17. 6. 2013

Report z Old School Hired Guns Amiga párty 2013


Jestli si nějak představuji ideální pařbu, tak přesně takto. Vynikající parta, parádní atmosféra, HODNĚ HRANÍ, experimentování s Amigami a sdílení nadšení z téže věci mezi správnými lidmi. Nebojím se říci, že Stará Škola převzala otěže Papíren v plné síle a že zvládla nápor emočního vypětí, které bylo pro předchozí akce natolik typické. Jinak řečeno - kdo tam nebyl, tak si to teď marně vyčítá!

Celá akce začala v pátek odpoledne. Sešli jsme se a natahali jsme si židle a stoly do hlavní pařanské místnosti. Jelikož jsou v místnosti i dvě velké tabule, jedna sloužila posléze jako seznam hostů, druhá nesla mnou vlastnoručně nakreslený vítací obrázek. Uprostřed jsem zařídil hlavní stan, odkud jsem plánoval hrát Hired Guns ve čtyřech - čili na velkém stole jsem si nechal dost místa na dvě myši, čtyři joysticky a to vše s relativně velkým gaučem, kam se čtyři lidi jakž-takž vešli. Ale k tomu až později.


Co mne potěšilo, že krom starých známých dorazila také spousta nových tváří. Krtek, Karlos, Yosh, Genyal - k mému překvapení někteří z nich neznali Amigácké klasiky, které na akcích vaříme běžně. Samozřejmě jsem měl velkou radost i z toho, že dorazil Předseda, Lasice, Dami, Dóďa, Bigmac, FCI, druhý den pak i Starej Mraf a Mistic Joe. Při akci tak bylo možné sáhnout po libovolné hře a mít jistotu, že se najde spoluhráč či protihráč. Celkem se na akci vyskytovalo ve špičce cca 20 lidí, včetně náhodných kolemjdoucích. To nebylo rozhodně málo!

Hrálo se toho tolik, kde jenom začít... začnu netradičně. Jak se poslední dobou zabývám hrami, které vyšly až po smrti Amigy, zatoužil jsem předvést něco, co asi většina Amigistů nikdy neviděla či intenzivněji nehrála. Spustil jsem tak postupně hry jako Napalm, Red Mars, intro k OnEscapee a Genetics Species. Ať už to byla náhoda nebo ne, tak v danou dobu nikdo v místnosti nebyl (všichni tak nějak průběžně odcházeli na večeři do blízké hospody), takže jsem si nakonec sice dobře zahrál, ale prezentační efekt poněkud vyšuměl ;) Ale to nevadí.


Hned první večer jsem zaměstnal Karlose, který se jinak ke hraní moc neměl - a vnutil jsem mu, aby si se mnou zahrál Chaos Engine 2 a pak dokonce i Heroes of Might and Magic 2. Zdlouhavé loadingy mne ale skoro uspávaly, takže jsem pak pustil několik nových demíček, abychom se vzpamatovali.

Jelikož byly k dispozici rozdvojky na joysticky a dokonce i projektor (za kterýžto děkuji Předsedovi, i když jsem do něj museli chvíli mlátit, aby získal zdravou barvu), snažil jsem se co nejvíce protěžovat hry pro čtyři hráče. Na řadu přišel Megablast, který k mému překvapení ne každý hráč v místnosti znal. To bylo křiku, když jsem začal házet bomby! To bylo nadávání, že je ta hra turboWTF nehratelná! To bylo urážek na adresu polských autorů! A přece jsme u této hry vydrželi snad hodinu v kuse, svíjeje se smíchy v křeči. Protože o tomhle jsou přece hry!



Co mne překvapilo, že Flyers nejdou hrát ve čtyřech na joysticích, museli jsme použít klávesnici. Intro jsme viděli asi třikrát - smích na konci vysloveně zaujal. Každopádně brzy přišel okamžik, kdy se Předseda cítil dostatečně mužně na Wiz'n'Liz. Dostal šílenou nakládačku od mé maličkosti, no ale to nebyl ten problém. Po dokončené partii jsme se vesele zapsali do LOW SCORE tabulky, čili Předsedovo jméno se tyčilo vysoko nad tím mým, což z něj nakonec udělalo de facto vítěze. Úžasná hra!


Konečně přišel čas na Hired Guns. Doma jsem už trochu trénoval ovládání, abych se neztrapnil, faktem ale zůstává, že až do okamžiku této párty jsem pořádně nevěděl, jak se hra hraje. Ono jedna věc je dokončit dva úvodní levely a projít si trénink. Ale pořádně pařit? A ve více hráčích, tedy tak, jak byla hra stvořena a navržena od božských DMA Design, Rockstar kvalita? To prostě nejde udělat jinak, než svolat velkou akci a oznámit, že se budou pařit hlavně Hired Guns.


Paradoxem ale je, že na minulých akcí se hrálo všechno, jenom ne ta hra, které byla akce zasvěcena. Tedy - jistě, hráli jsme Lotusy, Wormsy i Body Blows, ale bylo to jakoby skoro v menšině. Možná proto jsem se i trošku bál, jestli se vůbec najdou tři další odhodlanci, aby se pokusili hru pokořit. Našli se. Chopil jsem se joysticku a na zdi se díky projektoru napojeného na Amigu vykreslilo peklo.


