31. 10. 2011

Superhero League of Hoboken


Už delší dobu hledám téma k rozboru, kdy bych se rozepsal o nejaké významné herní sérii podobně, jak jsem učinil s Ultimou, Wizardry, Isharem nebo Metal Gear Solid a Bard's Tale. Co se klasických RPG týče, tak připadají v úvahu ještě Might and Magic - na které se ale opravdu necítím být dostatečně kovaný. Z delších herních sérií, kdy lze krásně pozorovat a ilustrovat vývoj napříč věkem, je pak velice štědrý žánr adventur. Hned z kraje by šlo zpracovat *.Quest hry od Sierry - leč jak jsem již podotkl několikrát, Sierra není můj šálek kávy. Lucasovské adventury zase postrádají dlouhodobou dějovou návaznost (nejvíce dílů má Monkey Island, kde ovšem jen první tři stojí za zahrání) a obvykle si tak zaslouží samostatný rozbor. A tak padl návrh na firmu Legend.

Svým způsobem mi je sympatické sepsat řadu komentářů, jakože ve smyslu "profil firmy". V mnoha jiných případech by to ale odmítl. Jde obvykle o příliš velké sousto a nekonzistentní žánrovou nabídku. Legend se ale liší - prakticky všechny jejich hry jsou (textovými) adventurami, navíc na velice podobném enginu, což hry spojuje, byť spolu obvykle nesouvisí. Jenže ouha - další problém. Polovina jejich titulů je z příběhového hlediska inspirována romány a dalšími literárními žánry, čili je těžko rozlišit, zda-li chválím Legendy za dějový zvrat, anebo zda-li chválím Legendy za jejich interpretaci dějového zvratu z knihy. A navíc jsem nikdy žádnou knihu nečetl! Ne snad, že by na tom záleželo.



Na druhou stranu - už dvě hry Legendů jsem tady zvěčnil - Gateway a Blackstone Chronicles. Takže psát komplexní profil firmy nemá smysl - jejich hry si zaslouží samostatné články. Místo toho jsem si ustálil, jaké ony hry ještě z bohaté nabídky vyberu - tedy z těch, které znám víc než trochu, abych se o ně mohl podělit. Jde o hry Mission Critical, Superhero League of Hoboken a pak okrajově Callahan's Crosstime Saloon a Death Gate. Inu, začněme tím nejvtipnějším.

Vítejte do světa Superhrdinské ligy Bezdomákova!

A nyní zpátky k vážné práci.

Jen velice málo hrám v historii se podařilo správnou měrou zkombinovat prvky adventury a RPG tak, aby se oba tábory dostatečně nažraly. Vedle pokusů Sierry ve formě Quest for Glory jsou to právě Legend Entertainment, kteří měli buňky na zkřížení obou základních stavebních prvků žánrů. Koneckonců jejich hra Vendetta: Oratory se dodnes stala mílníkem subžánru (trestuhodné, že ji nikdo nehrál) a i když tímto maličko překračuji mantinely článku - odkazy na Shannaru, Companions of Xanth a právě Superhero League of Hoboken jsou zřejmé.

Mimochodem - jsem jediný, koho hadí žena vzrušuje? Že by její obličej mohl patřit dívce z Perihelionu? Sice teda víme dle krabice, že ani náhodou... no ale stejně mám na Companions of Xanth takovou specifickou vzpomínku. (Ta recenze je hrozná mimochodem, ale díky obrázkům nezapomenutelná).

SLOH (nerad používám zkratky, ale v tomto případě musím udělat výjimku) je v kontextu žánru klasické RPG. Máme partu různých postav s různými schopnostmi, jejich statistiky, zkušenosti, levelování, tahové souboje, exploring a tak dále. Grafické rozhraní je ale typické Legendovské - po levé straně máme ikonky s příkazy, dole obličejíky hrdinů a uprostřed je výhled do štědré grafiky.

A nyní zpátky k vážné práci.

SLOH je v prvé řadě komedie. Její výtečnost se nedá popsat slovy tak, abych nevyzradil pointu sdělení. Nechci nikoho připravit o zážitek... ale zase nějak vás na hraní musím nalákat, no ne?

