2. 3. 2011

Hra měsíce: Mortal Kombat



DAVESADE: No jinak - já a Mortal Kombat... to je krásná historie. Já jsem samozřejmě znal ve své době hry jako Street Fighter nebo International Karate, ale k Mortal Kombatu jsem se dostal přibližně v počátku puberty a byla to láska na první pohled. Fotografická grafika, spousta krve a hlavně provoz na gymnaziálních 386, kde rychlost byla sice na hranici snesitelnosti, ale zase to bylo na klávesnici. Mortal Kombat je první mlátička, kterou jsem se naučil hrát - systémově. Tedy že jsem se naučil všechny kombinace, všechna kouzla a později všechny Fatality. Docela dlouho mi to trvalo, až teprve v nějakém Score byl dlouhý seznam tahů a já se všechno postupně namemorizoval. Dodnes si pamatuji většinu - Sonya dozadu dozadu dopředu dopředu blok. Liu Kang - otočit všechny směry pohybu ... a tak dále. Určitě si ale všichni vybavíte známý problém nejen této multiplayerové hry. A mám namysli slavné hádání se o klávesy, protože naše milé PC umělo rozeznat stisk tuším jen čtyř tlačítek najednou. To bylo radosti!

Když jsem se pak v Laser Game dostal k originálnímu arcade automatu, byl jsem pěkně v řiti. Samotná znalost všech tahů byla k ničemu - jednak na joysticku se to hraje "poněkud" jinak, než na klaviatuře, ale hlavně byla hra nesmírně rychlejší. Obvykle jsem porazil POUZE prvního protivníka, výjimečně druhého. Dodnes si vybavuji, že mi různí lidi cpali do automatu žetony, abych porazil právě jen první postavu a provedl fatality. Ty mi šly i na joysticku docela dobře - takže dycky jsem dobojoval, udělal fatalitu, nechal se zabít, game over, new game, žeton, výběr jiné postavy a tak pořád dokola, dokud jsem nepředvedl všechno. Ono že jo ne vždy se mi Fatalita podařila napoprvé.

Pak jsem se ale věnoval spíše hrám jako Killer Instinct a hlavně Virtua Fighter (1+2), toho jsem tam i párkrát dohrál.

No pak přišel Mortal Kombat 2. Situace se opakovala. Z nějakého důvodu ale MK2 běžel na té samé 386 o ždibec rychleji, vyjma úvodního loadingu, který byl šeredně pomalý. Postupně jsem se opět naučil všechny tahy, všechny fatality a většinu animalit, babalit a dalších -lit. Mojí specialitou bylo proměňování se ve všechny postavy v inkarnaci Shang Tsunga (který překvapivě vypadá naprosto jinak, než v jedničce). Druhou věc, kterou si s MK2 spojuji, je cheat "lussyandlucia", což když se napsalo pozpátku během loadovací obrazovky, odemklo cheat menu. Vtipné je, že tento cheat se mi nikdy nepodařilo zadat na rychlejších strojích - a to píšu na klávescnici celkem rychle. Loading byl zkrátka příliš krátký. Moje 386 byla nedotknutelná a nepřekonatelná.

S Mortal Kombat 3 jsem ale už pomalu končil. To jsem chodil hrát na školní počítače v deváté třídě. Asi si pamatujete, jakým způsobem se v té době warezilo - hra se "zaarjovala" (a často zavirovala) na pár disket a s těmi se pak chodilo po kamarádech. Mortal Kombat 3 měl neuvěřitelných 9 disket tuším, možná o jednu či dvě méně, ale i tak - rozbalovat se s takovým kolosem byl opruz. Navíc na školních (i domácích) harddiscích nebývalo často dost místa. Zkopírovat všechny ARJ soubory z disket a ještě rozbalit? Zhola nemožné! Někde v této době začaly moje IT kořeny, předesílajíce mou budoucí kariéru. Naučil jsem se napsat si krátký BAT soubor, který uměl kopírovat / rozbalovat ARJ z diskety napřímo a šetřilo se tak místo. Ve škole jsme měli nějaké 486, takže hra běžela příjemně rychle, to ano. Ke hře jsem se ale nikdy paradoxně nedostal. Vyráběl jsem totiž "instalační balíčky" k různým hrám a ty se ke mně ne vždy vrátili - a tak jsem o MK3 přišel.