Hired Guns jsou bezesporu geniální hrou a těch zhruba pět hodin (s přestávkami), co jsme hře věnovali opravdu pořádně, mne dostala naprosto na kolena. Klaním se před tímto produktem a okamžitě jsem si koupil z eBaye originálku. Orgie, které se mi odehrávaly před očima, se mi vpálili do mozku a je to od dob Dungeon Mastera teprve podruhé v životě, kdy jsem začal vnímat realitu kolem sebe v grafice krokovacího dungeonu. Zajímavým  bonusem budiž i to, že jsme hráli z originálních instalaček, takže jsme tu a tam museli zadat kód z manuálu, u kterého se majitel kopie dušoval, že se zadává maximálně dvakrát za hru ;). Dami, Dóďo a Předsedo - díky za ten nářez!

Hired Guns samozřejmě dostanou samostatný článek o něco později, to budou ódy! Ale pokročme v čase zpět, už dlouho není pátek večer (resp. já jsem šel spát až v sobotu v šest ráno, protože jsme se zakecali s Yoshem - a bylo to prima), máme sobotu, hlava mi brní a přemýšlím, co budeme hrát dál.


Jedna z věcí, kterou jsem prostě musel vyzkoušet, byl multiplayer Dooma. Bezdrátově, samozřejmě, nejsme opičáci. Mrafova a moje dvanáctikule spustila Miami, po chvíli laborování s routerem jsme dostali správné IP adresy a pak stačilo jen magickým příkazem adoom -net 1 192.168.1.3 -nomonsters -altdeath propojit oba dva klienty a jelo se jak za starých časů! Opravdu - dneska jsem zvyklý nastavit si pomocí DMFLAGS moderní nastavení, ale snad nikdy se mi nepodařilo nasimulovat tu nejryzejší oldschool klasiku. Včetně ovládání na klávesnici. Nyní jsem to opět zažil a konečně na mé milované Amize.


Provoz hry nebyl vůbec marný. Framerate sice kolísal mezi 10-15 framy za vteřinu, chvíli to šlo lépe, chvíli hůře. Nebylo to ale sítí jako takovou, prostě to jen nejelo 100+ fps, jak jsem dneska zvyklý. Navíc jsem si osvěžil paměť, jak se vlastně propojují klienti. Kdybychom byli tři nebo čtyři, musí se do řádku dopsat i IP adresa (či hostname) ostatních hráčů, což jenom ukazuje, jak moc se toho s příchodem standardu klient-server změnilo. Nostalgické! A přitom plně hratelné. Zhruba po dvaceti minutách bylo o vítězi rozhodnuto v poměru asi 11:5 a tak jsem šťastný odpadl (abych znemožnil Mrafovi srovnat fragy ;).

Amigu jsem také mučil předváděčkou Quake, Quake 2, případně dvouhodinovým během aplikace Disksalv, jelikož mi nejmenovaný Předseda spustil přibližně čtyři WHDLoad hry najednou (neptejte se jak), což mi nakoplo disk. Vedle toho jsem ale oslnil pár lidí předváděčkou druhé techdemoverze Enforce - pořád hořce lituji, že tento projekt nebyl dotažen do konce.


Okolo mne se ale také hrálo. Obdivuji třeba Lasici, že si sedl k Dreamwebu a nebýt chyby v programu (zřejmě WHDLoad, už si to nepamatuji přesně), tak by ho snad i dohrál. Stejně tak jsem jednu chvíli sledoval, jak Krtek pařil na Amize Rebela. FCI zase provařoval Rodland, podobně tak Předseda nedal vydechnout Snowbrothers. A samozřejmostí byl Dami a jeho Turrican seance (což vyznělo ale doztracena po té, co jsem zjistil, že má nacheatované neomezené životy). Takže ať už jste na párty čekali klasiku nebo novinky, dostali jste oboje.


Na celé akci bylo zajímavé také to, že podezřele hodně lidí mělo s sebou Minimig. Zdá se, že tento kus hardwaru dospěl do fáze, kdy dokáže nahradit Amigu minimálně z hlediska her. Tradičním škraloupem bylo, že se nám do staré školy vpašovali také dva teroataristé, ale "naštěstí" polovina z nich trávila většinu času v horizontální poloze a tak jedno ze dvou Atari - přestože kompletně zapojené - nebylo vůbec zapnuté. Naopak ale Genyal na svém STčku předvedl pár věcí, jako třeba snad jedinou wolfensteinovku pro Atari - Substation. Opravdu jsem byl rád, že jsem tuhle hru viděl v akci. No ale hlavním důvodem, proč jsem výtržníky z akce nevykázal, byl úplatek - dostal jsem originálku Battlezone pro Atari 2600, což je snad jediná hra, kterou bych opravdu rád viděl v akci. Díky moc!


Hrálo se nakonec tolik, že jsem si ani nevšiml, že jsme vůbec nehráli Lotuse přes kabel, že jsme vynechali Skidmarks nebo Glooma - což jsou jinak hry, na které dochází pravidelně. I to je důkazem, že šlo o výjimečně vydařenou akci!


Stará škola se zdá, že skutečně zastoupí Papírny. Unesla první pokusnou operaci a podle unavených, ale šťastných očí zúčastněných bych řekl, že minimálně na další čtyři roky máme prostor pro pravidelné srazy. Pravdou ale je, že ještě nevím, co mi řekne obecní zastupitelstvo, nakolik myšlenka Amiga párty koreluje s jejich představou o využívání prostoru - ale jelikož se nám celkem podařilo nedělat bordel, nebude to snad problém. Snad.

Vážení přátelé - děkuji všem velice za úžasný zážitek a těším se brzy nashledanou.

P.S.: Když jsem dorazil domů a vybalil všechny Amigy a kabely, chtěl jsem si chvíli "odpočinout" a zapnul jsem Playstation 3. Nebavilo mne to. WiiU. Nebavilo mne to. 3DS. Nebavilo mne to. A tak jsem si zase pustil Hired Guns a studuji další levely. Mor to je!