1. 6. 2012

Hra měsíce: Rogue-like


Rogue-like hry jsou obrovská kapitola herních dějin, která definovala žánr, který je populární do dnešních dnů. I když nějakou Rogue zná asi každý (i když je třeba nehrál), není na škodu si pár slovy připomenout a doporučit.

Rogue hry se za ta léta vypracovaly do subžánrů, takže není zas tak jednoduché shrnout základní rysy hry, neboť mnohé z těchto her naopak těží z toho, že porušují základní rysy. Každopádně, typická Rogue hra (tedy v tomto případě originál Rogue) vypadá takto:


Jde o pohled na svět z ptačí perspektivy, kde v podobě ASCII "grafiky" vidíme kolem sebe své okolí. Obvykle hra respektuje realistický výhled a dále je důležité, že každý ASCII znak reprezentuje vždy jednu specifickou věc, předmět či osobu, k čemuž si některé hry pomáhají i barevnými písmeny. Hra jako taková se hraje na tahy - v okamžiku našeho pohybu či jiné aktivity se rovněž i naše okolí posune nebo něco udělá - například zaútočí. Pointou Rogue her bývá také náhodně generované prostředí včetně nepřátel a pokladů, čili hlavní motivace hráče je v hromadění náhodně vygenerované výzbroje či jiných unikátních předmětů, abychom se dostali do co nejhlubších pater nekonečných dungeonů.

Další typický znak je fakt, že v Rogue hrách se obvykle umírá jen jednou. Šlus, dostaneme ASCII náhrobek a můžeme si jít naházet novou postavu. To zároveň znamená, že bitky v tomto typu her jsou denním chlebem a vybavování hrdiny, plus jeho postup dungeonem je absolutní základ. Přesto se hráč setká i s příkazy nebojového charakteru, až chvílemi máme pocit, že hrajeme adventuru (nebo úplně jiný žánr).


Jelikož Rogue žánr je velice nenáročný na výpočetní výkon, začala se hra rozvíjet po stránce designu. Nejtěžší je totiž vymyslet generátor prostředí a příšer - jakmile máte jednou funkční model, můžete začít do něj přidávat cokoliv vás napadne. A tak se tyto hry mohou pyšnit mnohdy až absurdně propracovanými pravidly a dokonce fyzikou. Zbraně reznou, postava může být nachlazená či si zlomit ruku, obrovskou roli hraje počasí, přirozený růst rostlin v různá roční období a tak dále a tak podobně. I na umělé inteligenci nepřátel se zapracovalo - nepřátelé už neměli jen tupou follow logiku, ale začali taktizovat, bylo možné je zastrašit svým zjevem a kombinovat magii pro efektivní mlácení.

Rogue hry tak dostaly regulerní NPC postavy, questy, nabídku desítek ras a povolání hrdinů (včetně random generátoru), dynamická prostředí a hlavně enormní rozsáhlost a prakticky nekonečnou znovuhratelnost. S postupem času také došlo k přetransformování do grafického rozhraní a některé hry dokonce přešly do realtime režimu - například Diablo. Nic to nemění na tom, že tento specifický žánr RPG / dungeonů byl založen v roce 1980 hrou Rogue.

Čili - jaké hry bych doporučil k otestování?

ADOM - Ancients Domain's and Mystery


ADOM byla moje první Rogue hra, které jsem dočista propadl. Mohl jsem ji sice hrát na sousedovic třiosmšestce, ale moudře jsem zvolil verzi pro Amigu. Ta měla poněkud velkou výhodu v tom, že bylo možné hru spouštět v multitaskingu a tím pádem jsem si mohl za běhu hry zálohovat sejvy a tím jsem udělal svou postavu prakticky nesmrtelnou. Kdepak Amiga! Tak jako tak - hra má náhodne generované dungeony, ale povrch zemský je pořád stejný. Ve hře se dají sbírat bylinky, kovat zbraně nebo krást v hospodě. Zajímavý je vývoj postavy, kdy nám se zabitými příšerami přibývají informace o příšerách samotných, což zjednodušuje hru. Přesto je ADOM docela dost těžký, ale k hraní jste motivování příběhem, což se zas tak často nevidí.

