18. 6. 2013

Donkey Kong Country Returns 3D


Můžeme kritizovat Nintendo za servírování té samé kaše dokola. Ale když pak skepticky zaboříte svou lžíci do zdánlivě okoukané hmoty, objevíte zcela nové chutě, které by vás předtím ani ve snu nenapadly. Žánr hopsaček je v současnosti velice živý, zejména díky indie scéně. Dalo by se namítnout, že potenciální hráč má na výběr z tolika titulů (a navíc mnohdy zdarma), že remake Donkey Konga nemá šanci uspět. Jenže ouha! Po slabé hodince hraní snad každý dojde k závěru, že nikdo, opakuji NIKDO neumí dělat tak dobré hopsačky, jako právě Nintendo.

Donkey Kong je klasická hopsačka, která staví na dvou základních pilířích. Prvním je ovládání. Precizní a přesné ovládání naší postavičky. Náš opičák má relativně omezenou paletu pohybů, avšak velice záleží na tom, v jakém okamžiku stisknete tlačítko. Je opička dostatečně rozběhnutá? Skáčeme skutečně z posledního možného pixelu plošinky? Držíme tlačítko po tu správně dlouhou dobu, abychom dopadli na správný pixel jiné plošinky? Ne? Tak hybaj na začátek úrovně, mínus jeden život a znova.

A znova. A znova.


Po několika opakováních se hráč prostě hře přizpůsobí. Ta místa, která nás stála mnoho životů, začneme náhle procházet, jako horký nůž máslem. A tím se dostáváme k druhému základnímu pilíři hry - level design. Kreativita, s jakou se autoři pustili do vývoje hry, je neuvěřitelná. Doslova každičká úroveň obsahuje jeden dva momenty, při které jako hráč radostně poskočím, jak že mne to zase vypekli. Jednou je to série papoušků v kopci. Jindy je to mořšký příboj. Pak zase létací pasáže, ovládané jenom jedním tlačítkem. S důlním vozíkem na zakulacené koleji. Nepřátelé, které je potřeba zabít dvojím či dokonce trojím pohybem. S každou odehranou úrovní se hra nafukuje, stává se komplexnější, až vrcholí na konci světa ve formě bosse. Pak se přesuneme do dalšího světa a sledujeme evoluci nových elementů v novém prostředí.


Donkey Kong sází na provařené klišé. Nenajdete v něm jedinou věc, kterou jste již někdy v historii neviděli. Boduje ale tím, že tyto staré známé věci představuje v nových a někdy nečekaných kombinacích. Vysloveně se těšíte na to, co budete překonávat v další úrovni. A jakmile se nabažíte, přijde další úroveň a bažení začne znova. Hra zkrátka konstantně baví, od prvního do posledního okamžiku.


Musíte se ale připravit na to, že součástí potěšení ze hry je také vysoká úroveň frustrace. Člověk opravdu musí zatnout zuby a pokusit se proskákat obtížnou pasáž znova a znova. Jenže to ve stavu rudé vytočenosti mnohdy nejde, takže doporučuji dát si pár hodin pauzu (třeba hraním Fire Emblemu) a pak se do hry pustit zčerstva. Jakmile ale zákys překonáte, rozlije se vám na tváři úsměv a na kritická místa už vzpomínáte, jako na noční můru, ze které se nakonec vyklubal krásný sen.


I když jsou to bezmála tři roky, co jsem hrál Wii verzi, do paměti se mi vpálila nejedna pasáž, kde jsem umíral tempem jepice se sebevražednými sklony. Naštěstí jsem si i zapamatoval, jak ona kritická místa projít bez ztráty kytičky. A tak jsem se dobrou polovinu hry nostalgicky vzpomínal a kochal se. Tím chci říci, že pokud máte s předlohou zkušenosti, hraní 3D remaku není ztráta času v žádném případě. Zábavnost hra neztratila.


Ve srovnání s Wii verzí je zde několik zásadních rozdílů. První je očividný - snížení obtížnosti díky většímu počtu srdíček a také díky zeleným balónkům, které nás mnohdy vytáhnout z kdejaké nepříjemné šlamastyky. Z technického hlediska je hra prakticky identická, 3D zobrazení je samozřejmostí, ale dnes snad už na 3DS nikdo nepoužívá 2D, nebo se pletu? Hra každopádně vypadá i na přenosném displayi naprosto parádně a zvučí stejně tak dobře.


Zatím co Mario ve svých 2D inkarnacích ukazuje, jak daleko lze zajít ve vymýšlení nových prvků, Donkey Kong se vrací vysloveně ke kořenům žánru a zkoumá, co lze ze hry naopak odstranit, aby byl gamedesign co nejjednodušší. Přitom ale díky inovativním kombinacím vytváří porci výzvy, při které tu a tam ještě rádi sáhnete po Super Guide. Průvodce úrovní zdánlivě nijak nepenalizuje, ale jelikož se objeví až po ztrátě pěti těžce vydobytých životů, je to celkem přijatelná pomoc.


Zatím jsem neměl možnost vyzkoušet multiplayer, ale upřímně od této hry bych nečekal víc, než je poctivá singlepayerová kampaň. Nyní se nacházím v samotném závěru hry a 3DS mi hlásí necelých deset odehraných hodin. To se sice může zdát, jako celkem malá hodnota, ve skutečnosti jde ale o deset hodin intenzivní a neutuchající zábavy. I když otevřu 3DS v tramvaji jen na několik minut, zavírám ho pak úplně zpocený. A ne, není to aktuálně horkým počasím. Tuto schopnost nemá mnoho her a Donkey Kong v tomto ohledu naprosto exceluje.


Jelikož Nintendo na E3 oznámilo nové pokračování pro WiiU, řekl bych, že Donkey Kong Country Returns 3D je vhodným způsobem, jak začít kampaň. Chcete-li opravdu klasickou hru v novém kabátě, která se vyrovná původní SNES hře od RARE z roku 1994, našli jste ji. Někdo by lpění na tradici vytknul, já to ale musím vyzdvihnout. Přenosná verze je opravdu o něco lepší, než originál na Wii, čili hodnotím s klidným srdcem 8/10.