13. 8. 2013

Wonderful 101 - demo


Platinum Games jsou podepsáni pod tituly jako MadWorldBayonetta, Vanquish a také Metal Gear Solid Rising. Mám jejich hry docela rád, patří do kategorie oblíbeného šálku čaje. Pořádné holomajzny, které se nebojí být megalomanské a strašlivě přehnané. Jenže - takových her je dvanáct do tuctu a řekl bych, že je těžší a těžší se v této konkurenci odlišit. Jistě, mohli by maličko couvnout a rozvíjet svět z výjimečného vesmírného JRPG Infinite Space, nic bych proti tomu neměl! Ale tak když už holomajznu, tak nějak jinak. A právě Wonderful 101 je jeden z těch titulů, který ve mně vzbuzuje zájem. Demoverze, kterou jsem řádně otestoval skrz naskrz, mne přesvědčila ke koupi. Netradiční hratelnost jasně odkazuje na tradiční základy. Hraje se to asi jako Devil May Cry, ale liší se zde detaily ve zpracování, které dodávají odér výjimečnosti.



Abych hned z kraje uklidnil všechny Nintendo hatery, tak rovnou řeknu, že tohle s největší pravděpodobností nebude system-seller hra. Bude podle mne dobrá, výjimečná, zaslouží si pozornost a dobrá hodnocení. Teda - soudě dle demoverze. Ale ať už to dopadne jakkoliv, hraju hry pro zábavu a ne proto, abych se na internetu chlubil tím, že patřím do skupiny majitelů populární konzole. To si fakt raději něco zahraju. Třeba nové Pikminy.


Ale k věci - Wonderful 101 je v zásadě typickou holomajznou. Proti nám stojí desítky až stovky nepřátel, sem tam nějaký větší šmejd a na konci úrovně boss jako hovado. Občas si říkám, že od her vlastně nic jiného nechci. Stoupající úroveň výzvy a pak vrchol ve formě vizuálně zajímavého souboje, při kterém budu mít pocit, že jsem něco dokázal. I když to bylo jen drcení jednoho tlačítka ;).


Hra je ovšem udělaná velice neotřele. Oproti běžné third person kameře za zády jsme nyní předhozeni před situaci, kdy vidíme svého hrdinu z izometrického pohledu a to pěkně z výšky. Postavičky na obrazovce jsou tedy velice titěrné, chvilkami mi hra dokonce připomínala tituly jako Cannon Fodder nebo Lemmings. Běhání s hlavním hrdinou je pak ovládáno levým analogem, kamera je po většinu času statická.

Fór hry je samozřejmě v tom, že nemáme na starosti jen jednoho panáčka, ale celou hordu superhrdinů, přičemž i během hry můžeme rekrutovat civilisty a dělat si z nich dočasné souputníky. Chumel postaviček na obrazovce pak bojuje bok po boku s hlavním hrdinou, takže je to taková crowd-funding řežba. Když dostaneme pořádnou ránu, naši hrdinové se rozprsknout v okruhu padesáti metrů a musíme je s hlavním hrdinou oběhat a přivést zpátky k vědomí. Neboli tempo hry je docela hektické. Zatímco v normálních hrách tohoto typu po nějakém tom zásahu se maximálně tak oklepeme a jedeme dál, tady po vzoru Sonic the Hedgehog musíme posbírat "vypadlé prstýnky" kolem sebe a s plným počtem panáčků v jednotce okamžitě přejít do protiútoku.


Asi hlavní věc, kterou se hra chlubí, je využívání tabletu, respektive dotykové obrazovky. Dva druhy útoků a skákání - to se děje normálně na tlačítcích, ale naše horda superhrdinů může zaujmout různé bojové pozice a tím změnit styl útoků. Na výběr máme pozice: meč, pěst, bič, pistole a pak pár minoritních, neakčních (žebříky, rogalo). A u toho se musím zastavit.

Když jsem viděl první trailery, tak se mi tento systém zamlouval, leč kladl jsem si otázku, jestli to nebude hru spíše zpomalovat. Autoři se s tímto problémem vyrovnali snadno - veškerá gesta lze také kreslit pomocí pravého analogu, což je většinou rychlejší, než pravou rukou pustit tablet a kreslit prstem. Na druhou stranu je to také méně přesné, takže ve specifických situacích (když musím nakreslit například trojúhelník nebo specifickou linii) sahám na dotykovou obrazovku, kdežto během soubojů samotných si pomáhám pravým joystickem. Ovládání tak hru nebrzdí a zároveň je unikátní a zábavné, což je velké plus.


Pointa kreslení superzbraní má totiž několik úrovní. Ta první je nejvíce zřejmá - nakreslením meče, pěsti nebo pistole můžeme tlačítkem A útočit s plnou silou a se všemi výhodami této superzbraně. Meč je bezvadný na davy panáčků kolem nás, pěst spíše rasí jeden cíl, ale mnohem drtivější silou, pistole je samozřejmě na dálku. Druhá úroveň spočívá v tom, že na základě velikosti kresleného tvaru modifikujeme velikost superzbraně, respektive počet nasazených superhrdinů, kteří se v zbraň zformují. Je tedy velký rozdíl, jestli je meč tvořený desítkou nebo stovkou postaviček - odrazí se to na jeho velikosti i síle. Třetí úroveň je pak o kombinaci dvou superzbraní naráz. Nejprve nakreslíme menší pěst - sebere si dejme tomu polovinu panáčků z týmu. Co pak s druhou polovinou? Nakreslíme třeba meč, ale místo tlačítka A (které by na zbraň přepnulo) stiskneme X - to spustí automatický a krátký sekundární superútok se zbylými postavičkami, zatímco pořád řežeme pěstí nějakého opancéřovaného šmejda.

