30. 6. 2011

Ishar


Teplá slza, přátelé, teplá slza.

Silmarils je francouzská grupa, která nemá na svědomí nějaké hromady her, ale z nějakého blíže neupřesněného důvodu jsem se právě v sérii Ishar dlouho viděl – Ishar byl pro mne dlouhá léta vzorem pro moderní dungeony. A série hodně znamená i pro mne osobně, jako vytvrdlého pařana. Ano, konečně mohu referovat převážně z osobní zkušenosti - druhý a třetí Ishar jsem úspěšně pokořil (dvojku několikrát) – což ale neznamená, že jsem nějaký expert a pamatuji si každý detail (viz post scriptum). Ale nejde jenom o Ishary a jejich předchůdce Crystals of Arborea. Jde také o starší hry Silmarils, jako Targhan, Storm Master, StarBlade nebo Metal Mutant. Bude to nejspíš typickým grafickým designem, který tyto hry spojuje a ve mně vzbuzuje pocit soudržnosti. Zkrátka člověk tak nějak od pohledu pozná hry od Silmarils, stejně jako poznal hry od Bullfrogu, Psygnosis nebo od Vulcan Games. V případě Silmarils hovoříme o graficích jako Pascal Einsweiler, Jean-Christophe Charter a Eric Galand. A ano, pokud to nevíte, jsou to doopravdy Francouzi. (Následuje pouhých 15 normostran ;).

Přestože co do počtu her nebyli nejaktivnější na světě, v rámci devadesátých let jsme o Silmarils mohli slyšet poměrně často. Slavní jsou i pro experimentální hry jako Robinson’s Requiem, Deus nebo pohrobek Asghan. Typické animované logo se na našich monitorech rozsvěcelo často, kdybych hovořil o sobě – tak velice často. Dokonce uvažuji, že další tetování na mém levém rameni, zasvětím právě jejich logu (narážím ale na to, že samotné logo ve skutečnosti primárně neindikuje společnost Silmarils, čili si to musím ještě dobře na dvoře rozmyslet). Tak jako tak – prošel jsem si na internetu dobové recenze, sesbíral nějaké ty informace a začal psát o jedné z mých nejoblíbenějších starých sérií dungeonů / RPG.


Úplně poprvé jsem viděl Ishar 2 na PC a stala se z toho láska na celý život. Gymnaziální 386 opatrovala moje sejvy pěkně dlouho, no dohrál jsem ho až mnohem později (za pomoci návodu ve Score) na Amize. Přechod na Ishar 3 byl logický a užil jsem si ho rovněž plnými doušky. Teprve pak jsem se ale vrátil ke kořenům, k prvnímu Isharu a ještě později k Crystals of Arborea. Jak to ale bohužel při tomto cestování v čase zpět chodí, zmlsán novějším jsem nepřičichnul ke klasikám asi tolik, kolik by si zalsoužily. Zatímco ještě Ishar 1 jsem relativně pařil (přestal mne bavit v nějaké fázi, takže jsem se několik hodin spíše jen kochal), krystaly Arborey jsem opravdu jen zběžně otestoval a celkem brzy vzdal. Nad rámec série jsem si ale užil své se hrou Targhan, která by klidně dosvěta Isharů mohla zapadat. Hlavním důvodem je samozřejmě grafická stylizace, ale přesto jsem tuhle starou akční tužárnu pařil moc rád (už si nejsem jistý, jestli jsem jí dohrál, ale byla skutečně těžká, takže spíše ne). Hra Storm Master mne minula, ale dle recenze v Excaliburu by mi asi i sedla. Nyní hru zmiňuji pro grafickou podobnost, včetně fontu použitého na krabici. A takový Metal Mutant by klidně mohl být ve světě „Ishar budoucnosti“... Mně se tahle návaznost v rámci jedné firmy prostě líbí (i když někdo by zároveň hovořil o nedostatku invence).

Zcela stranou pak sedí poslední pokusy o hry, jako je Asghan. Na první pohled mělo jít o pokračování Targhana, ale vyklubal se z toho prachsprostý klon Tomb Raidera s náznaky bojové mechaniky a RPG vývoje. Přechod do 3D se zkrátka stal firmě osudný (a nebyli v té době sami). To platí i pro nepovednou mlátičku Time Warriors. To nás ale nemusí trápit, protože jenom ve světě Isharů můžeme strávit pěkných pár týdnů krásného hraní – kolekce čtyř her je dostupná na GOG.com za 6 dolarů. To platí samozřejmě hlavně v případě, že nemáte jako já v originálě některé díly, ideálně rovnou celou Ishar Trilogy.

Crystals of Arborea

V pořadí sedmá hra, kterou Silmarils vytvořili, jim podle mne přinesla štěstí. Podařilo se jim vytvořit něco, co v roce 1991 nemohlo mít příliš konkurence. Zatímco žánr dungeonů jel na plné obrátky a chůze ve first person režimu po krocích byl standardem, Crystals of Arborea se uchytil hlavně díky tomu, že partu hrdinů vyslal na povrch zemský, místo standardních kobek. Změna na první pohled kosmetická a zcela jistě lze polemizovat o reálném prvenství, ale dá se téměř jistě říci, že na tuto hru si vzpomenete v souvislosti s exteriéry, jako na první.

Amiga a PC verze se prakticky neliší. Takhle to vypadá na Amize...

Tato změna ruku v ruce souvisela i s roztažením výhledu skoro přes celé okno – pokračuje ve vývoji, který načrtnul Dungeon Master. Množství grafiky a její detailnost tak úžasně vyniklo a na svou dobu referujeme k jedné z nejkrásnějších her ve své kategorii. Kombinování několika druhů stromů, rostlin, obydlí a dalších objektů ve výhledu a rovněž krásně prokreslení nepřátelé a další stvoření – tam se Silmarils vyřádili. Přičtěte dynamickou změnu denní doby (která se podle mne stala inspirací pro Cryo při tvorbě Dune). S tím souvisí jedna zvláštnost, pro kterou si mne hry z této série získaly. Při hraní mám opravdu pocit, že překonávám nějakou vzdálenost, že doopravdy putuji. Zatímco klasické podzemovky mi nedávaly ono měřítko dostatečně najevo (je fuk, jestli jeden krok v podzemí má metr nebo pět metrů), při hraní v exteriéru při vizi Silmarils pozorujeme nejprve z velké dálky mihotavé obrysy, ze kterých se postupně stane les a při bližším ohledání na nás vyběhne tlupa orků. Něco podobného jsem obdivoval například u Lords of Midnight. Arborea ale nabízí i cestování na větší vzdálenosti na 2D mapě, tedy podstatně rychleji.

...a takto vypadá PC.

Krom grafiky z technologického hlediska je potřeba poukázat na design. Navazujíce na styl Targhana, je Crystals of Arborea základním kamenem fantasy-keltsko-elfího vzhledu, který se v pozdějších hrách ještě zdokonalil. V současnosti nejsou elfí témata příliš oblíbená (předpokládám, že za to může Orlando Bloom, případně je dneska v módě posmívat se elfí ladnosti, mystičnosti a eleganci), ale v devadesátých letech to byla změna proti různým Barbarianům, temným mágům ze světa Dragonlance či standardním partičkám hrdinů ála Bards Tale. Myslím, že toto vymezení se pomohlo jak hře, tak Silmarils.

Ukázka práce s paletou - stmívá se.

Dobové recenze ale s hodnocením kolísají od průměru po vysoký nadprůměr – a to poměrně právem. Zatímco grafika je skoro vždy vyzdvihnuta, k diskutabilním prvkům patří implementace tahových soubojů na čtverečkovém bitevním poli, ne nepodobným hrám jako Amberstar, ale se slabším zpracováním. Hra se sice díky menšímu množství animací vejde na pouhou jednu disketu, nabízí ale přitom rozlohu 16.000 políček (respektive – možná jde o „počet pohledů“, tedy pouze 4.000 políček)  – samozřejmě nemusíme projít úplně každé k tomu, abychom hru dohráli. Za diskutabilní prvek hry lze označit náhodné generování některých prvků. Nejsem fanoušek takového designu, ale na druhou stranu si neodpustím citaci z recenze magazínu CU Amiga (91%). „The fact that every feature in the game randomises, means that you could play it for years and still enjoy the challenge“. Jojo, to byly doby, kdy byla výzva zábavou!

Ukázka práce s paletou 2 - tma jako v pytli.

Atmosféra hry ale není budována pouze grafikou, ale také příběhem. Jeho základní kostra není příliš složitá, ale právě navázaná keltsko-elfská mytologie vytváří ze hry plnotučný opus. Na počátku byl panteon bohů, kteří stvořili svět, nazývaný Crystal World.  Tři rasy obývaly tento svět – orkové, svorní pracovníci; černí elfové, formální vládci Crystal World; a pak Sham-nirové, vyspělá subrasa elfů. Padlý anděl Morgoth, vyloučený z panteonu samotnými bohy, vylévá svůj vztek na celou zemi, přinášeje zkázu a utrpení. Na svou stranu dokázal dostat orky a černé elfy, kteří se otočili vůči Sham-nirům. Celý svět uchvátil chaos a hladina moří zaplavila veškerou pevninu. Vyjma ostrovu Arborea, kde jsou uloženy čtyři elementární krystaly, symbolizující harmonii a mír.

