13. 2. 2013

ZombiU


ZombiU je prakticky jediná hra, která měla za úkol nalákat na launch WiiU také "normální hráče". Sklidila také celkem oprávněnou kritiku, ale i mnoho pochval. Průměrné hodnocení okolo 75% je přesně ona hraniční mez, kdy se z dobré hry začíná pomalu stávat "meh" záležitost a tak záleží jen na velice jemné interpretaci, jak se ke hře postavit. Po pečlivém průchodu hrou jsem došel k tomu, že ona hraniční známka se spíše blíží osmičce z desíti, na launchovou hru řekl bych vynikající výkon. Přitom jsem nenarazil skoro na nic, u čeho bych si řekl "tohle je špatné". Narazil jsem na pár věcí, u kterých jsem si řekl "tohle je výjimečné a dobré". A taky je celá hra tak trochu easter egg, jelikož jde o pokračování hry Zombi z roku 1986, první hry od Ubisoftu vůbec.



Jako celek mi hra snad nejvíce připomíná Resident Evil 4, co se zpracování soubojů týče. Extrémně vypiplaná distribuce munice a opravdu malá výdrž hlavního hrdiny (prakticky vydržíme tak dva zásahy, pak přichází smrt). Zároveň s tím ale ve hře funguje unikátní mechanika umírání, kdy se naše bývalé alter ego promění v zombii a můžeme najít sebe sama (z nějakého důvodu jsem si mnohokrát vybavil Demon's Souls), s batohem plným dobrot na zádech. Hra nás tak nutí zabíjet sebe samotné, abychom se dostali k cenné výbavě, leč zkušenosti, které bývalá postava nabyla, jsou nenávratně ztracené. Funguje zde trik, že za zabití daného počtu zombií dannou zbraní se nám zvyšuje dovednost ovládání dané zbraně, což má pozitivní přínos pro hratelnost.


Nezávisle na tom je ale většina jednou zabitých zombií permanetně mrtvá - jen tu a tam se najdou místa, obvykle předskriptovaná, kde se objeví vícekrát. A jelikož munice je trestuhodně málo, většinu času jsem likvidoval zombíky kriketovou pálkou, což je sice chvílemi docela výzva, ale zase za to nezískáváme žádné zkušenosti, takže nula od nuly pojde.

Pohyb po úrovních je veskrze lineární a tunelovitý a v vidím v tom zřejmě jediný vážnější nedostatek hry. Mnohem lepší by bylo, kdyby se hlavní hrdina pohyboval v Londýně ála GTA, ale samozřejmě jen po vlastních nohou. Loadingy mezi lokacemi jsou otravně dlouhé a i když je level design promyšlený, hra je v tom výsledku relativně malá a příliš přímočará. Nijak se neliší od zaběhnutého proudu současnosti a čistě v rámci hodnocení této části hry bych se nebál hovořit o průměrnosti.

Naštěstí ale se v těchto mapách odehrává překvapivě intenzivní boj o přežití. Hlavní roli hraje naše vysílačka, skrz kterou komunikujeme s okolím, respektive s nějakým chlápkem, který nám po většinu hry radí, co a jak kde udělat. Toto chození oslíka za mrkvičkou se ale poměrně rychle zvrtne, když dojdeme ke zjištění, že zombie apokalypsu přežilo zdaleka více lidí, než nám bylo od počátku namlouváno. Protichůdné názory, co a jak ve hře udělat, vytvářejí hutnou atmosféru, která mi velice sedla.


I když likvidace zombíků není nutně obtížná, hra nás nutí přistoupit na velice pomalé tempo. Z počátku si musíme scanovat okolí radarem i speciální svítilnou co deset vteřin, abychom si zachovali přehled. Opravdu skvělý nápad je přenesení mapy na tablet, stejně jako několika zvláštních ovládacích prvků (páčení zámků, dveřní kódy, inventář, zoomování optikou ostřelovací pušky...). Bez zaváhání můžu říci, že právě díky tabletu je atmosféra hry tak intenzivní. Ta nutnost se tu a tam podívat na mapu - s vědomím, že na televizi mohu za tu vteřinu minou nějaký detail (pokud se na mne mezitím nesesypou zombíci) - paráda! Tento aspekt ZombiU naplnilo podle očekávání, možná dokonce i očekávání překonalo.

