8. 1. 2014

Shadow of the Devil - návod

Jeden z mnoha snů, který si v rámci blogu naplňuji, je touha býti redaktorem Excaliburu či Score v devadesátých letech. Napsal jsem spousty recenzí, článků a komentářů, stylem poplatné platinové éře české herní žurnalistiky. A i několik průvodců ke hrám jsem napsal, byť pomálu... Nedávno mi ale blesklo hlavou, že jsem si nikdy nezkusil literární žánr, který mne do víru herních časopisů vlastně vrhnul. Ano, jde o návod na nějakou adventuru. Ono je to logické - sám návody nevyhledávám a dokonce jimi pohrdám v jakékoliv formě, takže když už se jednou za rok k tomuto potupnému kroku snížím, rozhodně se tím nechlubím a po večerech se bičuji jódovými důtkami. Ale čistě literárně? No jistě! Vždyť Simon the Sorcerer - respektive návod na něj v Excaliburu 29 - byl první text tohoto druhu, který jsem hltal. Takže přišel čas, abych také nějaký oldschoolový návod na oldschoolovou hru napsal. Volba padla na klasickou Slovenskou adventuru Shadow of the Devil a to z několika důvodů. Především jde o hru neznámou, ale ve své době (i když pouze v Rikim ;) protěžovanou a slavnou. Také je nutné dodat, že hra nedisponuje funkcí na ukládání pozice, leč je možné v ní zemřít. A jelikož jsem hru kdysi dávno (někdy v roce 1998) dohrál a mám ji v paměti, prošel jsem si ji znova a u toho jsem sepsal následující návod.

Po parádním intru se objevujeme uvnitř domu. Můžete strávit dost času zkoumáním předmětů pomocí ikonky s lupou, ale autoři byli poměrně líní a skoupí na informace, takže jen pár úvodních obrazovek disponuje detailními informacemi... každopádně v popisných textech se skrývá spousta černého humoru, který s odstupem času překročil hranici trapnosti a stal se druhoplánovitě vtipným - takže doporučuji zkoumat všechno. Obecná poznámka k chůzi - jelikož path finding hra nemá, musíte s hrdinou vždy chodit jen přímou cestou. V praxi tedy klikněte někam zhruba doprostřed místnosti - hrdina vyjde z kteréhokoliv rohu k němu - a pak teprve klikněte na cílovou destinaci. Prosťě choďte co nejvíc pravoúhle, nikoliv úhlopříčně. Tento trik, společně s chozením dostatečně blízko ke zajímavým předmětům - vám ušetří spousty nervů, tak na to dbejte.

Vydejte se doleva, pak doprava a nad stolem na poličce seberte lahev s parfémem, ze stolu pak vázu. Pokračujte doprava a nahoru, pak opět nahoru a nad postelí vezměte kříž s panenkou. Jděte zpět doprava a pak znova doprava a opět doprava, následně nahoru. Otevřete truhlu pod oknem a prozkoumejte ji. Se sebraným klíčem se vracíme pořád doleva, v místnosti s šatními skříněmi pak není cesty jinam než nahoru - o ocitnete se v první, čili takzvané centrální místnosti.

Dejte se doprava, pak doleva a seberte ze stolu jídelní nůž. Pokračujte doleva a ocitnete se v kuchyni. Prozkoumejte koš, seberte hrnec, otevřete prostřední skříňku pod dřezem a seberte kýbl s vodou. Otevřete ledničku a prozkoumejte ji, včetně mrazáku - ale nic tam není, tak jdeme dál ;). Dejte se opět doleva a pak nahoru. Skříň v pravé části obrazovky odemkněte hliníkovým klíčem, otevřete ji a seberte demižon. Následně přepněte páku. Vracíme se pořád doprava, v místnosti s krbem samozřejmě nahoru - a jsme opět v centrální místnosti.

