30. 12. 2013

Wind Waker HD


Marná sláva, polní tráva. Těžko říci, zda-li se Wind Waker z roku 2002 již je nebo ještě není retro hrou. A tedy jestli je HD remake jenom zoufalým počinem Nintenda nalákat lidi pro svou konzoli WiiU anebo upřímnou snahou představit nám titul, který je mnoha hráčům bohužel neznámý. Sám jsem tuto Zeldu dohrál jenom jednou někdy v roce 2007 a strašně jsem si to užil. Čistě z faktického hlediska hovoříme o remixu Ocariny of Time - principy hádanek, artefaktů a hledání Triforce - hra vlastně pohříchu málo obsahovala opravdu nové herní mechanismy, ale za to byla otevřenější novým hráčům, pro které byla či je Ocarina příliš hardcore. Hlavní přínos byl ale v novém a zcela unikátním světě, příběhu a zpracování. Vodní plochu mnoho hráčů kritizovalo, jako příliš nudnou - loďka samotná se nemohla rovnat Eponě na otevřeném hyrulském poli. Ale hudební zpracování soubojů, grafika, animace, objevování ostrovů s roztodivnými tajemstvími - nedá se svítit, tohle se povedlo na výbornou a ať už jdete jenom po příběhové linii nebo rádi objevujete všechno, co pro vás autoři připravili, Wind Waker se právem řadí v sérii k naprosté špičce. A to je jediný důvod, proč jsem k tomuto HD remaku schovívavý. Je to skutečně výjimečná hra, která je důvodem ke koupi konzole WiiU, pokud chcete ve studiu fenoménu Zelda začít, pokračovat nebo i jen zopakovat. Povězme si něco o ní.



Následující text obsahuje místy i zásadní vyzrazení zápletky. Ale hlavní dějové rozuzlení si nechávám pro sebe.

Nejprve pár obrázků z původní verze hry pro Nintendo Game Cube.

Wind Waker vypráví příběh o chlapci, který při dovršení svých sedmých narozenin narazí na pirátskou loď, pronásledující svou kořist. Takřka nechtěně se zaplete do událostí, které odhalují nezvykle komplexní historii světa, o kterém si náš hrdina dosud myslel, že je jen moře se spousty ostrůvků. Tradičně se příběh Zeldy točí kolem hlavního záporáka Ganona a Triforce, tentokrát se ale děj odehrává ve světě, ve kterém Ganon již de facto zvítězil a Hyrule je zničeno, zaplaveno vodou. Je to chytrý koncept na uvedení zbrusu nových postav a netradičních přístupů k vyprávění děje. Prakticky vůbec zde nenajdete nic starého, jako třeba národy Goronů či Zora. Jsou zde úplně jiné rasy a tím pádem jiná architektura a historie, objevování světa vás bude naplňovat po většinu hry. I když Ganon technicky vzato zvítězil nad královskou rodinou, pořád se nedokázal zmocnit Triforce. Tím se Wind Waker zásadně liší od všech ostatních her v sérii, s čestnou výjimkou Skyward Sword, který se tímto konceptem zdařile inspiroval.


Příběhová koncepce vychází z nejpodstatnější dějinné události celého opusu - Ocarina of Time. Lidé se poražení velkého Zla pořád pamatují, byť jen ve formě legend, kterým už nikdo moc nevěří. Události hry Wind Waker jsou posazeny - pokud se nepletu - na samotný konec dějové linie. Vzniká tím zajímavý kontrast, protože hráč si bude od začátku hry říkat, co že se stalo s královstvím Hyrule, že je tady najednou moře. Dříve nebo později to milému hráči dojde - Wind Waker je de facto postapokalyptická vize pohádkového světa, který byť hýří barvami a veselými človíčky, nemůže zakrýt fakt, že Link se plaví v mrtvém světě, ve kterém tu a tam přežívají značně zvláštní národy. Možnost obnovy původního království - nula. Jakékoliv snahy dostat nad hladinu vody více půdy jsou marné, tento svět to prostě prohrál a nemá naději.


