30. 4. 2012

Dragon's Dogma - demo

S velkohubými upoutávkami máme zřejmě všichni svoji zkušenost. Aura okolo hry Dragon's Dogma je napůl přitažená za vlasy a napůl velice lákavá. V tom výsledku se dají mé dojmy z kampaně shrnout do slov "Skyrim v podání Capcomu". A nyní, když jsem demoverzi provařil snad desetkrát po sobě skrz naskrz jsem se dostal do nepříjemného dilema. Na jednu stranu - ano, tohle se mi MOC líbí. Na druhou stranu - budu to chtít hrát? Že by paradox?



Dragon's Dogma se hraje mnohem lépe, než například Dragon's Age 2 a když se podržíme čistě soubojové mechaniky, tak i lépe, než Skyrim nebo například Darkstalkers. Trochu vzdáleně totiž bitvy svou atmosférou připomínají Demon's Souls, při soubojích s bossy pak dokonce Shadow of the Colossus. Ani jedna z jmenovaných her není samozřejmě "špatná", že by musely být překonány, ale při hraní jsem jasně cítil, že tohle mi velice vyhovuje a že bych chtěl rozhodně víc. Takový mix God of War s Demon's Souls - nezvrhává se to do brutální akce, ale ani do příliš opatrného klikání - něco mezi, což se mi líbí. Zkusil bych to shrnout do několika mála odstavců.


Co se mi na demoverzi líbilo?

V prvé řadě jsem si vlezl do editoru postaviček a dobrou hodinku jsem si procházel varianty nastavení. Editor je skvěle vymyšlený. Můžete v něm jednoduše vybrat vzorovou postavičku (cca 10 archetypů pro každé pohlaví), ale také se vrhnout do hloubky. Na výběr jsou desítky variant uší, očí, nosů, tvarů tváří a tak dále - a i tyto varianty si pak dále lze detailněji upravit - pozici, velikost, případně barvu. V tom výsledku jsem si s editorem vyhrál víc, než například v Elder Scrolls, měl jsem to víc pod kontrolou a jelikož se předdefinované varianty od sebe dost liší, je větší zábava si s postavičkou hrát. Velké plus - snad poprvé v historii počítačových her si zde nemusíme vytvářet jen krasavce, ale také ošlivce. Teď nehovořím o náhodných zrůdách díky absurdnímu poskládání prvků - ale také tlusté stařeny, anorektické mladíky nebo "prostě ošklivé tlusté starochy", což je palec nahoru. Dost bylo naleštěných koz! Povislost má ve hrách také svoje místo!


Dragon's Dogma má navíc bezesporu dobře udělanou grafiku. Co se designu týče, tak nevybočuje ze standardu fantasy, které osciluje mezi temným pojetím ála Demon's Souls a sluníčkovým výhledem z Final Fantasy. Technologicky mne překvapila plynulost hry, skvělá práce se stíny a světlem, výhled do krajiny, poměrně detailní modely postav, příšer i textury - je to jedna z těch her, která možná nereprezentuje špičku v oboru, ale zároveň má daleko k nějakému průměru. Animace jsou bohaté, což přesně koresponduje s komplexitou ovládání.

A ovládání je další plus. V zásadě máme na akčních tlačítcích základní sadu útoků a pak dva "shifty" - tedy L1 a R1. Podle povolání pak každý shift dělá něco jiného. U bojovníka jsou na L1 skryté kombinace pro práci se štítem, na R1 pak extra útoky s mečem. U rogue (zde se nehodí tradiční české "zloděj") je na L1 práce s lukem, na R1 práce s dýkou. V demoverzi není možnost si osahat mága či další povolání, ale dá se usuzovat, že podobně to bude u všechno postav. Snadno tak máte po ruce až dvanáct různých útoků, v praxi jsem jich ale našel osm. Musíme ale brát v ohled také úroveň postavy, není pochyb, že technik bude ve hře daleko více a bude záležet na nějakém vývojovém stromu dovedností či jiném druhu implementace RPG prvků.


Perličkou je pak možnost uchopovat libovolné předměty do dlaní a házet s nimi, což lze aplikovat i na samotné nepřátele. Je sranda, když chytíte goblina za zády a křiknete na parťáka, aby ho propíchl. Nebo se lze vyškrábat na bosse samotného a řezat do něj. Skutečně mne dostalo, když jsem se chytil zadního pařátu Griffina a ten se mnou vzlétl k oblakům. Řezal jsem do něj jako o život a krev pršela na moje přátele na zemi. Mimochodem - při držení nepřítele lze podle situace také použít shiftované dovednosti, což jen umocňuje konzistenci systému.

Atmosféra je bezesporu hlavní deviza hry. Jak v dungeonech, tak venku - člověk má pocit unikátního prostoru. Líbí se mi, že si člověk musí doplňovat olej v lucerně, líbí se mi, že nepřátelé s klesajícím zdravím mění svoje chování a vzhled (zejména had vyčuhující ze zadku souložícího lva). Líbí se mi možnost vyhodit spoluparťáky do vzduchu, aby se chytili křídla bosse. Líbí se mi opravdu velká rozdílnost útočných tahů dle toho, jaký shift použijeme - umocňuje to pocit kontroly nad bojištěm. Líbí se mi, že bossové vydrží relativně dlouho a že je dobré u nich měnit taktiku (umím si představit, že by bitky mohly připomínat Monster Hunter). Celkově dávám na atmosféru opravdu hodně, takže by se mohlo zdát, že Dragon's Dogma je jasná koupě.