Představte si svět, ve kterém nastala apokalypsa. Celý severovýchod USA je beznadějně pokryt hladinou radioaktivní vody a těch pár suchých míst okupují mutanti a všelijaká havěť. Není proto divu, že se zde vyvinula také speciální rasa nadlidí, superhrdinů, kteří berou prakticky neexistujícící zákon do vlastních rukou a odhodlali se konat dobro vždy a všude. V našem případě v městském státě, kdysi známým pod názvem New York. A aby toho nebylo málo - těchto superhrdinů není pár nebo hrstka. Jsou jich celé zástupy, až se začali (po vzoru komixových zakrslíků) formovat do jednotlivých sdružení, čili lig.

Krom přirozených nepřátel je tady ale vyšší cíl - nadprotivník, hodný našich sil a umu. Dr. Entropy vtrhne do příběhu s jedinou myšlenkou. Ovládnout svět. Neoriginalitu vyššího principu si ale vynahrazuje originalitou provedení. Svržení sýrečkové bomby by na začátek mohlo stačit. Situace nabyla na vážnosti a jen jeden superhrdina se může postavit Dr. Entropy. Crimson Tape!

A nyní zpátky k vážné práci.

Crimson Tape je zakládající a doposud jediný člen organizace Superhero League of Hoboken, která si dala za cíl konat dobro, dobro a nic než dobro, krom občasného pojídání hranolků. Crimson Tape je ideální vůdce této organizace a to z prostého důvodu - má k tomu odpovídající superschopnost - TVORBA ORGANIZAČNÍCH TABULEK! Není zbytí - lepšího managera týmu si nelze představit. Díky této schopnosti se celkem brzy začnou řady SLOH rozšiřovat. Tropical Oil Man - a jeho superschopnost zvýšit nepřátelům hladinu cholesterolu v krvi. Velice cenný člen posádky. Iron Tummy - superhrdina schopný spořádat libovolné množství libovolně pálivého pokrmu. Bez něj bychom se skrze hromadu jalapeňos těžko prokousali. Anebo kapitán Vzrušující, superschopný uspat kohokoli v dohledu pouze svou přítomností. A managovat tým, to chce celého superchlapa. A proto Crimson Tape!

Technicky se chopíme role patnácti superhrdinů, avšak v partě můžeme mít najednou jen devět. Určitý management kvůli rozdílným úrovním supergerojů zde hraje roli, ale na druhou stranu je jasné, že po vzoru lineárních adventur zde nelze udělat vážnější průser. Postupem hry, jak získáváme nové členy a schopnosti či artefakty, si odemykáme další části města a tím samozřejmě i mise. Dr. Entropy nikdy nespí a jeho ďábelské plány počítají s nezametitelným spadaným listím; turborychlými krysami; naváděnými holubími výkaly nebo se speciální sektou PCčkářů, věřící v jediný hardware.

Komičnost hry by vyzněla trapně a kašírovaně, kdyby SLOH nedisponoval bravurně napsaným scénářem a dialogy. Veškerá textová část je opatřena precizním slovníkem a hříčky a vtipy dávají smysl mladším i starším hráčům, rozumí-li jazyku. Některé pasáže lze ocitovat, například člen sekty PCčkářů, zakazující nám vypnout svaté PC, též zvané Oracle: "The Oracle may not be powered down! It is forbidden! You see, we accidentaly erased our PARK.COM ages ago, and it's bad to power down without parking your drives...".

Je to (ne(rd))vtipné?

A nyní zpátky k vážné práci.

Kontext a porozumění jazyku je pro užití si SLOH klíčové. Dobrá polovina anekdot vychází z různého překrucování pranostik, hlášek, dvojsmyslů. Na rozdíl od jiných her Legendu není potřeba vždy pochopit 100% textu proto, abyste mohli postoupit dále ve hře. Je to váš osobní zájem, že se chcete zasmát nevšednímu humory, který chvílemi naznačuje inspiraci stylem Monty Python. Nenechte se zmást naznačenými misemi výše - nejsou zdaleka tak humoristiky primitivní, jak se zdá na první pohled. Struktura vyprávění a gradace je jedním slovem dokonalá. Je to asi jako když si objednáte novou ledničku a zdarma dostanete také metrák hnoje.

