25. 2. 2013

Aliens: Colonial Marines


Námět na tento článek je poněkud prvoplánovitý, uznávám. V současnosti vidíme jednu negativní kritiku za druhou, čili pro Deník Nespokojeného Hráče by mohlo jít o šťavnaté sousto. Přiznávám, že hru jsem předem hrál tak, abych pečlivě vychytal veškeré nepovedené prvky titulu. Šel jsem do toho s viditou jasně uchopitelného předsudku a nestydím se za to. Jenže po dohrání titulu jsem zjistil, že věci se mají mnohdy jinak, než je v médiích předkládáno. Tedy - ne snad, že by tato hra nebyla špatná - ona opravdu je! Ale není o nic horší, než jakákoliv jiná FPS současnosti. Celý trik je jenom schovaný v licenci na Vetřelce. Nejsem teda žádný super fanda značky, ale mám je hodně rád a jediné pořádné herní zpracování je podle mne Aliens vs Predator z roku 1999. Co je tedy přesně na Colonial Marines špatného?



Předem bych si dovolil položit drzou otázku. Dokázali kdy Gearbox vůbec stvořit opravdu dobrou hru? Když to vezmu z kraje, tak jejich prvotinou je povedený datadisk Opposing Force pro Half Life - což je tedy palec nahoru. Pak mají na svědomí plejádu spíše podprůměrných her ze série Brohers in Arms a nezapomínejme na velice málo povedeného Duke Nukem Forever. Světlý bod mají teda ještě za Borderlands - hlavně za první díl, jelikož druhý je spíše rozsáhlejší datadisk. Tak jako tak - kdyby se mne kdokoli zeptal, jak asi dopadnou Aliens v podání Gearboxu, první by mne napadlo "špatně".


Problém je, že toto "špatně" ve skutečnosti znamená "průměrně". Aliens: Colonial Marines naplňují skutkovou podstatu průměrnosti v té nejšedivější možné verzi. Umělá demence vetřelců je skutečně dementní. Naši spolubojovníci jsou nesmrtelní. Zbraně jsou na hranici použitelnosti a rovněž nechápu, jak někdo mohl pokopat ovládání u FPS žánru. Leveldesign je nulový, jen jeden dlouhý tunel, tu více, tu méně roztažený. Herní doba na pět hodin. Nápady na mise, dialogy, tajné skrýše - vše je velice povrchní, okoukané a chvílemi nezamýšleně komické. Proto ale nejsou koloniální mariňáci vysloveně špatnou hrou, tohle se dá totiž říci o veškerých FPS hrách této doby.


Fakt ale je, že pokus o zrežírování podobných zážitků, jako měli filmoví Vetřelci, je zde hlavním důvodem k bohapustému veselí. Prakticky každou chvíli na nás vybafne situace, která je "jakože děsně hustej odkaz na film", ale ve skutečnosti je jeho zasazení absurdní a hloupé. Například hned na začátku hry jsme svědky slavné scény, jak se mariňákovi klube z hrudi vetřelec. Oukej, to jsem očekával. Proč ale tentýž mariňák vytáhne a odjistí granát, aby se triumfálně odpálil. Za prvé - ve filmu se odpálili za kompletně jiných okolností a za druhé - v jiném prostoru. Mít jako první reakci na právě narozeného vetřelce odjištěný granát v nestabilním vesmírném mostíku mezi dvěma loděma je prostě absurdní. A takhle se to váže na celý zbytek hry. Hlavně, aby ukázali to, po čem srdce a oko fanouška prahne. Že je to v dané kompozici blbost dejme stranou.


Vidíme tak několikrát, jak vetřelci někoho vytahují do větrací šachty, jak někoho rozthnou před našima očima nebo jak někoho napadne face hugger. Jde o sérii velice otřepaných klišé, které ale ke hře patří. Stejně jako souboj pomocí nakladače anebo finální vypuštění královny z hangáru do vesmíru. Tohle všechno tam "asi" muselo být. Bohužel se to atmosférou neblíží filmu ani vzdáleně. To je ten problém.

Při hře nemáte ani ten nejmenší pocit strachu, zoufalství nebo staženého zadku. Vše jde jako po másle, dohromady potkáme tři druy vetřelců a najednou jich proti nám stojí zhruba tak pět. Vzhledem k jejich nulové inteligenci je rozptýlena pověst nevyzpytatelných nepřátel. Stejně tak díky tunelovitému designu misí nemůžeme využít sváření dveří pro nějaký strategický tah. Většina hry tak střídá motion tracker a pulzní pušku. Nic víc.


Tedy - zbraní je k dispozici vícero, to ano, ale přepínání mezi nimi je těžkopádné. Můžeme si navolit dvě - primátní a sekundární - a mezi nimi rychle přepínat. Jakmile ale chceme něco jiného, musíme vstoupit do extra menu a tam na primární nebo sekundární slot navolit to, co chceme. To je dost uhozené a nepraktické. Přitom ty lepší bouchačky jsou prima, jenom není třeba je nutně využívat, což je škoda. Tak ale na druhou stranu co čekáte od hry, kde finálního bosse dostanete bez jediného výstřelu.

Mou pointou je, že hra není nikterak "výjimečně špatná", je jen zoufale průměrná. Až teprve zasazení do světa Vetřelců naplno ukáže gamedesign v nahotě. Za jeden z největších prohřešků považuji fakt, že POLOVINU hry nebojujeme proti vetřelcům, ale proti LIDEM! Neomluvitelné rozhodnutí, které kazí atmosféru od podlahy po strop. Nemluvě o tom, že jen dvakrát ve hře můžeme použít jinak vychytaný Smart Gun po dobu asi pěti minut. A že zde téměř nejsou strategické práce se stacionárními střílnami.


Přitom v trailerech to vypadalo celkem nadějně, že? Inu, pravda je asi taková, že většina trailerů obsahuje něco, co se pak později nevyskytuje ve finální hře. 

Jestli něco tato hra dokazuje, tak je to nevyužitý potenciál licence Vetřelců. Mám v podstatě všechny filmy rád. Už nepotřebuji další akční střílečku - bohatě mi stačí tak jedna až dvě z minulosti. Rád bych viděl survival horror, případně nějaké survival RPG. Totiž v této hře je možné si skládat vlastní modifikace zbraní, což naznačuje jistou cestu, kudy by se měla hra s vetřelci ubírat. Všechno ostatní je "prostě Gearbox". Naskládané cutscény bez ladu a skladu, proložené nějakým tím střílením. Průměr prostě. I když plně chápu, proč to fanoušky vetřelců tak rozlítilo. Dal bych maximálně 4/10.

P.S.: Grafika je taky nic moc - animace postav jsou toporné, vetřelci se hýbou asi jako můj dvouletý synek a pojem "lipsync" je hře také zcela neznámý. Faktem ale je, že díky dvoum dobře vykresleným lokalitám jsem se ve hře asi dvakrát opravdu potěšeně pobavil tím, že jsem se prostě kochal (zatímco moje nesmrtelná jednotka řešila vše okolo).