My se chopíme role prince Jarela, posledního prince národa Sham-nir. Naším úkolem je nalézt čtyři krystaly a navrátit je do svatyň a tím navrátit harmonii a mír do Crystal World. V družině s námi chodí šest dalších pomocníků a po navrácení krystalů, spojenou s finální konfrontací s Morgothem, je naše mise u konce. Jak jsem napsal výše – základní příběh je celkem jednoduchý, ale ta omáčka okolo a na svou dobu unikátní průběh hry je to, co hru drží nad vodou. Cynik by řekl, že je to jako mix Waterworld a D&D.

Jestli někdo umí použít komickou CGA tak, že výsledek není extrémně komický, jsou to Silmarils (na PC samozřejmě).

Parta se sestává ze tří druhů povolání – gladiátor (Akeer, Akbar, Thorm), kouzelník (Jon) a hraničář (Zach, Irvan). Tato volba nejvíce ovlivní styl tahových soubojů, jelikož každý má jiný dosah a směrování útoků. Z příběhového hlediska jsou ale naši souputníci v pozdějších díle série povýšeni a jsou jim zasvěceny celé ostrovy, jako zachráncům Crystal World. Parta má navíc možnost rozdělení na skupiny a tak zkoumat více míst najednou. Kupodivu tato funkce nepřežila do pokračování - a ono se vůbec hodně her v rámci žánru této možnosti bránily z neznámého důvodu.

K zamyšlení bych předložil, jak je možné, že oceány, které zatopily celý svět, nesmetly také ostrov Arborea. Ten je převážně nížinný – člověk by čekal, že půjde naopak o nejvyšší hory a skaliska, téměř po špičky zaplavené slanou vodou. A ona je to placka. Ale to asi už moc hnidopiším.

Perlička (děkujeme, pane Předsedo): v úvodní introanimaci vidíme, jak na ostrov Arborea dopadají čtyři krystaly. Nejde však o statickou animaci, nýbrž o generovaný výpočet. Čili když si zapamatujete, na jaké místo ostrova krystaly dopadly, tak vám to při hraní notně pomůže v orientaci. Moc hezký nápad, jak náhodnost hry usměrnit!

Crystals of Arborea asi nejsou nutně nejlepší hrou pod Sluncem, ale položily základy, na kterých vyrostlo něco, co jsem si později zamiloval. A tím se dostáváme k:

Ishar 1 - Legend of the Fortress


Absolutně první věc, která se mi při myšlence na Ishar 1 vybaví, je obrázek na krabici hry. Fascinuje mne onen prostor, který hra jakoby slibovala. Procházet se po lesích, brouzdat nohy v potůčcích a najednom v nějakém zarostlém údolí se nechat ochromit pohledem na obrovskou, mezi skalami vetknutou pevnost s obřími hradbami. Legenda o pevnosti navazuje téměř přesně tam, kde Crystals of Arborea končí. Návaznost děje a optická podobnost her je ale zakryta zcela přepracovaným konceptem. K tomu ale za chvíli.

Morgoth a jeho žena Morgula totiž splodili synka, ze kterého časem vyrostl obávaný čaroděj Krogh. Ten z pouhé pomstychtivosti nejen, že zabije prince Jarela (což je od začátku hry podáváno, jako nešťastná náhoda při lovu), ale také se rozhodne podmanit si celé království Kendoria a zotročit všechny obyvatele. Krogh si tak postaví obří základnu, pevnost Ishar (elfsky Ishar znamená „Neznámý“), ve které kumuluje své síly. V západní Kendorii se tak vydává rytíř Aramir na cestu za svržením Krogha z trůnu a nastolení míru. Konečně.

Standardní OCS verze je co do počtu barev omezená, ale přijde mi přesto dokonalá.

Příběh hry opět není komplikovaný, ale opět jsou to reálie světa, který jej drží v pohodě pohromadě. Systémových změn je tady celá řada. Souboje se nyní již odehrávají realtime, což je diskutabilní krok i kvůli tomu, že ikonky útoků jednotlivých postav nejsou příliš šikovně umístěny – lze ale použít klávesnici. Hra se nyní odehrává kompletně ve first person režimu, což vzhledem k čtyřikrát (nebo desetkrát) větší hrací ploše (celkem 40.000 políček – v dobových recenzích se ale často operovalo s 160.000 „pohledy“, tedy že z každého políčka se dá dívat čtyřmi směry, což poskytuje unikátní pohled. By mne zajímalo, kolik „pohledů“ by pak měl dle této logiky třeba Doom) znamená hodně putování a objevování. Povolání postav jsou zcela nová, vybavování detailnější, přibylo míchání lektvarů (zde poznámka – bez manuálu si člověk moc neškrtne; a ještě pro Kořínka – „to nejsou číty, to je manuál!“).

VGA / AGA verze je "samozřejmě" barevnější, ale nějak mi přijde, že to není ono.

Hlavní přídavek do hry, který byl v úkolech hojně využíván, je ale bezesporu v totální novince a sice osobnosti postav. Celkem jsme mohli do party dostat tuším až 30 různých charakterů, kteří se nelišili jen statistikami, ale hlavně svým žebříčkem hodnot a chováním. Smysl tak dostává ladit partu v závislosti na rase (trpaslíci a elfové se moc nesnášejí), v závislosti na pohlaví  a charakteru (prachsprostý zlodějíčci po usnutí nacpou kapsy naším zlatem a prchnou). Postavy se sice chovají naskriptovaně, ale i tak je velice uspokojující, že se některé do sebe mohou zamilovat, jiné nenávidět a v tom výsledku bylo i možné, že se parta začala vzájemně pobíjet. Alchymie lektvarů s tímto ale počítá a vypitím vhodného jsme mohli masakru zabránit. Vzpomínám si na jeden úkol, kdy jsme zachraňovali tuším starostovu dceru, aby se do ní pak veškerá mužská část party (pouhé vyřazení člena z party nepomáhalo – zamiloval se někdo jiný) zamilovala a nechce drahou Delorii z party pustit. Bez manuálu (a tedy správného lektvaru) to šlo řešit tím, že jsme si partu naverbovali ze samých ženských (případně vyvraždit v partě všechny majitele penisů).


To je další taková trochu zvláštnost. Parta je dějově nekonzistentní. Sice začínáme s Aramirem, ale brzy se ukáže, že můžeme libovolně střídat osazenstvo. Neznamená to, že bychom byli nějak zvýhodněni, ale pokud nám někdo zemře nebo uteče, tak hra v žádném případě nekončí. Hráčova osoba je tedy jakýmsi duchem na pozadí, velitelem, který nemá ve hře personu – což je vzhledem k nezávislosti osobností celkem pochopitelné. V partě se nám tak vyskytne i Targhan (ha!) nebo třeba čarodějnice Morgula (ano, Kroghova matka) v její slavné, prasečí podobě.


Druhou zvláštností je bezesporu nutnost platit tisíc zlatých za každé uložení pozice. Tento prvek zejména ze začátku hry anuloval pokusy o „podvádění“ ve formě extrémně častého sejvování. Postupem hry, s trochu lepší partou, jsme již nebyli tak buzerováni, protože peněz je celkem dost a umřít není zas tak lehké. To navazuje i na soubojový systém, který ač realtime, umožňoval v principu taktiku rozmístění členů party v taktické mřížce a možnost útoků z dálky, z bezpečí. Velikost exteriérů je poněkud v kontrastu s velikostí dungeonů, ty jsou pouhé dva a nepříliš rozsáhlé. Zaměření autorů je ale jasné a krajina je na svou dobu velice propracovaná.

AGA Drak!

Hra se nyní rozléhá na dvou disketách (Amiga verze) a vyšla pro OCS i AGA zvlášť. I když AGA má jednoznačně bohatší barevnou paletu, svým způsobem se mi líbí zacházení s omezenější OCS – má takový specifický kontrast, zajímavě to vytváří atmosféru. Ono barev ve hře ve skutečnosti není moc a tak AGA spíše jen dokonale vykresluje přechody, než že by doopravdy přidala něco navrch. A opravte mne, jestli se mýlím, ale je možné, že Ishar neobsahuje cyklus den-noc, zatímco Arborea ano? Grafika je totiž velice pěkná, bohatá na objekty. Animace nepřátel jsou ale velice sporadické, vlastně se animuje jen ruka se zbraní. Okno se také proti "nultému" dílu zmenšilo a tak hra běží slušně rychle i na nerozšířené Amize.

Ve své době byl první Ishar přijat vlídně, průměrné hodnocení přesahuje 70%. Zpětně by se dalo zkritizovat, že návod na hru je složen z navšítívení pouhých třiceti míst na obří mapě, která je jinak více méně prázdná. Ano, dá se tady trávit čas se sběrem bylinek a souboji, ale není to vysloveně nutně zábava. Oproti tomu ale starání se o partu, krmení, spánek, kouzlení, souboj s Drakem – to vše zábava byla a díky tomu jsme se dočkali pokračování.

