29. 7. 2013

Game & Wario


Sérii Warioware opravdu zbožňuju. Jde o perfektní ukázku minimalistického gamedesignu, který v jádru hratelnosti nepřekračuje možnosti Atari 2600, avšak podání a zpracování mini- a mikro-her je jednoduše řečeno zajímavé. Navíc se stalo jakousi nepsanou tradicí, že nový Wario je také technologickou demonstrací toho, co lze od nového hardwaru Nintenda očekávat. Určité náznaky směřují již do GBA věku - s přídavným gyroskopem. Ale teprve DS verze a hlavně Wii verze předvedla, že stačí jen trocha fantazie a motivace, abyste se díky Nintendu stali samurajem, potápěčem, hasičem nebo třeba nosní dírkou - a to vše v běhu deseti vteřin.

Oznámení nové Wario hry pro WiiU jsem bral jako samozřejmost a nebudu tajit, že jsem měl vysoká očekávání. Tablet s televizí slibuje bohaté možnosti využití pro minihry. Sám jsem si maloval, jak moc inovativně se Nintendo s novým úkolem popere. Čekal jsem opravdu hodně a možná právě proto jsem byl poněkud zklamán, že se série vydala trochu jiným směrem, než bych si z celého srdce přál.

Faktem je, že koncept tradičního časového limitu na desítky až stovky miniher je poněkud vyčerpaný. Dvě hry pro GBA (pluse remake pro GC), jedna pro DS, jedna pro Wii - musím uznat, že vstoupit po tolikáté do stejné řeky by se nemuselo vyplatit. To ale neznamená, že by Game & Wario zahazoval vše, co je pro něj typické. Zaměření hry je nyní mnohem více podobné Nintendolandu nebo Wii Sports Resort. Hry jsou určené primárně pro jednoho hráče, ale baví se všichni, kdož jsou u televize. I když jsou tady jen čtyři hry, které vysloveně vyžadují více hráčů najednou, díky rychlosti a přístupnosti singleplayeru se může u tabletu rychle střídat mnoho hráčů. Když člověk tohle přijme, že to není tak docela klasický Wario, začne se na hru pohlížet laskavěji.

Nabídka šestnácti miniher je skutečně pestrá, ale bohužel ne každá hra je sázka na jistotu. V rámci řádného testování jsem se nejprve popral samozřejmě se vším, co mi hra nabízí. Ale to pravé vyžití je až na párty, kterou jsou také uspořádal. Více než kdy jindy platí, že zábava hry se násobí s každým, kdo vstoupí do místnosti. Už ve dvou lidech dostává většina her (včetně singlových!) nový rozměr.

Arrow 5/10


Střílení lukem je první hra, kterou můžete vyzkoušet. Bohužel zároveň patří mezi slabší. Samotný nápad je jednoduchý - na tabletu natahujete šíp a nakláněním zaměřujete. Hra nám dává graficky najevo, kam míříme a tak se hra stává celkem primitivní. Jsou zde různé upgrady ve formě pepřových střel, de facto granátů s plošným účinkem. Krom různých vln nepřátel jsem ale nepřišel na nic, co bych na hře vůbec zmínil. Co se lukostřelby týče, ta je pořád nejlépe udělaná ve Wii Sports Resort.

Shutter 7/10



Hra na fotografování pomocí tabletu je dobře vymyšlená. Na televizi máme pohled na dům s krajinou, kde jezdí auta, lidé promenádují v okolí nebo jsou doma za okny. Dle několika indícií musíme vyfotit skupinu osob, přičemž tablet funguje jako digitální fotoaparát včetně možnosti zoomu. Nic zvláštního, ale je to jen o chloupek větší zábava, než lukostřelba. Pokud se sejde více hráčů, mohou společnými silami pomáhat s identifikací cíle - klasický sociální element.

Ski 5/10


Lyžování je klasická hra. S tabletem na výšku se pokoušíte vyhnout překážkám a nabrat rychlost. Na televizi se není vůbec potřeba dívat - ta je vysloveně jen pro diváky, kde je naše jízda zobrazena v 3D grafice s akční kamerou. V podstatě identická hra je i v Nintendolandu, takže nemá smysl se u ní moc dlouho zdržovat.

Patchwork 4/10


Celkem tradiční puzzle minihra, kdy umisťujeme na herní plochu dílky se správným tvarem. Zde se někdo evidentně pokoušel implementovat dotykové ovládání, ale výsledek je v lepším případě rozpačitý.

