5. 6. 2012

Wii U - předem vyhraná nebo prohraná bitva?


Po včerejší pre-E3 Nintendo Direct prezentaci mi přijde vhodné shrnout, co Nintendo nabízí. Samozřejmě - potvrzených a detailních informací není mnoho, ale něco se přece jenom začíná rýsovat. Hlavně je podle mne dobré si uvědomit, že kvalitu jakéhokoliv hardwaru definují jedině a pouze hry. Tak tomu vždy bylo a tak tomu vždy bude. WiiU se profiluje jako konzole, která má zaujmout jak casual publikum, tak hardcore hráče. Takový kočkopes, co se zaměření týče. Přitom je tady několik detailů, které nejsou možná na první pohled zřejmé a které mohou zásadním způsobem ovlivnit postavení Nintenda v očích takzvaných hardcore hráčů. Po mnoha letech by tak Nintendo mohlo krom marketingového vítězství utržit také cenné body prestiže.



Shrnul bych nejprve jakési tradiční důvody, které by mohly vést k zatracení WiiU:

1) Tradicionalismus. Nintendo dbá na tradice a jde "jakoby přes mrtvoly", když se nepřizpůsobuje tržní náladě. Kdeže multimediální funkce, kdeže nějaká realtime online komunikace, kdeže nějaké user-friendly řešení. Vše musí být podle Nintenda - anebo vůbec. Nintendo samozřejmě má ve svém tradicionalismu také určitou výhodu, jelikož má svoje věrné fanoušky, pro které se vyplatí stavět. Přesto tento tradicionalismus v případě Wii a DS způsobil fatální odklon tehdejšího mainstream publika. Jistě, finančními výsledky "it prints money" se dá dobře chlubit, ale zároveň člověk v puse našel pachuť, že se Nintendo stalo synonymem pro děti a důchodce. V podobném smyslu by to mohlo uškodit i WiiU, pokud se Nintendo nevzdá některých zkostnatělých přístupů a nevyjde tržní síle vstříc. Jestli pak bude mít WiiU pořád Friend Codes?

2) Harddisk. Navážu-li na zkostnatělý tradicionalismus, je právě neexistence harddisku jeden z bodů, který musí nutně odrazovat hráče, kteří by od své konzole očekávali také multimediální funkce. Kam si budou ukládat filmy? Co hudba ke hrám dle vlastního výběru? Trailery? Demoverze? Zatímco konzole typu DSi/3DS v pohodě streamuje trailery z internetu, od stolní konzole člověk čeká automaticky více. Navíc víme, že Nintendo hodlá spustit distribuci her skrz online kanál, čili hry se budou muset "někam" uložit. I při velikosti pár gigabajtů dojdu k tomu, že interní paměť o kapacitě 32 GB (což by mi přišlo celkem fér na normální využití) velice brzy dojde. Rozšířit ji skrz SD slot je krkolomné. Jak se s tím Nintendo vyrovná? Těžko říci.

3) Third party. Nintendo od doby Nintenda 64, kdy SONY a později v další éře i Microsoft, přetahali významné vývojaře, nebyla schopná nabídnout platformu, kde by vynikly i hry third party vývojařů. V případě Nintenda 64 za to může specifika platformy, v případě GameCube za to může nejspíš odliv zákazníků (a mini-DVD), v případě Wii vidíme dramaticky odlišnou cílovou skupinu a samozřejmě opět hardware. Nintendo je přímo antimagnetem third party vývojařů a i když se nyní Nintendo se svým 3DS celkem snaží, stále je to zlomek toho, co bych nazval "úspěchem".

