2. 11. 2012

Augmented Reality ve hrách


Pod tímto pojmem si můžeme představit zhruba to, že se díváme na skutečnost, která je ale nějakým způsobem vylepšena, respektive doplněna o počítačem generovaný obraz a tím pádem vzniká dojem něčeho, co sice nemůže být reálné, ale reálně to vypadá - a mnohdy i reaguje. Tento pojem se s nástupem technologií začal skloňovat častěji a častěji - viz například Google Glasses a další vychytávky. Jsem scifista a celkově tomuto konceptu fandím, i když si momentálně nedovedu představit, že bych to někdy potřeboval. Ale co, pánové z Googlu či jiných společností jistě vymyslí způsob, jak tento systém zpopularizovat. Mne ale zajímá jediné - hry. Co hry? Jsou nějaké, které využívají vylepšené reality? No jsou, a není jich málo. Jaký je přínos do této oblasti? Překvapivě velký. I když asi ne tak přínosný.



Nejsem si jistý, jestli si vůbec dokážu představit hru, která by těžila z vylepšené reality. Z hlediska designu hry jako takové totiž nejde zaručit, že hráč má okolo sebe "vhodné" okolí, které autor hry využije. Takže drtivá věština her používá realitu pouze jako pozadí, grafickou kulisu, ve které pak vykresluje objekty a ty většinou sestřelujeme pohybem. To je zhruba tak celé, jak realitu zakomponovat. Herně vzato jde o čistou nulu. Je tady ale pár titulů, které se pokusily jít o krok dál. Řekl jsem si, že by nebylo špatné pár slov o nich sepsat, i když nemám v úmyslu hloubat do historie, neboť tam najdeme převážně neúspěšné projekty. Spíše současný stav mi přijde zajímavý, hlavně v tom smyslu, že se více a více ukazuje, jak moc spojení herního světa se světem upravené reality nefunguje.


Playstation EyeToy. Her pro EyeToy je celá řada, ale za zmínku stojí jenom některé. Asi hlavní je nutné zmínit balík her Play, kdy většina her spočívá v přenesení obrazu hráče do virtuálního prostředí, kde se generují objekty. Můžeme tak rozhánět sněhové vločky, uhýbat padajícím předmětům a podobně. EyeToy umí i rozeznávat předměty (při sledování některých videí na Youtube mne až překvapilo, jak moc je technologie propracovaná - dá se říci, že slavný Move by mohl fungovat i na Playstation 2), čili je možné si brát na pomoc i například meč nebo štít pro souboj s příšerami. Prolnutí reality a počítačem generovaného obrazu je ale patrné zejména na minihrách.

Zásadní posun v chápání Augmented Reality bylo určení komunikačního standardu mezi počítačem a realitou. Toho se docílilo zavedením rozeznávání statických značek - obvykle ve formě kartiček - které pak kamera přečetla podobně, jako čárový nebo QR kód. Díky naklánění kartičky se značkou bylo možné modifikovat perspektivní zobrazování počítačem generovaného objektu v reálném čase. To pomohlo nastartovat celé odvětví her. Přidržíme-li se značky Playstation, jsou to:


Invizimals pro PSP - pokud jste si dokopili k PSP kameru, mohli jste svádět souboje mezi neviditelnými příšerkami právě v této hře. Značka se položí kam jenom chcete a okolo ní můžete pobíhat a prohlížet si 3D bitvy našich svěřenců.


Eye of the Judgement - karetní hra pro Playstation 3, která využívá karet k dynamickému zobrazení bitev na televizní obrazovce. Pro hru jako takovou je kamera a výsledný obraz vlastně absolutně nepodstatný, takže těžko říci, zda hovořit o vylepšené realitě.


Eye Pet je bezesporu jeden z nejpropracovanějších systémů vylepšené reality, který existuje pro Playstation 3 (a vlastně i napříč platformami). Zvířátko nám běhá po pokoji, je možné mu kreslit hračky a obecně interakce je velice přímá. Na druhou stranu je fakt, že tento titul není tak v pravém smyslu slova hrou, jelikož zde neexistuje žádné vodítko, příběh, motivace. Jde pouze o jinou formu hraní si s plyšákem.