Ishar 2 – Messengers of Doom


Pro mne je Ishar 2 nejlepším příkladem starého typu RPG, které je zároveň přístupné a zároveň tak akorát náročné. S tradičním ročním odstupem, tedy v roce 1993, jsme se dočkali komplexní hry, která přinesla doladění herních mechanismů, rozvinutí příbehu a parádní grafiku, která mne nutila svět zkoumat, jako nikdy předtím. Poslové Zkázy se dle mého názoru řadí mezi špičky klasických RPG, které by neměl minout žádný hráč. Ty propařené hodiny po vyučování v téměř zamrzlé učebně počítačů na gymnáziu Botičská, ty o něčem vypovídají. A na Amize jsem pak doma pařil, až hanba. Trvalo to, ale hra padla za vlast a pokoření bylo doprovázeno nejedním vísknutím.

OCS verze vypadá opravdu pěkně, ale oproti prvnímu dílu je AGA žádoucí, kvůli posunu atmosféry do temna.

Ale k věci. Současný pán pevnosti Ishar, Zubaran, má jednoho večera zjevení dávno mrtvého alchymisty Jona (jediného mága v partě Jarelově z Crystals of Arborea). Je mu předpovězeno, že musí zastavit lorda Shandara, který se dříve nebo později objeví a uvrhne společenství ostrovů do temnoty. Zubaran tak opouští pevnost Ishar a ostrov Kendoria, aby prozkoumal šest dalších lokalit, pojmenovaných podle šesti členů party z Crystals of Arborea. Budu ještě chvilku kibicovat na téma „jak je možné, že se Zubaran, pán z Isharu, objevuje bez jakékoliv lepší výbavy a zázemí, téměř bosky na Irvanově ostrově, aniž by ho kdokoli znal nebo on znal kohokoli jiného“, abych zopakoval tradiční – samotný děj je jednoduchý, ale reálie světa jsou tím, co zaujme mnohem více. A grafika teda.

OCS Zelda. Nevěřil jsem vlastním očím! Jedna z nejlepších ukázek masturbačního materiálu ve hrách.

Každý z ostrovů má vlastní grafiku a je na co koukat, vysloveně pastva pro oči. Den se plynule mění v noc (perfektní ukázka práce s paletou na Amize). Projdeme si bažiny, lesy, zasněžené hory, města, podzemí a i v korunách stromů se budeme kochat. Ty tři diskety jsou vysloveně naplněné po okraj a když hovoříme navíc o AGA verzi (nebo PC VGA), tak nutno uznat, že zde není 256 barev jenom do počtu. O to divněji ale působí takřka neexistující animace – opět se pohybují (a to jen dvoufázově) ruce nepřátel a to je vše. Grafika je oproti prvnímu dílu (a tedy i oproti Crystals of Arborea) podle mne „dospělejší“. Ilustrace interiérů sice pořád zavání naivním uměním, ale jinak je vzhled hry takřka realistický, stylizovaný do temného fantasy. Moc se mi líbí třeba grafické detaily, jako je motiv na liště s tvářemi hrdinů, inventář a tak podobně.

Obtížnost hry není přestřelená, když hovoříme o soubojích, takže import party z prvního dílu se dá považovat skoro za zbabělost – nemluvě o dějové neprovázanosti hrdinů. Obtížnost ale hra pobrala v úkolech, které jsou téměř na adventurní úrovni. S nějakou novější Ultimou se to sice nedá srovnat, ale například implementace zvířat (straka k otevření zámku ve vězení, orel k objevení dalšího ostrova, ale také opice a papoušek najdou svého upotřebení) byla pro mnohé hráče překvapením. Také je zde důraz na denní dobu nejen z hlediska grafického, ale také z hlediska světa. Obchody a noční kluby mají svoje pracovní hodiny a občas se musíme někde ocitnout ve správný čas na správném místě. Řeknu to jinak – sem tam se podívat do návodu je dobrý nápad.

A konečně AGA. Takhle si htu pamatuju nejvíce.


Ovládání bylo lehce upraveno – ikonky s útoky postav se přesunuly k ikonkám šipek, sloužících k pohybu – hra tak dostává klasický „Dungeon Master look“. Souboje jsou pořád v reálném čase a je možné měnit postoj party na malé mřížce. Rovněž přibylo dost interakce nad rámec klasické hratelnosti. Je možné vyloupit banku, přibylo ingrediencí a lektvarů, v podzemích se setkáme nejen s pákovými hádankami. V rámci tradice prvního dílu jsme opět konfrontování „živou“ partou. Vztahy jsou mnohdy bouřlivé, ale jelikož partu budeme často měnit (chvílemi musíme!), dá se to vydržet. Vyvstává otázka, proč Jon oslovil zrovna Zubarana, když se konce hry nemusí vůbec dožít? (Nemluvě o tom, že Zubaran se vyskytuje i v třetím díle - kde berou tu jistotu?). A další otázka – když jdu někoho vysvobodit z vězení, proč kvůli tomu musím vyhodit člena party? Nebylo by logičtější, aby se osvobozený vězeň prostě loudal za partou, jako návštěva (jak to má například série Realms of Arakania)? Nedá se svítit – právě tyto drobné nedostatky jsou pro Ishar charakteristické a svým způsobem žádané – jde o další rozměr hratelnosti. Faktem zůstává, že jsem byl na trní, když jsem měl v partě někoho "Unknown" a já se bál usnout. Naštěstí se za sejvování nemusí platit.


Podle mne se autoři na hru dívají, jako na otevřenou kostru, kde je potřeba splnit dílčí úkoly a je celkem fuk, kdo je udělá. Hráč tak jenom tahá za nitky, reprezentuje hráče stolních RPG, který pragmaticky mění sestavu tak, jak je potřeba. Přitom ale k mnoha postavám bude mít i citový vztah, takže ztráta může být bolestivá, tím spíše, když je systémem (omezení počtu postav na partu) donucen někoho vyhodit. V podstatě identicky se k věci staví i klasika Wizardry – svět stojí a padá na těchto pilířích, kdo je objeví je v podstatě lhostejno.

První boss - pěknej šmejd. PC verze pro srovnání. Všimněte si strukturovaných kořenů na stromech v bažině.

Ishar 2 je dle mého názoru nejlepší díl série. Je v něm nabušeno tolik významných momentů (klub Blue Velvet, bloudění ve sněhu zahaleni v kožichy, souboj bez možnosti útoku s golemem), že na hru nejde zapomenout. Už tehdy jsem si ale říkal, že určité vylepšení by si hra zasloužila – třeba implementovat dialogový systém, transparentnější souboje, méně prázdné prostory při zachování kochacího efektu. Inu, třetího dílu jsme se dočkali.

Ishar 3 – Seven Gates of Infinity


Shandar, který byl zabit Zubaranem v druhém díle hry, objevuje cestu, jak se vrátit do světa živých. Díky manipulaci času zjistí, že se může vtělit do černého draka ze Sithu (ano, inspirace Star Wars je celkem pravděpodobná, jelikož se v Ishar 3 setkáme také s mývalovitou postavou, evokující Ewoka) a v plné síle se vrátit zpět. Likvidace Black Dragon of Sith by tím pádem měla stačit, jako cíl hry. Zestárlý Zubaran se vrací a celkem brzy zjistí, že bude muset Shandara následovat do různých časových období, aby docílil opět mírového stavu.

OCS trochu ztrácí dech, ale digitalizace nedopadla nejhůře.

Bude to vypadat, že se do Ishara 3 opírám nebo že ho dokonce nemám rád. Není to pravda. Na hru jsem se dlouho těšil, než si ji zahraju a moc se mi líbila. Akorát se série nějak přestala vyvíjet nebo se chtěla vyvíjet jiným směrem, což bylo na druhou stranu spíše trochu zklamání. Navíc v roce 1994 již bylo zřejmé, že budoucnost nepatří Isharům a že nepřeje dlouhým sériím. Ishar 3 je tak tečkou za trilogií a dá se říct, že žánr dungeonů od tohoto okamžiku vymírá (i s příhlédnutím k Wizardry 8).

AGA hře sluší nejvíce, o tom není sporu.

Tak hned třeba grafika. Ta je skvělá. Je výborně zpracovaná i na OCS Amigách, přestože AGA je jednoznačně to, co chceme. Nádherné barvy, vysoká hladina detailu. Avšak kdosi se rozhodl, že do hry vloží digitalizované postavy. Nutno uznat, že implementace fotek dopadla navýsost dobře – nepůsobí rušivě, zapadá do daného grafického stylu. Nezapadá to ale do dlouhodobě nastoleného stylu Isharů, kde jsme si zvykli na ručně piplanou grafiku s nezaměnitelnou atmosférou. Čili – kouká se na to dobře, jenom si člověk říká, co Silmarils k tomuto elementu vedlo. Naštěstí zbytek grafiky je parádní práce sama o sobě, takže si nejde stěžovat. Hra také zabírá pět disket. (CD verze obsahuje skutečně odporně renderované intro – to jen tak na okraj).

Generátor postav je jednoduchý, ale někteří hráči ocenili možnost osobního vkladu.

Nejvíce patrné ustrnutí je ale na stylu hraní. Ishar 3 se stává spíše (šeredně dlouhým) datadiskem, než samostatnou hrou. Když se něco takového stalo v osmdesátých letech, tak se minimální rozdíl mezi hrami daly omluvit. Když už ale máte de facto čtvrtý díl ságy, vydaný v roce 1994, a on se hraje vlastně stejně, tak to není úplně košer. Jenže to zároveň neznamená, že by se to hrálo špatně! Hra má trochu těžší souboje (import party je žádoucí), ale zároveň je maličko více lineární, takže průnik do hry je snažší. Je zde ale větší důraz na plynutí času a to nejen kvůli branám do různých období, ale i kvůli kladeným úkolům musíme koukat na hodinky.

