31. 8. 2012

Papo & Yo - demo


V historii her najdeme celou řadu her, které změnily žánr jako takový. Vedle toho ale vidíme také celou řadu her, které přes nesporný status kultovnosti nebyly nikdy napodobovány. Ne vždy se vysloveně dobře prodávaly, ne vždy dostaly od kritiků nějaké absolutní hodnocení. Co třeba hry jako Planescape Torment, ICO nebo System Shock? Jde bezesporu o tituly, za které dáme ruku do ohně, které svým způsobem posunuly žánr počítačových her, ale zároveň prakticky nenajdeme žádné klony, napodobeniny, které by se snažily svézt na popularitě předloh a vydělat nějakou tu snadnou kačku. Proč tomu tak je? Podle mne je to tím, že vytvořit byť jen druhořadý klon zmíněných kultovních her je nadlidský úkol, který dalece přesahuje možnosti běžného tzv. AAA studia. A tím pádem by se taková hra stejně asi moc dobře neprodávala.

Papo & Yo jsem hrál jen chvíli demoverzi a celkový dojem na mne zanechala s tím, že jde o jakýsi pokus okopírovat svým přístupem ke hře právě výše zmíněné ICO. Hlavní hrdina je prakticky bezbranný, pohybuje se ve snovém světě, je to zabalené do emočně nabitého příběhu a krom nějakého toho hopsání máme k dispozici celou řadu netradičně vypadajících hádanek, které jsou uvnitř daleko jednodušší, než se na první pohled může zdát.


Atmosféra hry je snad jediné "prokazatelné" pozitivum tohoto titulu. Hra nám střídavě dávkuje flashbacky a sny hlavního hrdiny, zatím co po většinu času se pohybujeme v magickém světě, kde platí poněkud jiné fyzikální zákony. Hádanky jsou například založené na tom, že musíme přesouvat krabice do správné pozice - přičemž tyto krabice jsou pouze zástupným symbolem pro okolní domy. Čili zvednutím krabice začne patřičný dům levitovat a mi jej můžeme přenést na potřebnou pozici. Vtipné je, že jsem si toho zprvu nevšiml a lámal jsem si hlavu, co s těmi krabicemi dělat - zatím co za mými zády byl již dávno postavený most z baráčků.


Ne snad, že bych uvažoval o koupi hry, ale ze zvědavosti jsem se podíval na nějaké recenze. K mému překvapení - IGN hru celkem ostře strhalo pro neomluvitelné technické nedostatky (stabilita hry a bugy) (což by se dalo napravit patchem), ale také pro poněkud placatou hratelnost, kdy jeden spínač vede k otevření cesty k dalšímu spínači. Dá se tak celkem v klidu říci, že demoverze je vlastně to nejlepší z celé hry. Ukazuje zajímavé a zásadní gamedesignové prvky a ochutnávku atmosféry.


Papo & Yo je hra, která se snaží, ale evidentně na to nemá. Neřekl bych, že byl záměr autorů kopírovat ICO nebo cokoliv jiného, ale v tom výsledku tak hra opravdu působí, jako druhořadý klon, který se zoufale snaží o originalitu v některých prvcích, ale také se to hře zoufale nedaří. Kdybych neviděl videorecenzi od IGN, domníval bych se, že by mohlo jít o slušnou hru za nízkou cenu. Takhle jsem ale velice rád, že si nechám vzpomínku na hru jen v souvislosti s demoverzí.