12. 11. 2012

Game Boy Advance po jedenácti letech


Když byl v roce 1989 vydán originální Game Boy, trvalo neuvěřitelných devět let, než vyšel oficiální nástupce Game Boy Color. Mnohými byl ale považovaný jen za kosmetický upgrade, čili není divu, že teprve Game Boy Advance, vydaný v roce 2001, je mnohdy považovaný za "opravdového nástupce" (mne nevyjímaje). Od vydání této konzole uplynulo již 11 let a jelikož jsem se shodou okolností stal majitelem Micro verze, zjistil jsem, že mám doma kompletní sbírku GBA série. A tak jsem se rozhodl napodobit experiment s původním Game Boyem a poslední dva týdny nosil v kapse jedno ze tří GBA a urputně jsem testoval, zda-li má tato konzole po těch letech smysl. Odpověď ale není tak jednoznačná, jako v minulém případě.

Moje setkání s Game Boy Advance je poněkud netradiční. I když jsem konzoli jako takovou poprvé měl v ruce v Bontonlandu s ukázkovou hrou Kuru Kuru Kururin (OK, ještě jsem ji měl na víkend půjčenou od synovců s Tony Hawkem, ale to jsem nic neuměl...), pořádně jsem ji dostal do pracek až kolem roku 2005, tehdy již ve verzi SP. To mi ji totiž z důvodů finanční tísně prodal Drokk za bratru 4 tisíce korun českých i s několika hrami. Jmenovitě Snood, Hey Arnold, nějakej fotbal, Two Towers a to je myslím všechno (kupodivu žádný Mario). Mimochodem - od té doby máme s Drokkem takovej running joke, že po něm dědím veškeré konzole (u DS se situace málem opakovala ;)). Konzoli jsem úplně propadl a dělala mi společníka doslova neustále. Všechny hry jsem dopařil do zdárného konce a dokonce i moje žena vykysla na Snoodovi tak, že málem neudělala bakaláře.

Představte si to tak, že v době prvních (převážně černobílých) PocketPC a PDA, s rozvíjejícími se mobilními telefony a s internetem 128 kbit jsem najednou měl v ruce hračku, která uměla full motion video (intro k Two Towers je nezapomenutelné), bez loadingů mi prezentovala super grafiku a i zvuk je nebývale čistý. Jde skutečně o vylepšený SNES do kapsy a tomu odpovídala i kvalita herní nabídky - a to říkám přesto, že ty nejzásadnější kusy jsou de facto neroznatelné od SNES předloh. I tak to můžu říct na plnou hubu - hry pro GBA předběhly svou dobu a jsou samy o sobě dodnes skvěle hratelné a jejich hraní je i pohodlné a atraktivní. Možná, že v době, kdy je DS Lite (kompatibilní s GBA) za babku, je investice do GBA zbytečná - no ale to jsem se právě rozhodl zjistit.

Ke hrám ještě musím dodat toliko, že u nás byly v tu dobu díky své přemrštěné ceně prakticky nedostupné. Můj plán byl jasný - nechal jsem si od švagrové (ještě jednou uctivě děkuji) dovézt z Anglie jedno prvních warezítek - EZF Advance 256Mbit (32 MB). Díky této kartičce se GBA šílenství nedá porovnat s žádnou jinou přenosnou konzolí. Hry jako Minish Cap, Link to the Past, Metroid Zero Mision / Fusion, ale také nepřeberná plejáda logických her, ideálních na cesty (Mr. Pants je podceněný!), střílečky, skákačky a časem dokonce emulátory NESu a podobných strojů. GBA SP je pro mne symbolem přenositelnosti, obrovské a pestré herní nabídky a vůbec - je to můj první "pořádný" handheld, takže na něj nedám dopustit.

Jelikož mým prvním GBA byl právě SP, podledhl jsem také technické dokonalosti tohoto přístroje. Podsvícení, nabíjecí akumulátor, skladná velikost a zaklapávací display - z mého úhlu pohledu jde o minimum, které od jakéhokoliv handheldu vyžaduji. Možná proto jsem nyní po mnoha letech s obavami vytáhl původní Advance, naládoval do něj baterie a vyrazil na cestu. Tedy do práce a zpátky.

Referenční hrou jest Metroid Fusion, o kterém sepíšu článek později - důležité je, že právě tato hra nejen že využívá hardware do mrtě, ale také disponuje ovládacím schématem, který prověří všechna tlačítka najednou a tedy i hráče na absolutní maximum, jak je jen možné.