Jednotlivá časová období svým způsobem suplují ostrovy z druhého dílu – každá zóna má unikátní grafiku a styl. Je tak zajímavé vidět svět, jak vypadal v roce mínus 73, mínus 4322 nebo plus 3725 let. Jenže na druhou stranu není tento motiv nějak hlouběji využit. Splnění úkolu v jedné časové zóně má sice vliv na jinou časovou zónu, ale je to jen hra se slovy – stejného efektu bychom dosáhli, kdybychom místo v čase cestovali třeba mezi ostrovy ve dvojce. Nejde o vysloveně promarněný potenciál, ale dalo by se čekat víc.

Nádherná ukázka práce s VGA paletou.

A nakonec i trademark série – práce s partou osobností. Není to žádný Dragon Age, ale funguje to skvěle. Jenom prostě „pořád stejně“. Během hry musíme partu všelijak modifikovat kvůli úkolům, nejde mít jenom „návštěvu“. Přibyla ale možnost si postavy ručně vytvářet – sice jenom modifikujeme pár vlastností, ale lepší, než nic.

Na závěr malé srovnání. Ukázka z VGA intra standardní, disketové verze...

Sedm bran nekonečnosti jsou výtečnou hrou. Zpětně bych jí dal jen o bodík horší hodnocení, než dvojce. Jenom se o ní nedá nějak moc rozepisovat, což je hlavní problém. Finální boss je myslím vrcholem vzpomínek na tuto hru, jelikož umlátit tohodle hajzla byla neskutečná práce. Ale vyplatila se. Dobová hodnocení se pohybují převážně v jasném nadprůměru (i když třeba magazín Amiga Power hru kriticky smetl s hodnocením 50%).

... a nyní pro srovnání ukázka intra z CD verze. Otázka za sto bodů - z čeho se vám chce zvracet?

Se slzou v oku ale musím konstatovat, že Ishar nezanechal výraznější stopu v dějinách. Dokonce při poměrně poctivém Googlování jsem nenašel žádné fandovské stránky plné detailů či vtípků, spokojit jsem se musel s velice chudým záznamem na Wikipedii a tak jsem hlavně pročetl většinu dobových recenzí na Abime. Nenašel jsem žádné remaky, porty, fandovské pokračování. Až mne to překvapilo a píchlo u srdce. Mít tyhle klasiky v nějaké formě, třeba na Nintendu DS, pomočil bych se blahem. Pár nalezených zmínek za všechny – technologické demo pro GameBoy Advance, mapy do Counterstrike inspirované Ishar 2 a pak MUD Ishar, který ale podle všeho nemá s hrami od Silmarils nic společného.

Tím bych ukončil povídání o Isharech. Přestože je článek z poslední série nejkratší (ono také píšu jen o čtyřech hrách), doufám, že vás čtení bavilo tak, jako mne psaní.

P.S.: Domníval jsem se, že to z článků vyplývá, ale tuhle si Ringo na Mageju posteskl. Tak tedy – při popisování série Ultima, Wizardry a nyní i u Ishar (a mnohdy i při popisech jiných her!) není pravidlem, že bych všechny hry ze série dohrál či nějak hluboce hrál. Většinu jsem dokonce ani nehrál, maximálně jen testoval (třeba Wizardry 1 jsem zkoušel hrát asi tak hodinu a dalším čtyřem dílům jsem se věnoval asi i méně). Nejde tedy o osobní sondy, netvářím se, jako strašně drsnej pařan, který má všechno v malíku. Naopak pokorně říkám a snažím se to i vypichovat v článcích, že nejde o moje zážitky, ale naopak o souhrn, sběr informací k danému tématu, který otevřeně pouze klouže po povrchu. Snažím se jen shrnout dostupné informace (přičemž pouze v případě osobní zkušenosti připisují odstavce psané v první osobě). Je mi naprosto jasné, že existují odborníci na slovo vzatí, kteří oné hry prošli a mají k ním říci mnohem více. Například DJ v případě Wizardry krásně poukázal na svoje články o Wizardry 6 a 7 (o kterých jsem neměl tušení), které jsou asi tím, co Ringo a jiní asi očekávali. To ale já nemohu nikdy poskytnout, jelikož tolik bohatých zkušeností bohužel nemám a v budoucnu asi nikdy mít nebudu. Oproti tomu ale vidím ve své práci jiný smysl, jelikož v současnosti o těchto sériích „nikdo nic neví“ a přijde mi užitečné mít nějaký souhrn pro prezentaci těchto velikánů – ono zas tolik psaníchtivých pařanů není. Nejsem první, ani poslední, ale jelikož mne psaní na tato témata baví a zároveň mne baví dohledávat informace (z mnohých detailů žasnu!), tak se ventiluju na blogu. Nic víc. Děkuji za pochopení.

46 komentářů:

  1. Ishar, o zlaty Ishar...to ocarenie kuzelnym svetom v pripade druheho dielu. Ked clovek prichadzal do prvej dediny na ostrove - Ah, civilization! :)Holt, francuzske hry su francuzske hry a na tom sa asi nic nezmeni. Milujem tuto seriu pre jej atmosferu, vizualne spracovanie, dokonca i hudbu a samorzejme hratelnost.

    Ale napriklad, v pripade Ishar 3 som privital konecne moznost vytvorit si partu a hral som to s novou partou a mojim tradicnym pomenovanim postav, tzv. tradicnej zostave. Mozno preto mam Ishar 3 o maly chlp radsej ako (inak perfetkny) druhy diel.

    Ad P.S. Kto sa zase stazoval? Vzdy je prijemne precitat si spomienky na stare - dobre hry. Mne osobne ani neprekaza, ze si ich osobne nehral (resp. nedohral) - to kolkokrat ani ja nie :) Podstatny je ten sumar celej serie a spomienky, ktore z toho vyplyvaju.

    OdpovědětVymazat
  2. Druhy diel Isharu je absolutna modla, osobne sa mi trojka uz moc nepacila ani ma vobec tak nebavila ako prave dvojka, jednotku zraza dole otrasny interface ovladania (suboje) a save za zlato je extra hardcore feature.
    P.S.
    Zabit draka v trojke je uplne primitivne jednoducha zalezitost zvladnuta bez najmensieho skrabnutia postav. Je to len otazka dostatku lektvarov na doplnanie many kuzelnikov, pricom druzina stoji 3 (tusim) policka pred nim, mimo jeho dosahu a mrska dokola iceball az kym dracik nezahuci.

    Opat skvele citanie, aj ked tieto hry velmi dobre poznam, okrem Cryst. of Arborea, tu som nikdy ani nehral. Ale pre mna je aj tak najlepsia hra od Silmarils prave spominany Metal Mutant, na ten nedam dopustit mozno by si aj zasluzil zvlast clanok lebo ide o uplne neznamu (dnes) a casom zabudnutu hru a pritom ide o absolutnu spicku zabavy v ramci celej historie.

    OdpovědětVymazat
  3. Me stve, ze se mi zadnym zpusobem nepovedlo na soucasnym PCcku spustit Ishar 2 ani Ishar 3...

    OdpovědětVymazat
  4. Siegfried - jak to? Co pamatam, tak v dosboxe bez najmensich problemov.

    OdpovědětVymazat
  5. Pškné pěkné :) Doufám že tu někdy najdu počteníčko o Prvních Falloutech :) -Adf-

    OdpovědětVymazat
  6. Ishary mají i dnes krásné vizuální zpracování, pohádkovou atmosféru a úžasnou hudbu. Najdeme v nich přehršel naprosto ojedinělých nápadů, které ukazují na bohatou fantasii autorů. Disponují ovšem dvěma obrovskými ale a tím jsou sporná designérská rozhodnutí a programátorské chyby.

    To, že některé portály ve trojce se otevírají jen na hodinu denně a čas nejde zrychlit, to bych ještě přežil. To, že musím občas bez náhrady na trvalo vyhodit postavu z party jen proto, že to autorům přišlo jako dobrý nápad, bych ještě také přežil. To, že po Vás autoři chtějí provést nějakou obskurní akci bez jakékoli nápovědy bych už přežil hůře (vypouštění orla, mýchání lektvaru, jehož složení se člověk nedozví ani z manuálu etc.). Ale v každém dílu Isharu jsou na denním pořádku situace, kdy jste někde něco udělali či naopak neudělali a hra Vás na základě takové akce na úplně jiném místě prostě nepustí dál, aniž by se obtěžovala cokoli sdělit. Takový endeschlus ve vězení ve dvojce, když nemáte v inventáři straku, je jen jedním z příkladů a to ještě jedním z těch pochopitelnějších a snáze řešitelných. Mnohdy jsou takové situace vázané třeba na složení party (když máte v partě určitou postavu dříve, než navštívíte určité místo, tak se na toto místo už nikdy nedostanete). Dopředné konzultování návodu je tedy pro dohrání libovolného dílu téměř nutností a navíc ještě nezaručuje úspěch.

