24. 9. 2013

Wonderful 101


Dalo mi to práci, ale zadařilo se - Wonderful 101 je pokořeno. A stálo to za to. Je mi jasné, že ve víru her jako GTA5 tato hra spolehlivě zapadne, ale pokud náhodou budete mít šanci si tuto libůstku zahrát, nemá smysl váhat. Platinum Games totiž, jako obvykle, odvedli velice dobrou práci a pokud vám nevadí nízká originalita, budete se bavit stejně dobře, jako u předešlých her tohoto studia.



Koncept hry jest čistokrevnou holomajznou, v nejklasičtějším balení. Naše parta hrdinů jsou ti dobří a v zásadě všechno ostatní hýbající se jsou ti zlí. Oproti Bayonettě, Vanquish nebo MadWorld je zde ale odlišná kamera - z izometrického nadhledu, čímž odpadá nutnost se o kameru starat manuálně. Místo toho používáme pravý analogový joystick ke kreslení superzbraní. Jak jsem již naznačil ve svém předešlém textu o demoverzi titulu, toto kreslení je zásadní odlišující prvek od ostatních her tohoto typu. Co je ale dobré, že nejde jen o komplikovanější přepínání zbraní - kreslení (ať už na tabletu nebo joystickem) má i sekundární význam. Podle orientace kresby totiž určujete i směr útoku a také je důležité si uvědomit, že kresbou nasazujeme hrdiny do bitevního pole. Není tedy moudré kreslit čáru přímo do některých větších nepřátel - už během kreslení nám hrdinové prostě odpadnou. Kombinace těchto elementů tvoří hlavní taktickou složku hry.


Zvyknutí si na ovládání je jedna věc a chvíli mi trvalo, než jsem pobral základní kombinace. Hlavní je střídání tlačítek A a X pro primární a sekundární útok, přičemž máme-li v partě dost hrdinů a energie v bateriích, můžeme nakombit i více než dva útoky naráz. Parádní na hře je, že nám dává okamžitě najevo, zvolili-li jsme efektivní kombinaci zbraní. Oslnivé efekty při kombosekvenci a mnohonásobně rychlejší likvidace obřích oponentů jsou odměnou za dobře zvládnuté ovládání.

Struktura hry je klasická - jednotlivé kapitoly mají obvykle tři mise, vrcholící bossem. Skoro v každé kapitole jsme obeznámeni s novým trikem nebo herním mechanismem, případně zbraní. V demoverzi jsme si mohli vyzkoušet pěst (kolečko), meč (rovná čára), pistoli (čára ve tvaru L), dále pak máme k dispozici bič (klikyhák ve tvaru S), kladivo (rovná čára zakončená kolečkem), plus několik nebojových gest (kreslení mostů, žebříků, rogala a podobně).


Kreslení zbraní je ale jen polovina vyžadovaného výkonu od hráče - druhou částí je pak používání dvou obranných režimů, sebratelných zbraní, bonusových předmětů - to vše v ideální kombinaci. Mezi misemi si můžeme nakupovat rozšíření těchto prvků - dvojitý stisk obranného tlačítka pak má jiný efekt, můžeme si také aktivovat dovednosti jako automatická obrana (za cenu krvavého vyčerpání baterií), pokládání min, zformování koule a převálcování menších oponentů a podobně. Už někde v třetí kapitole vám dojde, že pod dětským vzhledem grafiky se skrývá odladěná a pečlivě časovaná akce, přesně ve stylu a preciznosti, která je Platinum Games vlastní.


Mise obsahují v zásadě tři typy nepřátel - ti úplně nejmenší jsou opravdu jen k zasmání - stačí nakreslit hodně velký meč s zeširoka se rozmáchnout. Ti středně velcí chtějí trošku cílenější útoky - umí se bránit, případně jsou citliví jen na jeden typ zbraně. A pak jsou tady velká hovada přes celou obrazovku, na které musíte nejprve najít taktiku, vhodnou kombinaci zbraní a hlavně dokonale načasovanou obranu, jelikož mnohé útoky lze odrazit a přejít do protiútoku. Vtip je v tom, že hra nám s postupující obtížností předkládá čím dál nepříjemnější kombinace těchto záklaďáků. Mrňaví létavci, které nejde skoro trefit; obludy citlivé pouze na bič; vrhači časovaných bomb, které musíme ručně nabírat a házet zpátky. Na obtížnost NORMAL jsem se už od poloviny hry musel vysloveně snažit, čímž dementuji svou zmínku o "spíše lehké hře" v minulém článku - je to přesně naopak. Protože první tři kapitoly jsou vysloveně tutorial, pak to hodně přituhne.


