26. 9. 2012

Třikrát hurá digitální distribuci

Digitální distribuce her je funkční již mnoho let. Když přesočíme pionýrské pokusy s NES a SNES konzolemi, máme tady veleúspěšný Steam, ale také velcí konzoloví hráči mají svou vlastní variantu téhož. Když si ale vybavíte dřevní doby internetu, kdy se o tomto stylu dodávání her hráčům začalo hovořit konkrétněji, tak jeden z argumentů byla i cena her jako takových. Když hráči nedostanou krabice a fyzická média, když se hry nemusí vozit kamionem po Evropě, tak logicky lze očekávat nižší cenu. Neřekl bych, že půjde o slevu natolik zásadní. Serverová farma také něco stojí, ale určitý posun v ceně by měl být patrný. Doposud jsme ale viděli prakticky pravý opak, což je alarmující. SONY ale nyní hrdě uvádí systém "PSN Day 1 Digital", který zřejmě poprvé v historii hodlá naplnit naše očekávání a nabízí plné hry ve stejný den na síti, tak v krabici. A na síti dokonce se slevou 10%. Chvályhodné. Je tady ale i druhá strana mince.

Obecně lze hovořit o revoluci. Sice přišla poněkud později, než bych si přál, ale i tak je velice chvályhodné, že někdo konečně přišel s nápadem, jak lidi motivovat ke koupi digitální kopie hry. Podívejte se na většinu produktů na PSN. Jsou takřka bez výjimky dražší, než ty samé hry na krámě! A to mluvím povětšinou o starších hrách, které SONY lichvářsky nabízí za mnohdy vyšší cenu, než byla při uvedení na trh u nás. Navíc člověk automaticky přijde o možnost hru prodat až ji dohraje a nemá se jak pokochat krabičkou, případně vloženým plakátem nebo další přidanou hodnotou (i když ta už také není co bývala). Vstřícný krok SONY je tedy na potlesk.

Jenže to není tak jednoduché, jak se zdá. Přechod na čistě digitální distribuci znamená, že SONY má plnou kontrolu nad cenou produktu. A když se podíváme na příklady z minulosti, kdy i půl roku stará hra má cenovku 1.600 Kč (zatímco v bazarech tu samou hru nikdo nechce ani za pětistovku), vzniká právem obava, že SONY bude této pozice zneužívat. Podívejme se na Steam. Ten sice neváhá napálit vysokou cenu nových produktů, ale jejich takřka geniální systém slev znamená, že hráči s radostí cpou prachy Newelovi do chřtánu. Bude i SONY následovat tohoto příkladu?

Zatím je samozřejmě příliš brzy na jakékoliv soudy, ale určité náznaky tady jsou. SONY se zavedením online-passů zcela otevřeně říká, že nehodlá podporovat bazarový prodej her. Krok k digitální distribuci je tedy mnohem spíše inspirovaný touhou pojistit si zisky, než nějakým procitnutím z letargie a náhlým záchvatem entuziasmu.

Nedávno si SONY zaregistrovalo patent na biometrické ověřování hráče. Zní to možná jako nesmysl, možná jako sci-fi, ale přestože se (doufejme!) tento patent nedočká realizace, je v tom jasně patrný směr jejich úvah. Cílem je, aby jeden hráč mohl hrát jednu kopii hry. Představte si, že uspořádáte párty s Tekkenem, ale zahrají si jenom ti, co mají koupenou kopii. Ostatní se mohou jenom dívat (a možná ani to ne). To je věc, kterou nechci podporovat.

Když se vrátíme k nové službě PSN 1 Day Digital, najdeme tam další prima oxymoron. Hry se slevou máte jen tehdy, když si zaplatíte službu PSN+. Nabízí se Šimko-Grossmanovské zvolání "Nechci slevu zadarmo". Můžete namítnout, že ta služba je tak levná a nabízí tolik obsahu "zdarma", že přece nikdo nemůže argumentovat proti. Já to vidím právě naopak.