    Co se týče programátorských chyb, tak kvůli nim jsem byl dnes nucen nadobro po několika pokusech přestat hrát trojku (verze ze Silmarils Collection), kterou jsem jako jedinou nedohrál. V určité fázi hry prostě ze zlodějů ve městě sice stále padaly peníze, zato nešly sebrat. Loadování pozice či zabíjení jiných zlodějů na jiném místě pochopitelně nepomohlo.

    Nechápejte mě špatně, Ishary jsou úžasné dungeony (hlavně nápady a atmosférou), ale výše zmíněné problémy je z herního hlediska téměř pohřbývají. Situace je o to horší, že Ishary nemají tak silnou fandovskou základnu jako třeba EOB či DM (nebo podobné klasiky) a o řešení podobných chyb se kolikrát na netu nikde nic nedozvíte.

    Ishar 3 se opravdu v DosBoxu spouští dost problematicky, CD verzi ze Score se mi nepodařilo zprovoznit vůbec.

    Otázka do pranice: Jak je to se zabugovaností AMIGA verze Isharu 3?

    OdpovědětVymazat
  7. Sakra, pohřbívají, měl jsem si to po sobě raději přečíst pořádně.

    OdpovědětVymazat
  8. Neviem ako originalny original (ale ani s nim som pred rokmi nemal problemy pod dosboxom), ale GOG verzia Ishar 3 funguje bez problemov (a tiez ide pod dosboxom).

    OdpovědětVymazat
  9. Ja pouzivam tu verziu co bola na Score CD, komplet trilogia a kazdy diel mi ide absolutne bez najmensich problemov v Dosboxe.

    OdpovědětVymazat
  10. S Ishar 3 v dosboxu mám problémy taky, nejdříve nešel spustit, pomohlo omezení pomocí příkazu "cycles 2500". Jenže mi i tak dost často padá :( Zkusím něco vykoumat, kdybych narazil na úspěch, dám vědět (projíždim si popis konfiguráku dosboxu, většina parametrů se tam dá používat i jako příkazy přímo v dosu).

    OdpovědětVymazat
  11. Opat vyborne citanie Dave, na tychto tvojich poslednych troch retro-seriach som si zgustol, vdaka.
    A vobec nevadi ze nejdes az tak "do hlbky" (na to tu su ine weby, napriklad ten moj ;-), je to aspon pristupnejsie "sirsej" verejnosti, zvlast pri tvojom vypracovanom style pisania. Hardcore hraci o tom sice vedia 10x viac detailov, ale pisat sa im o tom uz nechce.

    Pri tejto prilezitosti som sa dnes prehrabol svojou zaprasenou krabicou s "pokladmi" z minuleho storocia, a odfotil mapu prveho Isharu, co som svojho casu pri hrani kreslil (dokonca farebnymi ceruzkami).
    Link: Fotka mapy Isharu 1 (DJ)

    OdpovědětVymazat
  12. DJ - citim sa zahanbene, ja som stvoril len skromnu mapku pre Ishar 3 http://4.bp.blogspot.com/_il6CPPE4vgo/Sbw9Ta2YmuI/AAAAAAAAAlM/tQaYyGlooLI/s1600-h/hernyfascikel_02.jpg

    Ale boli to fajn casy :)

    OdpovědětVymazat
  13. Ishar 2 je tou hrou na kterou mám absolutně nejvíce nezapomenutelných zážitků ze vše her co jsem kdy hrál....

    ...nikdy nezapomenu na kvákání žab na prvním ostrově....
    ...Unknown? Můj nejoblíbenější rytíř...
    ...Na Zachově ostrově- bratranec mi nabulíkoval, že v uličce u přístavu se nesmím zastavit, jinak , že mě přepadnou banditi (a následuje jasná smrt)...dlouho, předlouho jsem se srdcem v kalhotách tou uličkou probíhal...
    ,,,cheat s penězmi...a ta možnost nakoupit si fantastické brnění chaosu...
    ...zvuk obouruční sekyry...
    ...Amigu jsem tehdy neměl, a tak jsem Ishara 2 hrál jen u bratrance (dlouho do noci, než jsem odjel vlekem na kolej) stihl jsem do vždy dohrát tak do poloviny, podle "poněkud" nedokonalého návodu v Excalubru.
    ...bratrancova verze byla ve francoužštině...


    Ishaři jsou skvělí, jen mě dost štvou ty interakce mezi postavami...po osvobození Morguly jsem Krogha musel ukydlit kouzly, protože borci v partě se začali kydlit mezi sebou...

    OdpovědětVymazat
  14. 2ADF: Fallouty mám rád a dohrál jsem oba (tři) několikrát, ale přijde mi, že jde o hry živé a "není potřeba" o nich psát. Navíc jde v zásadě jen o 1+2+Tac+BroOfSte+3+NewVegas... no jako šlo by to, ale nevim prostě.

    2DJ: Jako obvykle - smekám před mapami. Moje útržkovité poznámky v mnoha sešitech se nemohou rovnat (a navíc se nedochovaly :()

    2StriderCZ: No jasně, to je ono přesně! Kvákání žab, Unknown v partě a k tomu určité mystérium. Třeba jak popisuješ ty bulíky, co ti dal na nos bratranec - to tyhle staré hry provázalo a bylo to super ;).

    2ALL: Poprosil jsem kamaráda, jestli by neshrnul ještě Might and Magic, pak mne ale už jiné zapadlé série nenapadají. Co by se do cyklu ještě hodilo? Nějaké vícedílné série, dříve slavné, nyní téměř neznámé?

    Republikuji svoje dva starší články, na které jsem hrdý celkem (jeden k tématu starých dungeonů, druhý mimo téma) a dumám, jestli by stálo za to sepsat něco podobného o nějakých *.Quest hrách. Já Sierrovky nemusím, ale třeba King's Quest, Quest for Glory, Police Quest a Space Quest by si nějaký souhrn zasloužily. Hrál jsem je opět minimálně, ale o adventurách se dá psát snáze. A zároveň tím vyzývám, jestli by někdo sepsal něco podobného pro tento blog.

    OdpovědětVymazat
  15. Kdybych tak dokázal psát .... (bohužel se řadím k drtivé většině nazývané konzument obsahu)

    O M&M si rád něco přečtu.

    Adventury mě minuly, asi je čas to konečně napravit. Docela bych uvítal přehled zásadních titulů s pár podrobnostma (japanRPG jsem se taky vyhýbal dlouho a nedávno jsem jim přišel na chuť).

    Ještě mě napadá SSI GoldBox, a kdyby byl zájem se ponořit hlouběji do minulosti, tak tu byl Dizzy.

    OdpovědětVymazat
  16. Prave ma nieco napadlo, ale asi to nebude velmi tvoja parketa, Wing commander, ked das vsetky diely aj s datadiskami a prihodis k tomu aj Privateer 1 a 2 tak to mas celkom slusnu zbierku titulov.

    OdpovědětVymazat
  17. 2Mick: Ked vidim ze aj ty to mas tak pekne zaarchivovane, hned sa citim lepsie :)

    2Dave: Co takto zopar normostran o serii Diablo ;-))

    OdpovědětVymazat
  18. 2kamikadze1: Bohužel, Wing Commander jde absolutně mimo mne. Nějak jsem se k tomu ve své době nedostal a později nebyla chuť. Hrál jsem trochu Privateer a pak nějakej ten novější WC, co byl zdarma a vydával se na epizody... vidíš, ani název si nevzpomenu. Každopádně popisy těhle světů jsou podle mne studnicí kvality. Dneska se k tomu hry nemají...

    2ehee: SSI hry celkem mám rád, ale nějak nevím, jak je popisovat, jelikož si jsou podle mne VELICE podobné a liší se jen příběhem. Jenže zase natolik je neznám a kdybych je měl popisovat VŠECHNY, tak bych se asi osypal. Za zmínku by stály možná Neverwitner Nights, Krynn, takovej výběr nejlepšícho. Dizzy není vůbec špatnej nápad, ale zase nemusíme mít všechno ;).

    2DJ: Jednou jsem se o Diablo pokusil a nedopadlo to dobře ;).

    OdpovědětVymazat
  19. Sakra, Dejve, při čteních tvých článků si jeden uvědomí, jak jsou jeho pařanské zkušenosti, byť jsme stejná generace, zcela povrchní a zanedbatelné :) Krásné čtení, tahle retro vlna. Keep it up!

    OdpovědětVymazat
  20. Dejve, z RPG mě už nic nenapadá, tak co zavítat někam jinam? Např. tahové strategie, a vzít rovnou Warlords, dnes docela neznámá série a nějakým vývojem si prošla.

    A ještě otázečka - netroufnul by sis na to, udělat nám tu průvodce po jednotlivých žánrech?

    OdpovědětVymazat
  21. jen doplnim ze aga ishar2 ma nechutny bug, kvuli kteremu nejde dohrat, a to zrovna u Zeldy. A ze mapy ve score sou pocertech xmichu (a spatne)

    OdpovědětVymazat
  22. 2ehee: Průvodců po žánrech je všude milion (naposledy bych doporučil skvělý článek o střílečkách), tam nemohu nabídnout nic navrch.

    Strategie nejsou můj obor, Warlords krapet znám, psal jsem o Battle Isle v minulosti (a Incubation mám v plánu), ale krom Civky už nemám šanci.