Navíc - jediná zbraň schopná Ganona zastavit - Master Sword - sice existuje, ale byla z ní vysáta veškerá energie. Jednoduše řečeno - zvítězit se nedá. Wind Waker je tak ve svém jádře velice depresivní hrou - ať už jde o konkrétní implementaci princezny Zeldy anebo o definitivním konci království Hyrule. Když se nad tím zamýšlíte, tak ani likvidace Ganona neřeší vlastně vůbec nic...


Jedním z hlavních důvodů, proč hraju počítačové hry obecně, je ten, že mne fascinuje objevování toho, co je na "další obrazovce". Už od těch nejprvějších her, co jsem v životě kdy hrál, jsem byl vždy napnutý a představoval jsem si, co objevím dále. A i když hra samotná neměla mnoho obrazovek, měla obvykle nějaké prokreslné pozadí a já jsem si fantazíroval, že jednoho dne budu moci v International Karate navštívit operu v Sydney. Prostě podržím joystick směrem nahoru a postavička tam po několika obrazovkových skocích dojde. Tohle je přesně ten důvod, proč zbožňuju 2D hry jako Prince of Persia, Another World, Shadow of the Beast, Tir na Nóg a samozřejmě i klasické Nintendo hry se Samus, Mariem a Linkem v čele.

A odsud dále - HD edice.

Přechod do 3D prostoru byl pro většinu klasických her smrtelný. Prince of Persia 3D a restart franchisy pod křídly Ubisoftu - to nemá s původní hrou NIC společného. Fade to Black nebo chystaný reboot Shadow of the Beast jakbysmet. Tir na Nóg se nakonec pokračování (zřejmě naštěstí) ani nedočkal. Nintendo ale dokázalo, že je možné zachytit šarm a atmosféru 2D her i v 3D světě. Super Mario 64, Galaxy a nyní World 3D sklízí ta nejvyšší hodnocení a přitom nikomu nepřijde, že by šlo o nějaké jiné hry, jsou prostě dokonale klasické, "jen 3D". To samé se povedlo Retro Studios s Metroid Prime. A Legend of Zelda, počínaje s Ocarinou of Time, doslova exceluje v 3D zpracování při zachování unikátní atmosféry a hratelnosti. Majora's Mask bylo přímé pokračování pro Nintendo 64, ale byl to právě Wind Waker, který byl první nextgen 3D Zeldou pro nový systém Game Cube a tak byla očekávání velice vysoká.


Retrospektivně mohu říci upřímně, že Wind Waker je nyní ve své HD reedici dotažený k naprosté dokonalosti. Pojďmě si nejprve odbýt ódy na grafické zpracování. Podle původních plánů se zdálo, že Nintendo do hry vrazí jenom spousty světelných efektů a hlavně hodně bloomu - to se ale naštěstí do finální verze nedostalo. Zásahy do technologie jsou v zásadě velice decentní, protože hra vypadá i na Game Cube naprosto fantasticky. Nyní ale v HD rozlišení zmizely jakékoliv naznaky viditelných hran pixelů, obraz a textury jsou dokonale filtrované a překopaný výhled do krajiny společně s novým nasvícením znamená, že obraz je jedním slovem dokonalý. Každičký snímek obrazovky by si zasloužil vsadit do pasparty a vystavit v Louvru. Nedokážu to popsat jinak, než že jde o stylizovaný animák, jakoby od studia Pixar. Přistihl jsem se, že více a více času trávím na Miiverse (přístupné po přihlášení, ale do veřejné komunity můžete nahlédnout kdykoli) a nahrávám jeden obrázek za druhým. A věřte mi, že v pohybu to vypadá ještě lépe. Čistě z hlediska grafického designu jde o nejlépe vypadající celshading, co jsem kdy ve hrách viděl. Sázka na krásné, syté barvy, minimalistické vyjádření prostoru - stačí opravdu málo - ale kvalitně - a jste okouzleni. Nebudete moci se odtrhnout.


