19. 2. 2012

Mass Effect 3 - demo

Hra, jako Mass Effect 3, nepotřebuje demoverzi. Sebelepší ukázka maličkého zlomku hry naráží na problém vytrženosti z kontextu a právě epická RPG potřebují být hrána a vnímána, jako celek. Mass Effect 3 bych si na základě demoverze určitě nekoupil - ale to bych si nekoupil ani první, ani druhý díl. Do prvních dvou her jsem šel bezhlavě - no u druhého dílu jsem se trochu spálil - ale i tak! Nyní nad mou hlavou visí otazník, zda-li uzavřít trilogii v mé polici s hrami. A i když jsem o pár řádků výše napsal, že na základě demoverze u tohoto typu hry nelze nic soudit, nějak jsem oklikou dospěl k závěru, že třetí díl budu prostě ignorovat. A to ne kvůli tomu, že demoverze je úplně o ničem.



Nejde o samotnou hru. Možná, že bude docela dobrá a zcela určitě zacpe huby fanouškům, dychtícím po grandiózním finále. Já jsem si po krátkém zamyšlení ale došel k jinému závěru. Mass Effect z herního hlediska ztratil potenciál a já tím pádem motivaci. Bioware pod taktovkou EA dokázali udupat jakýkoliv náznak rozvoje žánru, pokud rozvojem nemáme na mysli potupnou degradaci na klon Gears of War. Tady je ale diskutabilní, zda první díl nasadil nějakou laťku v žánru RPG. Dle mého názoru se tak mělo stát, hra tak byla propagovaná, jako další generace RPG her, které svůj styl definovaly v Knight of the Old Republic. Místo expanze jsme se dočkali pravého opaku.

Je mi celkem fuk, jestli Mass Effect 3 bude dobrá nebo špatná hra. Pro mne se ale stává smutným symbolem, jistým památníčkem na staré dobré časy. To, že nám dává hra možnost vybrat mezi akčním, příběhovým a roleplay režimem, je ve skutečnosti nejsmutnější věc, co jsem kdy ve hrách viděl. V praxi to znamená, že hra bude převážně o střílení nebo převážně o dialozích a nebo o obojím najednou. Osekání herních mechanismů, počtu interkativních prvků, neřkuli roleplay výrazových prostředků na střelbu a dialogy - to je přesně něco, k čemu RPG dlouhá léta směřují. Ať už jde o důsledek nebo příčinu, fandové to takto chtějí a není se tak třeba moc rozčilovat. Je to jen povzdechnutí, nemám v úmyslu někomu kazit chuť k hraní.

Dívám se na velice pěknou grafiku, vidím rozlehlé město, na které útočí obrovský kolos Reaperů, všude létají trosky, umírají tísíce lidí, vybuchují vznášedla, zatlačená slza při explozi záchranných modulů. To všechno je monumentální scenerie, která na pohled nadchne. Jenže - já tak nějak vidím skrz tyto kulisy. To není chyba hry, je to její záměr. A to mne právě mrzí.

Já nemůžu jít do toho města. Nemůžu jít zachránit spritové lidičky, co utíkají v dálce. Nemůžu popoletět lodí a podívat se, co se skrývá za fotografií kopců na pozadí scény. Jsem zpátky v roce 1995, kdy jsem si hrozně přál jít za hranice viditelného ve hrách, podívat se do prostoru, mít svobodu. Říkal jsem si, že až jednou budou počítače opravdu výkonné, tak budu moci v každé hře jít kam se mi zachce a dělat cokoli se mi zachce. Jenže - máme rok 2012 a ono je to svým způsobem ještě horší. Pořád koukáme na nalepené fotografie a grafika kolem nás je pořád jenom neinteraktivní textura, která připomíná hořkou pravdu, že vyjma úzké chodby před námi ve hře neexistuje jiná cesta, jiný prostor. A nejde zdaleka o Mass Effect sérii.

