28. 3. 2012

Angry Birds Space


Rovio udělalo 51 her předtím, než se proslavili hitem Angry Birds. Je zvláštní, že nikdo se nepozastavuje nad faktem, že jak 51 her před Angry Birds, tak Angry Birds, jsou jen plagiáty s různou kvalitou portace. Na druhou stranu ale není třeba zaujímat pózy, že by nekopíroval každý. Co se Angry Birds týče, musíme objektivně uznat dvě věci. Za prvé - trefili správnou hrou na správnou platformu. Za druhé - trefili cílovou skupinu jak obtížností, tak stylizací. Výsledkem je sice jen kopie her jako Crush the Castle, ale se grafikou a hratelností, která zaujala široké (ne)hráčské publikum. Budiž jim to přáno. Pořád to pro mne ale není důkaz, že by v Roviu byli nějací gamedesignoví umělci - prostě jen polili hamburgery čokoládou a obalili ve slanině. A právě proto mne překvapilo, že Angry Birds Space jsou snad poprvé hrou, která by se dala téměř označit za originální a dobře vymyšlenou.



V jádru věci samozřejmě žádná originalita moc není - jde o mix existujících Angry Birds (zde je široké spektrum inspirace - kořeny hratelnosti tkví v hledání správného úhlu a síly střely, takže můžeme hovořit o Worms, Schorched Earth a v jistém smyslu o Tennis for Two, který jako první hra přinesla tento koncept, byť tehdy ještě v akčním balení) ve spojení se hrou Space War! (to jest střelba v prostoru, kde jsou projektily ovlivňovány působením centralizované kruhové gravitace ve větším prostoru). Jak jsem ale napsal - není úplně fér odsoudit hru pro nízkou originalitu - navíc v případě Angry Birds Space jde o relativně originální spojení dvou žánrů. Není to poprvé v historii, to ne, ale když sledujete vývoj dosavadní série (tedy vývoj téměř nulový), jde o celkem potěšitelný krok vpřed.


Angry Birds Space jsou navíc celkem jasně designovaní pro tablety a mobily s větší obrazovkou. Úrovně jsou celkem velké a je skoro bezpodmínečně nutné se na ně dívat s maximálním odzoomováním (v některých úrovních nelze zoomovat, jelikož nové zbraně / ptáci jsou navigováni dotekem cíle, což by při zoomu nebylo možné efektivně používat). Stejně tak prostor kolem nás nyní připomíná ze všeho nejvíce rozeseté planetky ála Malý Princ / Super Mario Galaxy, mezi kterými se musíme prostřílet k cílům. A zde právě nastupuje nový prvek - kruhová gravitace.


Hra tak dostává trochu strategičtější rozměr, protože už nestřílíme jen zleva doprava, ale musíme využívat všechny směry, včetně trefování se na oběžnou dráhu planetek. Rovio dokázalo vymyslet dost nových drobných nápadů a vtipných kombinací existujících pravidel, čímž potvrzují svůj status řemeslníků, kteří nenechávají nic náhodě. Ne vždy jsou jejich kreace předvídatelné, občas jsem narazil na mutace starých úrovní z předchozích dílů v novém Space zpracování, sem tam jsem se uchechtl nad řetězovou reakcí gravitačních hrátek.


Rovio je tak v pozici, kdy se dají pochválit za slušně odvedenou práci, ale zároveň kritizovat za svůj postoj k herní tvorbě. V zásadě říkají, že není třeba být výjimečný, abyste byli úspěšní. Člověk by mohl argumentovat, že jejich úspěch je důkazem jejich výjimečnosti, jenomže na druhou stranu si myslím, že tisíce malých a ne tolik úspěšných vývojařů by nesouhlasili. Možná, že svým způsobem tak Rovio hernímu (mobilnímu) rozvoji brání. To, že lidem naservírujete máslo s cukrem neznamená, že jste dobří kuchaři.