    Z mého hlediska připadají v úvahu RPG a adventury z té zlaté doby dlouhých sérií - ty jsou totiž zapomenuté. Třeba Quest for Glory 5...

    OdpovědětVymazat
  23. Tak Ishar 3 nakonec přeci jen padl. Když jsem psal poslední comment, tak jsem byl pěkně naštvaný, protože krom pár klasických Amiga dungeonů byl Ishar 3 snad jediný dungeon z období zlatého věku, který se mi neustále nedařilo dohrát právě kvůli rozličným programátorským chybám.

    Pokud při zabíjení zlodějů ve městě vypadne spolu s penězi klíč a peníze následně (už nikdy) nejdou sebrat, tak nepomáhá nahrávání pozice ve městě (ani transfer savu z disketové do CD verze a vice versa). Stačí ale před bojem s danou skupinou zavítat do nejbližší hospody a vylézt z ní ven (není ani třeba v hospodě jíst nebo spát), ze zlodějů po následném boji už vypadnou peníze zcela normálně.

    V určité fázi hry dá partě jisté NPC po skončení rozhovoru zlatý klíč. Tedy pokud hrajete Ishara 3 francouzky, v anglické verzi se tak nestane (nejsou totiž přeloženy asi 4/5 textu rozhovoru a obdržení klíče je navázáno právě na kompletní ukončení rozhovoru). Stačí transfer pozice do francouzské verze, absolvování rozhovoru ve francouzštině a po následném obdržení klíče a uložení (a transferu pozice zpět) není problém pokračovat v anglické verzi dále.

    Série Ishar rozhodně stojí za to, důvody krásně vypsal StriderCZ. Jen to opravdu chce dopředu nastudovat návod, minimálně ona zabugovaná místa, aby člověka po týdnu smažení nečekalo nepříjemné překvapení spojené s restartem celé hry.

    OdpovědětVymazat
  24. 2Radomir: Tyhle problémy vztahuješ k PC verzi? Je možný transfer savů mezi Amigou a PC (nedivil bych se zas tak moc)? Nevybavuji si problém s rozhovory v I3, ale zároveň jsem použil návod nejspíš, takže mi to nepřišlo.

    OdpovědětVymazat
  25. Aha, tak kvůli tomu bugu s klíčem jsem Ishar 3 na amize tenkrát nedojel. Dík za info.

    AGA verze Ishara 2 dojet šla (jestli je míněn ten bug na stromech, kde se to zasekávalo, zapoměl jsem jméno ostrova), stačilo se od večera do rána nehýbat.

    Teď jsem testnul transfer startovní pozice z Ishara 3 aga do pc cdrom verze, funguje to.

    K padání právě té cdrom verze trojky - můj spouštěcí baťák:
    cycles 7000
    ems false
    joysticktype none
    cd ishar3
    start.exe start.stp

    +uprava setupu (na černé obrazovce DEL) a nastavení joysticku na "2"
    info odtuď:
    http://vogons.zetafleet.com/viewtopic.php?t=4206&sid=512b48572db009ce66f6e1e0694402ef

    Testuju to jen chvíli, ale zdá se mi to rozhodně stabilnější. Možná to padání u mě způsoboval (bude ještě způsobovat?) gamepad.

    OdpovědětVymazat
  26. Když už se tu rozjela ta diskuze....

    Stran Might&Magicu jsou nejlepší Elemirovy stránky.

    Jsem milovník krokovacích dungeonů, miluji ti klaustrofobní atmosféru temných kobek. Proto mě těď tak drží Wizadry VI :).


    Hry- nové? Jsem v paradoxní situaci- mám peníze, mohl bych mít nové PC, ale když vlezu do obchodu s hrami, tak se mi žádná hra nelíbí. (teda až na pár pecek na PS3- nový TES, a Ratcheta, a až na obchod na gogu)


    Herní krizi jsem měl tak před 4 lety, pomalu dosluhoval "herní" notebook, a poslední špica hry byl Half Life 2, Oblivion a Zaklínač.

    Dlouho jsem zvažoval, co dál... až mi Ježíšek nadělil netbook...perfektní záležitost pro každého, kdo zvažuje hrát hry na VGA grafice. Snad až na strategie, nebo hry typu Baldur`s Gate, kde se negativně projevuje malá obrazovka

    Her už mám nahraných dost, a tak jsem zvažoval co dál, jakou novou výzvu, co objevit, prozkoumat.

    Sehnal jsem skoro všechny Excalibry (PDF, zapakované v raru, mohu poslat, pokud bude zájem), a je to (bohužel) mnohem zajímavější čtení než současná produkce.

    Zjistil jsem, že se mi HODNĚ zamlouvají adventury.

    Na Ježíška jsem si tak naplánoval nový telefon- Samsung Galaxy SII, který si myslím, že na hraní point`n`click adventur je ideální.

    Level jsem odebíral asi deset let, a vždy jsem se na každé nové číslo těšil. Poslední dobu mně ale z celého čísla zajímaly už jen komentáře M. Rybky nebo D. Vávry a retro. Dost málo, za 250 kč. Vytáčí mně, že nejde koupit časopis bez DVD, a když jsem psal redakci, zda nezvažují, zda by nevydávali časopis v e podobě, ani neodepsali...

    Howgh , domluvil jsem...

    OdpovědětVymazat
  27. 2 StriderCZ: A ja uz myslel ze syndromem stareho dedka trpim jen ja. Wizardry VI me hodne lakaji, jen se bojim ze umru hlady a zapomenu chodit do prace...

    OdpovědětVymazat
  28. smartART> alebo zomries od hladu pretoze zabudnes chodit do prace :), ale nie treba uviest na pravu mieru ten mytus o neprekonatelnej velkosti Wizardry, toto plati iba pre 7-mi diel (ak uvazujeme o 6,7,8)ten je extremne rozlahly, ale 6-tka je co do velkosti plochy (stvorcekov) uplne priemere velky dungeon, ked si zratas pocet policok W6 a napr. Eye of beholder 2 tak vychadza ze EOB2 je urcite rozsiahlejsia hra a nie o malo no napriek tomu je doba hrania u W6 samozrejme ovela dlhsia (hlavne dlhsie suboje). Takze doporucujem ist do hrania Wizardry 6, nie je to az taky zabijak, urcite ani zdaleka nie taky ako Wiz 7.

    OdpovědětVymazat
  29. 2StriderCZ : Ak si nájdeš čas bol by som rád, keby mi tie Excalibri pošleš na mejl. (simonsevco-zavináč-gmail-bodka-com)

    Btw. K tomu Samsung Galaxy SII - odporučil by som skôr mobil aj s Hardwer. klávesnicou. Ono neskôr príde chuť emulovať Gameboy Color, Advane, Nes, Snes, Segu .... a dotyk. ovládanie nato nie je práve ideálne ;) - Vlastná skúsenosť.

    OdpovědětVymazat
  30. 2kamikadze1
    Nojo, ale co asi nastane po dopaření w6 ;)

    2StriderCZ
    Hry- nové? Mám ten samý problém se stářím počítače. Navíc s přechodem na vícejádro a 64bit systém se dá počítat se znefunkčněním pár oblíbených her. Dá se to řešit multibootem 7 + XP + nějaký linux s wine (dost pomáhá právě v případě problémů s vícejádrem).
    Jenže proč do toho jít? Vím tak maximálně o pěti hrách, které bych rád zkusil a tak se mi investice do nového compu nejeví moc rentabilní. Spíš si počkám co přijde po nástupu nové generace konzolí a pak uvidim, budoucnost hraní na klasickém PC nevypadá zrovna růžově (v podstatě to drží nad vodou FPSka, jenže těm zrovna nehovim).

    OdpovědětVymazat
  31. Vsetky AGA Ishary idu dohrat bez problemov. Mam ich stale v Amige a raz za cas si ich pustim. Musim sa pochvalit, ze dvojku som presiel bez navodu :) Trojku asi dvakrat (s navodom, bez neho by som si to ani nevedel predstavit) a jednotku len raz (s navodom), lebo sejvovanie za liter bolo pre mna desne frustrujuce :) Super seria, tieto Ishary, mam ich moc moc rad.

    OdpovědětVymazat
  32. 2simon

    http://uloz.to/632673/pdf.part1.rar
    http://uloz.to/633446/pdf.part2.rar
    http://uloz.to/636041/pdf.part3.rar

    Samsung GSII- telefon chci mít primárně na práci- hlavně na čtení dokumentů (gauč, poloha vležmo), pak na fotky, či video, hraní je až na druhém místě.
    Nicméně za dobrý tip budu vděčný....

    OdpovědětVymazat
  33. 2Strider : Osobne by som som sa pozrel po Nokii E7. Poprípade po inych "ečkových" nokia.

