27. 4. 2012

Sega Saturn


Plody mé práce se konečně začínají vyplácet! Díky nesmírné ochotě a podpoře v rámci projektu Národ Sobě mi bylo umožněno pořídit do sbírky tento důležitý, dosud chybějící kus hardwaru. Nejde o nic menšího, než o slavnou Segu Saturn! Bouchám šampaňské, zakusuji pirožek, takhle přesně se mi to líbí - ochutnávka historického pokrmu. Snadné to ale nebylo, co vám budu povídat. EBay je překvapivě málo zasobená a když už, tak mnohdy neposílají za hranice Spojeného Království. Nezbylo tedy, než začít vyjednávat.



Díky Martinovi (díky!) jsem získal kontak na Jamese a ten mi tak mohl vydraženou konzoli poslat do naší malé zemičky. Cena konzole byla přibližně 40 liber, což je přesně částka, kterou jsem ochoten s radostí investovat. Problém byl s poštovným. Britská pošta si z nějakého důvodu účtuje příšerné sumy, které popírají přímou úměrnost. Zatím co balík o váze 1-2 kg se dá poslat asi za deset liber, cokoliv nad tuto hodnotu stojí jářku 45 liber. To to fiklo! Nezbývá než doufat, že James neudělal nějakou botu, jelikož nově vzniklá nutnost investice mi trochu udělala čáru přes rozpočet. Nedalo se ale nic dělat - prachy jsem poslal a tak jsem se stal novým majitelem černého miláčka. Samotného mne překvapuje, jak moc jsem po této konzoli toužil. Nikdy jsem nebyl Segista a například Master System mne na rozdíl od NESu nechává naprosto chladným. Asi moje posedlost Dreamcastem mi velela doplnit sbírku. A není čeho litovat - Saturn je perfektní kousek.

Hned po zapnutí jsem byl překvapený pokročilostí grafického rozhraní konzole. Úvodní logo se složí z jednotlivých polygonů a hudební přehrávač je na pohled velice futuristický. Ve srovnání s Playstation vypadá Saturn od prvního pohledu velice elegantně a sofistikovaně. Při přehrávání hudby běží na pozadí grafický ekvalizér s raketkou, ovládací ikony jsou trojrozměrné a při pohybu v menu je vše animované. Interní menu, ve kterém probíhá nastavení pokročilejších funkcí je oproti tomu velice strohé, ale funkci plní. Když vložíte CD, tak se nejprve načte a je možné hru spustit - je-li ale na CD i audio soundtrack, můžeme si ho rovnou poslechnout. Přechody mezi obrazovkami jsou plynulé, používají stmívačku. Naprosto rozumím tomu, že skok od Mega Drive musel být šokující pro tehdejší hráče - závan nextgenu je přímo hmatatelný.

Než se pustím do samotných her, musím zde přetlumočit pár mouder z Wikipedie. Za prvé - Saturn disponuje dvěma CPU, což zapříčinilo opravdu velké obtíže při programování. Přestože běží na pouhých 28 MHz, dokážou podat až 25 MIPS, což je celkem úctyhodné. Není to ale problém jen v procesorech - jde o dalších sedm koprocesorů (grafických nebo zvukových - například Motorola 68000), které musely programátory vytáčet. Podobně tak obtížně se pracuje s RAM - je rozdělena na deset segmentů s vyhrazenou funkcí. Navíc Saturn obsahuje slot na cartrdige, se kterou lze paměť dále rozšířit (ROM i RAM, podle potřeby) - jde tedy o vzdáleně podobné řešení, jako má třeba Nintendo 64.

Druhá zajímavost, o které jsem neměl tušení, bylo rozhodnutí zpracovat grafiku pomocí čtyřúhelníků, na místo běžných trojúhelníků. Stručně to jde shrnout, jako šílený krok, jelikož prakticky veškerá 3D grafika je generována trojúhelníky. Logicky pak multiplatformní tituly byly velice obtížně portovatelné, což vedlo ke snížení grafické kvality. Jak tomu ale chodí, když se někdo zařekl a využil této funkcionality ke svému prospěchu, vznikaly naopak moc povedené kousky. Nebál bych se říci, že Sega Saturn je Playstation 3 své generace. Psát pro něj muselo být nepříjemné, ale když už, tak to stálo za to.

