20. 5. 2012

King of Dragons


Capcom po veleúspěchu hry Final Fight pokračoval ve vývoji beat'em'up žánru a v roce 1991 vydává fantasy variantu téhož. Nedávno jsme se tady podívali na Golden Axe a Shadow over Mystara, v merku mám ještě Knights of the Round - no zdá se mi, že fantasy žánr celkem dominuje nad zasazení do sci-fi nebo současnosti, jak předvedl právě Final Fight, Double Dragon, potažmo Avengers. Ale mně fantasy nevadí, pokud je přiznané, že má jít o klišé klasickou rubačku bez vyšších ambicí. A ono to mezi námi u automatových her jinak nejde, hráč neplatí za to, že se musí prokousávat zdlouhavým tutorialem nebo nějakým komplikovaným intrem a trávit čas studiem povahových rysů jednotlivých charakterů. Pěkně k věci, tak to mám rád.



Grafika

Vzhled hry není vůbec špatný, ale na můj vkus je měřítko postav zbytečně jednotné. Vyjma bossů jsou skoro všichni pořád stejně velcí. Barevná paleta je pestrá, ale zvolené barvy jsou jakoby trochu bledé na můj vkus. Nevypadá to zle, to rozhodně ne. Hlavně musím ocenit, že úrovní je velké množství a pokaždé vypadají úplně jinak. Animace nejsou nijak výjimečné, scrolling plynulý a počet objektů na scéně nebudí rozpaky. Zkrátka a dobře - hra vypadá slušně, není přepálená, postavičky mají styl a rád se na to dívám. Hra je rozhodně přehledná.


Zvuk

Podobně jako grafika nějak moc nepřekvapí, zvuky jsou generické, ale svou práci odvádějí. Hudba na pozadí není zapamatováníhodná, ale navozuje dobrou atmosféru. Ono se to ve svistu mečů snadno ztratí. Rozhodně si nestěžuju, ale zároveň neskáču do stropu nějakým nadšením.


Hratelnost

Na hře mne potěšilo, že drtivá většina základních nepřátel je na jednu ránu, což je podle mne ideální pro masové vyvražďování. Samozřejmě, že časem potkáváme obtížnější nepřátele, ale zároveň dostáváme lepší výbavu a zbraně - takže v tom výsledku je likvidace vln pořád stejně zábavná. Na výběr máme pět postav, které se od sebe skutečně liší pár vlastnostmi, ale jenom v malém měřítku. Znamená to také, že hra je krásně hratelná jen v jednom hráči, kdy tu a tam po vhození mince můžeme experimentovat s jinou postavou a dostaneme se s ní zhruba stejně daleko. Milé detaily, jako je dočasná nesmrtelnost po level-up, nebo třeba možnost odrážet nepřátelské šípy útokem - to se mi na hře moc líbí. Průchod jednotlivými úrovněmi je trochu jednotvárný, ale nějak jsem nepozoroval snížení zábavy - v jednoduchosti je krása a dvě tlačítka k tomu stačí.


Obtížnost

Skvělou zprávou je, že ani bossové (snad s výjimkou toho posledního) nejsou bůhvíjak obtížní a tak je průchod hrou skutečně radostí. Nahánění chumlů nepřátel do kouta funguje, útoky z výskoku fungují a jelikož běžní nepřátelé padají jako shnilé hrušky, nenarazil jsem na místo, kde by hra podváděla. Naopak. veškeré smrti byly moje vina a byl jsem si jich vědom. Některé bossfighty jsem udělal až po vhození extra mince, no když jsem se opravdu hodně snažil, prošel jsem úroveň často jen s minimální ztrátou zdraví. Neodpustím si rýpnutí - na to, že se hra jmenuje King of Dragons, jsem ve hře narazil na podezřele málo draků. Fakt ale je, že poslední drak na samotném konci hry mi to vynahradil. Jenom na jeho likvidaci jsem potřeboval asi deset mincí. Na celou hru pak okolo třiceti dohromady, což mi přijde na první hraní spíše málo. Ve více lidech to bude pohoda řekl bych.


Atmosféra

No je skvělá! Vzhledem k tomu, že celé pojetí titulu se drží jednoduchosti, nikoliv však lacinosti, je pocit z hraní "správně plnotučný". Bušení do tláčítek mne odměňuje dostatečně a i když bych řekl, že veškerý takzvaný vývoj postav je jenom šidítko, nijak mne to neuráží. Postavy mají svá drobná specifika, nepřátelé též, skóre naskakuje a zdravíčko ubývá tak akorát rychle dle mého gusta. Má-li nějak vypadat fantasy beat'em'up, tak přesně takto. V mnoha ohledech mi hra připomínala Avengers, což nyní myslím jako pochvalu.


Závěr

King of Dragons se dobře hraje, má zapamatovatelné okamžiky, nekouká se na něj zle a umí vzbudit nadšení ze hry, které není jen nostalgické. Až tři hráči se mohou najednou poprat se stovkami nepřátel, aniž by potřebovali hodinu přicházet na ovládání (což je jedna z mála much, kterou bych vytknul Shadow over Mystara). Instantní zábava a chuť si dát hru znova nakonec vysluhuje hodnocení 812/M. Není to vysloveně zázrak, ale k nějakému průměru to má zatraceně daleko. O víkendu snad někdo dorazí, aby nejen tuto hru prubnul se mnou.