSX a potažmo i PS2 dočkal).

Z PSP se vyklubal ale poněkud komplexnější moloch. Výkonem se přiblížil spíše Playstation 2, nabídl multimediální funkce a především vlastní hry. SONY chtělo překonat a pokořit tehdejšího (a posléze stávajícího, jak se ukázalo) krále přenosných her - Nintendo se svým GameBoy Advance. Pouhé papírové srovnání obou strojů vedlo laiky k smíchu. A dokonce i papírové srovnání s nástupcem - Nintendo DS - nechávalo SONY v klidu. Přece tak komické hodnoty nemohou ohrozit pozici nejsilnějšího přenosného zařízení všech dob! To je ovšem doopravdy laický pohled na věc. O úspěchu herních zařízení rozhodují v prvé i poslední řadě hry. Tento kritický bod SONY nějak nepochopilo, či spíše odmítalo pochopit. S nastolením Playstation 2 se dostali hlavou příliš vysoko do oblak a přehlédli fakt, že konkurenční produkt se zlomkem výkonu a bez řady multimediálních funkcí z hlediska prodejnosti a popularity může pořád vyhrát.

Trochu paradoxní je, že PSX ve své generaci nebylo nejvýkonnější konzolí na trhu - vyhrálo svou válku jenom díky špičkovému marketingu a zejména kvůli hrám. Značka Playstation porodila jedny z nejlepších a i nejvýdělečnějších her a sérií v dějinách her. Playstation 2 v tomto trendu více-méně pokračovala. Nabalilo se dost balastu, ale SONY upevnila svou pozici na trhu a roznesla na kopytech Microsoft, který nabízel výkonnější a více funkcemi oplývající XBOX. Tradice trhu, herní zázemí - to je to, čím SONY vyhrálo. Jenže - pro segment přenosných her se neměla o co opřít a tak udělala jediný logický krok - v duchu myšlenky "Playstation Portable" začala portovat slavné hry pro přenosnou platformu. Slovo "port" není samozřejmě úplně správně zvolené - šlo o zbrusu nové hry, které ale měly své vzory na domácí mašině.

K překvapení mnoha - PSP se neprodávalo tak dobře, jak se dalo očekávat. Zatímco Playstation 2 nakonec skončil na nějakých 140ti milionech prodaných kusů, "přenosný Playstation 2" s podezřele podobnou nabídkou her skončila s "pouhými" 68 miliony prodaných kusů. Srovnejme to s Nintendem DS - nejbližší konkurencí - to za podobnou dobu prodalo 144 milionu kusů. Závěr je jasný. PSP určitě není co do prodejnosti propadák, to v žádném případě - ale SONY si jistě malovalo budoucnost růžovější. Bez zajímavosti také není fakt, že mezi nejprodávanější hry na PSP patří právě "porty" z Playstation 2 - jmenovitě Monster Hunter (4 miliony) a GTA Liberty City Stories (2,5 milionu kusů).

Pohleďmě na konkurenci - Nintendo. Pro svou konzoli DS vsadili na tradiční model - populární franchisy v kabátě nových her, případně originální náměty exkluzivní pro platformu. Ze špičky jmenujme alespoň New Super Mario Bros. (26 milionů) a Nintendogs (23 milionů). Srovnání čísel vede k jasnému závěru. Za prvé - původní hry táhnou více, než "porty". A za druhé - hry na DS jsou diametrálně odlišné od těch na PSP (a potažmo PS2). Nintendo se svými bohatými zkušenostmi se segmentem přenosných her dobře ví, jaké hry vyvíjet a jak je prodat. SONY se svým PSP to v zásadě jen potvrdilo - ukázalo, jak se to dělat nemá. Že porty "velkých her" platformu nevystřelí na vrchol. Chápejte mne správně - je pár her, které mne na PSP velice bavily a které bych zařadil mezi výběr nejlepších her. Například Patapon, Metal Gear Solid nebo Exit. Nyní tady ale máme pohled čistě obchodní, fakt, že více zábavy nalézám na DS s tím nemá co dělat. Jde mi jenom o to, že PSP bylo ve své době velice drahé zařízení s porty PS2 her a v prodejnosti neporazilo odlišnou koncepci DS.

A nyní přišlo PSP2 - NGP - nadupané zařízení s porty her z PS3. Jsem jediný, kdo v tom vidí problém?

Na jednu stranu uznávám, že "trh se změnil", od roku 2004 se stalo opravdu hodně událostí. Podobně tak uznávám, že například dotekový panel na zadní straně NGP považuji za dobrý nápad, který se dá herně zužitkovat k novým herním mechanismům. Na stranu druhou si ale nemohu pomoci - víra v úspěch identické taktiky, která minule prakticky selhala? Opravdu někdo přišel za Kutaragim a řekl "Šéfe, náš nový handheld bude mít nadupaný výkon a porty her z PS3 a díky tomu vyhrajeme. Sice PSP s nadupaným výkonem a porty PS2 her nedokázalo publikum zaujmout tak, jako DS, ale tentokrát to vyjde - hlavně nedělat změny a držet se původního, byť nefunkčního plánu", což Kutaragi nadšeně odkýval? Vážně?

Nejvíc zarážející je, že můj laický pohled na situaci přece musí být zřejmý naprosto všem, tedy i marketingovému oddělení SONY. V čem je ten trik? Jak chce SONY vydělávat spousty peněz a porazit konkurenci? Jak chce pomocí dotované konzole a portováním Uncharted dosáhnout svého cíle? Nemluvě o tom, že Move se taky začíná stávat propadákem, takže to bychom měli třetí černý puntík v řadě (ano, první patří PS3).

Hrozně rád bych viděl nějakou konferenci na E3 či jiném veletrhu, kde by byli aktéři na pódiu pod vlivem nějaké drogy pravdy (a ještě ožralé a zhulené). Něco jako Kevin Buttlesser nakráčí na scénu a spustí: "No ty vole, jsme se děsně zhulili jako a Ken povidá - víte, co by byla skutečná prdel? A já povidám - to teda nevím. A Ken povidá - no že bychom jako vydali PSP2, jo? A já řikám - jo. A on řiká - no ale bude to stejný, jako PSP!!! A já povidám - to si děláš prdel!!! A on povidá - ne, nedělám. A já povidám - ale to proděláme spoustu peněz! A Ken na to - no to sice jo, ale mám našetříno ještě z dob PSX - to bude dobrá prdel, no ne? A já řikám - ubal ještě jednoho!". Prostě upřímnou zpověď, ne ty reklamní žvásty. Rád bych viděl celý business plán, aby někdo ze SONY do očí řekl zákazníkům, co tím doopravdy sledují. Takhle to na první pohled prostě nedává žádnou logiku. (Mimochodem - velice podobně bych podrobil i lidi z Nintenda s jejich Vital Sensorem a novou verzí Mario Paintu. Podobně tak Microsoft bych vyzpovídal ohledně "pár detailů", i když mám pocit, že Microsoft je z celého tria ta nejúpřímnější svině).

Ještě je tady možnost, že to SONY "prostě stačí", že se neženou za ziskem a jsou se svým hospodařením upřímně spokojení. A čert jezdí na bruslích do práce.