Game Boy Advance


Tato konzole je jedním slovem hrozná. Možná, že ve své době skutečně splnila to, co se od ní očekávalo, ale dneska je hraní na něm za trest. Je to způsobeno hlavně displayem, který není podsvícený. Člověk může namítnout, že obrazovka je navržena pro přímé sluneční světlo, ale tady je ten zásadní rozdíl proti starému Game Boyi. Počet barev a jejich kontrast je zkrátka něco, co vynikne opravdu jen v ideálních světelných podmínkách. A ty není snadné najít. Zatímco starý Game Boy prošel bez problémů v metru i v tramvaji, Game Boy Advance je po většinu času nepoužitelný. I když člověk naklání konzoli jak chce, výsledný obraz se slévá do černo-šedé změti, ve které není snadné se vyznat. Určitě nepomohla i volba hry, neboť Metroid využívá paletu v plné šíři a tak člověk vidí vlastně jen obrysy postavičky a mantinely úrovně. A to je hodně zlé. Nelze vyloučit, že jiné hry, které mají méně barev, vyniknou lépe, ale to jsem se neodvážil testovat.

Další důvod, proč tuto konzoli nepoužívat, je napájení bateriemi. Ano, potřebuje jenom dvě tužkové a na ty vydrží poměrně dlouho (nabíjet jsem nemusel ani jednou, ale zase jsem konzoli neměl zapnutou déle, než dvě hodiny dohromady). Jenže díky neustále vypadávajícímu krytu na baterie jsem poměrně často konzoli nechtěně vypnul. Tímto trpělo více přenosných konzolí - krytka s malými zobáčky se časem prostě opotřebuje nebo ulomí, či ji rovnou ztratíte - což se stalo právě mně.

Poslední důvod, který je více méně neférový, je výdrž tlačítek. Po tolika letech jsou sice tlačítka mechanicky vzato v pořádku, ale poměrně nepříjemně často jsem se potýkal s tím, že jsem musel mačkat s větší silou anebo více precizně pod specifickým úhlem. Pokud narazíte na konzoli v dobrém stavu a ne tak vymačkanou, můžeme tento zápor odmazat.

Naopak je plusem, že tlačítka jsou skvěle rozvržené a když už reagují, tak poskytují plný komfort, co se rozložení rukou na konzoli týče. I samotný D-pad má skvělý zdvih a reakční dobu při změně směru. Celá konzole je pravděpodobně nejergonomičtějším handheldem Nintenda a porušuje tradici pravidelného tvaru. Sice se mi opticky design konzole moc nelíbí, ale drží se sakra dobře a to je podstatné. Suma sumárum - původní GBA pouze ve vynikajím stavu a pokud možno i s podomácku zabudovaným podsvícením a akumutátorem. Pak lze říci, že tato konzole má smysl. U mne v brašně vydržela ale pouhé dva dny, než jsem nad ní zlomil hůl.

Game Boy Advance SP

Na běžném světle vypadá SP docela normálně, ale nepodařilo se mi vyfotit efekt podsvícení. V praxi je SP, byť notně vysvícené, použitelnější, než GBA.

Jakýkoliv pokus o adorizaci původního GBA ale hasne, když přišlo v roce 2003 jeho vylepšení v podobě SP. Již výše jsem naznačil, že na tuto hračku nedám dopustit. Ale praxe je praxe. GBA SP mám v provozu prakticky nepřetržitě po tři roky, než jsem si koupil DS Lite. Za tu dobu jde počet nahraných hodin pomalu k tisícovce (když započítám, kolik na něm strávila žena a různí kamarádi, co si konzoli půjčovali). Tím pádem máme k dispozici jak podsvícení, tak akumulátor. Tím ale výhody nekončí.

Hry pro GBA občas disponovaly fukncí "Sleep", tedy něco, co známe u DS a novějších konzolí, když se zaklapne display. GBA SP sice může display zaklapnout, ale hra běží normálně dál. Je ale možné vypnout podsvícení a tím se přiblížit spánkovému režimu. Krom ochrany displaye ale nemá zaklapávání smysl - když pomineme fakt, že takto maličká krabička se nutně vejde do každé kapsy - je asi o třetinu menší, než originální GBA.