4) Cenová politika. Jedna z oblastí, kde Nintendo fatálně selhává, je cena produktů. Nyní hovořím zejména o online titulech, které při své kvalitě nereprezentují mnohdy ani hry zdarma z té nejsprostší freeware scény. Nintendo si nechává zaplatit tabulkově - bez ohledu na reálnou hodnotu. Stejně tak lze komentovat i jejich cenu periferií - kolikpak bude stát dodatečný hardware, jako třeba hardcore gamepad? Pokud bude WiiU se svým tabletem zavaleno sračkovými porty her z iPhone, ale v ceně desetinásobné, je Nintendo zkrátka nepoučitelné, zuby nehty se držící něčeho, co by nemělo nikdy fungovat. Jste na kapitalistickém trhu a chováte se jako v komunismu.

5) First party. Ať si kdo chce co chce říká, globální kvalita Nintendo produktů začíná klesat. Dokonce i Skyward Sword, který se nebojím označit za nejlepší hru pro Wii, nedosahuje v prodejnosti ani v Metacritics závratná čísla. Zdá se, že Nintendo vyčerpalo potenciál a bude muset začít znova s něčím jiným a od píky. Přesněji řečeno - mělo začít znova už před pěti lety. Nyní s WiiU nic nenaznačuje, že by Nintendo opustilo své zaběhnuté koleje. Jenže i ti největší fandové hledí do tváře situace, kdy Nintendo i své first party tituly prostě fláká. A to je dost špatná vizitka.

6) Prezentace. Jedna z posledních věcí, které Nintendo neumí, je prezentovat svoje produkty tak, aby skutečně zaujaly širokou hráčskou obec. Je jakousi tradicí, že se na E3 (případně jako tváře v reklamách) objevuje Iwata, Miyamoto a Reggie - a tím to končí. Tito pánové, přestože mají lví podíl na značce, zkrátka nejsou tváře, které by oslovily masy, zejména hardcore hráčů. Nejsou zábavní, jejich podávání informací je unylé. Dokážou hodiny hovořit o naprostých banalitách, ale zároveň dokáží s kamennou tváří říct na kameru, že Friend Codes jsou pořád dobrý nápad. Nintendo je pořád primárně spojováno s kníratým instalatérem, což nebudí nadšení u všech. WiiU bude v tomto směru skoro jistě pokračovat a tím si podle mne podřezává větev pod zadkem.

Naopak se ale dají body obhajoby, díky kterým by mohlo být Nintendo WiiU velice úspěšné. Jako vždy, záleží na úhlu pohledu...

1) WiiU bude první konzole nadcházející generace a její konkurence vyjde nejdříve za rok, možná až za dva. Psychologicky tak WiiU má šanci překlenout jakési meziobdobí mezi 720p zubatými a pomalými hrami z Playstation 3 a XBOX 360 konzolemi. Dokáže nastolit FullHD standard bez kompromisů, kdy sice nepředběhne svou dobu, ale splní to, co nám konkurenční produkty slibují šest let, aniž by svůj slib byli schopni splnit. Hráči, kteří si nyní koupí WiiU, se těžko budou zabývat koupí nové konzole hned příští rok a tak může dojít k přetažení zákazníků od konkurence. Viděli jsme u XBOX 360, který díky o rok dřívějšímu vydání proti Playstation 3 totálně vypálil rybník SONY a odsunul ji na druhou (až třetí) kolej, přestože první generace XBOX 360 byly jedním slovem příšerné.

2) Kompatibilita. WiiU bude kompatibilní s Wii a to nejen po stránce softwarové, tak i hardwarové. Mnoho hráčů tak utratí méně za periferie, neboť může dále používat ty, na které jsou zvyklí. Noví hráči si užijí nových funkcí a časem po koupi Wiimotu si zahraji i specifické Wii a i WiiU hry. Nintendo navíc může vesele pokračovat ve výrobě osvědčeného a funkčního ovladače s minimálními náklady. Z online služeb se dá očekávat nejen nástup Virtual Console pro GameCube, ale také pro Nintendo DS, což by WiiU v pohodě zvládlo s prstem v nose. Mohlo by tak jít o nejkompatibilnější zařízení v historii.