Technologické zpracování má slušnou úroveň, ale je tedy fakt, že většina hry se odehrává v interiérech či v uzavřených prostorech, takže "nebylo co zkazit". Líbí se mi, že se na zemi válí spousta objektů a prostředí chvílemi vypadá velice uvěřitelně. ZombiU se nesnaží vypadat "úžasně", ale spíše "realisticky", což platí zejména pro práci se světlem a špínou - jedním slovem výborné. Vedle toho je fakt, že textury jsou dost hrubé a některé objekty a prvky se zkrátka opakují. Jakmile člověk vyleze trochu ven, grafická kvalita jde dolů, což je násobeno i tím, že můžeme pořád chodit jen po úzkých vyznačených cestách, přestože se nacházíme v urbanisticky vyspělé lokaci, nikoliv v jeskyni. Zle ale hra nevypadá a neřekl bych, že je nutné hře cokoli vyčítat. "Nextgen" to rozhodně není, ale také není rok 2005, kdy na "nextgenu" záleželo.


Zvuk, hudba a veškeré audio je v pořádku. Vysílačka je zabudovaná do gamepadu / tabletu, čili pokud nemáte vypnutý zvuk, tak to hezky zní v dlaních, jako opravdová vysílačka. Hudba zní jen při výjimečných situacích. Také se mi moc líbí, že námi ovládaná postava při bitvě a tedy zvýšeném adrenalinu opravdu řve a dává do útoků všechno, stejně tak jako se často lekne přesily. Bohužel naše osoba nemluví a občas tak dochází k dost nelogickým situacím, když nám chlápek na vysílačce vysvětluje, "že jsme to minule podělali". Jak jako? Vždyť já jsem se právě chopil role zcela nového přežíváka, který jaksi neví nic o tom, co dělala moje předchozí inkarnace. I když je umělecká nadsázka dobře patrná, stejně bych řekl že je to tím, že Ubisoft prostě neumí dotáhnout věci do konce a nedává důraz na detaily.

Vůbec bych řekl, že ZombiU chvílemi vypadá dost uspěchaně a nedodělaně - což přesně koreluje s fenoménem "launchové hry", kdy sice mnohé odpustím, ale zároveň je mi jasné, že to šlo udělat lépe. A patche to nespraví.


Jedna věc, která si ale zaslouží pochvalu bez ohledu na výše napsané je multiplayer. Spojit tower defense hru a FPS je relativně unikátní nápad, ale hlavně je v tomto případě excelentně zpracovaný a zábavný. Chce to samozřejmě najít správného parťáka, nejde o moc jednoduchou záležitost, ale když už jednou dostanete ovládání do ruky, jsou to opravdu intenzivní bitky!

Absence online (kooperačního) multiplayeru, sporadická komunikace s ostatními hráči skrz grafiti na zdech, dost mdlý příběh (doplněný výstřižky z novin) - když člověk přijme stigma launchové hry, tak je to vlastně oukej. Spíš si jen říkám, že to opravdu bude chtít více času na vývoj plnotučné hry.

Vedle toho ale atmosféra, ovládání, herní mechanismy a práce se smrtí - to činí ZombiU opravdu výjimečnou hrou, kterou byste si měli alespoň zkusit. Vydrží také celkem dlouho (po dvaceti hodinách se ke konci dostanete i na normální obtížnost, plus multiplayer) a existuje zde důvod hru hrát znova (překonat rekord životnosti postavy, případně dohrát hru s jedinou postavou), čili jde o investici na jistotu. Ona to vážně je taková "lepší sedmička" za singleplayer a "jasná osmička" za multiplayer.

Hele mně se to líbí a sedlo mi to hodně. Ale uznávám, že jsem tím spíš dostal chuť na ZombiU2, kde by spousta věcí a detailů měla být dotažená a hra přepsaná do otevřenějšího světa. Pak si budu chrochtat!