Jaký je rozdíl mezi předplatným na rok a placením na denní bázi po dobu jednoho roku? Pro zákazníka téměř v ničem. Pro SONY je to ale zásadní rozdíl. Jednorázově jim vpíchneme do žil finanční injekci, kterou tato firma topící se v červených číslech zoufale potřebuje. Dejme to do kontrastu se Steamem. Tam je celá služba zdarma, novinky mají plnou cenu, starší hry slevu a čas od času (poměrně zhustakrát do roka) máme nejrůznější akce na balíky her. Vím, za co platím. U PSN+ to vlastně moc nevím. Na jedné straně je dlouhý seznam starých titulů zdarma nebo se slevou, ale v dohledu jednoho roku nemám jistotu, že budu mít o všechny ty báječné tituly zdarma (nebo se slevou) opravdový zájem.

Nejsem člověk, který si kupuje věci proto, že jsou levné. Kupuji si věci proto, že je chci nebo potřebuji.

Nejsem dokonce ani fanda těch slavných Steam Summer Sales. Miliony hráčů utratí miliony dolarů za to, aby měli ve své knihovně desítky, ne-li stovky nových her, které do konce života nejen že nedohrají, ale mnohdy ani nespustí. Geniální taktika! Podobně se dívám na PSN+ a celou její nabídku. Je neuvěřitelně výhodná! Za nějakých třináct stovek na rok získáte přístup (pouze na ten rok samozřejmě!) k desítkám her. Určitě si nějaké zahrajete. Některé se vám budou líbit, některé zřejmě nebudou - ale co na tom, když jsou "zadarmo", že? Ne, opravdu, tento konzum já nepodpořím z principu.

Koupím si jen ty hry, které chci hrát. Nebudu hrát hry jenom proto, že jsem si je koupil (resp. "dostal").

Pro SONY je tento předplatitelský model spásou. Jednak dostanou nárazově více peněz, jelikož tituly "zdarma" v PSN+ nabídce už v normálních prodejích negenerují prakticky žádný zisk. Jistě si dokázali spočítat, kolik průměrný hráč ročně za hry utratí. Dokážou si díky statistikám spočítat, kolik her hráči rozehrají a dohrají. Vědí, kolik času hraním trávíme. A tak došli k tomu, že ve smyslu "Kč / hodina" je výhodnější dát roční předplatné než doufat, že bude o v budoucnu vydané hry vůbec dostatečný zájem. Tohle není samozřejmě žádný vědecký průlom večera, to je zcela normální kapitalistické smýšlení. Proti tomu nemám výhrad, jako zákazník mám pořád volbu.

Páteřní příjem ale tvoří (krom reklamy) ale pořád krabicové hry. A zde nyní dostává smysl jejich postupný přerod na čistě digitální distribuci. Majitel Playstation 3 ztratí možnost koupit si hru na krámě, či z bazaru. Bude jediná možnost - PSN. A to je už bod, který kritizuji. Když zákazník ztratí možnost volby, stává se obětí monopolu a z toho v principu nekouká nic dobrého. Když přičteme vizi agresivního DRM ve formě biometrické kontroly, máme tady príma Velkého Bratra.

Možná, že jsem přiliš zahořklý, ale prostě SONY nevěřím. Valve je vedle nich jako hodný kamarád a přestože si zaslouží také kritiku za "zneužívání konzumního smýšlení zákazníků", je to pořád pacička pro štěstí proti budoucnosti, jakou nám maluje SONY. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že cenu produktu by měli stanovovat zákazníci, respektive trh. Jakmile tento princip přestane fungovat, budeme žít na paušál tak, jak se jim zlíbí, aniž by se nás kdokoli na cokoli ptal.

Anebo prostě přestanu podporovat SONY. Vzhledem k tomu, že Last Guardian zřejmě nikdy nevyjde, je nejvyšší čas. Doufám, že svůj ďábelský plán SONY nikdy nedotáhne do konce a dřív zkrachuje. Zároveň se ale bojím, že "tabulkově" půjde o systém vysoce funkční a naopak ho přeberou i ostatní lídři trhu.

P.S.: Na pranýři je SONY jenom kvůli tomu, že se o tom mluví. Velice podobně bych mohl zkritizovat Microsoft i Nintendo. Například vydání New Super Mario Bros. 2 pro 3DS eshop za vyšší cenu, než na krámě a bez vidiny slevy v budoucnosti je donebevolající zhůvěřilost. Laskavý čtenář si jistě domyslí, že kritizuji celý vývoj trhu a nikoliv jen SONY - ti jsou jen jako aktuální příklad. Aplikovat to lze i na filmy, hudbu a tak dále.