14. 3. 2013

Tomb Raider


Další restart další populární série. Lara Croft volá po předělání do moderního hávu současných her. To znamená překopat herní styl, zmenšit kozy a jelikož jde o prequel - zobrazit kořeny této hrdinky, jak se vlastně Lara Croft stala Larou Croft. Jistě, měli jsme možnost hrát za mladičkou, sotva patnáctiletou Laru již v jednom z předchozích dílů, ale to šlo jen o tutorialovou úroveň. Nyní máme před sebou Laru přibližně dvacetiletou a ve zcela novém herním i grafickém kabátě.

Řeknu to na plná ústa. Nový Tomb Raider je překvapivě dobrá hra, ale zároveň překvapivě špatný Tomb Raider. Nejsem žádný superfanda série, vlastně Laru Croft ani nemám moc rád. Ale pár dílů jsem dorazil do konce a obecně jsem si s ní celkem užil. Zcela respektuji rozhodnutí sérii restartovat. Poslední díly byly kvalitativně téměř až bolestné a míra nesmyslnosti překročila povolené meze. Když jsme v roce 1996 museli zabít jediný žijící exemplář Tyranosaura Rex - mlčel jsem. Dneska už to ale neprojde tak snadno. Hlavně jsem měl pocit, že se ze série vytratila ono prohledávání hrobek - tomb raiding. A tak jsem si říkal, že právě restart je to, co Lara potřebuje jako sůl. Ve skutečnosti jde už o druhý restart, přičemž ten první bych za povedený zcela neoznačil.

První trailery ukázaly, že z Lary se stal masový zabiják (přesněji řečeno - že Lara byla v mládí opravdu krvežíznivou a nesmrtelnou mlátičkou, ze které se vyvinula relativně mírumilovná žena později). Opravdu toto někdo myslel vážně? Někdo se nad tím zamyslel a řekl nahlas "takhle je to správně, takhle to uděláme"?


Opravdu jsem nevěřil svým očím, jak moc nezodpovědně se autoři se hrou poprali. Hned na začátku máme předkládanou srdceryvnou scénu, jak Lara musí zabít nevinného jelena, jen aby se dostala k potravě. Pak máme další cajdákovou scénu, kdy Lara v rámci sebeobrany střelí chlápka do hlavy, aby si ušetřila panenství. Budiž - to všechno bylo dobře podané, beru. Ale o pouhých PĚT MINUT POZDĚJI si již Lara nebere servítky a stává se chodícím strojem na headshoty. Oukej, musím uznat, že několikrát (dvakrát) za hru se Lara pozastaví a snaží se o slovní komunikaci s cílem zabránit krveprolití. Ale je to jenom skript a nehraje to herně žádnou roli.

Ano, jsem jedním z těch, kteří potřebují jasnou identifikaci s hrdinou. V případě Lary se to této hře zkrátka nepovedlo. To, čím jsme od počátku série krmeni, se nyní zvrhlo v otevřenou holomajznu, kdy se Lara spíše podobá Bayonettě na zdánlivě opuštěném ostrově. I když jsem od hry nic moc extra neočekával, takto brutální znásilnění jinak celkem sympatické postavy mne dostalo.


Asi nejvíce křiklavá je nadpozemská výdrž Lary. A to teď nemám na mysli fakt, že má automatickou regeneraci zdraví. Spíše narážím na ty desítky držkopádů a zranění v rámci filmových animací, které by samostatně zabily většího slona. Naše hrdinka ztroskotá na lodi, spadne s vrtulníkem, praští s sebou nesčetněkrát s hroutící se budovou / skrz větve stromů / odmrštěna tlakovou vlnou výbuchu. Opravdu - vyměňte Laru Croft za Johna Rambo a máte dokonalou představu, co Lara dokáže. O luku nemluvě. Prostě to měli pojmenovat "Rambo: First Blood Part 0" a zatleskal bych za úžasné ztvárnění hrdiny.

Na druhou stranu bych lhal, kdybych tvrdil, že akce není zpracovaná výborně. Kydlit bídáky prostě je velice zábavné a velice dobře udělané. Z části je to zaviněno tím, že hra příliš neexperimentuje s herními mechanismy. Tradiční cover'n'gun akce, okořeněná lukem a několika typy munice do všech zbraní. Prostředí jsou skvěle navržená ke krytí naší vážené postavy a co mne příjemně potěšilo je i to, že postava se krčí k překážkám automaticky. I když bych na tutéž vlastnost v jiné hře dštil síru, tady se mi líbilo, že Lara se chová "lidsky" a nenechá hráče, aby ji donutil vykouknout z krytu. Působí to trochu odtažitě, jakobychom Laře jen radili, co kde jak udělat - ale finální provedení je na ní. Konkrétně u této hry mi to přijde, jako plus.