3) Online distribuce her. WiiU bude pravděpodobně disponovat jakousi mutací BlueRay mechaniky, což naznačuje kapacita disků až 25 GB. Jenže v praxi budou hry rozhodně menší. XBOX 360 si v pohodě vystačí s dvouvrstvým DVD a i Playstation 3 jenom se zlomkem her, protože multiplatformních, využívá kapacity nad rámec 8 GB. Tím pádem by neexistence harddisku dávala smysl. Stačí úložiště s nějakými 32-64 GB paměti a náhle se nám tam vejde až osm diskových her, při neúplném využití kapacity i více. Tady je totiž ještě jedna věc, která jen tak napsaná na papíře nedává nutně smysl...

4) Výkon konzole. WiiU totiž nepotřebuje být desetkrát silnější, než současná konkurence, aby byla považována za pomyslný nextgen. Rozdíl výkonu Playstation 1 a 2 byl fatálně propastný, podobně se dá hovořit o propasti mezi Playstation 2 a 3. Jenže co hry? Cena vývoje her prudce vzrostla, aby využila tohoto obrovského rozdílu. Jenže jak dlouho je možné šroubovat cenu vývoje? Se současnou krizí (jak herní, tak finanční) jsme v situaci, kdy nikdo nebude cpát sto milionů dolarů do "běžné hry", místo současných třiceti, aby se využil propastně výkonnější hardware. WiiU, bude-li mít výkon "o něco" lepší, než Playstation 3, nabídne zkrátka standard jak pro hráče, tak pro vývojaře. Pojedou na tom všechny hry, jako dneska, jenom ve FullHD rozlišení a se stabilním framerate (porovnejte vzrůst rozlišení minulé a předminulé generace - v té následující se přes FullHD nepřeleze!). V praxi to znamená, že náklady na vývoj hry se prakticky nezmění a tím pádem se ani nezmění dramaticky datová velikost her. A logicky navážu...

5) Third party. Ve spojení s brzkým uvedením konzole a kvalitním devkitem by tak WiiU mohlo okupovat stejnou pozici, jako XBOX 360 před lety. Zdánlivě outsider, ale o rok dříve, s velkou podporou vývojařů - snadno může stanovit standard, ze kterého se budou portovat hry na konkurenční platformy, i když budou papírově výkonnější. WiiU by se mohlo stát výchozím bodem multiplatformních her, což je obrovský přednost pro third party vývojaře. Pokud bude hardware architekturou podobný právě XBOXu 360, je tedy velká pravděpodobnost, že vývojaři budou moci plynule přejít z jedné platformy na druhou s nutnostní minimálních změn. Mohou využít kvalitnějšího hardware a z něj pak snadno portovat na XBOX 360, Playstation 3 a i na budoucí platformy. A hlavně - ovládací schéma WiiU se nijak neliší od zaběhnutých schémat konkurence, takže z hlediska gamedesignu a ovládání opět není potřeba žádná změna přístupu (maximálně se GUI přesune na ovladač, což nebolí). To je obrovský rozdíl proti Wii, které v principu může spustit i Call of Duty, ale koho to zajímá. I kdyby se WiiU nestalo primární platformou hned z kraje životnosti, možnost portace z XBOXu 360 je silná zbraň pro získání third party vývojařů nejméně do doby, než konkurence vyleze se svými zástupci osmé generace konzolí.

6) First party. Je to Nintendo, trochu víry prosím! ;)

Jsem fanda Nintenda a věřím, že Nintendo dokáže naplnit potenciál WiiU a že dokáže vrátit své značce dřívější slávu. Na druhou stranu jsme mnohokrát viděli, jak i předem vyhranou situaci dokázalo Nintendo projet na celé čáře. Upřímně řečeno - WiiU bude asi někde uprostřed, půlku zvládne, půlku pokope. Ale dokud nejsou hry, berte tuto predikci (která dostane smysl až za pár let) s velkou rezervou, ať už jste Nintendo hater nebo lover.

Nintendo E3 konference začíná během chvíle a to hodně věcí naznačí.