25. 1. 2013

Superbrothers: Sword & Sworcery EP


Na mobilní platformu je k dispozici celá řada ptákovin - tu více a tu méně zábavných - ale jen málokterá z nich si zaslouží obšírnějšího zmínění. Asi před měsícem se objevila tahle pecka z iPhonu také na Android, čili jsem neváhal a hru si ihned koupil. Mezitím jsem měl možnost hrát tu samou hru i na tabletu a nutno uznat, že na malé obrazovce mé věrné Xperie Mini to prostě není ono... ale i tak jsem se do hry pustil a odehrál několik kapitol. A musím uznat, že tuto hru dělal někdo nejen s láskou, ale také s rozumem.

Na úvod by se slušelo říci, že hra ve své podstatě kopíruje premisu Another World, což nyní není míněno jako kritika originality. Ono kolik her s podobnou atmosférou v současnosti je? Řekl bych, že čistá nula. V skutku - co se děje na obrazovce mi dává pocit, že se účastním úžasného příběhu, že zkoumám úplně neznámý svět, že mi běhá mráz po zádech. Je toho docíleno jednak fantastickou stylizací grafiky, ale také implementací ovládání a děje v pozadí.


Na maličké obrazovce (tablet je zde skutečně výhodou) se vykreslují scenerie, které skutečně Another World připomínají, ale zároveň je zvolená barevná paleta jakoby inspirovaná Shadow of the Colossus - pro mne osobně další plus. Hrál bych to jenom proto, jak hra vypadá. Přitom pixelart není jen lacinou úlitbou nějaké retrovlně. Design postav i prostředí je neskutečně dobře promyšlený a v žádném případě neevokuje nějakou osmibitovku. Tohle by nešlo realizovat na starém stroji - je to umělecký záměr, kdy postavy nemají zřetelné tváře, ani detaily prokreslení figur či okolí. Podporuje to hráčovu fantazii - a zároveň se na obrazovce objevují "HD" prvky jako odlesky, světlo, stíny a podobně. Můžu v klidem říci, že takovouto práci s pixelartem jsem ještě neviděl - hra je svým vzhledem unikátní.

Zároveň s tím je tady ještě nutné dodat, že hra je opravdu chytře stavěná pro mobily. Pomocí funkce zoom dvěma prsty si kdykoli můžeme prohlédnout lokaci jako dioráma a naopak je možné si zazoomovat na detail. Jednoduchá záležitost - ale atmosféře to neuvěřitelně pomáhá. Trochu mi to připomíná funkci zoom ve Flashbacku na Amize, kdy si člověk mohl vychutnat pixelart zblízka. Ve Swords and Sorcery ta samá funkce má navíc herní opodstatnění - obrazovky scrollují, čili pro přehled o situaci je vhodné tu a tam tuto funkci použít. A prostě se kochat.


Souboje mají také vlastní styl - mobil musíme otočit na výšku a pak jednoduchým způsobem má dáti - dal ubíráme srdíčka nepřátelům. Zatím jsem nenarazil na vysloveně těžký souboj, je to jen otázka časování. Upřímně řečeno bych od hry na mobil nečekal nějak komplexní systém. Vyhovuje mi, že potřebuji mačkat jen dvě tlačítka. V tom výsledku samozřejmě vidíme jen identický systém, jaký používala například Elvira. Hratelné je to tak akorát, protože taktika je vlastně jenom jedna a jde o časování. Jelikož srdíček k ubití je obvykle tak akorát, bitky představují přijatelnou výzvu i zábavu.

Podobnou optikou lze hodnotit i dodatečnou interakci - hudební minihry a práci s inventářem - všechno funguje v zásadě stejně a dobře. Stranou si ale musím postěžovat, že můj mobil má občas se hrou problémy, co se rychlosti týče. Naivně jsem se domníval, že 1 GHz procesor bude na technologicky jednoduchou 2D grafiku dostatečný. Kvůli jedné hře teda kupovat nový mobil rozhodně nebudu, ale asi bych očekával lepší optimalizaci. Této oblasti hardwaru ale vůbec nerozumím, takže to nedokáži posoudit.


Ještě v jedné věci hra exceluje - a tou je podávání příběhu. Vedle hrdinského eposu máme také dějové pozadí s tlustým chlápkem kouřícím doutník, který trochu připomíná architekta z Matrixu. Hra je prošpikovaná pseudofilozofickými hláškami, které vzbuzují zájem o hraní. Tyto hlášky je mimochodem možné během hry posílat na Twitter a můžete tak svoje followery okouzlit nevídanou intelektuální úrovní vašich příspěvků v této sociální síti. I když to na hru samotnou nemá žádný vliv, líbí se mi, že je to implementované přímo na úrovni hry jako takové - sdílení kdykoliv a kdekoliv a takto snadno udělané? Ono to vybízí k využití už jenom pro tu srandu. (Mimochodem - stejnou cestou se vydalo Nintendo s WiiU, kde je to implementované na úrovni celé konzole, což mi přijde jako dobrý nápad).


Suma sumárum - kdyby takovýchto her bylo více (a tím nemyslím kopie této hry, ale hry s unikátním přístupem, správně využívajících dostupný hardware), tak bych mobily milerád uznal, jako plnotučné herní platformy. Hru jsem ještě zdaleka nedokončil, ale vzhledem ke konkurenci bych se nebál sáhnout po nějakém opravdu pěkném hodnocení.