Všeobecně bych řekl, že Saturn měl větší hardwarový potenciál, než konkurenční Playstation. Však také se hovořilo například o Shenmue pro Saturn a vůbec - většina her vypadá v praxi na Saturnu lépe, neboť odlišný přístup ke grafice zabránil borcení textur (čím byla Playstation pověstná), nemluvě o lepších možnostech při práci s 2D grafikou. Samozřejmě v praxi víme, že Saturn nezvítězil a nebylo to jen velice specifickou hardwarovou architekturou. A jako bonus dodám rýpnutí - loading z CD nemusí vždy trvat hodinu, Saturn překvapivě rychle nahrává data, jakoby snad nešlo o optické médium.

Pár slov ke gamepadu. Šest tlačítek a uspořádání velice podobné Mega Drive je podle mne plus. Jsou dobře měkké a umožňují přitom přesně kombinovat stisky dvou tlačítek. Díky placatosti je snadné uchopit gamepad "arcade style", tj. jen do levé ruky a pravou položit navrch gamepadu celou, opíraje se tak o stehno. D-pad je měkký a kulatý, připomíná moderní profi gamepady od Madcatz pro hraní bojovek, respektive Capcomovek - což je plus. Zároveň ale není problém využít přesně osm směrů, za což palec nahoru. Jediný problém spatřuji v L+R tlačítcích - ta jsou dost zapuštěná (a v mém exempláři navíc L nereaguje - už je to zkrátka rozbité). V tom výsledku bych ocenil konstrukci ála SNES ovladač. Celkově jde ale o slušný gamepad.

Nyní ale ke hrám. Prodejce na eBayi byl evidentně sportovní fanoušek, takže jsem k tomu dostal hry jako Soccer 98, Winter Champions, Athletes Kings, Sega Rally. Vyjma poslední jmenované jde o hry zcela mimo můj zájem - ale mohl jsem se spolehnout na již vlastněné kousky. A sice Doom (který mi kdysi věnoval do sbírky Kofila - díky!) a pak samozřejmě Virtua Fighter 2 - což je jeden ze tří hlavních důvodů, proč jsem si Saturna chtěl pořídit (další je Daytona USA a Panzer Dragon Saga). Samozřejmě počítám s tím, že mi rukama projde více perliček, avšak budu muset uvažovat o čipu, protože hry jsou pořád dost drahé a nedostupné. Určitý základ pro testování ale nyní mám, takže dokoupím co se dá a pak se uvidí.

Virtua Fighter 2

Ačkoliv zdaleka nejde o arcade-perfect port, z hlediska hratelnosti jde o dokonalou ukázku konzole. Plynulost grafiky je dechberoucí, barvy nádherně živé, odezva hry naprosto skvostná! Z grafického hlediska bych řekl, že modely postaviček jsou uhlazenější, což by se dalo vysvětlit tím, že o každou postavu se stará jeden ze dvou procesorů zvlášť. Ovládání je prostě super. Zatímco tlačítka A B C jsou standardně blok pěst kop, na tlačítka X Y Z si lze namapovat blok a tím pádem mačkat všechny možné i nemožné kombinace velice rychle. Dojem kazí pozadí arén, které je statické a placaté, což vadí zejména při replayi. Tak jako tak - když člověk hledá nějakou "desítkovou" hru pro Saturna, je toto demonstrace hodná potlesku. Druhý gamepad jsem již objednal!

Sega Rally Championship

Podobně, jako Virtua Fighter 2, nejde o arcade-perfect port, ale je mu velice blízký. Grafika je parádně rychlá a plynulá, loadingy překvapivě krátké. Navíc se mi zdá, že textury jsou "jakoby vyhlazené", dojem z obrazu je lepší, než třeba z Gran Turisma pro Playstation. Bohužel, modely aut a okolí jsou samy o sobě dost chudé a okoukají se celkem rychle, na scéně není moc objektů. Obtížnost hry je průměrná a ovládání specifické, jak se na rallye sluší a patří. Neříkám, že jsem po této hře netoužil do sbírky z principu, ale asi se k ní vracet nebudu. Na druhou stranu jsem dostal zájem o hru Sega Touring Car Championship, která vypadá zajímavěji.

Athlete Kings & Winter Heat

Jde o herní sérii, která se inspiruje ve sportovních hrách - z názvu lze usoudit, že jde o letní a zimní sporty. Princip hry je prostinký a řekl bych, že pokud máte rádi "letní a zimní olympyjádu od akolejdu", tak budete jako doma. (Mini)hry kombinují frenetické mačkání tlačítek, sem tam v kombinaci s d-padem, občas je nutné nějaké tlačítko podržet delší dobu - a tím to hasne. Vtip je samozřejmě v tom, že button-mashing může nabývat různých forem a tak se docela těším, až budeme mlátit do gamepadů ve dvou! Grafika je na můj vkus docela slabá a to přesto, že hry jsou porty z automatu z let 1995 a 1997. Hratelnost ale překvapila!

