21. 5. 2012

Walking Dead


Telltale Games není zrovna studio, které bych zbožňoval. Jejich mutanti typu Sam & Max, případně Back to the Future, se podle mne zásadně minuli se mnou, jako cílovou skupinou (pokud bychom rovnou nehovořili o znásilnění). Hry ze série CSI snad ani nemá cenu komentovat, oproti tomu Puzzle Agent je když už nic jiného celkem schopná vykrádačka Profesora Laytona. Od počátku jejich tvorby mi chybí jakási původnost jejich námětů, jsou to všechno jen adaptace dělané jakoby na zakázku, čemuž odpovídá i počet titulů. Telltale Games vyprodukovali dvacet epizodických her za sedm let své existence. Někdo řekne rychlokvašky. Nemusí být ale hned zle - rozhodli se zkrátka zaměřit se na díru na trhu a vydávají hry pro nenáročné diváky a to navíc formou seriálu. Svým způsobem je prima, že si můžeme koupit vždy jen první epizodu a pak se rozhodnout, zda pokračovat v hraní a placení. Sice bych čekal, že od toho jsou tady demoverze, ale co už.



Walking Dead je ale trochu jiná káva. Kraťoučká demoverze mne nahlodala, že by toto mohla být průlomová hra od Telltale Games. Vtipné je, že když jsem demo viděl ke stažení na PSN, ani ve snu mne nenapadlo, že by mohlo jít o interaktivní film (jelikož jsem si nevšiml jména autorů) - těšil jsem se na další zombifikovanou vyvražďovačku ve stylu Dead Nation. Avšak dostat do ruky skoro jakoby adventuru, to mne překvapilo. Následně mi to docvaklo a pochopil jsem, že tohle je další z řady her studia, které se může pochlubit spíše latentní produkcí. A po pár minutách hraní mi docvaklo, že tohle by mohla být dobrá hra. Nebo alespoň interaktivní film.


Koupil jsem sobě tedy season pass, s vidinou jednoho dílu na měsíc a úsporou nějaké té koruny v celkové sumě. A první epizoda mne nadchla. Ne ve smyslu herním, možná dokonce ne ani filmovém, ale nadchlo mne, že je možné v relativně nuzných podmínkách vyprodukovat funkční interaktivní film, který se nemusí stydět za to, že je interaktivním filmem. Formuloval bych to asi tak, že kdyby se Walking Dead z technologického hlediska chopili Quantic Dreams, měli bychom tady bombu, jakou se mělo stát ve své době Heavy Rain. A to myslím smrtelně vážně.

Příběh hry se točí okolo odsouzeného vraha Lee Evereta černé barvy pleti, který při převozu do státní věznice narazí (policejním vozem, ve kterém je vezen) do davu zombií a začně instinktivně prchat. Hned na začátku hry se seznámí s osmiletou dívenkou Clementine a jelikož Lee cítí zodpovědnost v nastálé zombie apokalypse, ujme se jí, jelikož její rodiče jsou čert ví kde. Hned tady na začátku musím vyzvdihnout práci scénáristy, který nás velice nenuceně seznámí s hrdiny. Já jako hráč od začátku netuším, koho vlastně ovládám levým joystickem, ale díky trefným volbám dialogů mám možnost formovat svůj názor na hlavního hrdinu a i ostatní. Dozvím se například, že hrdina byl obviněn z vraždy, je nám to několikrát předhazováno. Přesto když v dialozích volím obranný postoj ve smyslu, že se necítíme vinni, ostatní s námi sympatizují, přestože připomínají, že v očích zákona je soucit irelevantní. Brzy jsem tak zjistil, kdo je Lee vlastně zač, co dělá, jak se dostal do toho policejního auta, co se stalo s jeho rodinou a tak dále a tak podobně. Není to ale jen prostě suché konstatování, jakýsi pohled do životopisu a hotovo. Je to podáváno interaktivně a velice uvěřitelně napsanými dialogy. Za tohle minimálně si zaslouží pochvalu.


Podobným způsobem jsou totiž vyprávěny i příběhy ostatních postav, i když v rámci první epizody jich potkáme jenom pár a to ještě velice krátce. Atmosféra hry se tak soustředí na osudy postav a upřímně řečeno mi je úplně fuk, odkud se vzali samotní zombíci. Baví mne sledovat, jak spolu postavy argumentují, jak se hádají a jak se vzájemně utěšují v nezáviděníhodné situaci. A samozřejmě to hlavní, na každé hře: baví mne sledovat rozdílné dopady našich rozhodnutí. A tady je velký otazník s vykřičníkem.