Angband


Bezesporu pramáti moderních Rogue her. Od roku 1990 vzniklo více než šedesát *.band variant, které se inspirují světy Tolkien, Rogera Zelaznyho (Zangband), mutliplayerový a realtime MAngband, případně zpracovávají události různých filmů, knih či her. Základní Angband se točí okolo náhodně generovaného stopatrového dungeonu, kde jediným naším úkolem je vytunit postavu a zabít finálního bosse. Soustředí se především na souboj a práci s inventářem, z čehož vyplývá nutnost ovládnout taktickou stránku věci.

Moria


Již z názvu je patrné, že tato Rogue hra je silně inspirování Tolkienovskými legendami. Tvorba postavy ze standardní palety ras a povolání, šest typů obchodů a pak spousta náhodných dungeonů, na jejímž konci je Balrog. Hra vyšla v roce 1983, není bez zajímavosti, že paleta magických zbraní a speciálních předmětů předběhla svou dobu. Matematika soubojů je na můj vkus až překomplikovaná na tak jednoduchou hru.

NetHack


V roce 1985 vychází Rogue hra s názvem Hack, která o dva roky později dostala svou síťovou variantu NetHack. Jde pravděpodobnější o jednu z nejstarších her, která je dodnes pořád vyvíjena. To také znamená, že jde zřejmě o nejkomplexnější Rogue hru vůbec, která myslí naprosto na všechno. Základní hra je o padesáti patrech náhodného dungeonu, jako obvykle. Ale v jaké jiné hře můžete hrát za vegetariána (nebo dokonce vegana)? V jaké jiné hře si můžete u postavy zvolit přesvědčení, že nikdy nikoho nezabije? A co takhle hrát za slepou postavu? Je neuvěřitelné, kolik toho autoři do hry za ty roky nacpali a jak moc se rozmohlo portování, modování a rozvíjení systému. Dokonce je možné stáhnout grafickou nástavbu, která opticky připomíná Diablo (tedy izometrický pohled na hru s 2D sprity).

Moraff's Dungeons of the Unforgiven


Rogue hry mají mnoho podob a tato je jedna z těch nejzajímavějších. U této hry jsem strávil bezesné noci a to z toho prostého důvodu, že je parádně hratelná, akorát tak těžká a hlavně extrémně rozsáhlá. Vizuálně je zajímavé, že hru hrajeme jakoby z first person perspektivy, tedy ne nepodobně jako Dungeon Master (či spíše Bard's Take, které autora údajně inspirovaly nejvíce). Rozdíl je v tom, že najednou vidíme na všechny čtyři světové strany - není tady žádné otáčení se - jen vybíráme, kterým směrem se vydáme. Jednotlivé dungeony jsou plné příšer a žebříků do nižších či vyšších pater. Je ale možné dokonce se prokopávat v místech, kdy nám náhodný generátor "zapomene" udělat regulerní žebřík. V "nultém" patře se nachází město s úchylným designem, ale i město je možné opustit a vydat se do pustiny (tam se hra přepne do pohledu z ptačí perspektivy) a najít další dungeony. Jedinou věc, kterou opravdu nechápu, je volba barevné palety - ta je totiž notně psychedelická. Mám na tuto hru nádherné vzpomínky, snad z nějakého Excalibur CD jsem ji tehdy vydoloval.

DoomRL


Naprosto famózní nápad, zpracovat Dooma jako Rogue hru. Všechno je hezky na tahy, pohled z vrchu, proti nám impové, prasata a dvouhlavňová brokovnice. Vtipné je, že hra používá zvuky a hudbu z originálu. Kdo nezkusil, neuvěří.