Tomb Raider má nyní implementovaný jakýsi "vývoj postavy" (uvozovky jsou na místě), ale opět je to jen sázka na jistotu. Nové schopnosti se nám odemykají takřka automaticky a neumím si představit, že by někdo hru dohrál, aniž by nakonec nepoodemykal naprosto všechno. Podobně to platí i pro vylepšování zbraní. Každičké zlepšení je okamžitě poznat, ale zároveň nejde o nic zásadního. S klidem mohu říci, že celá hra jde dohrát, aniž bychom vylepšili jedinou položku (možná s výjimkou jednoho bossfightu, ale nejsem si jistý). Mít ale něco navíc je příjemný bonus.

Příběh hry je rovněž příliš jednoduchý, ale dostatečný. Na tajuplném ostrově se hromadí trosečníci, kteří kvůli nezvyklým výkyvům počasí nemohou ostrov opustit. Ukáže se, že na ostrově byla kdysi jakási civilizace Yamatai, která vzývala bohyni Himiko, schopnou ovládat hromy blesky ohně vody. Skupinka stoupenců se snaží bohyni oživit a tím se z ostrova dostat. Sice nechápu jak, ale rituál na vyvolání bohyně vyžaduje upalování nevinných žen. A jedna z vyvolených je i kolegyně naší Lary. Takže se to všechno točí kolem záchrany původní posádky, proložené meziúkoly a samozřejmě - prohledávání starobylých kobek, svatyň a chrámů.

A zabíjení stovek ruských vojáků. Ehm.


Hra se nyní chvílemi tváří, jakoby se odehrávala v otevřeném světě. Nutno uznat, že se jí to daří. I když pohybové možnosti Lary jsou zdaleka nejmenší, jaké kdy v sérii měla, pohyb po džungli je působí lépe, než třeba v Assassin's Creed 3. Měl jsem pocit, že něco objevuji a i když jsem se nakonec vždy dostal na předšlapanou stezku, neměl jsem pocit nějakého omezení (vyjma několika křiklavých míst, ale o tom až později). Může za to i chytrá implementace navigační šipky - jakož i veškerého GUI. V zásadě se spoléháme jen na své instinkty a na viditelnou grafiku - když jsem byl ale v koncích nebo jsem se ztratil (a zhruba třikrát za hru se mi to opravdu stalo), byl jsem rád, že jsem mohl jedním tlačítkem přepnout do režimu se šipkou.

Zpracování prostředí je skutečně dechberoucí. Nebojím se říci, že jde o hlavní důvod, proč hru hrát. Modely postav a jejich textury, stromy, skály, zříceniny, zatuchlé kobky, zurčící bystřiny - vše vypadá opravdu famózně. Navíc se to hýbe na mém obstaróžním stroji na vysoké detaily rychle jako blesk (no dobrá, v exteriérech se přestřelky krapet táhnou, ale je to pořád hratelné), čili není důvod se po delší době vysloveně nepokochat. Animace, efekty - jenom pozorovat zaschlé blátona tváři Lary mi činilo potěšení. Líbí se mi i chytré maskování loadingů, takže svět působí velice rozlehle a propojeně. Takový ten celkový dojem z obrazu je zkrátka na jedničku, přestože bychom se mohli přít o použitou technologii (ve srovnání s Crysis 3 nebo třeba s druhým Zaklínačem).


Když se náhodou Lara nezabývá hromadným vyvražďováním lidí nebo ohrožených druhů zvířat, má možnost tu a tam sejít z předlinkované cesty a dělat to, co má hra v názvu - raidovat tomby (?). Každá kobka představuje jeden puzzle, který je obvykle dobře zpracovaný, jelikož se zde nesetkáme s posouváním obřích kamenných bloků nebo s přepínáním pák v deseti možných polohách. Naopak - každý puzzle je vytvořený na míru danému prostředí a vypadá celkem uvěřitelně. Jsou krátké, ale je jich docela dost - působí to mnohem lépe, než puzzly v jakékoliv předchozí hře, i kvůli tomu, že mnohé pouzzly využívají jakous takous fyziky. Škoda, že se hra nesoustředila na tento prvek více, takto jde jenom o malé, byť příjemné zpestření.

