31. 8. 2012

Retro Grade - demo


Hudební hry se obvykle realizují pomocí jediného principu a sice - na obrazovce se objeví symbol a my musíme včas stisknout tlačítko - konec pohádky. Naštěstí originalita nevymřela tak úplně, jak se může zdát. Udělat rytmickou hru ve stylu střílečky? To ještě není zas tak zásadní - je to jenom grafické ztvárnění. Co kdybychom ale v takové hře sledovali dění pozpátku? Tedy že bychom nejprve viděli smrt hlavního záporáka, následně jeho likvidaci a pak cestu naší raketky k záporákovi? Má to jednu zásadní výhodu pro gamedesign - střelba naší raketky je pevně daná a my se tak "jen" musíme trefovat do správných okamžiků. Snadné a elegantní.

Tento nápad je okořeněn dvěma faktory. Za prvé - krom samotné střelby máme na starosti i polohování raketky na obrazovce. Pohyb ale není volný, nýbrž je předepsaný několika liniemi. Mezi nimi můžeme libovolně přepínat - ale co si budeme namlouvat - řešení je vždy jen jedno správné (tj. takové, jaké naše raketka v minulosti udělala), ale můžeme si u toho i trošku zapanikařit a přeskakovat jak šílení mezi liniemi.


Druhý faktor je založený na tom, že nepřátelé neútočí jen z jedné strany. V normální střílečce se nepřítel objeví na obrazovce, pak třeba párkrát vystřelí, čemuž se musíte vyhnout - a následně ho rozstřílíte na cimpr-campr. V Retro Grade se vám před očima složí nepřítel z trosek, pak musíte "vstřebat" svoje výstřely, pak se musíte vyhnout nepřítelem vystřeleným střelám jdoucím zezadu, které doputují až ke kanónu oponenta - a následně nepřítel odletí. Ech, tak nějak, museli byste to asi vidět.


I když nejsem velkým fanouškem hudebních her, potěšilo mne, že je někdo ochoten vůbec přemýšlet o tom, jak udělat hry originálnější a zábavnější. Celkem by mne zajímal názor nějakého fundovaného závisláka na rytmických hrách. Z sebe musím ale říct, že mne Retro Grade vysloveně překvapilo. Podle názvu jsem se totiž obával, že půjde o nějakou průměrnou pixelartovou střílečku, vezoucí se na retro vlně a tím to končí. Místo toho jsem dostal originální a hratelný koncept, který se do rozvíjet prakticky donekonečna (resp. do té míry, do jaké se rozvinuly střílečky s raketkami). Retro Grade má sice daleko k nějakému rytmickému bullet hellu, ale sranda je to i tak náramná.


P.S.: Ideální by bylo, aby bylo možné do konzole vložit libovolné audio CD, případně MP3 a podle vzoru Vib-Ribbonu pak hrát svoje oblíbené skladby. A taky mám pocit, že score roste normálně směrem nahoru, což je docela blbost, ne? Čekal bych, že se naopak musíme prostřílet k nule...