Izuna


Nintendo DS také dostalo (krom haldy homebrew portů) svouji Rogue hru. Dokonce dva díly. Izuna je japonská ninja dívka, která v rámci příběhové linie prochází postupně delší a tužší náhodně generované dungeony v rozsahu deset až sto pater. Hra má pubertálně milý příběh a hezké charaktery, ale jádro hratelnosti se točí okolo run. Těch se dá ve hře najít až dvě stovky druhů a mají vždy dvojí možnost použití. Buď si runu nasadí Izuna na tělo a dostává nějaký permanentní bonus - anebo je možné runu jednorázově použit a tím pádem i zničit, avšak s odměnou nějakého megapráskového kouzla ničícího vše v okolí. Líbily se mi také různé hrátky s teleporty a celkem originální možnost si nejcennější předměty schovat ve stodole, odkud se neztratily, když Izuna zemřela.

Dweller


Výpočetní výkon na Rogue hry je potřeba zhruba tak nulový, takže se setkáte s bambilionem portů i na mobilní telefony. Už v Java verzích jsem se setkal s nějakými, no nyní mi byl doporučený Dweller, jako jednoduchý klon s milou grafikou a celkem dobře upraveným ovládáním. Není to žádná komplikovaná pařba, ale od telefonu o moc víc nechci. Zatím to hraju asi hodinku a líbí se mi to.

Legends of Yore


Další mobilní Rogue hra, která mi byla doporučena na základě faktu, že je možné ji hrát jak na mobilu, tak na počítači - s jedním sejvem. Nevím, jak to přesně funguje, nezkoušel jsem, ale je to prima mít crossplatform sejvy, ne?

Dwarf Fortress


O tomto Rogue klonu jsem se dozvěděl relativně nedávno díky velké vlně nadšení, který byl viditelný i na českých webech. Hra na začátku vygeneruje náhodný svět, který je ale naprosto logicky sestavený, co se týče vegetace, hornin, na to navazující živočichy a samozřejmě i příšery. Následně se hráč do světa vydává ve dvou hlavních režimech. V režimu Fortress se chopíme role sedmi trpaslíků, kterým dáváme úkoly k těžbě zdřeva nebo nerostů a následně stavíme domy a jinak zušlechťujeme krajinu. Do tohoto světa je pak možné jít v režimu Adventure, což je již klasická mutace na Rogue hry - vybereme si hrdinu a vydáváme se na vandr.

Iter Vehemens ad Necem


Neboli "Ivan" se jmenuje další Rogue hra v seznamu mně doporučených. Hra je notně vypilována po bojové stránce - nepřátelé mohou zabírat více, než jen jedno políčko. Nebo třeba systém zranění - naše postava má graficky znázorněné tělo a jednotlivá zranění. Grafika je pokročilejší, počítá s realistickým šířením světla a vlastně na pohled nepřipomíná příliš klasickou hru.

Dungeon Crawler Stone Soup


Poslední z dnešního výběru mi bylo doporučeno na základě podobnosti k ADOMu, ale s poněkud vyváženější distribucí zdrojů. Hra se chlubí mnoha dovednostmi, implementací náboženství, sofistikovaný systém magie a taktickým soubojovým systémem.

Rogue hry jsou samozřejmě obrovská množina, takže nelze v jednom kraťounkém článku shrnout reprezentativní vzorek. Naznačím ale, že informace můžete hledat například na Rogue Basin, avšak s vysokou pravděpodobností vám bude stačit jenom Google. Zadejte libovolné téma, které vás zajímá (např. "Metal Gear Solid"), připište "roguelike" a stiskněte enter. Budete překvapeni, kolik toho najdete.

Pokud vám přijde, že Diablo je příliš osekaná rubačka, můžete zkusit kořeny žánru prakticky v libovolné z vybraných her. Za měsíc s další hrou měsíce nashledanou!