Sega Worldwide Soccer 98

Opravdu nejsem fanda sportovních her a zatímco výše zmíněné akční minihry jsou pro mne přijatelné, tak klasický fotbal opravdu nemusím. Hned z kraje mne odrazují časté loadingy - jak mezi menu, kterých je požehnaně, tak před hrou. Fakt je, že pak samotná hra jede jako z praku, grafika je překvapivě bohatá a překvapily mne bohaté komentáře dění na trávníku. Ocenil jsem také práci s kamerou, je možné hrát "jakoby third person", což ubírá na přehlednosti hry, ale umocňuje atmosféru. Možná, že ve dvou tomu někdy dám šanci, ale obecně je to pro mne nejméně zajímavá hra.

Doom

No a nakonec perličku. Doom je jedna z mých nejoblíbenějších her vůbec a po té, co jsem hrál poněkud obskurní port pro Playstation, byl jsem zvědavý, jak si se hrou poradí Saturn. Věděl jsem, že jde o identické hry, které se od originálu v mnohém liší a nejde tedy hovořit o nějakém opravdickém portu z PC 1:1. Přesto vyšší výkon konzole a větší množství paměti vzbuzovalo naději, že to půjde hrát přinejmenším skvěle. OPAK JE PRAVDOU, PŘÁTELÉ. Byl jsem doslova šokován, jak moc je tento port odfláknutý a v praxi nehratelný. Pohyb je pomalý, neskutečně trhaný a to nehovořím o nijak komplexních scénách - v prázdné chodbě se člověk otáčí mnoho vteřin při rychlosti (odhadem) 5 snímků za vteřinu, což je u této akční hry prostě tristní. Oproti Playstation zde nejsou žádné nové světelné efekty - což je vlastně plus, protože to pak nepřipomíná diskotéku sedmdesátých let, ale v praxi to také znamená, že práce se světlem není skoro žádná. Rovněž jsem nepochopil, že se na několika místech objevuje textura, která má zřejmě simulovat sklo - místo průhlednosti je použitý efekt známý jako dithering, což vypadá nejen hnusně, ale navíc to hru zpomaluje. Navíc se dithering nepřizpůsobuje velikosti objektu, takže to připomíná vřed na zadnici. Naprosto absurdní je alepoužití tohoto skla v místech, kde v originální verzi byly spritové mříže, anebo v místech, kde nemělo být vůbec nic. Skrz toto sklo lze také střílet, což posouvá tuto featuru do oblasti jakéhosi zapomenutého bugu. FUJ, ruce pryč.

Doom je jednoznačně důkazem, že Saturn nebyla platforma pro milovníky snadného programování. Svědčí o tom fakt, že například hry jako Duke Nukem nebo Exhumed/Powerslave, běžící na enginu Build, se musely kompletně přeprogramovat od jádra - ale pak běží naprosto plynule a krásně. Podobně tak se dá hovořit o portu hry Quake, který konkrétně Dooma zesměšňuje o tisíc světelných let. Ale nejsou to nutně jen first person střílečky, co by mne na této platformě zajímaly. Krom výše zmíněných se těším i na:

Nights into Dreams - z touto hrou mám jen mrzké zkušenosti z emulátoru a říkal jsem si, že pokračování pro Wii bude bezvadná hra. Nebyla. A tak mám nyní možnost se podívat na zoubek originálu.
Radiant Silvergun - a spousta dalších 2D stříleček - tady není co řešit, tyhle hry se prostě neomrzí.
Street Fighter Alpha 3 - a sposta dalších 2D bojovek - mám verzi pro Playstation a jsem zvědavý na porovnání s údajným arcade-perfect portem.
Dragon Force - údajně legendarní RPG strategie se stovkami 2D jednotek na scéně.
Guardian Heroes - jedna z nejlépe ceněných her pro Saturna, proslulá svou hratelností. Jde o 2D beat'em'up, kterých není nikdy dost!

Tím je vlastně výčet "nutných" her u konce, ale samozřejmě si rád nechám v komentářích poradit další. Nečekám, že u Saturna strávím tolik času, jako u jiných konzolí, ale minimálně pro tu atmosféru mohu říci, že jsem velice rád, že se tahle milá krabička zabydlela u mne ve skříni.

Pařbě zdar!

P.S.: Obecný postřeh - zdá se mi, že všechny hry mají nebývale čistý obraz a krystalicky čisté barvy. Zdá se mi to nebo má Saturn v základu RGB výstup? Kabeláž by tomu i napovídala, ale zatím jsem to neověřoval. No radost pohledět, co vám budu povídat!