    OdpovědětVymazat
  34. 2ehee: Do haje! Ted mi to doslo :D

    OdpovědětVymazat
  35. 2smartART: ;)

    2Radomír: Ještě k problémům s padáním.
    Po aplikaci postupu, který je o pár postů víš, se padání brutálně omezilo, ale nevyřešilo úplně.
    Tak došlo ještě k úpravě konfiguráku:

    v sekci [SDL]
    output=ddraw
    (někde jsem narazil na to, že může pomoct)
    v sekci [RENDER]
    aspect=true

    Po aplikaci obou změn v kombinaci s tím baťákem a úpravou nastavení joysticku mi zatím Ishar 3cd nespadl, odehráno dohromady +-6h a navíc mi běží aspoň 10h napozadí. Vše testováno v DosBoxu verze 0.73 (omylem) a 0.74.
    Jestli se nechcete hrabat v konfiguráku, tak by to mělo fungovat i z baťáku:

    output ddraw
    aspect true
    cycles 7000
    ems false
    joysticktype none
    cd ishar3
    start.exe start.stp

    pozn. na začátek toho bat souboru můžete dát i "scaler 2xsai" (bez uvozovek), vypadá pak o pár let mladší ;)

    CD verze Ishara 3 byl můj nejtvrdší oříšek v dosboxu, konečně lusknul.
    Rád bych splašil disketovou, ale ne tu s němčinou v menu - tam navíc nevidíte, co v obchodech kupujete, chybí název zboží (i když se mi na disku válí taky, intro má 100x lepší).

    OdpovědětVymazat
  36. 2ehee:

    U mne byl asi částečně na vině hodně přenastavený DosBox. Když jsem v něm následně zkoušel BattleSpire, nebyl jsem schopen jej rozumně rozjet. Ve výchozím nastavení ovšem jede z image bez jakýchkoli problémů (pro rejpaly, originál samozřejmě mám, ale ty loadingy levelů a rozhovorů se fakt v DosBoxu nedají přežít).

    ad "output=ddraw"
    Teoreticky by to u některých her pomáhat mohlo, faktem zůstává, že třeba u BattleSpire jsem měl u čehokoli krom defaultního "Surface" problém. Ale může to být samotnou náročností BattleSpiru. Vyzkouším.

    ad "aspect=true"
    Má smysl v momentě, kdy na LCD provozujeme hry v jiném než nativním rozlišení či okně, které rozlišením odpovídá příslušným bodům LCD. Na padání by true/false vliv mít nemělo, i když jeden nikdy neví.

    ad "scaler 2xsai"
    To jsem nikdy neměnil, díky za dobrý tip, vyzkouším. Jestli vypadá výsledek podobně jako na http://www.dosbox.com/wiki/Scaler
    tak to určitě za pokus stojí.

    ad "lepší intro"
    Stoprocentní souhlas.

    2Dave de Sade: "pohrobek Asghan"
    Rozhodně bych jej nehodnotil tak přísně jako

    http://www.mobygames.com/game/windows/asghan-the-dragon-slayer

    Fantasy rubačka, kterých je (nejen na PC) jako šafránu (Die by the Sword s datadiskem, Asghan, Rune, Enclave, Knights of the Temple 1,2, Conan, Drakan, nedostižná Severance a Draconus na Dreamcast). Podařilo se mi (opět) dokončit jej asi až na třetí pokus a doteď nevím, jak "správně" otevřít jedna vrata kolem poloviny hry. Využil jsem totiž bugu (procházení zdí), vrata měla být dle (německého) návodu již otevřená. Hardcore záležitost (bugy, saveload orgie), skvělé nápady, fantastická atmosféra.

    OdpovědětVymazat
  37. Tak jsem tu zase s jedním poznatkem - zkusil jsem hrát Ishara 3 při zvýšené námaze procesoru - vyloženě to nesnáší, stejně jako zvýšený přístup do swapáku, padal velice rád, ale ne sám od sebe, ale až po kliknutí. Pravděpobně při vyhodnocování kliku je potřeba mít stabilní výkon. Takže nahodit DosBox po restartu a po vypnutí antiviru (hlavně ať nezačne skenovat během hraní).

    ad "scaler 2xsai" - dá se to brát jako náhrada za antialiasing, většina her s tím vypadá líp, jen to nepoužívat tam, kde se vyskytuje moc ditheringu (na to je lepší super2xsai/hq2x/hq3x)

    ad "output=ddraw" - teoreticky by to mělo ve wins právě odlehčit procesoru. Surface je sice nejjednodušší způsob vykreslení, ale je to v podstatě celé hozeno na procesor.

    ad "aspect=true" - když už jsem použil direct draw, tak tenhle přidavek není na škodu ani na 4:3 monitoru, když se hraje v okně ;)

    ad "lepší intro" - v polovině 90tých se na to koukalo jinak, i mizerně renderovaný filmeček bylo něco úžasného. Stejně jako digitalizace - prostě módní vlna, která potřebovala vypiplat. Zajímalo by mě, kolik času se ten průlet draka musel tenkrát počítat (realtime rendering na domácím PC byl ještě scifi s odhadem na pár desítek let).

    OdpovědětVymazat
  38. ad "output=ddraw" - Pravda, Vámi popisovaná výhoda použití ddraw mi nedošla. Tak jak píšete, mělo by dojít k rozložení výpočtů (a tím i zatížení) mezi procesor a procesor grafické karty. DOSové aplikace jsou až na výjimky tak nenáročné (problém nebývají kvůli náročnosti na HW, spíše díky použitým programátorským postupům), že rozdíl zřejmě nebude poznatelný v rychlosti běhu, ale může se projevit ve stabilitě tak, jako se děje v případě Isharu.

    ad "aspect=true"
    To úplně nechápu, měl jsem za to, že "aspect=true" se používá v momentě, kdy by došlo k deformaci obrazu vlivem přepočítání na jiné rozlišení než v jakém byla hra naprogramovaná. To je třeba to, co Richmond se svým CRT neřeší :-)

    ad "lepší intro"
    Technicky to byl v tehdejší době jistě malý zázrak, to naprosto souhlasím. Ovšem "umělecky" je to proti krásnému 2D intru, o kterém mluvil Dave, prostě hrůza. Až dnes jsme na neporovnatelně silnějším HW schopni vymodelovat scénu/postavu ve 3D tak, aby působila uměleckým dojmem srovnatelně se špičkovou 2D grafikou.

    OdpovědětVymazat
  39. Co se výkonu dosovek týká, tak máš pravdu. Ale je tu problém s windows - v určitých situacích má brutální výkyvy směrem dolů (reorganizace paměti, komunikace s drivery, přepínaní mezi procesy ... nevím co všechno ten paskvil dělá), většina těch výpadků je obyčejně neznatelná (v milisekundách) - teoreticky by se měl dosbox dočasně zastavit, jenže ošetřit všechno je prakticky mimo lidské možnosti, zvlášť když se má optimalizovat pro výkon (určitě používá nějaké to JIT, jinak si nedokážu vysvětlit ten skok ve výkonu oproti starším verzím).

    ad "aspect=true" - presně k tomu slouží, ale ishar používá rozližení 320x200 (standart v dosboxu je pak 640x400) - ale na 4:3 je nejbližší 640x480. Při hardwarovém fullscreenu se nic neděje, ale pro okno se ta korekce hodí (mluvím o klasice CRT v 1024x768).

    ad "lepší intro" - sám jsem u starších titulů pro ruční grafiku. On třeba Stonekeep taky neni graficky žádný zázrak, i když malovaného si ho představit nedokážu (ale kdyby byl udělaný jinak, tak bych si tam pro změnu neuměl představit rendering ;)
    Nemá někdo odkazy na odhady vývoje grafiky z těch dob?

    OdpovědětVymazat
  40. tjoo, lidi čumim na to tu!

    pádloval jsem na své kocábce temným pavoučím oceánem a hledal opět cyklickou pravidelností něco o francouzech Silmarils, a co čert nechtěl, narazil na útes De-Sadeho blogu a jsem nadšen, jo, dobrý zavzpomínání - teda ono to vlastně pro mě ani tak není vzpomínání či zábřed nostalgie ale řek' bych spíš rozfoukávání uhlíků nevyhaslého ohně, který žhne už 20 let. Ohně emocí vázaných na Ishar a věcí kolem něj. nepomlouvejte prosím, ale Amiga s integrovaným HDD s nainstalovanými Ishary a Arborejí a Targhanem a... stále leží v této chvíli pod naší postelí, na které nyní píšu a reaguju na tyto memoáry.
    Chtěl bych tu říct, že to co DeSade vypsal potvrzuji v mnohém jako tehdejší fundamentální pařič této série - nebojte zůstalo mi to, a vím že i po 40-ce to bude stále stejný s velkou pravděpodobností .)

    OdpovědětVymazat
  41. Nyní ještě vypíchnu znova pár věcí, pro které jsem byl schopen prodat svoji duši, a taky že ji zaprodal:

    - Ishar 2 ECS byla moje úplně první 16bit hra, kterou jsem získal hned ve chvíli, kdy sem doputovala jako pirátský release, teď bych se nerad zakecl ale mám pocit že se tu ani v té době neprodávala až pozdějc. tehdá piráti stahovali přes BBS-ky, žádnej web či P2P.. vycítil jsem už tenkráte z Excaliburu že to je moje "game-fatale", dobře si to pamatuji, první 3 amiga DD diskety verbatim (ještě je mám:), můj vlastní delight, první hříšné "jablko" s úmyslem že to je budoucí SW na můj počítač, něco nehmotně cenného, padlo na to kapesný, krásně ručně pomalované viněty na nich, a to ještě doma nebyl ani vysněný počítač, na ten se došetřovalo, jednalo se o Amigu 512+

    - první noc bez spánku! amiga zapojená na černobílý plně elektronkový televizor, nabootovaný Ishar 2, ale pozor obraz byl velmi ostrý co se pamatuju

    - ta boží hudba když se tam střídaly ty dva screeny s titulkama, doteď smekám před skladatelem, kam se hrabe Mozart pane Hautecloque! tjo tady je třeba se pozastavit, tohle bylo obzvláště na tý amize fakt brutální ten dojem, člověk zavřel oči a poslouchal s čelistí spadenou na kolenách: ten atmos, ten most tam v lese, co se tam přihodilo?, ta magie vetkaná v ten temný ambient, ona je tam, stále, a mě z toho mrazí, jo uběhlo těch 20 let cca, ale to tam je furt (ano, tohle může být subjektivní...)

