12. 10. 2012

Turbo Triptych


Díky neutuchající podpoře Jay Teeho jsem se stal majitelem dalších tří her pro PC Engine, který je na západě znám spíše jako Turbografx16. Měl jsem teď během dovolené dost času na to, abych se podíval hrám jako Metal Stoker, Operation Wolf a P47 Freedom Fighter. Volba sice celkem náhodná, ale rozhodně vítaná. Originálek - a zvláště těch sexy HuKartiček - není nikdy dost!



Operation Wolf


Tato hra je notoricky známá, hrával jsem si na PC, ovšem s myší. Konzolová verze bez pistole poněkud ztrácí smysl. Sice je možné si memorizovat vlny nepřátel, ale faktor nemotornosti kurzoru poněkud shazuje jakoukoliv motivaci. Co se zpracování týče, tak na první pohled není příliš patrný jakýkoliv závažnější rozdíl proti arcade verzi. Při porovnání screenshotů pak člověku dojde úbytek detailů a jiná paleta barev, ale i tak jde o slušnou domácí verzi. Pro ukázku kamarádům dobré, ale do hraní se asi nedonutím.

Arcade verze téže hry.

P47 Freedom Fighter


Kolik se toho dá napsat o nejklasičtější střílečce s letadýlkem zboku? Uvidíme. Faktem totiž je, že tato hra má jednoznačně nejpřístupnější hratelnost. Za slabou hodinku hraní jsem si dokázal namemorizovat vlny nepřátel prvních dvou levelů, takže se opakuje déja-vu z hraní R-Type na Game Boyi. Akorát že P47 je rychlejší a obsahuje překvapivě vysoké množství nepřátel a projektilů. První level je brnkačka, u druhého jsem také prošel celkem rychle bez ztráty květinky - ale hned na začátku třetího jde prověření mé dovednosti na dřeň. A to je dobře! Hra skvěle vypadá a i zvučí - od automatu je skoro k nerozeznání - až teprve zkušené oko pozná úbytek barev a trochu jinou podobu některých spritů.

Opět pro srovnání - arcade.

Bez zajímavosti není, že konzole zvládá místy až šestiúrovňový scrolling, čímž vizuál hry dostává svoje kouzlo. Stylizace jednotlivých úrovní je sice na jedno brdo, ale detaily člověk odhalí skoro hned. Například při pohybu letadel nahoru-dolů nevidíme jen primitivní animaci "posun" spritu v daném směru. Naopak vidíme, jak se letadla (tedy i nepřátelské!) naklánějí. Milým detailem jsou také prakticky nefunkční budovy na zemi a vůbec - ono se to hejbe jako blesk! Palec nahoru - takhle mají konverze vypadat.

Metal Stoker


Inu a na závěr jsem si nechal exkluzivní hru pro PC Engine. Metal Stoker je specifická střílečka, která připomíná trošku Chaos Engine a trošku i Alien Breed z Amigy. V rámci levelu můžeme nejen kydlit nepřátele v osmi směrech (plus veledůležitá možnost zamknout si směr střelby druhým tlačítkem), ale také se musíme obratně vyhýbat kulkovému peklu, přičemž si můžeme měnit styly (či zbraně) naší raketky. Během hry tedy trochu jakoby bloudíme bludištěm, ale hlavně freneticky likvidujeme a přežíváme.


Hra má neuvěřitelně ladnou hratelnost a ovladatelnost. Prakticky okamžitě chytí a nepustí. Je to i kvůli tomu, že hra naprosto fantasticky vypadá. Kdyby mi někdo řekl, že tohle pochází z Amigy od Psygnosis, hned bych tomu uvěřil. A hudební doprovod je rovněž naprosto dokonale udělaný. Nebýt občasného probliknutí tiles (když je na obrazovce moc velký mumraj), tak můžeme směle hovořit o technologické dokonalosti.


Nejde ale jenom o to, jak hra vypadá a zvučí. Je naprosto skvěle zvládnutá i co do herních mechanismů. Větší střely nepřátel můžeme sestřelit sami. Většina projektilů je stejně rychlých, jako my sami. Intervaly střelby bossů mají tu správnou prodlevu, abychom se jim nacpali mezi rány. Obtížnost je závislá na tom, jak moc jsme s raketkou sžití, takže pak jde čistě jen o trpělivost a reflexy. Vedle Legend of Hero Tonma bych řekl, že toto je rozhodně hra, kvůli které byste si měli na PC Enginu zahrát (alespoň v emulaci, ale tam to moc bavit nebude, na to dám krk).

Závěrem - není to nic, co by nezvládl SNES (a potažmo ani NES), ale hraní na PC Engine je skutečně specifické. Je to snad tím scrollingem a citlivostí ovládání, které povyšuje jinak obyčejné střílečky do nebes. Mám radost!