Během misí máme docela dost prostoru k objevování tajných místností, nových superhrdinů a sběru peněz. Avšak vrcholem a hlavním smyslem hry jsou samozřejmě bossové. Ti jsou monstrózně velicí, dost často hra připomíná jakoby Shadow of the Colossus, protože šplháme přímo po tělu bosse o velikosti malého města a rubeme ze všech sil. Kamera se nestydí zabrat efektní úhel, hra v takových okamžicích ukazuje své grafické přednosti. Wonderful 101 sází na populární klišé, takže bossové jsou různí draci, megaboti, letadla, chobotnatci - a vždy jsou pečlivě vymodelovaní. obarvení a nasvícení. A hlavně se výtečně rozpadají na kusy, když je konečně rozsekáme na maděru!


Wonderful 101 je parodií na superhrdinovské týmy ála X-Men, což se neobešlo bez mnoha popkulturních narážek a jemného humoru, který prolíná celou hru. Sázka na francouzský stereotyp v kombinaci s americkým sebevědomím, fanatického feminismu se stydlivostí nebo prostě jen slovní přestřelky s bossy před, během a po bitvě - je to určitý šarm, kterým hra disponuje a který je zábavný. Ve smyslu parodickém bych se nebál říci, že byly položeny základy nové franchisy, ve které se můžeme dočkat klidně i nějakého RPG, strategie nebo adventury - někdy v budoucnosti. Příběh hry je natolik přímočarý a jednoduchý, že vysloveně nechává otevřená vrátka pro sequely a prequely u každé postavy zvlášť - ale pořád je zábavné ho sledovat, což je podstatné.


V současné době je nutné poznamenat, že byť hře neváhám udělit vysokou známku 8/10, je poněkud smolné, že vychází v nešťastně načasovanou dobu a že nedostala patřičnou reklamu. A že nevyšla při launchi WiiU. Tablet je zde dobře využit jak pro kreslení zbraní, tak jako sekundární monitor v dungeonech (trochu honosně nazvané interiéry, kde se skrývá obvykle nějaký jednoduchý puzzle nebo bitka v jiném úhlu pohledu), koncept ovládání je dobře citlivý (i když sem tam jsem si zanadával...), bossové jsou úchvatní a vůbec celá atmosféra barevného světa kolem nás - je to radost hrát! Jenom škoda, že jsem jeden z mála - prodeje jsou tak slabé, že snad ani nestojí za řeč. Není to ale chyba hry, jako spíše celkového marketingu Nintenda, nad kterým mohu jen kroutit hlavou.


Wonderful 101 nepřináší v zásadě mnoho novinek, je to spíše série detailů a vylepšení na již tak skvělém herním systému, který Platinum Games budují už nějaký ten pátek - ale jak jsem napsal - to nemusí být na nutně na škodu. Co mi ale přišlo divné je nevyužití potenciálu multiplayeru. K dispozici je sice celá řada misí, boss run, vše odstupňované dle obtížnosti. A hraje se to velice dobře i na profi gamepadu - jenže oba hráči jsou pořád na jedné (televizní) obrazovce a to poněkud ubírá na hodnotě. I když grafika hry je pěkná, je to hlavně díky designu, nikoliv technologii. Navíc během normální kampaně často vidíme, že na tabletu a televizi jsou počítané dva nezávislé 3D obrazy, tedy nejde o nic, co by WiiU technicky vzato neutáhlo. Když už mám k dispozici platformu se dvěma displayi, očekávám lepší využití. Asi si chtěli nechat zadní vrátka pro portování na jiné konzole? Bod dolů!


Je mi vždy trochu smutno, když vidím dobrou hru, které se nedostane pozornosti hráčů. Zřejmě do konce života nikoho nepřesvědčím, že Wonderful 101 je velice zábavná holomajzna a že je to dobrá oddychovka se zvládnutým herním systémem a dobře vybalancovanou obtížností. Na první dohrání počítejte tak 20 hodin, což není špatná hodnota, i když znovuhratelnost zde prakticky neexistuje. Neboli - díky za hru, milí Platiňáci, povedla se. A vydržte, vyvíjejte dál, nenechte se mučit kritikou jenom proto, že zrovna nejste v kurzu u masového publika, hry děláte pořád skvělé!