Tento systém chvíli trvá, než ho člověk ovládne, naštěstí je obtížnost hry na "normal" spíše nízká, takže je možné si všechno osahat a vyzkoušet. Během půl hodinky jsem už byl schopen kydlit bez ztráty zdravíčka, nepřátelé padají, jako shnilé hrušky. Tím ale hra samozřejmě nekončí, nýbrž začíná.


Podle velikosti kresleného obrazce se se mění nejen účinnost zbraně, ale také její podoba. Malý klikihák nakreslí malý revolver, velký klikihák nakreslí rovnou bazuku. Tyto větší zbraně se ale celkem rychle vyčerpají a postupně se zmenšují, podle míry energie týmu. Pak si začnete všímat, že hodně záleží na konkrétním superhrdinovi, který vede tým - na tabletu si je můžeme kdykoli prohlédnout a přepínat, v závislosti na tom, jaké extra superschopnosti potřebujeme. Dále běheme hry sbíráte penízky a různé ingredience, ze kterých si můžeme míchat různé předměty k podpoře naší ofenzívy - jde o různé bomby, naváděné rakety, doplnění zdraví a podobně. Nezávisle na tom vše se ve hře budou odemykat také nové typy skupinových superútoků a tyto pak aktivujeme jako dovednosti týmu.

Krom útoků máme k dispozici také defenzívní tahy, jako je štít nebo úskok. Všechny tyté speciály ale vyžadují nějakou energii, takže je nemůžeme dělat donekonečna. Časování je na můj vkus až příliš tolerantní, vůbec celá hra působí, jakoby byla orientovaná na méně zručné hráče. Doufám, že v plné verzi bude možné zapnout nějakou vyšší obtížnost, normal mne zas tak moc nezaujal.


V této demoverzi je jen jedno místo, které musíme překonat pomocí mozkových závitů - primitivní puzzle, odehrávající se v interiéru. V takový okamžik se hra přepne do klasického third person režimu a na tabletu odehrajame podstatnou částu puzzlu, zatím co na televizi sledujeme důsledek svého chování na mapě. Na konci bossfightu je obvykle nějaký jednoduchý quick time event. Narazil jsem také na celou řadu tajných míst a všeobecně se mi líbí, že pohyb po mapě nepůsobí nalinkovaně - díky pohled z výšky to vypadá, že máme k dispozici celé město k řádění - a ono taky máme. Baráky padají, cisterny vybuchují, meteory třískají o zem, plameny ozařují nebesa.

V hlavním menu jsem také našel extra režimy - mission select nahrazuje arcade například. Také je zde celá řada trofejí, ale jelikož Nintendo neudělalo trofeje globální, chlubit se jimi můžeme leda tak přes Miiverse (který v době vydání demoverze ještě není pro tuto hru k dispozici). Neboli se zdá, že po obsahové stránce hra nezklame - nabídne dobrý standard, kterému není co vytknout.


Jak jsem se zmínil výše - hra opravdu dobře vypadá, je taková lákavá na pohled. Kameru si můžeme v méně vypjatých situacích trochu přiblížit a kochat se unikátním designem superhrdinů. Vše je parádně plynule a akčně explozivní, bouchá to, řachá to, barevné je to, komixové je to, líbí se mi to. Pohled občas zamíří směrem vzhůru, takže nástupy megabossů z nebes budou řádně dramatické. Vůbec tento trik s kamerou hře sedí - většinou jsme sice na zemi či na střechách baráků, ale sem tam se ocitneme jakoby v oblacích, čili člověk má pocit prostoru kolem sebe, že neběhá jen po 2D mapce.

Ještě musím pochválit velice přístupný off-TV systém - pomocí tlačítka SELECT můžeme kdykoliv během hry přepnout režim, přičemž vybíráme ze tří - tablet only, TV only, tablet+TV picture-in-picture. Velice praktické!

Závěr? Dojmy z demoverze jsou výborné, leč nutno poznamenat, že hra spíše jen následuje rozjetý trend, než že by se vysloveně snažila o něco nového. Rozhodně dávám body navrch, že se hra díky kreslení / pravým analogem snaží odlišit - a daří se jí to! Ale je to pořád stará dobrá holomajzna, na které si s chutí smlsnu. Nepůjde o převrat, ale půjde řekl bych o poctivost. Už je to přece jenom nějaká doba, co jsem si takovou drtičku zahrál, takže tohle jde na seznam na první místo!

P.S.: Metal Gear Rising se mi líbil, ale hrál jsem jen prvních pár misí. Rozhodně se k této hře ale chci vrátit.