22. 8. 2011

Xenoblade Chronicles - první dojmy


Jedna z věcí, kterou Nintendo krutě podcenilo, je žánr RPG her, či lépe řečeno žánr japonských RPG. Jejich komerčně úspěšná konzole Wii tak u mnohých propadla, pro nedostatek her pro tradiční hráče, kteří se nenechali obalamutit pozlátkem pohybového ovládání. Uplynulo pět let od vydání, nová generace se blíží a tak můžeme s čistým svědomím říct, že Wii je konzole s nejhorším poměrem tradičních her vůči těm "netradičním". I když co do kvantity lze najíst dost hardcore titulů, zrovna co jde o RPG, je na tom Wii velice špatně, bídně. Ano, máme tady tradičně skvělý Monster Hunter Tri, ale jinak vidíme příšernost typu Opoona, průměrnost typu Tales of Symphonia 2 a dost nemastné Final Fantasy. Záměrně jsem vynechal Twilight Princess, jelikož v daném výčtu opravdu nesedí. A teď tady máme Xenoblade Chronicles, které s tím vším nic nezmůžou.



Je to tak. Ze všech konzolí současnosti se stala právě ta od Nintenda, nejméně vyhledávanou hráči či vývojaři pro JRPG - žánr, ze kterého Nintendo do doby příchodu Playstation těžilo maximum. A i proto je divné, že nyní, na samotném konci životního cyklu Wii, se third party vývojaři rozhodli podpořit tuto prakticky mrtvou konzoli tak špičkovým produktem, jakým jsou Xenoblade Chronicles. Jde o tečku za generací, před kterou musíte smeknout, ať se vám to líbí nebo ne. Když přičtu ještě Skyward Sword a Last Story, mohlo by jít o špičku ledovce a Wii by konečně in memoriam přišlo ke kvalitním RPG hrám.

Problém Xenoblade je z mého hlediska jediný. A sice, že na něj nemám nyní čas ;). Ale jinak jde o to, po čem jsme celou dobu volali - alespoň tak lze soudit po prvních pár hodinách hraní (a na dlouhou dobu posledních). Hra má všechno - zajímavé prostředí, slibně načatý příběh, zábavný systém soubojů, propracovanou řadu detailů, skvělou atmosféru, slušnou grafiku i hudbu. Navíc je podle všeho řádně rozsáhlá, obsahuje spoustu vedlejších úkolů a vývoj postav je dobře korigovaný díky nenáhodným soubojům. Zkrátka - po všech stránkách palec nahoru.

Ze objektivní nevýhodu lze (jako obvykle) referovat k dětinskosti postav a to nejen hlavních hrdinů, ale i některých důležitých NPC. To, že jsou některé postavičky za hranicemi roztomilosti je věc čistě vizuální, vadí mi spíše stupidita řady hlášek a rozhovorů. Na druhou stranu - je to po letech první JRPG, ze kterého mi není na zvracení. Japonci se holt nezapřou a potřebují hrdiny trochu více čitelné. Ale právě na tu druhou stranu si přisadím - největší neduh ve formě náhodných soubojů je zde elegantně vyřešen. Po hrací ploše se pohybuje spousta příšer, které nás mohou napadat a pronásledovat, ale dokud vysloveně nechceme, souboj se nespustí - a stejně tak my můžeme dle naší vůle souboj začít kdy a jak chceme. Je to velice elegantní řešení v rámci tohoto žánru a za to minimálně dávám palec nahoru. Je to snad ještě lepší, než ve Final Fantasy 12.

Final Fantasy 12 zmiňuji ještě z jednoho důvodu a to sice z důvodu technologického. Přestože Wii disponuje papírově lepším hardwarem, než Playstation 2, nedá se grafická stránka věci srovnat. Xenoblade má hrubší modely, hrubší textury a poněkud topornější animace - například Vagrant Story by po vyhlazení vypadal přibližně stejně a to mluvíme o hře pro Playstation 1. Tady je ale zásadní věc, pro kterou se musím hry zastat. Xenoblade je koncepčně free-roam hra, tedy žádné loadingy mezi lokacemi, plynule přecházíme po obrovském světě. I když grafika "sama o sobě" není žádná špička, i Monster Hunter Tri vypadá lépe, nejde o žádnou blitku a je to vykoupeno obrovským prostorem. I proto mi přijde systém soubojů či útěků skvěle navržený - pořád je kam jít.

Grafika je na poměry Wii celkem slušná, nutno uznat - ale rozlehlost plynule streamovaného světa to vynahradí.

V rámci bitvy sledujeme automatické útoky postaviček a ručně aktivujeme speciální schopnosti, útoky, léčení a tak podobně. Pasivnost samotného průběhu boje umocňuje taktičnost. Vlastně to nejvíce připomíná dobře adaptovaný Active Time Battle z Final Fantasy 12, ale bez možnosti programovat svoje souputníky. To ale neznamená, že by souboje byly nudné nebo vysloveně repetitivní. Grind je ale samozřejmě volitelnou položkou (což výrazně chválím).

První dojmy? Umím si představit, že Xenoblade Chronicles bude sbírat hodnocení nad 8/10 celkem s přehledem. Za ty tři hodiny mne to oválo takovou tou příjemnou a žádanou atmosférou starších JRPG, které mělo smysl hrát celé noci. Pravda - z hlediska originality není moc co vyzdvihnout, ale z hlediska konkurenční nabídky za posledních pět let napříč platformami bych řekl, že si Xenoblade zaslouží místo na výsluní a naši pozornost. Já se na to vrhnu později s chutí.