Ruku v ruce s tím jde i fantastická plynulost hry, což není s podivem vzhledem k hardwarovým možnostem konzole. Cestování po moři, střídání dne a noci, počasí - vše je zpracováno s parádní herní nadsázkou, Wind Waker se ani omylem nesnaží o realismus, ale o symbolismus nejjemnějšího zrna. Všechno vypadá přesně tak, jak chtěli autoři a vypadá to prostě skvěle. Netajím se tím, že mám slabost pro takzvaný "nextgen", kdy je honba za terahertzy zástěrkou pro hyperrealistický obraz - umím si užít skvěle a realisticky vypadající grafiku v GTA5, Crysis nebo Last of Us. Ale v takových hrách mne grafika okouzlí kvůli tomu, že "to vypadá tak, jak to vypadá v reálu". Wind Waker - a vůbec většina her od Nintenda - mne baví kvůli tomu, jakou fantazii a kreativitu museli grafici použít, aby vyčarovali to, co vyčarovali. Není to prostě "jen" převod reality 1:1 (přičemž myšlenka realisticky pojaté Zeldy mne rajcuje). Oba přístupy k věci jsou neskutečně náročným procesem a co se snažím říci je to, že Wind Waker HD je špičkový zástupce své artové třídy, který nemá široko daleko žádnou konkurenci.


Wind Waker rozpoutal na Miiverse doslova záplavu screenshotů, celá komunita WiiU jako zázrakem ožila (k čemuž hodně pomohlo uvedení Miiverse i na 3DS), což jen potvrzuje starou pravdu, že konzole bez her je k ničemu. Nyní již WiiU má dost zajímavých titulů a až do vydání plnotučné Zeldy pouze pro WiiU, je právě Wind Waker jedním z důvodů, proč se o tuto konzoli zajímat více a více. Jak screenshoty z obrazovky a tisíce komentářů, tak také fotografie z herního fotoaparátu Pictobox, včetně "selfies" fotek ála GTA5 - to vše jen podtrhuje, jak moc je hra populární a pařená.


Když jsme u těch nových funkcí - můžete posílat lahve se vzkazy a rovněž je sbírat na pláži či jen na moři a během putování si je pročítat na tabletu. Hra tím pádem přichází o svou nejvíce kritizovanou část - nudu při putování na velké vzdálenosti. Pozornost hráče je neustále vytěžována ať už děním na hlavní obrazovce, tak i na tabletu. Sám jsem ale postupem času přešel na ovládání klasickým profi ovladačem a nemohu si stěžovat - i bez dodatečných funkcí jsem neměl pocit, že bych se o něco ochuzoval a soustředil jsem se jenom na hru. Lahve se vzkazy jsem přesto sbíral a pak si je přečetl ve chvilkách volna.


Ale hra? Jaká je vlastně hra? Inu, skvostná. Zvláště to vynikne ve srovnání s poslední Zeldou pro 3DS - Link Between Worlds - to je rychlá, akční, přímočará a téměř hysterická hra, ve které není třeba na nic čekat, řešení odhalíte rychle a necítíte se přitom hloupí. Wind Waker je postavený na otevřeném světě úplně jinak. Můžete jít kam chcete, dělat tam co chcete a kdy chcete (a opravdu má smysl navštěvovat lokace ve dne a v noci) - jenom klíčová místa jsou zamčená do okamžiku, než vlastníte patřičný artefakt. Logika návaznosti dungeonů / ostrovů je zpracovaná naprosto logicky, stačí jen krmit ryby a zapisovat si jejich rady. Pak se ve hře prakticky nedá zaseknout a projedete ji, jako horký nůž máslem.


Hru jsem hrál v roce 2007 a za tu dobu se mi její valná část vykouřila z hlavy... co ale vím, že jsem tehdy hrál především hlavní dějovou linii a vedlejší úkoly a poklady jsem vesele ignoroval. Byla to fantastická jízda, ale nyní jsem si udělal čas a za nějakých 45 hodin jsem prošel cca 90% celé hry (tj. posbíral jsem drtivou většinu pokladů, našel jsem drtivou většinu dungeonů, ale dosud jsem například neodhalil účel dvou map, takže ještě mám co dělat). Díky tomu jsem zjistil, kolik obsahu jsem při prvním hraní minul. Mylně jsem se totiž domníval, že poklady jsou pouze ve formě peněz - není tomu tak. Poklady jsou totiž nejčastěji ve formě dalších map k vedlejším úkolům, o kterých jsem neměl zdání.


