17. 5. 2012

Dungeons and Dragons: Shadow over Mystara


Jedna z her, která mi byla doporučovaná už dávno, je tato beat'em'up na motivy fantasy světa Dungeons & Dragons. Zprvu se může zdát, že jde o pouhý klon Golden Axe, avšak již po minutě hraní je jasné, že tohle je naprosto jiná liga. Capcom, rok 1996 a CPS2 systém. Nutno dodat, že jde o druhý díl série (první se jmenoval Tower Of Doom), která snad neměla dalších přírůstků.



Grafika

Hra na svůj věk vypadá opravdu dobře a vyspěle. Přestože se jí nevyhnuly vlivy mangy, zachovává si dojem klasické americké fantasy a hlavně koresponduje s vizuálem, který vídám na ilustracích knih spjatých s touto stolní hrou. Animace jsou poměrně detailní a je jich hodně. I témata jednotlivých úrovní jsou hodně odlišná a krásně prokreslená. Mám rád pestrou grafiku se sytými barvami. Nepřátelé a bossové jsou také rozmanití, scrolling plynulý a i když počet objektů na scéně není extrémní, je jich pořád úctyhodné množství. Hrdinů na výběr je celkem šest a navíc mají vždy dvě barevné varianty, takže je možné hrát za dvě stejné postavy najednou. Hra si zachovává přehlednost po většinu času (s výjimkou některých tužších bossů), faktem ale je, že jsem hru hrál jen v jednom hráči. Ve čtyřech si umím představit, že hráči budou muset být skvěle koordinovaní, aby se neztratili ve vizuálu vlastních kouzel a útoků. Hra je doprovázena statickými, občas jemně animovanými obrázky vyprávějících příběh a opět platí, že jich je hodně (například obchodníci mezi misemi jsou vždy unikátní) a že jsou krásné.


Zvuk

Stejně jako je rozmanitá grafika, tak i zvuková kulisa. Výkřiky, výbuchy, magie, řinčení mečů, svist šípů - hra je zkrátka audiovizuálně našlapaná až po okraj ROMek. I hudba je správně majestátní a doplňuje atmosféru, i když je slyšitelná pouze ve chvílích klidu.


Hratelnost

Shadow over Mystara je jakousi komplikovanou verzí Final Fightu. Mnoho prvků je zde převzato (vlny nepřátel, útoky pomocí předmětů, zpracování ohně do herních mechanismů), ale je to všechno zásadně rozšířené. Volba z šesti postav je fantastická, protože herní styly se opravdu ZÁSADNĚ odlišují. Útoky mají různou sílu, rozsah a také inventář postav obsahuje zcela jiné předměty i kouzla. Ovládání je trochu komplikovanější. Tlačítko pro útok funguje u všech postav stejně. Tlačítko pro skok pak má možnost dvojitého stisku, který u různých postav dělá různé typy úkroků, kutálení se, skluz, či velký výskok u zlodějky. Tlačítko inventáře přepíná předměty či kouzla, ale zároveň během otevřeného inventáře lze tlačítkem pro skákání přepínat mezi typy předmětů a kouzel. Posledním tlačítkem se pak aktivují vybrané věci z inventáře, případně se blokuje štítem (správným časováním lze dokonce counterovat). V praxi to znamená, že během lítého boje je skoro nemožné efektivně měnit předměty a kombinovat všechno najednou. Většinou jsem to dělal tak, že jsem si pro nadcházející vlnu vybral jeden předmět a ten používal do vyčerpání, pak v chvilce klidu rychle vybral další předmět a tak dokola. To ale není ideální taktika. Předmětů a kouzel je dohromady asi dvacet a mají rozličné účinky - neslouží zdaleka jen ke zranění nepřátel, ale také k jejich omráčení, svázání, zpomalení, neviditelnost hrdinů a podobně. V tom výsledku má hráč k dispozici obrovské množství variant, jak hrou procházet a jelikož nepřátelé mají svou odolnost založenou na elementech, je nutné přepínat a bojovat do zdechnutí. Je to skoro až šokující rozdíl proti minule zmíněným Avengers, kteří naopak staví na jednoduchém základu. Tím neříkám, že by hra byla nudná nebo špatná - jenom očekávajte pokročilejší verzi holomajzny, než jste zvyklí. Pokud je to to, co chcete, budete se bavit královsky. Hra si se svou hloubkou zpracování nezadá s mnohými takzvanými akčními RPG!


Obtížnost

Ruku v ruce s komplikovaným systémem postav jde i design nepřátel, kde se dá s klidem konstatovat, že hra není stavěná pro jednoho hráče. Umím si představit hraní za válečníka nebo klerika, případně trpaslíka, zejména umí-li se blokovat či efektivně uhýbat. Magická povolání jsou sice nesmírně silná, ale rychle se vyčerpají a málo vydrží. Řeknu to jednoduše - na celou hru jsem potřeboval dohromady asi 80 mincí! Zejména bossové (a superzejména ten poslední) jsou schopni zabíjet i na jednu ránu, není jasné, jak jim uhýbat - a tak jsem vhazoval a vhazoval. Navíc je hra opravdu dlouhá, drtil jsem ji snad hodinu, takže se připravte na něco, co ani ve dvou lidech nebude žádná procházka růžovým sadem. Hra ale není frustrující, vše je jasně čitelné, jenom prostě těžké.


Atmosféra

Při hraní hry mám opravdu pocit epického dobrodružství, které až překvapivě dobře imituje atmosféru RPG her, i když je jádro hráčova vstupu omezeno na šíleně rychlé klikání. Kombinace dovedností, předmětů, kouzel a zasazení do tradičních prostředí, kterých je opravdu hodně (celkem deset úrovní, navíc je možné si mnohdy volit cestu, takže prostředí je asi 16 dohromady) - je to opravdu atmosférická cesta za záchranou světa, pro kterou chcete dýchat. A ta řada vychytaných detailů, jako třeba možnost utíkat nepřátelům a za to být potrestáni extra bossem navíc třeba. Příběh je samozřejmě jednoduchý, ale je podáván s vážnou tváří, no zkrátka tato hra má všechno, co od ní chcete.


Závěr

Pominu-li vyšší obtížnost, která nejspíš korespoduje hlavně k tomu, že jsem byl na hru sám, jde o jednu z nejlepších beat'em'up, které jsem kdy hrál. Zdráhal bych se srovnání s nedávno zmíněným Golden Axe, protože se (sub)žánrově hry liší, ale takhle komplikovanou a promakanou hru na automatech jsem nečekal. Hraje se skvěle, umí vtáhnout, vysloveně láká k tomu, abych někoho přesvědčil a usednul se mnou na barovou židli a prostě pařil. Hodnotím 898/M.