7. 3. 2011

Dragon Age 2 - demo

Trochu se zpožděním jsem se konečně dostal k demoverzi Dragon Age 2 a řádně jsem ji otestoval. Nebudu zastírat, že dosavadní reklamní masáž k této hře mne spíše odrazovala. A v jistém smyslu jsem také zklamaný. On proklamovaná „masseffektovost“ aplikovaná na Dragon Age je podle mne jednoznačně krok zpět. A to je obrovská škoda.

Mass Effect je vynikající hra, ale Mass Effect 2 považuji za jasně nadhodnocenou hru, když vidím ty žebříčky, kde je hra na vrcholu výběru her z roku 2010 a to i nad Red Dead Redemption, což je prostě nepřijatelné. Mass Effect 2 jsem si užil, o tom není pochyb, ale ve srovnání s Mass Effect 1 nebo právě s Dragon Age jde o kvalitativně „jinou“ věc. A to nemyslím zas tak moc špatně.



Mass Effect ve srovnání s Dragon Age má rychlejší souboje, akčnější pojetí herních mechanismů, filmové dialogy (škoda jen, že jsou volby časově neomezené – limit z Alpha Protocolu by se mi líbil více) a celkově jde o přímočarejší hru, která jde rovnou k věci bez jakýchkoliv okolků. To nemusí být nutně nic špatného, ale preferuji spíše komornější Dragon Age. Důraz na partu a košaté dialogy, kde si více počtu a na základě všech vět provedu výběr. Taktičtější rozdávání příkazů s kamerou výše nad hlavou, mít přehled nad situací. A pak samozřejmě piplání postav, management inventáře, vývoj dovedností, modifikace zbraní a tak dále a tak podobně.

Nebudeme se tvářit, že by Dragon Age Origins mělo ambice být překomplikovanou hrou. Herní mechanismy a vývoj postav byl uzpůsobeny „moderní“ době, tedy nedočkali jsme se většího důrazu na nebojové dovednosti postav (pasti a lektvary jsou spíše minimem), bitky přípomínaly spíše MMO se třemi druhy přesně vymezených taktik, které jsme museli kombinovat. Nic proti tomu! Ale podobně, jako od Mass Effect 2 – od pokračování Dragon Age čekám víc a ne naopak méně.

Pravdou je, že v herní historii najdeme spousty příkladů, kdy se pokračování hry od svého předchůdce lišilo zásadně. Brány Skeldalu jsou možná extrémní příklad, ale za vysolené peníze chci od pokračování něco víc, než přebarvený předchozí díl. Takže chci nějakou změnu. Pravdou ale také je, že v historii najdeme spousty příkladů, kdy pokračování hry bylo obvykle větší, komplexnější, propracovanější, s novými funkcemi. A ne naopak! Když se motám okolo toho Mass Effectu – druhý díl byl ještě oholenější a ještě přímočařejší, než jednička a to vše v obecném zájmu o co nejfilmovější zážitek, který projdeme jako horký nůž máslem. U Mass Effectu 2 to je jeden z hlavních bodů kritiky. A u Dragon Age 2 bude také.

Totiž – i když se mi líbí filmovost a epičnost Mass Effectu, opravdu to není „to ono“, co chci od pokračování Dragon Age, podle mne jedno z nejlepších RPG pod sluncem. Hry jsou si nyní v zásadě velice podobné a mají podobný styl hraní. Dialogy jsou zjednodušené na tři emoční stavy a kompletně nadabované, souboje jsou velice dynamické a rychlé a i časté (teda teď referuji jenom k demoverzi). Postava Isabelly překračuje pomyslnou hranici vlhkého snu pubertálních hráčů přímo nevkusně, že i Lara Croft se zamyslí. Je to takové celé víc přístupné – souboje snadné, vývoj postav v několika malých stromcích a starat se o taktiku v partě nemá evidentně zásadní význam. Tudy ne, přátelé!

Sám se sobě divím, že skoro až fanatický vyznavač prvního dílu plodím tak ostrá slova kritiky a odsuzovaná. „Masseffektizace“ Dragon Age se mi ani trochu nelíbí. Je pravdou, že v demu je znemožněný přístup do inventáře a zamčené některé možnosti – ale nepředpokládám, že by se management výbavy nějak podstatně lišil od sci-fi předlohy. Pravděpodobně vypadne kladení pastí a asi i míchání lektvarů – to vše pro „vyšší dobro“ - poskytnou hráčům „ničím nerušený zážitek“. A bohajeho – jak moc rád bych byl byl rušen od přímočarého kydlení nepřátel! A to v mnohém větším rozsahu, než v první díle – prosím!

Jak to ale tak chodí, ne všechno se dá kritizovat jenom jednostranně. Na Dragon Age miluji takové ty drobné odchylky od standardu, jakož i živé dialogy v rámci party, budování vztahů a ovlivňování děje. K mému překvapení – po dohrání za všech šest nabízených archetypů (tři povolání v dvoupohlavních variantách) jsem prozřel, že v Dragon Age 2 je obrovský kus práce se zaměřením na hlavního hrdinu a jeho postavení ve světě. Je pro mne cenným zjištěním, že v závislosti na počáteční volbě dojde k odlišným událostem – kdo zemře, kdo jak s kým hovoří nebo co se stane v následující scéně. Myslím si, že v plné verzi lze očekávat solidně odvedenou práci na poli komunikace s herním (nebojovým) světem. Byl to jeden z důvodů, co v mých očích vystřelilo první díl nad mraky a teoreticky je tedy možné, že druhý díl nebude zas tak moc pozadu.

A samozřejmě tady máme ten příběh. Ó sakra ano. Bioware dokázali v prvním díle sestrojit hlavní kostru událostí a finální obrazovky dokázaly vzbudit zvědavost, jak to bude dál. Ba co více – lze očekávat (nemám zjištěno), že na základě starého sejvu se opravdu bude dát pokračovat v rozehrané hře. Přesněji řečeno – zdá se, že Dragon Age 2 se v časové ose bude odehrávat prakticky ve stejnou dobu, jako v Dragon Age 1 a tedy že události našeho Šedého Strážce budou napřímo ovlivňovat díl druhý v „reálném čase“. Jestliže se tato doměnka potvrdí, bude to geniální tah – nevěřím, že by to dokázali Bioware zpacka, nevyužít ten krásný potenciál. Vztah hráče a světa za obrazovkou tak dostane nový rozměr.

Každopádně jsem ale nyní ve stavu, kdy Dragon Age 2 odsouvám na druhou kolej. Ubylo kochání se texty, ubyla taktika soubojů, ubyla komorní fantasy atmosféra. Nějak se na hru nedokážu správně těšit. Obrovsky mne láká příběh a styl vyprávění událostí, do kterých mohu v různé míře zasahovat. Ale „herně“ mi přijde, že jde o krok zpět, ne-li o skok do hlubiny. Pocit poctivého RPG se po dojmech z dema nenávratně vytratil. Zároveň to ale neznamená, že to bude špatná hra. Dokonce si myslím, že mi sedne více, než Mass Effect 2 například. Ale určitě méně, než první díly obou her. A to je mi líto. Nějak jsem doufal, že Bioware zachovají vývojovou linii tak, jak byla. Mít jednu akční sérii a jednu tradiční. Velká škoda.