"Instalační balíčky" - to jsem zaslechl od učitele informatiky v nějaké úplně jiné souvislosti, neboť školní síť běžela na Novellu (dodnes mám pocit, že šlo jen o terminály na sdíleném HDD). Každopádně moje čtrnáctiletá interpretace byla opravdu ve formě "balíku". Z papíru jsem vyráběl krabičky, vkládal do nich diskety a návod na rozbalení hry pro méně zdatné DOSaře. Také jsem tento balík opatřil návodem na hru - v případě MK3 seznam základních tahů, opsaných ze Score nebo Excaliburu. Výsledný balíček jsem pak převázal provázkem a takto připravený installation package jsem distribuoval mezi kamarády. Divil jsem se, co je na tomto způsobu instalace tak úžasného, ale když to tak dělá Novell, tak to asi musí být správný a moderní postup! Instalačních balíčků jsem pak udělal celkem dost, hlavně k vícedisketovým hrám. Za všechny bych jmenoval System Shock, Dungeon Master 2 a Star Trail. Jeden z největších balíků byl ale Theme Hospital, ten měl snad dvacet či více disket. Naštěstí přišly CD-ROMy, ta nespolehlivost disket byla pekelná.

Mortal Kombat Trilogy mne minulo zcela. Jednak to běželo pod Windows, které jsem neměl (až později jsem zjistil, že byla verze pro DOS a že mi kamarád jen zlomyslně lhal, ukazuje mi MKT pod Billovými okny) a také jsem neměl CD-ROM. Avšak za podivných okolností, které nyní nepopíšu, je pro mne MKT důležitý ze zcela jiného důvodu. Šlo o první hru, kterou jsem kdy hrál na Nintendu 64. To byla krása!

Další díly už šly také mimo mne. Mortal Kombat 4 přišel s 3D grafikou v době, kdy stála ještě za prdlačku, ale hratelnost byla slušná, přestože jsem nikdy nepochopil zbytečnou implementaci zbraní. Za to se mi líbily možnosti nastavení - easy fatality jedním tlačítkem a slušné možnosti fatalizace pomocí větráků ve stěnách (architekt dané budovy byl zřejmě vtipálek). Nejrůznější spinoffy jsem nikdy nehrál a teprve nedávno se mi dostal do ruky Mortal Kombat vs DC Universe a považuji to za naprostou krávovinu. Do budoucna si ale myslím, že bude možné vydat regulerní Mortal Kombat 5, který se vrátí ke kořenům.

Poznámka stranou - Mortal Kombat jsem hrál samozřejmě i na Amize, ale bylo to peklo. Přestože jsem disponoval harddiskem, hra neměla instalaci. Loadingy byly tak odporně dlouhé a diskotéka nesnesitelná. No ale hlavně - jak chcete hrát hru, která má v originále čtyři směry a pět akčních tlačítek pomocí jednotlačítkového joysticku? Klávesnice není podporována, ani nemohla být, kvůli odlišnému systému kombinací. V časopise Riki jsem sice měl seznam tahů i pro Amigu (které se opravdu podstatně lišily od těch, co jsem si pamatoval z PC), ale čekat dlouhé minuty na loading, dočkat se o řád nekvalitnější grafiky a následně dostat na prdel - to se člověku opravdu do hry nechce. Dneska v době WHDLoad si sem tam z legrace pustím jeden ze dvou dílů a ve dvou je to docela legrace (poměr sil je díky disfunkčnímu ovládání vyrovnaný), ale jinak tyhle verze nemám moc rád.

Toliko moje vzpomínání, přeji vám dobrou chuť, pokud právě obědváte.