1. 11. 2012

Hra měsíce: Elvira


Co říci, aniž bych se opakoval? Elvira je prostě super. Celá trilogie (když započítáme Waxworks) je naprosto unikátní sérií adventur s důrazem na prvky dungeonů. Kdybych měl stručně popsat, čím mne hra zaujala, byl to jistě pocit realistického prostoru kolem mne. Zřetelně si pamatuji, jak jsem asi v devíti letech poprvé uchopil myš a na bráchově Amize jsem se začal potloukat prostorem. Bylo to ještě dříve, než jsem hrál Dungeon Mastera, takže mi nepřišlo divné, že pohyb není krokovitý. Bylo to naopak velice poutavé, zkoumat, kam se vlastně dá jít a co se tam objeví. Když pak na mne vyskočil strážný, tak jsem si regulerně znečistil textil. Pak mne brácha od Amigy vyhnal a já se ke hře vrátil až mnohem, ale opravdu mnohem později - asi až tak v roce 1998. To byl rok, ve kterém se mi vrátila chuť do života.



Elvira je skutečně zajímavá hra. K dispozici máme bohatý seznam příkazů, jako v klasické adventuře, ale také překvapivě bohaté statistiky naší postavy, které ovlivňují například nosnost postavy či její výdrž. Vedle Quest for Glory jde o jeden z mála příkladů, kde se snoubí dungeon a adventura téměř rovným dílem. Hra má díky tomu svůj stupeň realismu, který byl dříve standardem - dnes ho jen těžko pohledat. Ale zase - proč by to dneska měl někdo vyvíjet, když Elvira je nepřekonatelná. Vyjma soubojů, ty jsou frustrující.

Nezávisle na tom si hra získala fanoušky i pro opravdu nadčasové grafické zpracování. Grafika je velice detailní a precizně prokreslená, na svou dobu by se bez uzardění dalo referovat k dobovému pokusu o fotorealismus. Jelikož se hra žánrově řadí mezi horrory, je zde také celá plejáda více méně děsivých výjevů, kde nejslavnější je bezesporu obrazovka smrti. Hezky vykreslené prořízlé hrdlo, mrtvolný výraz - a to pěkně přes celou obrazovku? To si nechám líbit!

Hra byla také dost těžká, i na svou dobu. Sháňka po návodu a radách vyústila také v několik pokusů o hacknutí uložené pozice ať už ručně nebo pomocí action replay. Když jsem se celkem nedávno pokoušel hru (resp. její druhý díl) opět rozehrát, skončil jsem velice brzy na začátku, což jsou dohromady asi tři obrazovky. Krásně mne to dostalo do období devadesátých let, kdy jsem nasával Andrewovu recenzi z Excaliburu a snil o tom, že si tuto hru jednou zahraju Dočkal jsem se. Pozdě, ale přece.

Nejsem fanda amerických svátků a zrovna Haloween mám společně s Valentýnem nejméně rád. Jestli ale nějak slavit, tak s Elvirou. Čas vytáhnout Amigy, přátelé!