Wonderbook je titul, kterému SONY věnuje až podezřele hodně prostoru při svých prezentacích. Čistě z hlediska vylepšené reality jde podobně jako Eye Pet o jeden z vrcholů platformy. Nebojím se ale nyní referovat ke hře, i když je velice jednoduchá. Hráč pomocí otáčení stránek posouvá příběh a dostává úkoly, které plní pohybem kouzelnické hůlky. Jelikož máme k dispozici fyzický objekt knihy (s čárovými kódy na okraji jinak prázdných stránek), můžeme objekty generované na listu papíru nejen naklánět ve všech osách, ale také ohýbat a tím docílit různých deformací textur nebo objektů. Book of Spells bude jedna z prvních knih-her (čas redefinovat pojem gamebook?), kde si hráči vyzkouší, jaké je to asi být na magické škole v Bradavicích. Tento námět má mimojiné i tu výhodu, že si lze vymyslet doslova cokoliv, co se okolo hráče bude objevovat.

Microsoft s vydáním Kinectu zaměřil mnoho her na upravenou realitu. I když jsou možnosti Kinectu neporovnatelně vhodnější pro prolnutí hráče a počítačem generovaného obrazu (přece jenom oproti bambuli na Move nebo proti kartičkám na stole zde můžeme pracovat s tělem a končetinami hráče), je až alarmující, jak málo her využívá této přednosti k vytvoření nějakého zajímavého konceptu. Paradoxně se dá říci, že EyeToy pro Playstation 2 v mnohém ohledu odvedl lepší práci - což ale nesouvisí s hardwarem jako takovým. Přitom možnosti Kinectu jsou skoro neomezené.


Nintendo se dlouhá léta pokoušelo zapracovat realitu do svých titulů, což je dobře vidět na prvotině skryté v Game Boy Camera, avšak až teprve Nintendo DSi začalo díky vestavěným kamerám pracovat s realitou lépe. Není ale sporu, že nejlépe je to vidět na Nintendu 3DS. Vestavěná aplikace AR Games nabízí nejen fotografování postaviček v prostoru, ale také střelbu terčů a dokonce i mutaci kulečníku, kdy se nám realita doslove zkroutí před očima, vytváříce tak plastické reliéfy, ve kterých se kulička realisticky pohybuje.


Pro 3DS je pak k dispozici několik karetních systémů (Pokédex, Kid Icarus, Nintendogs) a také zde je střílečka Face Riders, která se orientuje v prostoru pouze na základě pohybu konzole. Na podobném principu funguje pak i hra Pokémon Radar, díky které si můžeme pochytat Pokémony ve vylepšené realitě a přenést je pak do klasické hry. Samotná herní náplň je ale ve všech příkladech velice diskutabilní, zdaleka nejlépe jsou na tom AR Games. Hlavním tahákem je ale fakt, že tyto hry zobrazují na obrazovce ve 3D i realitu, což je jediný rozdíl od ostatních her.

Na závěr jsem si nechal perličku a sice hru Zombies, Run! Jde v zásadě o vylepšenou realitu čistě v audio oblasti. Pokud si rádi chodíte zaběhat, tak tato aplikace vás varuje o tom, kolik zombíků vás honí a jak daleko musíte uběhnout, než se jim ztratíte z dohledu. Pokud utíkáte dostatečně dlouho, dostanete odměny ve formě různých předmětů, které používáte k přežití. Samotná aplikace bohužel nebere v potaz GPS, aby nás například vyzývala k nutnosti odbočit vpravo nebo vlevo (i když to je možná čístě kvůli bezpečnosti běžce...), čímž by hra získala hloubku. Ale jako koncept mne to velice zaujalo, jelikož tohle jde velice jednoduše rozvinout třeba i s hlasovou zpětnou vazbou.

Suma sumárum - her, které by efektivně využívaly technologie upravené reality je velice malé množství a to jsou ještě obvykle dost primitivní. Vše naznačuje, že Augmented Reality není směr, který by mohl herní průmysl nějak obohatit. Je ale možné, že jednoho dne někdo přijde s konceptem, který způsobí revoluci. Molyneux? Vávra? Kubec? Nad něčím se zamyslím...