13. 5. 2012

Alien vs Predator


Před časem jsem se nechával inspirovat grupou Screwattack hrami, které jsem v té době ještě neznal, jako vhodným výběrem zajímavých her (například pro Dreamcast v době, kdy jsem ho ještě neměl). Velmi inspirující pro budoucnost je také TOP TEN beat'em'up her. Nyní jsem ale sáhl po hře Alien vs Predator, která ve verzi pro SNES nebyla údajně nic moc, ale dostal jsem se tak k arcade verzi pro MAME. Klasická beat'em'up, jak se sluší a patří.




Grafika

Naprosto bezchybné využití výkonu CPS2 automatu. Nevybavuji si hru, kde by se dělo na obrazovce více, než právě zde. Postavy jsou bezchybně prokreslené a naanimované, vetřelci mají mnoho variant, výbuchy jsou megapráskové, prostředí hezky prokreslené a animačky mezi misemi v krásné stylizaci. Celé to smrdí správně béčkovým ztvárněním, jak se na komixovou řežbu patří. Sebrat se dá celá paleta zbraní a každá postava disponuje mnoha odlišnými útoky. Jde o skvělou ilustraci univerza a tak nezbývá než konstatovat, že lépe hra prostě nemohla vypadat.


Zvuk

Zvuků je opravdu hodně, jsou snadno rozeznatelné a charakteristické. Celá místnost burácela, když jsme se dostali k časově omezené nabídce nekonečné munice, nebo když těla hořících mariňáků s mlaskavou křupavostí dopadla na zem. Asi proto mne překvapilo, že například strážné věže, nemluvě o některých zbraní známých z filmů (jmenovitě smartgun), nemají ten správný zvuk. Divné. Hudbu si též nevybavuji.




Hratelnost


Na výběr jsou čtyři hrdinové, ale do hry mohou maximálně tři. My jsme hráli pochopitelně jen ve dvou a je to myslím dostatečný počet na plné vychutnání hry. Drcení tlačítek a základní kombinace, případně zbraně - to vše funguje standardně. Výjimečnou vlastností ovládání ale je útok na všechny strany v blízkosti našeho hrdiny. Jelikož nepřátelé nabíhají ze všech stran, nebylo by asi možné to uhlídat - jenže naši hrdinové se sami natáčejí k tomu, kdo potřebuje na držku nejvíc a kdo je nejblíž. Mnohé útoky jsou také plošnějšího rázu. Základní útoky nejsou moc silné a spolupráce dvou postav nebyla překvapivě tak vymazlená, jak bych si představoval. Faktem také je, že mne nebavilo hrát za postavy lidské rasy. Zatímco chlápek ještě docela je vtipnej, ženská je proti mému překvapení celkem nudná. Za predátory je to jiná - to hra vypadá skutečně tak, jak si může srdce přát. Výrazně mi ale chybí nějaká plošná "magie" pro vymlácení všech nepřátel na obrazovce najednou. Nějaká přenosná atomovka by se vešla.


Obtížnost

K dohrání jsme potřebovali přibližně 40 mincí, což je na můj vkus opravdu hodně. Může za to ne ani tak "ryzí obtížnost", jako spíše nepřehlednost. Vlny nepřátel, začnou-li hořet, zakryjí spolehlivě veškerý výhled, což sice vypadá skvostně na pohled, ale snadno tak přehlédneme, že nás mezitím někdo začal rasit z druhé strany. Zřejmě by nebylo těžké se naučit směry nepřátel a lépe koordinovat útoky. Paradoxem tak je, že ve dvou hráčích, kdy je zmatek na displayi opravdu nesmírný, je hra vlastně těžší, než v jednom. Neumím si představit hru ve třech hráčích najednou, to asi scény permanentně hoří, zatímco chcípáme v pozadí. Vytknul bych jeden z předposledních bossfightů, kde se nedalo vyznat díky snadné zaměnitelnosti našich hrdinů a bossů - rovněž predátorů.


Atmosféra

Hra ma neuvěřitelně hektické tempo, je strašně zmatená a ve vypjatých chvílích jsme házeli mince jednu za druhou jenom proto, že jsme prostě nevěděli, co jiného dělat. Holomajzna má ale správný feel a když jsem přišel na to, že postavy mají skryté tahy ála Street Fighter (tradiční čtvrtobloučky a pak "zetko" pro Shoryuken), bavil jsem se ještě víc, protože tahy jde parádně nakombit. Nepřátelé jsou přes grafickou rozmanitost poměrně fádní - vynahrazují si to kvantitou. Asi proto mne překvapilo, že v půlce hry potkáme zombie, vojáky, minivetřelce a podobnou havěť, která umí potrápit jinak, než standardní vetřelčí oponenti. Bossové nejsou vysloveně úžasní a v závěru mne hra docela zklamala, že nemá žádné výjimečné zakončení. Přesto - za tu slabou půlhodinku jsem si užil vetřelců a predátorů až až a to se počítá mezi největší plusy - člověk to prostě chce vykydlit!


Závěr

Naprosto rozumím tomu, proč hra ve své době musela zaujmout. Má perfektní grafiku i zvuk, holomajzna má styl, ovládání je perfektní a obtížnost je od půlky hry na hranici frenetického klikání, což je super. Vůbec si neoddychnete. Na druhou stranu je hra celkem repetitivní a osm levelů nedisponuje žádnými výjimečnými prvky. I když se mi hra v zásadě líbila, nejsem si jistý, zda si k ní budu chtít sednout ještě někdy v budoucnu. Možná, kdyby někdo chtěl vidět ta jatka. V tom závěru bych dal palec nahoru, i když maličko nejistě. Hodnocení 712/M.