Kung Fu 3/10


V této hře musíme skákat po plošinkách a pojídat knedlíčky, abychom si doplnili energii. Jelikož postavička skáče automaticky, musíme celkem rychle koordinovat pohyb - přičemž na televizi vidíme 3D pohled na hru, na tabletu pak to samé z ptačí perspektivy. Celá hra se ovládá nakláněním a abych řekl pravdu, vůbec mne nezaujala.

Design 7/10


Není úplně spravedlivé tuto hru odsoudit jenom proto, že je jednoduchá ve své myšlence. To je tak nějak krédo celé série. Designování robotů je totiž docela legrace, protože máme za úkol kreslit jednoduché obrazce dle daného předpisu. První úroveň je třeba: nakresli 6 cm dlouhou rovnou čáru, nakresli trojúhelník o straně 8 cm, nakresli úhel 55° a na závěr 32 cm dlouhou, libovolně zakroucenou linku. Jelikož je velikost tabletu fixní, dá se zde všelijak švindlovat, což ale jen znamená, že je minihra překvapivě chytlavá.

Ashley 2/10


Oukej, tahle hra je prostě jenom špatná. Létání na koštěti je fajn, ale ovládání pomocí naklánění gamepadu je na můj vkus špatně implementované. Není nic špatného na tom, že musím hru opakovat třikrát, než ji jakž takž zvládnu. Když je ale hra nudná a prudí, jdu od ní pryč.

Taxi 7/10


Dvojce taxikářů Dribble a Spitz se pouštějí do své první mise, kteoru bych se nebál nazvat za mutaci Quarantine. Jezdíme taxíkem po malé mapě (obvykle vesnice s okolím) a když je potřeba, můžeme tlačítkem vytáhnout bazuku a rozstřílet mimozemšťany. To se pak hra ovládá rozhlížením kolem sebe. Hratelnost je překvapivě svižná a docela se těším, až si zahraju vyšší obtížnosti.

Pirate 7/10


Rytmická hra, při které se rozhlížením bráníme přiletujícím šípům ze čtyř různých směrů. Co je dobře udělané, že musíme nejprve naslouchat příkazům zlého kapitána (pravá, levá, horní, pravá) a pak to ve stejném rytmu zopakovat. Docela to funguje, hodně to totiž připomíná Space Channel 5!

Bowling 4/10


Na tabletu házíme kouli, kterou pak ještě za pohybu můžeme lehce zatočit nakláněním tabletu. Bohužel, to je tak všechno, co se o hře dá říci.

Bird 5/10


Remake starší hry - chytáte s ptáčkem Pyoro padající ovoce, které ale může rozbít plošinky, když ho nechytíme. Hezký detail je, že na televizi můžeme hrát hru v normální grafice, kdežto na tabletu je vizuál odvozený z tradičních digiher. Nic extra, ale hratelné to je.

Gamer 10/10


Na závěr jsem si nechal to nejlepší - režim Gamer je totiž naprosto skvělý! Hlavní hrdina hraje na GBA klasické minihry, jak je známe. To vše se odehrává na tabletu. Zároveň s tím ale na televizi vidíme přímo svého hrdinu, jak hraje na konzoli, avšak už je noc a měl by jít tedy spát. Čili - zatímco se na tabletu snažíme splnit jednotlivé minihry, na televizi tu a tam z různých směrů přichází matka hrdiny a kontroluje, jestli spí - což my děláme stiskem ZR a ZL tlačítek na gamepadu. Jenže - hrdina je přece jen trochu unavený a strávíme-li pod dekou moc času, prostě usne. Tohle je přesně hra, na kterou jsem čekal! Vynikající rozdělení našeho soustředění na dva zdroje a zároveň motivace pro ostatní hráče nás varovat, kdyby se na televizi něco dělo. Rozhodně palec nahoru!

Singleplayer hry jsou velice nevyvážené. Ty, které bych vyňal jako vynikající jsou Gamer, Pirate, Taxi, Design a Shutter. Tedy naprostá menšina, což je v tom výsledku dost špatná známka. I kdyby to měl být ale jen ten Gamer, mohu vřele doporučit si hru někde vyzkoušet. Takový koncept si totiž na jiné existující platformě nesvedu představit.

I když jsem naznačil, že některé hry se vlastně dají hrát ve více lidech - přinejmenším se násobí zábavnost - je zde také čtveřice čistě multiplayerových her. Ty jsou dle mého názoru tím nejlepším, co hra nabízí.

Sketch 8/10


Toto je klasická varianta na Activity - jeden hráč kreslí v časovém limitu zadávaná slova a druhý hráč hádá. Nic převratného, ale pořád je to zábava pro každého. Nezávisle na této hře je v Game & Wario schovaná ještě Miiverse varianta, kdy své tipy na slova i obrázky dáváte k nahlédnutí lidem online.

