1. 1. 2012

Hra měsíce: Sensible Soccer


Kdepak Sensible Soccer. Ačkoliv jsem nikdy nebyl na sportovní hry, bylo pár výjimek - obvykle takových, které se nesnažily za každou cenu simulovat daný sport, ale poskytovaly spíše atmosféru a hratelnost na úrovni automatových her. Každý, kdo se kdy setkal s nějakou hrou od Sensible Software musí potvrdit, že jejich tituly jsou snadno identifikovatelné a mají šarm, který mnoho jiných her může závidět. Jmenujme alespoň Mega-lo-manii, Cannon Fodder a samozřejmě vzdejme hold první hře měsíce roku 2012 - Sensible Soccer.



Jak jsem psal už mnohokrát, sportovní hry nebyly pro mne. Když jsem kdysi dávno půjčoval Amigu Jerrymu, měl zájem právě o sportovní hry. Zalovil jsem v krabici disket a nakonec se mi podařilo udělat hezkou kolekci. Po Arcade Poolu a několika pseudosportech to byl právě Sensible Soccer, který Jerryho nejvíce zaujal a to kvůli tomu, že tam našel soupisky hráčů snad všech týmů na světě, včetně českých a slovenských. Musím uznat, že faktor toho, že tato hra na dvou DD disketách obsahovala desítky tísíc aktualizovaných jmen a vesměs uvěřitelné statistiky hráčů, mne zaujala natolik, že jsem začal hru s Jerrym hrát. A tak jsem podlehl kouzlu.

Sensible Soccer je krásná ukázka starých her, které s několika málo pixely roztančí úsměv a blaženost na vaší tváři. Grafika je tak jednoduchá, že to snad ani jednodušeji nejde (však také hra běží snad na jakékoliv konfiguraci), takže je velice přehledná. Nepoužívá ale nějaké zjednodušovací zkratky - hráči mají vidět obličeje, podél hřiště jsou reklamy i policisté a fandové jsou stejně hezky prokreslení (a nazvučeni), jako samotní hráči. Roztomilost grafiky vynikne v okamžicích, kdy uděláme faul, hráč simuluje na zemi zranění (dvousnímková animace) a rozhodčí vytasí červenou kartu a velikosti jednoho pixelu (a to jsem možná ještě přehnal).

Přitom nejde o nějakou primitivní arkádu, Sensible Soccer překvapuje podobnou paletu možností, jako konkurenčí FIFA a podobné falzifikáty. Taktiku týmů, výměnu hráčů, trenéra, poznatelné přednosti jednotlivých hráčů i brankářů. Navíc hra obsahuje prvek naprosto nevídaný na svou dobu. A sice možnost hrát pouze jako manažer týmu. Máme na starosti finance, trénink, najímání hráčů a cestování po světě za účelem zisku titulů. I v té době byla tato část hry natolik propracovaná, že jiné firmy prodávaly tento manažerský modul samostatně, nikoliv jako součást "normálního fotbalu". Tak daleko jde Sensible Soccer.

Jádro hry je samozřejmě v hratelnosti, která je stavěná primárně na ovládání. Na to jsem si dlouho, předlouho zvykal. Jednotlačítkový joystick se zdá být naprosto dostatečný (a většinou i je), avšak je to důraz na preciznost a citlivost, která je kamenem úrazu. Cesta k ovládnutí hry po nás totiž vyžaduje nejen překřížit dráhu míče a našeho hráče, ale navíc musíme narazit na tu správnou nohu a směr běhu figurky, abychom míč vůbec udrželi. To nás vede posléze k nahrávkám a širší taktice - v Sensible Soccer se strašně špatně "sóluje", což v podstatě reflektuje realismus hry. A to říkám přesto, že cena za tento pseudorealismus je vysoká - natrefit správnou nohou na míč znamená v této titěrné grafice "pixel perfect" ovládnutí joysticku. A k tomu vede trnitá cesta.

To ale není rozhodně chyba, protože nehrajete-li zrovna proti počítači, jsou šance vyrovnané na obou stranách. Dochází k zuřivému kvedlání a kroucení joysticků, drcení tlačítek a nadávání, případně šťouchání do soupeře. A řekněte - nejsou nakonec hry právě o tomto?