Jděte doleva, doprava a otevřete pravou skříň. Prozkoumejte její obsah. V další místnosti prozkoumejte mrtvolu a seberte deník. Vraťte se zpět doleva, pokračujte doprava, nahoru, dvakrát doprava a nahoru. Pravé dveře jdou odemknout zrezivělým klíčem a tím vstoupíte do koupelny. Tady jsem měl tehdy zákys jako prase - prozkoumejte dvakrát vědro, získáte lano a nový, zelený klíč. Vraťte se doprava, doleva a na oltáři použijte prázdnou lahvičku na misku se svěcenou vodou. A zpět do centrální místnosti - tj. několikrát doleva a pak nahoru.

Místnost opusťte směrem doprava a pak jděte třikrát doleva. Ve sklepě odemknete zeleným klíčem truhlu vlevo a třikrát prozkoumejte její obsah. Jděte nahoru (nikoliv po schodech!) a sekerou rozbijte sud úplně vlevo. Díru prozkoumejte a hle - jsme o kus dál (a také rapidně se změní grafika) ;). Dejte se doprava, doprava a na oheň vylijte vědro s vodou (zde je hra naštěstí tolerantní, nemusíte stát nebezpečně blízko ohni, stačí být tak 10 pixelů od něj), následně použijte lahvičku se svěcenou vodou. Jdětě nahoru a prozkoumejte zakloněnou postavu uprostřed. Seberte náhrdelník a vraťte se směrem nahoru. Opusťte lokaci směrem doleva, ze sklepa pak jděte zpátky doprava tak dlouho, až dojdete do místnosti s krbem.

Dojděte ke krbu co nejblíž (!) a prozkoumejte ho - máte ohořelé poleno. Následně se postavte kousíček pod kobereček vlevo u krbu (pod obrazem) a srolujte ho. Prozkoumejte, co je pod ním a vložte náhrdelník do štěrbiny. Použijte lano na díru a následně seberte ze stolu knihu. Použitím lana opět vylezete nahoru. Nyní musíte zpět do centrální místnosti - nahoru.

Pokračujte doleva, doprava, doprava, nahoru, doprava a do prázdné lahvičky opět naberte svěcenou vodu. Bez detailnějšího popisu se vraťte zpátky do pekla skrz sud ve sklepě. Dejte se nahoru a dojděte co nejvíce k levému rohu obrazovky, až k "sekáčku". Prozkoumejte ženské tělo vlevo (hlásí se jako "zvláštní tělo"), pomocí tyče vypačte zámek, otevřete sochu a opět tyčí zarazte mechanismus. O jednu obrazovku doleva se nachází hieroglyfy, které jsou náhodně generované, takže si je zapište. Zpátky doprava a tady pozor - musíme udělat maličký krůček vpravo, abyste mohli prozkoumat tu samou, nyní otevřenou sochu a sebereme opět tyč do inventáře. Pokud byste udělali kroků doprava moc, zemřete! Takže opatrně, pixel po pixelu. Když je sekáček opět v provozu, vydejte se nahoru, doleva, doleva, doprava a nahoru. Nyní jste v místnosti, kde se skoro nedá hnout - popojděte co nejvíce doprava a prozkoumejte plačící ženy. Pomocí příborového nožíku vydloubněte oběma ženským oči - celkem čtyři kusy. Prozkoumejte pak v inventáři každé z nich, čistě kvůli patrnosti kresby hieroglyfů.

Pokračujeme nahoru, doleva, nahoru, doprava a jsme u takzvané brány. V levé části obrazovky prozkoumejte ženskou na zemi a hle - ona je to páka. Takže ji stiskněte a vyjede vám trojhlavý hlavolam. Ten zblízka prozkoumejte a vyřešte primitivní puzzle - stačí vložit správné oko a pomocí tlačítka zatnuté pěsti nastavit na zbývajících třech očích kombinaci hieroglyfů, jak jste je našli dříve. Tím by se měla otevřít brána. Mimochodem mám pocit, že tuto kombinaci je možné odhalit i trpělivým zkoušením, ale bránu je nutné při každé kombinaci zkontrolovat ručně a tak je to skutečně jen pro trpělivé - rozhodně je jednodušší a rychlejší absolvovat výše zmíněný puzzle se sekáčkem, abychom kombinaci věděli najisto.