    - francouzština: to byl tuhý boj, těžký jazyk pro křehkého mladíka, Chaude Larme Dwilgelindilong, tyy vole, z toho mě hučelo v hlavě, co to tam je asi míněno, to až pozdělji mi překladatel naznačil že to znamená Hořká Slza (či DeSade: Teplá slza), ten ..gelingdilong snad dodnes nevím co to znamená-)) ..to tedhá má teta pracovala ve fundovaném státním ústavu disponujícím překladatelskými kapacitami, a ano, nechával jsem si překládat franc. texty ishara, možná bych i ještě dnes našel papíry s vypsanými texty a překladem.

    - jak se Zubaranovi lesklo oko když na něj v intru promlouvá magicien Jon

    - to otevřené putování, ten strach z těch borců co znásilnili tu holku hned na začátku, ale stejně pak.. holýma rukama jsem je domlátil, a vůbec strach z lesa a později z "chaotických míst"...

    - studna ve vsi a ten blbeček zlodějská v ní, šel zabít, šel naverbovat, ty krásný okénka těch domečků, a v nich západ slunka, a ta hudba!!

    - touha si něco lepšího koupit v obchodech, touha vypadnout z ostrova..

    - umíněnost "udělat banku", a když sme pak vylezli na povrch zas ta rubačka neskutečná...

    - ta nádherná smrt, kdy duše opouštěla meč zabodnutý u šutru, božíí

    - první plavba doměsta, pohled po stranách přístavu vyrážející dech

    - ten loutnař na náměstí u knihovny, a jeho struno-industriální vlohy

    - Crystals of Arborea je úžasná perla, takový hrací zákusek, mám ji moc rád, opakovaně kdysi hrával jedním dechem

    - přebal hry ishar 1 je něco, co vě mně probouzí nirvánu, mimochodem ta pevnost mezi skalami, brána, pramenící říčka života, to vše je podobenstvím ženského klína, znovuzrození...

    - setkáni s Kirielou v březovém háji na počátku isharu 1, hustý že ona hned: "I Would Really Like Go With You!" - jsem nečekal že to půjde tak hned-)))

    - u isharu 3 ten les, panečku to je pastva... pro bejčka mého typu

    - a jungle - nechtěl jsem ale musel: sekat domorodce dozblbnutí-)))

    - zvuk chaotické sekérenky, jejdaa :) šutr přeťala jak maso a maso drtila jak šutr, že? -))) a jak byla nebezpečná...

    - zmapování všech isharů a arborey na čtverečkovaný papír, následné překreslování Deluxe Paintem, ty moje mapy (ty čtyřbarevné) se některé dodnes povalují různě poházené po netu

    - a to byl jen začátek, pařba isharů obecně žádnej med, bolest u srdce!, v té době nebyl žádný ofic. návod, v samizdatových návodech byly chyby, bullshit, recept na lektvar měl cenu zlata, vyzvídalo se ústním podáním přes kamoše, návod ve score? pche, tohle vyšlo dávno s křížkem po funuse

    OdpovědětVymazat
  42. A ještě pár údajů a faktů:

    - ishary mají bugy, některé jsou dost zásadní a byly zde již zmíněny, pro správné dohrání se muselo počítat upe se vším, pakliže s tímhle nepočítáme, budou nám muset buď hned nebo později píchnout sedativa. ishary či arboreu hrát, to je jako řídit starou limuzínu, u které už víme kde za páku zabrat víc a kde míň, je to prostě citová záležitost... ta bolest u srdce už přebolela.

    - ishary (všechny hry Silmarils) jsou děsně citlivé na HW jak na Amize (obojí verze ECS i AGA) tak i na PC, vzpomínám si na amize se stávalo že např přes obraz začaly lítat takové nahodilé občasné prudící pruhy, hra jela dál, ale tohle... vznikalo to také po instalaci na HDD. právě nejen proto se pak o mnoho let později pro amigu začal vyvíjet JST a později WHDload, boží to komerční loader za 20DM, pro který byly postupně naprogramovány instalátory snad pro všchny hry a dema

    - ishar 1 existuje na Amize v několika verzích, u jedné je boží krásná hudba

    - každý ishar je na amize nejen ve dvou grafických hloubkách ale i každý má tři a více jazykových mutací, potvrzuji že francouzština je nejobsáhlejší

    - ishary OCS/ECS nemaj vůbec špatnou grafiku, je to jakoby uplně něco samostatně jiné než AGA/VGA, vzpomínáte jak byl ishar ECS jakoby barevně rozpůlený obzvláště v noci? - to byla určitě nějaká vychytaná klička s paletou na HW Amigy. hardcore pařani hrají ECS a pak zase od začátku AGA, mimochodem sejvy se dají cross-platformově použít, tzn. ECS/AGA/VGA no problem

    - ishar 3 Amiga AGA je ochuzenější v intru a outru o některé části animací oproti PC VGA FDD verzi, což mrzelo

    - ishar 3 CD (renderované intro namísto toho krásného) je bohužel opravdu pozvraceníhodný kus balastu, cosi mi vrtá hlavou že tehdá vyžadoval na soundblasteru IRQ7 namísto 5 ..?

    - vyrobil jsem již dříve game trilogy rip soundtrack, včetně grafiky obalu atp. pokud bude zájem tak ho sem i rád linknu pokud bude správce souhlasit.

    - taky jste si všimnuli na zadních stranách obalů krabic isharů že tam jsou kolikrát screenshoty jakoby z beta verzí isharů, které vypadají jinak než finální hry, neví o tom někdo něco, nemá někdo beta screenshoty či nějaké rare špeky ohledně isharů?? .....tjo za tohle bych dal klidně svou zubní protézu .)))


    Na závěr:

    Na Isharech a vůbec hrách od Silmarils byla zvláštní grafika jakoby spadlá z marsu a hudba emotivně srdcová (u Transarcticy jsem díky úvodní hudbě klidně zabulel), koncepty, originalita na svou dobu téměř revoluční a ojedinělá, to vše smyslné, kompaktní (!) a dech beroucí a vyrobené tak, aby to mohlo být hluboce vryté pod naši kůži.


    zdraví Daniel Najvar, ovlivněný isharem 4ever

    OdpovědětVymazat
  43. RIP soundtrack? Sem s ním!

    Miluji hudbu z her, sháním je kde se dá, ať už přímo ze hry, nebo remixy - pouštím si je cestou do práce (Turrican, GODS, Black crypt, M&Magic, Cannon Fodder, Superfrog)

    Danny, tvůj komentář je naprosto BOŽÍ

    OdpovědětVymazat
  44. StriderCZ :: jjj zvuk některých her je prostě úžasnej!

    díky moc, potil jsem ho celou noc .)

    a zde: http://www.uloz.to/9757246/fabrice-hautecloque-silmarils-ishar-trilogy-soundtrack-2003-hexeh-zip

    OdpovědětVymazat
  45. Danny, Strider > to teda ze su niektore extra super a hlavne tie starsie Amigacke. Osobne uplne najviac zo vsetkych skladieb co existuju milujem hudbu z prveho levelu Turricana jednicky. Minule som krajal cibulu na gulas, maso asi 1,3 KG, takze kto sa trosku vyzna vo vareni si vie prepocitat kolko cibule to je... cely cas mi islo repeat tej skladby - original vygrabnuty mod z hry. Kludne by som ho vydrzal pocuvat aj potom co som dokrajal. Na konci uplne mokra tvar od slzenia a len som si tak maval tym nozom vo vzduchu v rytme hudby, jooo to su krasne okamziky.

    OdpovědětVymazat
  46. 2 Davesade - k tomu P.S. - sakra, ja myslel ze na Mageo vubec nechodis a koukam ze jsi docela dobre informovan. Jinak jasan, z clanku to vyplyva, u te Ultimy jsi to jasne psal, ze jsi to nehral vsechno a vyuzijes informaci jineho hrace. Ono to snad vsechno ani dohrat za jeden zivot nejde. To postesknuti jsem tam zminil spise kvuli nekterym vytkam u her, u kterych jsi psal, ze jsi je hral. treba u Ultimy Underworld Ia II je treba spousta vytek k vecem, s kterymi ja jsem se nesetkal a to jsem do samotneho konce dohral obe dve UU. ani zadne bugy, ani pribehove nesourodosti. Jasan, jsou tam momenty. Takze proto ten muj povzdech na MAGEU. Jinak ale samozrejme klobouk dolu, to co jsi predvedl v tech poslednich blozich o retro RPG se nepovedlo za cela ta leta v takove podobe zadnemu hernimu casaku.

    OdpovědětVymazat