Závislost na textu je na hře patrná i díky výbavě našich hrdinů - do boje nelze jít nahý, že. Takže si nasadíme cvičky na aerobik, gumové suspenzory, vyzbrojíme se gumovým zvonem a na hlavu si natáhneme prezervativ. Hra je vlastně v jádru věci neskutečně realistická, neboť zreplikovat danou výbavu můžeme my sami doma. Krásně to nahrává nejrůznějším absurdním pochodů, ve velkoměstech, kdy si na sebe lidi navlečou cokoli, aby poskytli zábavný pohled. Tohle přesně je naše parta - pochod hastrošů, kteří si mnohdy uvědomují, že vypadají potrhle, ale jejich poslání jim velí jít mlátit dvouhlavé mimina, aligátory v kanálech a byznysmeny s aktovkami ze sobolí kůže.

S mnohaletým odstupem si při opětovném hraní uvědomuji, kolik vtipů mi ještě uteklo a kolik anekdot jsem z principu nemohl pochopit. I nyní si říkám, že mi tak 10% point uniká. To ale nevadí - kvantita (a kvalita) je dostatečná pro permanentní úsměv na tváři, prokládaných pravidelnou dávkou chlámání se. Byl bych ale nerad, kdybyste získali dojem, že SLOH je jen odklikávačkou nepochopitelných nerdismů, jakýsi polo-interaktivní Srandokaps. Naopak - naše včlenění do hry, náš vklad ve formě interaktivity - je hnacím motorem gradací. Mnohdy musíme naopak dotvořit tradiční anekdotu ála "knock knock joke". Samotný fakt toho, že máme v partě superhrdinu schopného superuklidit libovolný supernepořádek neznamená, že se nezasmějeme v okamžiku, až na daný supernepořádek narazíme. Jako hráč vím, že se "to" stane. Ale "co" to přesně je, za jakých okolností to přijde - to je ten vtip. Hra nás překvapí v každé nové lokaci. Protože hra samotná ví, na rozdíl od protagonistů, že je chvílemi tak nevtipná a trapná, až se jí musíme smát. A to je její poslání.

Zároveň se ale hra nebrání dohrání. Její obtížnost není nijak vysoká a vzhledem k tomu, že dostáváme dost zkušeností za exploring, není zásadní problém si vymaxovat hrdiny postupem hry. Ve skutečnosti je zde vidět důraz na lineární adventuru. Jednotlivé mise sice můžeme plnit v libovolném pořadí, ale plus minus se stane vždy to samé a nakonec získáme všechny možné zkušenosti. Celá ta "RPG" habaďůra je jenom nadstavbou, která má plodit větší komedii, nikoliv "doopravdy fungovat". A tak to také funguje.

Je zde ještě jedna, aktuální rovina, jak lze SLOH vnímat. Totiž ono překrucování kulturního humoru přes absurditu až po vysmívání se nevtipnému - velice nápadně to připomíná současnou "4chan humoristickou bavlnu", plnou trollfejsů, Oukejmanů, Yůmedů a dalších ikon. Ne snad, že by SLOH byl nějak drsnou a nekorektní hrou - naopak - je téměř až útlocitná a jemná. Ale ten krok k absurditě, kapitánu Očividnému, záměrnému nepochopení a tak podobně - řekl bych, že současným hráčům by SLOH mohl sednout s minimálními úpravami.


ANZKVP.

Superhero League of Hoboken je povinnou hráčskou zkušeností, řadím ji do první stovky povinné hračtby. Dokonale ilustruje práci Legend týmu jako takového, dokonale zabsurdňuje postapokalypitcké téma, dokonale zabaví dospělé hráče a dokonale servíruje kreativní hru na naše PC. Chápejte - skvost typu Vendetta: Oratory to není. Ale má k němu zatraceně blízko! Vůbec - samotná Vendetta by bez SLOH nikdy nevznikla. Takže šup a pařit jděte!


P.S.: Vytknul bych jedinou věc - hra není na Amigu.