Jděte tedy do brány nahoru a kleštěmi přestřihněte řetěz na krku postavy. A nyní trochu práce v inventáři - podíváme se na červenou knížku a na její zámek použijte čerstvě nabytý klíč. Z knížky mimochodem vypadne stránka se zaklínadlem. Když máme knihu s hieroglyfy otevřenou, použijeme na ni deník a tím rozluštíte návod na likvidaci ďábla. Knihu můžeme zavřít a nyní použijeme na postavu svěcenou vodu, kříž a stránku se zaklínadlem, přesně v tomto pořadí.

THE END


Pár poznámek stranou mimo návod... pro plné pochopení následujícího textu doporučuji přečíst nejprve původní recenzi, kterou jsem napsal v roce 2007.

Hra vznikala neuvěřitelně dlouhou dobu, asi od roku 1993, a když pak v roce 1996 či 1997 vyšla, tak na ni každý kašlal. Údajně se nakonec vydavatel s vývojaři nedohodl a kvůli tomu se do distribuce dostala verze bez ukládání pozice. Jelikož lze ve hře asi na pěti místech zemřít (nebo prostě ztratit kriticky podstatný předmět - zkuste si použít tyč na zámek knížky...) a je pak nutné jet úplně od nuly, umíte si představit frustraci, jakou jsem musel procházet při hraní. I nyní, když si většinu hry pamatuji, jsem proklel pěkných pár prdelí.

Vedle toho je zřejmé, že hra měla být původně větší, takže je vlastně nedokončená. Valná část dveří se tváří, jakoby měly jít odemknout, podobně tak třeba některé skříně a dokonce šuplíky nebo třeba mrazák - hra zobrazuje jinou, než generickou "nejde to" hlášku, což hráče svádí na zcestí. A logicky také ve hře lze najít předměty, které nemají žádné uplatnění - parfém, poleno, váza - v návodu jsem je vypsal k sebrání, i když to není vůbec potřeba, čistě proto, abych ukázal všechny interaktivní prvky. Stejně tak jsem byl dlouho přesvědčený, že když bude lednička dostatečně dlouho otevřená, mrazák se odmrazí a vydá své tajemství. Pro běžného hráče se tak z Shadow of the Devil stává jedna z nejtvrdších adventur vůbec. Počet kombinací "všechno na všechno" je zkrátka enormně vysoký a grafika lokací opravdu svádí (například v jídelně je na zdi malá skříňka, anebo slavná neviditelná páka v pekle u brány, to jsem opravdu potil krev, když jsem na to přišel - a mimochodem zde jsem měl zákys i nyní, při opětovném hraní, prostě jsem na páku zapomněl a nezbylo, než zuřivě klikat lupou VŠUDE).

Tím ale nechci říci, že jde o nějakou špatnou adventuru. Je to možná paradox, ale naopak se mi hra moc líbila (zejména tedy díky úžasné grafice v pekle) a troufnu si říci, že tato hra dozrála, jako víno. Dneska je už úplně fuk, že hra z roku 1996 má příšerné ovládání jako hra z roku 1985. Její logika je velice dobrá, vícenásobné zkoumání předmětů bylo běžnou součástí tehdejších her, díky nemožnosti uložit pozici je atmosféra hraní (bez návodu) skutečně famózní. Nechtějte vidět výraz své tváře, když zapomenete ze sochy vyjmout tyč a pokusíte se odejít - to byste byli schopni někoho snad i zabít... Anebo samotný závěr hry - k knize se dočtete, že pro likvidaci ďábla potřebujete krucifix, svěcenou vodu a zaklínadlo, ale použít tyto předměty musíte v pořadí svěcená voda, krucifix a zaklínadlo - jakákoliv jiná kombinace je smrtelná! A hrajete od začátku... Takže i když lze diskutovat o míře záměru autorů, hra se nakonec myslím vyvedla na jedničku.