Islands 6/10


Vrhání Fronků pomocí praku na ruletu má podobné ovládací schéma, jako lukostřelba. Rozdíl je v tom, že 2-5 hráčů vrhá své Fronky tak, aby se z rulety všelijak vystrkovali, takže to připomíná curling. Jednoznačně nejslabší z této čtveřice, hlavně kvůli tomu, že ve dvou je to pořád nuda. Ve třech je to zásadně lepší.

Disco 9/10


Hra je určena striktně pro dva hráče. Ti se spolu dělí o tablet, takže není třeba ke hraní televize. Princip hry je unikátní - jeden hráč útočí a druhý se brání. Na tabletu pak běží písnička a útočící hráč se musí trefovat do rytmu ve třech sloupcích. Když se mu zadaří, zahrané notičky se přesouvají do pole bránícího hráče a ten musí sekvenci zopakovat. Následně se role vystřídají a započítá se score. Disco je opravdu vynikající hra, protože pomocí jednoduchého mechanismu nutí hráče ke kreativitě (při útoku), tak přesnosti (při obraně). Zasekl jsem se na ní překvapivě dlouho a už se těším na další souboj. Snad jen hudební nabídka mohla být pestřejší, celkem rychle se těch pár skladeb oposlouchá.

Fruit 10/10


Dle mého názoru je to nejlepší hra z celé kolekce. Hru může hrát de facto neomezený počet hráčů, ale stačí už dva nebo tři a máte námět na celou párty. Hra spočívá v tom, že na mapě se pohybuje spousta panáčků a mezi nimi i jeden zloděj - za toho hraje jeden hráč na tabletu. Zloděj má za úkol splynout s Davem a ukrást čtyři kousky ovoce. Na televizi se pak dívají ostatní hráči a sledují mumraj postaviček, přičemž se snaží identifikovat zloděje. Hypoteticky řečeno si mohou hráči napovídat, ale také se záměrně rozptylovat falešnými nápovědami. Zloděj může využívat různých vychytávek jako schovávání se za domečky či za projíždějící automobil, nejdůležitější je ale právě ono splynutí s ostatními postavičkami. Když zloděj uspěje, hra končí a ostatní hráči musí označit z několika variant, kdo přesně byl zloděj. Hra Fruit je vynikající ukázkou minimalistického gamedesignu, kdy stačí opravdu málo a pobaví se mnoho lidí najednou. Je to všechno jenom o chytrém nápadu, přičemž na provedení nebylo co zkazit. Vřele doporučuji!

Takže - jak se dívat na titul Game & Wario, jako celek? To je velice složitá otázka. Na jedné straně je tady fakt, že mnohé hry jsou skutečně unikátní a navíc skutečně zábavné. Na druhé straně je tady fakt, že těchto výjimečných her je zkrátka menšina, s přivřeným okem pak polovina. A to není moc dobré score na hru, která by měla prezentovat unikátní ovládací principy nové konzole v tom nejlepším možném světle. Originalita samotná není zárukou hratelnosti a zábavnosti a tím titul poněkud trpí.

Nezávisle na tom všem je zde otázka hodnoty takového balíku. Podobné hry by se, po troše úprav, prodávaly pro IOS za cenu jednoho dolaru, možná by byly i zdarma. A to je při pohledu na osm dobrých miniher s cenovkou okolo 1.000 Kč (resp. $40, což je při současném kurzu asi 800 Kč) trochu mrazivé srovnání. Jasně, na mobilu si neužijete skutečnou párty, ale naprosto chápu, že hráči tuto hru odmítnou, protože je prostě moc drahá.

A s tím také uděluji hodnocení 99/160, v přepočtu tedy 6/10. Jako celek lehoučký nadprůměr, při pečlivém výběru konrétních her by hodnocení bylo 65/80, čili 8/10. Pokud narazíte na nějakou slevovou akci či prostě nějak jinak snížíte cenu hry alespoň pod pětistovku, považoval bych to za dobrou koupi v poměru cena/výkon.

Vedle toho je také dobré si uvědomit, že Wii bylo přímo rájem pro minihry a párty hry, takže od WiiU jsem očekával něco podobného. Nintendoland nyní v kombinaci s Game & Wario skutečně plní tuto funkci velice dobře - až si říkám, proč s vydáním takto jednoduché hry otáleli. Takhle se konečně nemusí stydět zvát lidi na párty ;).

P.S.: Zapomněl jsem dodat, jelikož je to v této herní sérii tradiční, že jednotlivé hry postupně odemykají těžší a těží varianty téhož, takže se nemusíte bát, že by se hry omrzely za jedno odpoledne.