21. 5. 2012

Crossed Swords


Originálních her aby člověk na automatech pohledal. Jsem proto rád, že dostávám doporučení i na tituly, na které bych jenom sotva kdy narazil. Crossed Swords je jedna z těch her, která se může pochlubit originalitou. Jak často se setkáte s beat'em'up ve first person režimu? Samozřejmě zpracování odpovídá roce 1990 a s oním first person pohledem to není tak žhavé. Otázka ale je: dá se to hrát?



Grafika

Na první pohled se mi zdálo, že hra svým grafickým stylem připomíná slavnou Elviru z Amigy (a to včetně stylu soubojů, až bych se nebál hovořit o inspiraci) - a během hry tento dojem úplně nezmizel. Rozlišení i barevná paleta opravdu vychází jakoby z šestnáctibitové produkce domácích počítačů, čemuž odpovídá i animace. Hra přitom běží na Neo Geo hardwaru, čili nedivil bych se vyšší grafické kvalitě. Zle ale hra nevypadá. Proklamovaná first-person (či lépe řečeno third-person) režim je ve skutečnosti jenom scrollující pozadí, takže to připomíná spíše nějaké 2D střílečky s pistolemi ála Operation Wolf (avšak o těch se dobově hovořilo, jako o first person). Objektem našeho snažení je ale rytíř, který může máchat několika typy zbraní a mlátí přibližně pět druhů nepřátel s několika barevnými variantami a pak série unikátních bossů. Vyjít tato hra na Amize, řekl bych, že vypadá super. Na automatu je to spíše vlažné - grafiky je relativně dost, ale nevyhnete se pocitu déja-vu. Ani obrázky mezi misemi nejsou nijak extra zajímavé.


Zvuk

Svist meče a výkřik nepřátel, případně tupý zvuk při blokování štítem - hra zvučí přesně tak, jak byste čekali. Hudební doprovod je mdlý, ale je to zase odpovídající technologické úrovni her dané doby. Kvůli zvuku bych hru určitě nehrál.

Hratelnost

Ovládání hry spočívá ve dvou typech útoků - máchnutí mečem a pak magický útok. Dále pak je potřeba brát v ohled joystick, kde držení nahoru nebo dolů blokuje útoky přicházející z daného směru. Pak zde existují ještě dva speciální útoky, které se aktivují stiskem obou tlačítek najednou. Buď dojde k megaútočnému kombu, anebo při držení joysticku dolů k odražení. Kombinací je tedy tak akorát na to, aby byly všechny využívány. Naším úkolem je tedy naučit se číst protivníkovy pohyby a podle toho usoudit, kterým směrem se blokovat. Po úspěšném bloku můžeme jít do protiútoku. Crossed Sword používá ten správný nasírací systém střídání útoků, kdy mnohdy držíme joystick jedním směrem doufaje, že se nepřítel rozhodne tímto směrem zaútočit. Samozřejmě tomu tak skoro nikdy není - dostaneme na budku z opačného směru. Takže rychle zakvedláme joystickem - a nepřítel se zase adaptuje. V útocích jsem časem začal nacházet patterny a tak mi likvidace šla poměrně rychle od ruky. Díky dvousnímkové animaci není zas tak velký problém odhadnout směr útoku, problém jsem ale měl při útocích z dálky (například firebally), kdy jsem si chvílemi říkal, že bez 3D brýlí je nemožné odhadnout, jak se blokovat. Na to, jak specifický žánr hry to je, bych řekl, že se ovládá a hraje dobře.


Obtížnost

Problém hry rozhodně tkví v tom, že má příliš rozvleklou křivku obtížnosti v první polovině, aby pak poskočila téměř k absurdnímu stihomamu. Jednotlivé pasáže jsou celkem krátké a rychle se střídají, stačí vykydlit dva nebo tři nepřátele a hnedle máme další grafické pozadí a změnu nepřátel. Těch je asi pět druhů jak jsem napsal, přičemž ty základní vyrubete hned bez problémů, avšak nejrůznější svinské taktiky obtížnějších soupeřů jsou podle mne nevychytatelné - když sami nepřátelé začnou blokovat naše útoky, musíme se odvolat zřejmě na opatrnější taktiku. K té se ale samozřejmě při adrenalinu člověk těžko dovolá a tak jsem začal umírat až podezřele často. Sice se nám postupem ve hře zvyšuje maximální hodnota zdraví a také je možné kupovat lepší zbraně, ale ani to v praxi moc nepomůže. Za nejpravděpodobnější správnou taktiku považuji koupi červené sekery, která má magickou možnost automatického štítu na pár sekund. Při správném časování jsem byl schopen procházet pasáže bez ztráty květiny. Průser nastal ke konci hry, kdy mi hra v rámci příběhové linie nabídla extra meč, který údajně nutně potřebuji k poražení bosse. Možná to byla moje chyba postavit se finálnímu bossovi bez magického štítu v červení sekeře. Ale tolik mincí za sekundu jsem do hry ještě snad nenaházel. První fáze je brnkačka, ale ta druhá byla neuvěřitelně tuhá a zdlouhavá likvidace. Nevadí mi těžké hry, ale v praxi se opravdu obávám, že toto nejde poctivě natrénovat, ne finálního bosse. I když zbytek hry se asi dá projít na pár mincí.


Atmosféra

Pominu-li fiasko s hlavním bossem, je tady ještě jedna věc, která mne trápí. Proč si musím zbraně kupovat od obchodníka, když se snažím sakra zachránit svět? Neměli by mi náhodou všichni cpát do ruky to nejlepší, co je k dispozici? Tak jako tak. atmosféra hry je celkem dobrá až do zmíněné poloviny hrací doby. Pak se zaprvé začne nepříjemně zvedat obtížnost, ale hlavně se začne opakovat grafika i nepřátelé tak, že mi dohrání hry začalo lézt krkem a popravdě řečeno jsem to dohrál jen z povinnosti. Můžete namítnout, že jsem se díky tomu nevěnoval finálnímu bossovi s plným nasazením a neříkám, že to není pravda - ale poznám, kdy je hra zábavně vyzývající a kdy jen polyká mince. Hru ve dvou jsem nezkoušel, ale jelikož neexistuje přímá spolupráce (každý prostě bojuje na své půlce obrazu a nepřátelé občas přeskakují z jednoho hráče na druhého), nevidím v tom moc velký potenciál. Jako originální nápad na zpracování soubojů na meče je to povedený pokus, ale uvítal bych spíše nějaký "více 3D" režim, jako třeba Mode7 na SNESu (něco podobného mělo i dříve zmíněné Golden Axe), doladit obtížnost a množství grafiky, případně bych se nebránil hru o třetinu prostě zkrátit, protože byla dlouhá víc, než by se slušelo. Téma hry se vyčerpalo zkrátka v polovině, zbytek je repetetivní a vynucený.


Závěr

Nevím, zda budu mít chuť se ke hře někdy vrátit, přestože není v zásadě špatná. Minimálně první půlhodina hraní je opravdu zábavná, když se člověk učí patterny nepřátel a může se hecovat s kamarádem, kdo udělal lepší skóre. Avšak závěr hry, včetně mdlé finální animace (bez možnosti se podepsat do hi-score tabulky) mne utvrdil v tom, že pro tuto hru nebudu ráno vstávat z postele. Hodnotím 570/M.