Walking Dead je kvalitní interaktivní film, jelikož vklad hráče má krátkodobý i dlouhodobý dopad na průběh hry. V krátkém časovém horizontu ihned vidíme, že dialogy jsou upraveny na míru našeho rozhodnutí. V delším horizontu pak vnímáme, že naše postava sbírá u ostatních kredit a vidíme, že se mění oslovení a podobně. Drobnými "úplatky" pak můžeme vylepšovat profil naší postavy. Zajímavé také je, že můžeme v mnoha okamžicích sprostě lhát, i když to nemá z logického úhlu pohledu žádný důvod - ale naši oponenentni na základě různých indicií prostě poznají, že lžeme. Těchto drobností jsem v celé první epizodě napočítal asi dvacet, z nichž polovina přímo ovlivňovala směr vyprávění příběhu. Ten je v zásadě lineární, umožňuje jen nuance v tom, kdo přežije, jak se co odehraje, ale výsledky jsou předem a pevně dané.


Pointou je, že tyto nuance se od sebe přece jenom liší dost na to, abych si je jako hráč chtěl vychutnat a tak jsem první epizodu projel dvakrát jenom proto, abych viděl hlavní varianty vývoje. Teprve při druhém hraní ale odhalíte právě ty detaily, jak se k vám postavy chovají na základě vašeho dosavadního chování. Stačí vynechat nepovinné dialogy (případně lze i mlčet a jen sledovat film) a hnedle si všimneme rozdílu. Nyní při psaní tohoto textu si uvědomuji, že jsem vynechal ještě jednu vážnou variantu a tuze by mne zajímalo, jak se to vyvrbí a promítne do zbytku hry. Naštěstí hra disponuje inteligentní funkci rewind, takže bych se do daného místa měl dostat do minuty.

Filmařsky je na hře vidět, že jí chyběl větší rozpočet. Je samozřejmě v pořádku, že hra vypadá tak jak vypadá (celshading mám rád a zde je zpracovaný vkusně), jelikož vychází na motivy stejnojmenného komixu (nikdy jsem ho neviděl), ale je zkrátka vidět, že animace jsou toporné, obličejové rysy příliš tupé, kamera poněkud nudná a loadingy příliš časté na to, abychom hovořili o konzistentním zážitku. Není to naštěstí tak zlé, ale je to přesně prostor, ve kterém by kupříkladu Quantic Dreams dovedli dílo k dokonalosti. Je to takový antiHeavyRain. Interně se dobře hraje a je zajímavý, nehraje si na nic, čím není - ale chybí mu ten punc technologie a přesvědčivosti hereckých výkonů. Postavy se chovají dle scénáře dobře, ale jejich rozanimování na plátně by sneslo více práce.


Samozřejmě tady hovoříme o hře za pětistovku (jedna epizoda vyjde na 135 Kč), takže tyto výhrady jsou spíše povzdechnutím a zbožným přáním, aby se podobně jako komix dočkala hra jakéhosi hardcoveru, HD remaku. Herní doba epizody je přibližně jedna hodina a nečekejte žádné extra zákysy. Hra je hezky zahuštěná, kratší zážitek, ale intenzivní. Při dvojím či trojím hraní, které považuji za samozřejmost, se tak hodnota titulu dostává na přijatelnou úroveň. Myslím si, že koupí nemůžete prohloupit, pokud v principu neopovrhujete interaktivními filmy.

Asi by nebylo férové hodnotit hru na základě "delší demoverze", tedy první epizody, ale mám takový dojem, že čucháme něco sedmičkou a osmičkou, kde hlavní závaží na váhách bude spočívat v kvalitě scénáře, nikoliv v jeho konkrétní realizaci. Už nyní jsem docela zvědavý, co se bude dít dál, neboť trailer na konci nahlodal zajímavou zápletku. Suma sumárum - příjemné překvapení. Nebál bych se s koupí počkat na kompletní dílo a pak si z toho udělat rodinnou zábavu na týden - každý den jednu epizodu, pokaždé hranou někým jiným (anebu tu samou epizodu dvakrát za sebou, pokaždé trochu jinak). Podle mne jsou vysoké prodeje v zárodku série naprosto pochopitelné. Škoda jen, že dílů nebude více a že nebudou vydávány s častější frekvencí (jednou týdně a 10 epizod by bylo mnohem lepší).

P.S.: Moc se mi líbí statistika na konci, která reflektuje zásadní rozhodnutí ve hře a ukazuje, kolik hráčů se rozhodlo stejně jako my. Těchto zásadních bodů je na první epizodu pět, což je docela fér. Vlastně je to víc, než má celý Heavy Rain.