Co se mi na demoverzi nelíbilo?

Snad největší problém mám s tím, že hra je zaměřená na partu, nikoliv na jednotlivce. To samo o sobě není vůbec špatná zpráva, avšak mám obavu, že onu partu budou reprezentovat lidé z online komunity. To znamená, že jsou tady pro mne dvě varianty. Buď budu hrát offline s AI panákama nevalné pomoci a bez možnosti je pořádně ovládat jako partu. Anebo to budu hrát online s dementama nevalné pomoci, bez možnosti je pořádně ovládat jako partu. Asi bych chtěl moc, aby hra disponovala pauzovacím systémem pro rozdávání příkazů, které by pak parťáci na základě vztahu k mé postavě plnily s různou vervou. Anebo nějaký realtime systém s pomáháním, jako jsme viděli v Rogue Galaxy - či gambit systém z Final Fantasy 12. Zaměření na MMO složku hry mne trochu děsí, abych se přiznal.

Grafika je sice po většinu času skvělá, ale nemohl jsem si nevšimnout mnoha nesmyslných ústupků. Noční obloha se skládá ze tří verzí černě, která je v pruzích odstupňována, takže to vypadá, jako temná verze duhy (něčím podobným nepochopitelně trpěl například Fallout 3 na Playstation 3). Stejně tak animace postaviček jsou povětšinu času v pohodě, ale občas přeskakují z jednoho postoje do druhého, což působí rušivě. Největší políček si ale zaslouží kamera, která nechtěně udělá z dění na monitoru mumraj, neboli jarmum. Když visím zespodu na drakovi a kamera je tvrdohlavě pořád zhora, tak skutečně nevím, zda útočím, zda padám, kde vlastně jsem - a to všechno zakrývá GUI, tedy jména jména postaviček a jejich zdravíčko. Chvílemi jsem tak prostě nevěděl, co se kolem mne děje a tak jsem třeba dvacet vteřin prostě čekal, až mne boss setřese, abycho mohl pokračovat v hraní.


Je mi jasné, že Dragon's Dogma je zaměřením hra o soubojích a lootu, jak se na MMO sluší a patří. Obávám se ale, že to je přesně směr, který mne dlouhodobě nebude bavit. Obávám se, že ve hře nebudou žádné nebojové dovednosti - kradení, dialogy, smlouvání, maskování, plížení a tak podobně. Je to podle mne škoda, jakési nevyužití prostoru kolem nás. Ze všeho se náhle stávají jen kulisy pro bitvy. Rád bych si dal příběhové RPG, kde bych se musel dostat s omezenými prostředky z vězení anebo třeba jen projít bludiště v jeskyni s omezeným olejem do lucerny. Tohle všechno se zdá, že ve hře nebude. Prostě se jen připojím k serveru a jdeme společně řezat.


Pokud demoverze reprezentuje obtížnost hry "normal", tak bych řekl, že hra nebude poskytovat výzvu, jako třeba Demon's Souls, čili že vše půjde vyřešit brutální silou a klikáním o sto šest. Bojím se, že hra bude postrádat taktický element a nutnost spolupráce. V demoverzi jsem první část dojel bez problémů jen s jednou postavou (respektive jsem si nevyvolal kamarády - měl jsem k dispozici jen ty, co se přidají automaticky) a nevšiml jsem si nutnost nějak zásadně měnit polohu vůči bossovi. Prostě řezat hlava nehlava. Výše jsem napsal možnosti kombinací - například lze umlčet magické schopnosti bosse kouzlem družinového mága. To je pravda, ale jelikož jsem bosse vykostil i tak bez problémů, uniká mi design těchto příšer. Stejně tak se mi z principu nelíbí, že postavičky v souboji neumírají. Je to dané žánrem, pochopitelně, ale z hlediska atmosféry a vžití do postav je to pro mne krok zpět.

Možná, že hra bude v plné verzi reflektovat zkušenosti na základě toho, s jak moc velkou elegancí jsem někoho sejmul. Těchto "možná" je celá řada a uznávám, že poněkud neférově vypichuji věci, které demoverze nemohla pojmout, ukazuje jen jaderný element. Takže lze jen doufat, že se toho v plné verzi nakonec objeví více. Třeba práce s inventářem, při které se hra zastaví, bude v online jistě fungovat jinak, nemluvě o komunikaci s třemi příkazy "go, help, come".


Jedna věc tady ale zůstává a tím je svět samotný. Mám rád velké prostory, mám rád neomezené cestování krajinou. Dragon's Dogma zdá se nabídne opravdu plnou náruč zkoumání světa a je to v současném okamžiku hlavní plus. Nepůjde o sandbox, jako Skyrim nebo GTA, vše bude předskriptované a jinak vzájemně nepropojené. Ale podívat se do dálky na nějaký kopec a říct si "Pojďme se tam podívat, třeba tam něco bude" je pro mne pořád jedna z hlavních věcí, která mne na médiu zvaném počítačové hry, baví.

Dragon's Dogma bude bezesporu výtečnou hrou ve svém žánru, který si najde mnoho příznivců a zaslouženou slávu. Jestli ale budu mezi fanoušky patřit i já si momentálně nejsem jistý. Dávám tomu ale velkou šanci.