Zároveň s tím musím říci, že nejsem schopen rozeznat, jaké věci byly již v původní hře a jaké jsou přidané v HD remaku. Například jsem narazil na lepší plachtu pro naši loďku, která zásadním způsobem zrychluje cestování. Nebo třeba navigace v mořích je snažší, jelikož máme větší dohled - ale opět si zcela nepamatuji, jak velký dohled byl v originální verzi. Suma sumárum - Wind Waker HD jsem si užil o ždibec více, než originál, díky řadě malých vylepšení (ať už jsou skutečně nová nebo ne).


Jsou to ale právě ty detaily, které dělají z této Zeldy naprosto zásadní položku v herní knihovničce. Například v soubojích můžete oponentům vyrazit zbraň z ruky a posléze ji vzít ze země a použít proti nim. Nebo třeba doplňování munice - ať už jde o šípy, bomby nebo magickou energii - hra inteligentně zvyšuje pravděpodobnost výskytu těchto surovin v křoviscích, abychom měli pořád všeho dostatek. A některá místa vždy dávají tu samou surovinu a tvoří tak nápovědu, jaký artefakt asi budeme potřebovat k řešení místnosti. Když z jednoho křovíčka nezustále padá mana, je celkem zřejmé, že budeme potřebovat létání na listí anebo magický šíp - což jsou jediné dva artefakty vyžadující manu. S takovou péčí je zpracovaná celá hra.


To ale neznamená, že hra neobsahuje zákysy. I když je hra povětšinou velice lehká, místy je řešení opravdu dovedně skryto. Už třeba jen úvodní dungeon Forsake Fortress vám zamotá hlavu svým členěním... ale hlavně ke konci hry jsou některé hádanky vysloveně vypečené, člověk musí zkoumat každičké zákoutí. Faktem ale zůstává, že pokud člověk hledá opravdovou výzvu, najde ji spíše ve vedlejších úkolech a nepovinných dungeonech. Ty jsou orientované obvykle na sérii soubojů se zvyšující se obtížností anebo na používání artefaktů v nezvyklých kombinacích.


Krom toho se na větších ostrovech vyskytuje velké množství miniúkolů - souboj s mistrem mečem, focení významných osob města, zkrášlování okolí, obchodní sekvence zvyšující produkcí obchodů, kompletace herní mapy, nošení korespondence, noční aukce a tak dále, a tak podobně. Je zde velice snadné zapomenout na hlavní dějovou linii a jen zkoumat mořské dálavy. Skutečně - díky tomu, že svět nad hladinou je maličký, je o to více propracovaný. Lidé chodí do práce, večer tráví v kavárně, přes den se dítka poflakují před školkou s nudlí u nosu, v noci zase spí... Je to sice absurdní srovnání, ale jako open-world hra mi přijde Wind Waker zpracovaný lépe, než třeba Skyrim, který se svou velikostí nakonec sám zalkne a uvěřitelnost světa ztrácí. Pohádkový svět má jiná pravidla a autorům se podařilo využít potenciál do mrtě. Nečekejte realismus, čekejte vymazlenou pohádku. Tam Wind Waker boduje.


Hra nás taky nevede vysloveně za ručičku, i když je v jádře pořád lehká. Oceňuji, když si na řešení musí hráč přijít sám bez nápovědy. Jako příklad budiž jeden z úvodních chytáků - cestování na velké vzdálenosti pomocí tornádovitého teleportu. To se nejprve musíte dostat do tornáda, což je snadné. Jenže tornádo vás odnese do náhodné lokace, takže tudy cesta nevede. Když se vám to ale stane potřetí, začnete tornádo zkoumat a zjistíte, že na úplné špičce, téměř mimo dohled, se něco skrývá. A pak... a tak se to dělá. Opět jde ale hlavně o vedlejší úkoly, které vás nechají tápat ve tmách. Hlavní dějová linie je patřičně komentovaná naší mluvící loďkou, dále pak rybami v mořích a snad každá vedlejší postava má nějaký účel a v něčem nám poradí. Stačí si pečlivě zapisovat poznámky a hledat souvislosti.