Ovládací prvky jsou bohužel o něco méně pohodlně uložené - zejména na L a R si člověk poměrně dlouho zvyká. Platí ale, že je lze mačkat pouze bříšky na ukazovácích a nikoliv špičkou prstu - stejně jako na původní konzoli - a pak se hraní stává celkem pohodlným. Teoreticky nastává problém, když hrajeme na konzoli připojenou k nabíječce, pravý ukazovák neustále dře o kabel. Naopak ale revizí prošla vnitřní tlačítka, která mají fantasticky nízký zdvih. Jak D-pad tak A a B se mačkají prostě skvěle - když si člověk zvykne. Faktem ale zůstává, že právě pohodlnost ovládání závisí od velikosti vašich rukou. Z praxe mám ale zjištěno, že i dvoumetrový chlapák si na SP zahraje dobře.

Nevýhody má SP prakticky jenom dvě a obě jsou diskutabilní - závisí totiž na stáří a opotřebení konzole. Display je po těch letech docela dost nepříjemně vysvícený. Venku s ním sice hrát jde bez vážnějších problémů, ale když vysvitne slunce, tak je lepší podsvícení vypnout a hrát, jako na klasickém GBA. To se mi ale stalo asi jen jednou v životě. Podobně tak se lze dívat na výdrž vestavěného akumulátoru - musel jsem nabíjet každý den. Akumulátor se dá ale vyměnit bez nutnosti nějakého modování konzole - s podsvícením je to horší.

Když tedy člověk narazí na málo používaný kus, můžu ho vřele doporučit, jako vrcholný Advance model. Objektivně by se dalo ještě spekulovat, jak je to s podporou her například se slunečním nebo gravitačním senzorem (Boktai, Warioware Twisted), jelikož se cartridge vkládají vzhůru nohama, oproti klasickému modelu a tím pádem lze čekat komplikace. Ale pro 99% her je SP jasnou volbou. SP mi vydrželo v brašně tři dny, ale ani jednou bych si na něj nestěžoval. Vyměnil jsem ho jenom kvůli tomu, abych otestoval jeho nástupce.

P.S.: Při psaní článku jsem trestuhodně opoměl jednu důležitou věc a sice - GBA SP nemá výstup na sluchátka! Opravdu, standardní 3,5 mm port prostě chybí. Lze to řešit koupí adaptéru přímo od Nintenda, který pak umožňuje připojení sluchátek. Jde o naprosto hloupý aspekt, pro který nemám logického vysvětlení. Proč jsem se o tom zapomněl zmínit? Abych se přiznal, tak u handheldů sluchátka skoro nikdy nepoužívám, neboť je mám zapojené v mobilním telefonu téměř permanetně pro poslech hudby. Když jsem SP před lety do rukou dostal, tak jsem na neexistenci tohoto portu také nadával - ale shodou okolností jsem ve stejné době dostal nějaký "lepší" mobil, který MP3 přehrávat uměl (byl to Sony Ericsson, kde se musela také koupit redukce, mimochodem) a tak jsem tento nedostatek přestal řešit. Uznávám tedy, že moje osobní preference nějak zastiňuje objektivní nedostatek - za to se omlouvám.

Game Boy Advance Micro


V roce 2005 vyšla poslední hardwarová revize řady GBA. Ta se liší na pohled úplně zásadně - mikroskopizace přístroje je úžasná - jde na pohled o velice sexy mašinu. Díky tomu, že je "jen" sedm let stará, je zde vysoká pravděpodobnost, že narazíte na kus ve vynikajícím stavu. Tomu odpovídá tedy i kvalita podsvícení (s možností několika úrovní svitu), stav baterie (nabíjel jsem tak ob dva dny, ale k tomu se vrátím).

Bohužel - přístroj je až nevkusně malý a nedrží se zrovna ideálně. Zdvih tlačítek A a B, stejně jako D-pad, je vyšší a podobá se původnímu NES ovladači. Hraje se na něm skvěle, není to tak tvrdé, jako SP, i když také je to trochu méně citlivé. Hlavní problém je ale samozřejmě dvojice tlačítek L a R, které nejdou mačkat bříškem prstu, ale je nutno zkroutit prsty a mačkat je špičkami. Za to tedy body dolů, přes to nejede vlak. I když je konzole samotná o něco širší, než SP, nedrží se nijak zvlášť dokonale.