Na závěr ještě dodám, že celý titul je velice snadno hackovatelný, engine je primitivní, ale funkční. Celá grafika je uložena v *.APK souborech, které například DOPUS otevře bez váhání a můžete tak snadno vyextrahovat IFF obrázky, tedy jak backgroundy, slovenský font, tak animace. Pokud hrajete v emulátoru, tak si samozřejmě můžete dělat screenshoty, ale ve své době jsem si některé obrazy z pekla (autorem je Marek Forray, vynikající práce! Samotný dům pak kreslil Milan Blažíček a odvedl řekl bych dobrou práci, ale přece jen neporovnatelnou s prací Marka Forraye) dával v Amize na plochu. Prostým pohledem do spouštěcího souboru také odhalíte (s trochou trpělivosti) nepoužité chybové hlášky. Ale také to pro mne byla nápověda - například to, že na misku s vodou lze použít i hrnec, vázu i kýbl, pokaždé s jinou chybovkou. Perlička - po použití vázy se dozvíte, že do ní nejde nabrat voda, protože má ucpané hrdlo. Hádejte kolik hodin jsem zkoušel vázu rozbít... to jsou přesně ty perličky, které z této na první pohled obyčejné adventury dělá naprostou modlu mého života. Nyní, když je hra onávodovaná, už nelze tento zážitek zopakovat, moje zkušenost je unikátní.

Vedle toho ještě zmíním, že v původních screenshotech v nultém vydání magazínu Riki vidíme po pravé straně obrazovky velkou svíčku, která zřejmě indikovala časový limit ke hře (k tomu napovídá i stručně popsaný příběh v tom samém článku). Ve vydané verzi tato svíčka chybí (nemluvě o změně grafiky rámečku k lepšímu) - což by mohla být teoreticky nápověda k tomu, že hra neměla ukládání pozice ve svém základním designu. Proti tomu hovoří fakt, že pomocí výše zmíněného reverezního rozboru hry jsem našel ikonku diskety, evidentně určenou k sejvování (graficky je odlišná od té loadovací, kterou vidíme při přechodu z jedné obrazovky na druhou. Tajemství ale zůstává pořád zahaleno.

Na závěr jen toliko - nejsem si jistý, kolik lidí tuto hru dohrálo, ale zběžným Googlením zjistíte, že se o hře prakticky neví (nemá ani záznam na Hall of Light nebo Mobygames - to se musí napravit!) a návod na ni dodnes nebyl k nalezení. Narazil jsem jen na nějaké rádoby recenze - jedna v Levelu od Lachtana, který ani nezmiňuje problém se sejvováním a jen velice povrchně popisuje začátek hry, z čehož bych se nebál usoudit, že hru ani pořádně nehrál - ale tím nechci vinit. (Mimochodem - všimněte si maličko odlišného fontu u slova Truhlica). Dále pak můj brácha Jedi napsal koncem roku 1995 do Rikiho jakousi recenzi na betaverzi, kde o neexistenci sejvování sice píše a obrázky pocházejí z pozdější fáze hry - ale je to pořád jenom beta (údajně bez hudby, ale za to s pěknou krabicí, kterou jsem nikdy neviděl).

Čili zažívám opravdu skvělý pocit, jakobych byl první, kdo vyšplhal na Mount Everest ;). A tímto také článek ukončuji - splnil to co měl. Dal mi pocit redaktora Excaliburu či Score, který někdy počátkem devadesátých let dostal hru na recenzi a napsal k ní také návod, který pak tisíce hráčů pročítalo, když v této hře narazili na zákys. A za to dík!

P.S.: Málokterá hra má místo úvodní obrazovky reklamu na warez. Zavoláme Milanovi? No prostě další body plus! ;)