Hra nemusí být sandbox, aby byla dobrá. Ale nesmí rozhodně jít o koridorovou záležitost, kde je nám polopaticky sdělováno, co máme právě udělat. Z hráčů se tak stávají virtuální herci, kteří vedou svou postavu dle předepsaného scénáře, s minimální možností do ní vložit kousek sebe. Z hráčů se stali otroci vizí scénáristů (možná by bylo trefnější kritizovat management vydavatele, než scénáristy), kteří smí projevit svou svobodu leda tím, že se mohou okolo sebe svobodně rozhlížet. Avšak i to se změní a Mass Effect 4 již bude on-rails shooter. Hry už nejsou "hry". Z faktického hlediska téměř vymizel proces interaktivního "hraní si".

Když se teď vrátím k demoverzi Mass Effectu 3, tak nemůžu napsat nic moc špatného. Jádro akce funguje pořád dobře a dialogy jsou dobře napsané. Jestli budou napsané dobře i celé charaktery a vůbec příběh, o který tu jde v prvé řadě, nelze posoudit. Díky této demoverzi jsem si ale uvědomil, proč mi Mass Effect 3 nic neříká, přestože samotné univerzum kolem něj se mi velice líbí.

Chtěl bych Mass Effect, ve kterém mohu přistávat na každičkou planetu, vést dialogy i s vedlejšími postavami, nacházet pravidla fungování mimozemských civilizací, zkoumat zákoutí vesnického kostela, podívat se na Prahu roku 2150+, při soubojích sedět v Maku a jenom sledovat časový limit, který mi napoví, že už mám jenom 60 dní na to, než dorazí dle predikce Reapeři. Ne, hra nemusí být sandbox, aby byla dobrá. Ale zrovna svět Mass Effectu si o nějakou formu rozlehlejší a nelineární simulace hrdinských činů vysloveně říká. Nemusí to být hned Frontier. Ale mohlo by to být větší, komplexnější a méně lineární, než dosud.

Méně vodění za ručičku, méně předskriptovaných scén, méně navigačních šipek v rovné chodbě. Dát hráčům do rukou zodpovědnost - postavy v naší partě mohou zemřít při udělené špatného rozkazu (a ne jen v situacích daných scénářem); trávit čas dějově nepodstatnými úkoly a získat něco, co nám nakonec proti Reaperům nijak nepomůže; nechat hráče dělat chyby, aby se z nich poučil. Vždyť o tom by měly hry být! A nemusí jít zdaleka o sandbox přece. Stačí, aby hra respektovala hráčovu volbu nějakým nepředskriptovaným scénářem, aby hry generovaly reakce více dynamicky. Aby hra překvapila - a tím potěšila. Aby se z chiméry svobody stalo něco trošku hmatatelnějšího. Abych pak v hospodě mohl vykládat, jak jsem vyřešil konflikt s Reapery já. A abych od ostatních neslyšel to samé. Třeba jsem se k Reaperům přidal!

Jsou pryč ty doby, kdy se herní série chlubily tím, jak jsou větší, propracovanější a zajímavější, než jejich předchůdce, potažmo konkurenční tituly. Je to naopak. Kdo dneska dokáže správně zpropagovat zjednodušení, "vyhraje". Ne ale u mne. Nehaním Mass Effect za to, že se koncepcí propadl hluboko pod "standard" Knight of the Old Republic. Je to zkrátka efekt doby a multi-sulti miliónových investic herního průmyslu, který potřebuje prodat předem určených osm milionů krabic se hrou. Nic víc v tom není.

Jenom mi je to strašně líto, že má vize před dvaceti lety nebude nikdy naplněna. Jakoby mne někdo zradil. Ale spíš jsem byl jen naivní.

Budu si ty hry muset udělat prostě sám.

P.S.: Demoverze se na Playstation 3 během cutscén nechutně trhá a narazil jsem na četné grafické glitche. Snad to do vydání plné verze opraví, ale nechápu, jak k tomu mohlo vůbec dojít, když si portaci vyzkoušeli už na druhém díle.