Konkrétně Metroid Fusion jsem na konzoli dohrál od začátku do konce, čili "nakonec jsem si zvyknul" a netrvalo to ani tak dlouho. Přesto za komfortní bych ovládání neoznačil. Nemá k němu daleko, to ne. Stejně tak méně náročné hry nejsou vůbec žádný problém. Oproti GBA a GBA SP jsem se ale nejednou přistihnul, že mi konzole hází klacky pod nohy svou neergonomií. S tímto jsem se nakonec smířil, i když skřípající zuby jsou na místě. Na druhou stranu to má jednu univerzální výhodu - GBA Micro je tak malé, že připomíná spíše přívěsek na klíče a je tady nezanedbatelná přednost, že Micro lze s sebou nosit prakticky neustále, nezávisle na tom, co máte po kapsách či v batohu. Opravdu si ho umím představit, jako permanentní součást mého cestovního outfitu. Má-li vaše oblečení kapsu na mobilní telefon, unesete i Micro. To je u handheldu více než důležitá vlastnost.

Display je maličký, ale pixelart díky tomu vypadá mnohem propracovanější. Podsvícení je velice jasné, je doslova radost na obrazovku pohledět. I zvuk umí konzole podat barvitě, jak na sluchátka, tak z interního reproduktoru. Společně s měkčími tlačítky (navíc se zaoblenými hranami) je tak hraní v zásadě bezproblémové. Nebýt toho L a R, dal bych plný počet bludišťáků.

Výdrž baterie je obstojná. Wikipedie uvádí 5 hodin s maximálním podsvícením a 8 hodin se středním (GBA SP umí přibližně dvojnásobek těchto hodnot, GBA ještě o polovinu více - ale samozřejmě to platí pro nové kusy). Těmto hodnotám se po těch pár letech provozu konzolka bohužel nepřibližuje. Jeden dva dny (cca 3 hodiny hraní) sice nejsou problém, ale podstatné je, že konzole nemá jasnou indikaci stavu baterie. Totiž - tlačítka START a SELECT jsou podsvícená modře, když je vše v pořádku - a pak červeně, když dochází baterie. Zní to celkem jednoznačně, jenže tu a tam diody poblikávají a není jasné, co se vlastně děje. A tak jsem nabíjel raději častěji. Celkově je koncept těchto diod prostě pitomý - běžná dvě světýlka, jako má třeba SP, jsou lepším řešením.


Je tady ještě jedna dost důležitá věc. A sice - Micro je očesané o port na hraní her po kabelu a také nedisponuje zpětnou kompatibilitou s hrami z Game Boy a Color konzolí. To může být pro zapáleného hráče celkem zásadní informace. Na druhou stranu - pokud to s hraním myslíte vážně, tak stejně musíte mít i tyto staré konzole, abyste hráli tyto hry v originále. Pro běžného hráče jsou zase tyto staré hry celkem putna. Navíc - snad jediná hra, která kabel vysloveně vyžaduje, je Four Swords, které je dneska možné hrát pohodlněji na DSi/3DS. Pokud by ale člověk hledal podsvícený Game Boy Color, řekněme na Oracle sérii a pár dalších her, tak Micro nemá šanci, bohužel.

Závěr

Pokud bych dneska měl ukázat prstem, který GBA si pořídit, bude to jednoznačně SP verze. Skladnost, velikost displaye i ovládací prvky jsou (po chvíli zvykání si) jednoznačně nejlepší. Faktem ale je, že sehnat SP v dobrém stavu bude obtížnější, než v případě Micro varianty. Ta má lepší display a je skladnější, ale ovládání je větší problém, než se může zdát, nemluvě o ztrátě zpětné kompatibility. Původní GBA bych doporučil pouze v případě, že narazíte na vybavený kousek (podsvícení a akumulátor), ale i tak je na dnešní dobu poněkud bachratý a těžkopádný. Takže - z druhé ruky Micro, pokud máte peníze na "mint" kondici, volte SP (a nevadí vám nutnost redukce pro sluchátka).

P.S.: Nintendo DS je kompatibilní s GBA hrami, ale původní FAT konzoli bych nechtěl ze stejného důvodu, jako původní GBA. Takže zbývá Lite, který je sice prima, ale hry z něj koukají ven, protože má zkrácený Slot2. Také rozlišení displaye je jiné, takže grafika se trochu musí přizpůsobit. Technicky vzato - hledáte-li kombo konzoli pro DS a GBA hry, verze v úvahu i Lite. Pokud je kombo GB+GBC+GBA zajímavější, berte SP. Nemůžeme nevzít v potaz takže homebrew a tím pádem warez scénu pro DS, kdy je možné tyto nejstarší konzole emulovat - dohrál jsem tak pár her. Ale jako vždy platí - je to jen emulace. Pokud bych ale narazil na Lite ve vynikajícím stavu, nedivil bych se, kdyby bylo levnější, než SP v podobné kvalitě. Pak bych nad DS přemýšlel, jako čtvrté alternativě, jak hrát GBA hry.