Hra je parádně vystavěná i v tom, že posloupnost navštěvování ostrovů nás provede zhruba tak polovinou mapy, takže ostatní si musíme objevit sami. Z počátku hry se zdá skoro nemožné projít celé moře křížem krážem, ale jak náš hrdina sílí (a jak to vyžaduje hlavní dějová linka), je objevení druhé části mapy nevyhnutelné - i když hru lze dohrát i bez toho (s o to větší trpělivostí ovšem). Hlavně nutno připomenout, že každičký nalezený ostrov má nějaký význam pro hru. Motivace má hra plnou náruč.


Hlavně ty detaily - třeba mořské dno není vůbec ploché, při lovení pokladů si všimnete rozdílné doby potřebné k navinutí lana našeho háku. A to nemluvím o chytání prasátek, ovládání racků, dirigování větrů, plachtění ve vzduchu a hledání jinak nedostupných míst pomocí hookshotu... a jak bych mohl opomenout souboje, které jsou velice působivě udělané díky orchestrálnímu zhudebnění našich úderů. Časem se naučíte dělat dlouhá komba (hodně záleží na směru joystickem), zakončená otočkami, kterými rozmetáte všechny protivníky. Na ty silnější je ale potřeba více trpělivosti a taktizování, případně blokování. Ale občas ani to nestačí.


Bossové jsou zcela oddělenou kapitolou. Pochopitelně je jejich fyzická likvidace snadná, pokud víte, jak na ně. A to není těžké odhalit, jelikož jde obvykle o využití nejnověji nalezeného artefaktu. Celá hra nás ale v reálu chystá na závěrečný souboj, ve kterém musíme využít skoro všech předmětů a teprve ve velkolepém finiši prověříte své schopnosti. Bitka je ale přesně al dente dle mého gusta. Zůstalo mi přesně jedno srdíčko, což je kupodivu úplně stejný výsledek, jaký jsem měl při prvním hraní před šesti lety. Náhoda? Neřekl bych, spíše velice pečlivý antifrustrační gamedesign, který ale nezanechává v puse pachuť primitivismu a lacinosti, jak je u současných her běžné.

A navíc si můžete zapnout HERO mode už od začátku, což znamená žádná srdíčka, dvojnásobné zranění všech útoků a vůbec je to start pro masochisty ;).


Jako vedlejší se může jevit také promyšlená ekonomika hry. Po získání větší peněženky na tisíc penízků se může zdát, že není třeba řešit více - ale ve skutečnosti hra obsahuje magický štít, který místo srdíček bere peníze z peněženky - můžete si tím zásadně ulehčit veškeré bossy, ale zaručuji vám, že nebudete mít peníze na nic jiného. Pro HERO mode se to ale zdá být povinné. A takto bych se mohl rozplývat nad každičkou částí hry.

Jak se drží Wind Waker po tolika letech? Více než dobře. Rozšíření hratelnosti, vtipná implementace sociálních funkcí, fantastická grafika a hudba, excelentní ovládání, parádně udělaný systémový svět s minimem skriptů, dlouhá herní doba, nepřekonatelná atmosféra. Jde o ekvivalent Ocarina of Time pro 3DS - do doby, než konzole dostane svou vlastní, plnotučnou Zeldu, je tento remake naprosto povinnou součástí vaší knihovničky. Dokonce se nebojím říci, že společně s novým Mariem se z WiiU konečně stala konzole, která má dost zásadních her pro koupi. Abych to zestručnil - Wind Waker je hra, která splňuje moje požadavky na dokonalý titul. Toto si přesně představuji pod pojmem "počítačová hra".

Ale samozřejmě, pokud od herní konzole chcete hlavně sledování jiných lidí, jak nazí hrají hry, kupte si Playstation 4 a užijte si rok čekání na pořádné hry. Pro opravdové hráče je tady naštěstí Nintendo.