Není všechno zlato, co se třpytí. Doposud jsem měl pro Laru víceméně jenom slova chvály, jenže ono to není tak jednoduché. Jestli bych měl najít jedno slovo, které charakterizuje celou hru, bude to jistě slovo "primitivní". Tomb Raider zkrátka z hráče příliš často dělá blbce a nebojí se to přiznat. Při komplikovanějších akcích se automaticky zamkne kamera, abychom nemohli jít nikam jinam či abychom ani omylem něco nepřehlédli. Chiméra svobody pohybu by mi nevadila, tato hra má být lineární tunelovkou - vadí mi ale, že nepříjemně mnoho míst je zkrátka neprůchozích, i když tomu viditelně absolutně nic nebrání (typicky - brána bez ostnatého drátu, kterou by Lara svedla ladně přeskočit - nu, je zde ale vyžadovaný doplněk k luku, bez kterého nejde otevřít). Dokonce i při nalezení cenného artefaktu nám hra sama hlásí "Pozor! Tento artefakt skrývá tajemství - otáčej s ním milý hráči a odhalíš ho!" Stejně tak Lara nelení a každou chvíli (co deset vteřin) nám radí, co by jakože měla udělat při řešení nějakého puzzlu. No a ty puzzly - jak jsem napsal výše - ony jsou překvapivě uvěřitelně (nikoliv nutně realisticky, ale někdy i to) vymyšlené, ale jsou tak zoufale primitivní z herního hlediska, že snad ani není možno hovořit o puzzlech. Většinou se musí někam střelit lukem, pak přepnout jedinou páku v okolí a vyřešeno.


Hra si jenom hraje na to, že jde o nějaké přežití v džungli, Lara sice vypadá ke konci hry jako ze survival horroru, ale je to jenom slupka. Hra si jenom hraje na to, že je Lara bytost z masa a kostí. Hra se nás snaží úpěnlivě přesvědčit, že nám na ní má záležet, ale v tom výsledku se jí to zoufale nedaří. Nevadí mi využívání populárních klišé, nevadí mi herní pornografie, nevadí mi ani nízká obtížnost. Ale musí se to udělat pořádně, dotáhnout to do konce. A ne ve všech ohledech Tomb Raider uspěl. Ono totiž kdyby z toho někdo udělal opravdu survival jungle hru ve stylu Metal Gear Solid 3, ale klidně ještě o něco detailněji zpracovat element "survival" a spojit to s kvalitní střílečkou a větším množstvím "tomb raidování", mohla by to být skvělá hra. Ale takto?

Veškerá mechanika tajných objektů je zničena tím, že nám Lara sama hlásí "poblíž je jistě nějaká tajná komnata". Stejně tak je poněkud přihlouplé, že nalezené tajné i netajné poklady vlastně nejsou poklady, ale jen generické "peníze", které pak můžeme investovat do vylepšení zbraní - žádná historie, žádný náznak unikátnosti. To vše v souvislosti s primitivním vývojem postavy, primitivním vykreslením Lary a hlavně jejich přátel (necitlivě složených z etnických stereotypů), okořeněné primitivními dialogy, dává dohromady dost primitivní koktejl, který sice skvěle vypadá, docela dobře chutná, ale za pět minut na něj zapomenete a dáte si raději něco jiného (ideálně něco, co už zraje alespoň deset, patnáct let).

Tomb Raider z roku 2013 je cílen na zcela nové publikum, čili odklon od klasické série je pochopitelný. Méně pochopitelné je rozhodnutí, proč uctít Laru tím, že z ní uděláme stroj na zabíjení, což vedlo k vytvoření sice dobré, ale velice generické střílečky. Hra se umí díky svému vzhledu a atmosféře tvářit velice sofistikovaně, pod slupkou je ale přímočará, mentálně jednoduchá a je rozhodně k neprospěchu věci, že nám prezentuje Laru tak, jak ji prezentuje. Z těchto důvodů bych hru hodnotil 6/10 - fandové série si budou rvát zbytky ochlupení, nově příchozí budou zřejmě uspokojení v mezích současného standardu zapomenutelných jednohubek. A mimochodem jsem započítal bod navrch za to, že hru nelze dohrát za jedno odpoledne - celková herní doba hravě překoná 10 hodin (nenašel jsem přesnou statistiku, ale možná jsem jen blbě hledal) - což je na dnešní dobu rozhodně plus.

Každopádně v tom výsledku je to jen další z her, která na dva týdny rozptýlí čtenáře módních herních magazínů vysokým hodnocením, vydělá dost na pokračování a historie se bude opakovat, ruku v ruce s gamedesignem. Není to vysloveně špatná nebo nudná hra. Je jenom další z mnoha, na kterou za ty dva týdny neštěkne ani ten pověstný pes.

Přesto - je to nejlepší hra s Rambem, jakou jsem kdy hrál!