29. 1. 2014

Tony Hawk's Downhill Jam


Proč se vracet k této hře? Nedávno jsem půjčoval známým svoje staré dobré Wii a k tomu několik her - samozřejmě pořád táhnou Sporty, ty nemají konkurenci nikdy v ničem, ale při procházení nemalého množství originálek jsem si zavzpomínal na jednu z první her, kterou jsem si pro Wii pořídil (z DVDcrave blahé paměti). A znáte to - když máte na konzoli tři hry, tak je vaříte do zemdlení, ať už jsou jakékoliv. Zatímco Sporty a Twilight Princess byly jasnou sázkou na kvalitu, Downhill Jam byl ten černý vzadu. Řekněme si to na rovinu - ta hra je ptákovina. Avšak když jsem si nyní osvěžil paměť, uvědomil jsem si pohnutou historii a řekl jsem si, že něco málo k tématu napíšu.



V prvé řadě - jsem docela velkej fanda této herní série, když se bavíme o zlaté éře. S příchodem konkurence Skate It vyprchala atmosféra zázračného Toníka, ale v paměti mi tyto hry zůstanou, jako alternativní bojovky. Série komb, rychle a přesně vyvolaných na gamepadu, vše ve velice svižné grafice a atraktivním prostředí. Byť silně nerealistické, pořád velice zábavné. Poprvé jsem mu propadl na PSX, ale pak jsem dlouhá léta herní sérii vařil na Game Boy Advance a věřte nebo ne - přes rozdílnou grafiku bylo jádro hry skoro stejné a velice náročné. Série GBA her čítá asi šest titulů, které jsou od sebe velice málo rozeznatelné, pokrok byl jen v mezích zákona. Každou hru jsem ale poctivě dohrál a byla to dobrá pařba do kapsy a o to šlo především.

To už byl rok 2005, kdy se mi dostal do ruky mocný nástupce - Nintendo DS a s ním Tony Hawk's American Skateland. Grafická stránka připomínala předlohu na PSX a na hře jsem si opět smlsnul. Řekl bych ale, že hned následující rok se nad sérií tak nějak zlomila hůl, přišla nová generace domácích konzolí a titul Tony Hawk's Project 8, Downhill Jam, Proving Grounds, Ride, Shred... to už byly hry s prudce klesající tendencí kvality a od roku 2010 snad žádný nový titul nebyl ve vývoji (pominu-li HD remake).

Downhill Jam je ale výjimečný v trochu jiném smyslu slova. Jeho vývoj byl svěřen Disneyho sekci Toys for Bob, tedy jde o první titul v sérii, který neměl na starosti Neversoft (referuji k titulům pro domácí konzole, na těch přenosných to bylo různorodější). Hra také dostala úplně jinou náplň - trikování a kombení je trochu upozaděno a zjednodušeno, mnohem důležitější je rychlost sjezdu v různých lokacích - jde tedy spíše o závodní hru až pro čtyři hráče, kde se započítává i nahrané skóre. Podle volby konkrétního herního režimu se pak o vítězi rozhoduje na základě času, bodového zisku, hraje se na eliminátora a podobně. Nic převratného, ale celkem přijatelné.

Velkou otázkou bylo ovládání. Když máme ten pohybový ovladač, s čím se Tony Hawk vytasí? Dopadlo to docela dobře. Sjezd z kopce je více méně automatický. Ovladač držíme podélně, jako při hraní 2D hopsaček, tlačítkem 2 se připravíme ke skoku, tlačítkem 1 děláme grindování a ve vzduchu pak triky v kombinaci se směrovým křížem. Nakláněním ovladače zatáčíme, ve vzduchu pak děláme rotace celké postavy. Je to tedy poněkud simplifikované, ale pro účely závodní hry je to oukej. Nebýt tohoto ovládání, tak bych to nehrál už vůbec. Takhle jsem měl pocit určitého průsečíku mezi Zeldou (klasické ovládání, poplatné GameCube ovladači) a Sporty (plně pohybové ovládání).


Lokace k závodění jsou celkem pestré, ale je jich málo. Mají sice potřebnou délku, ale celkově jde o znouzectnost. Hra mne ale šokovala tím, jak vypadá. Jsa zvyklý na Playstation 2 v oné době, byla kvalita grafiky lezoucí z Wii opravdu na pováženou. Bleskurychlé až neexistující loadingy sice mnohé vyvažovaly, samotný běh hry je super plynulý, ale koukat se na to prostě nedalo a dodnes nedá. Tahle hra vůbec bídně zestárla. Ale tak co, jako launch titul dobrý, ne?

Nechme stranou Wii verzi a podívejme se na port pro Playstation 2, který byl svěřen týmu Supervillain Studios. Měl jsem možnost oba tituly porovnat a vyjde to prakticky nastejno. Playstation 2 má viditelné loadingy, ale jinak se běh hry nijak neliší, grafická kvalita je stejná, tedy bídná. Hra má navíc tři charaktery. Avšak v podstatě nemá smysl hru vůbec hrát, jelikož se ovládá klasickým Dualshockem. Jediná zajímavá vlastnost hry tedy zůstává na Wii. Chápejte mne správně - této hře se v každém případě vyhněte co nejširším obloukem! Ale kdyby vás měl někdo mučit, zkuste raději Wii než PS2 verzi, byť jsou na pohled identické.


Pojďme se ještě podívat na ostatní verze - jmenovitě pro DS. Je logické, že jde jen o přepracované schéma z předchozího titulu American Sk8land, jenom zasazené do závodního stylu. Grafika, úrovně, ovládání - podle očekávání to nevypadá nijak zázračně, ale je to řekl bych nejhratelnější varianta. Perličkou jest online multiplayer pro dva hráče, dokonce s podporou voice-chatu, což bylo na svou dobu neuvěřitelné a mnoho her tím nedisponovalo (celkem asi tři). O tuto verzi hry se postarali tahouni série ve světě přenosných konzolí - Vicarius Visions. Odvedli řekl bych dobrou práci.


Jako perličku ještě uvedu ještě verzi hry pro Game Boy Advance od studia Visual Impact. Ano, ještě v roce 2006 byl Game Boy Advance zajímavou platformou, i když tady bylo už DS a i PSP. No tato verze se od dosavadní série liší snad nejvíce. Za prvé - GBA verze Tony Hawka se tradičně odehrávají v isometrickém pohledu na svět, což automaticky znemožňuje implementaci dlouhých závodních tratí, to by prostě nešlo. A tak došlo k drastickému kroku - celá hra je nyní v 3D grafice a skutečně svým konceptem připomíná původní předlohu! To mi vyrazilo dech!


Hra vypadá téměř surealisticky. Ploché vektory sice doskakují jako o život, ale čistě programátorsky je to dobře odvedená práce, byť bez textur. Grafika je navíc překvapivě plynulá, ale kvůli doskakování je pohyb našeho závodníka spíše pomalý. Hra tedy zcela postrádá esenci rychlosti a i ono trikování je diskutabilně implementované. Přesto tuto hru považuji za jakýsi vrchol - že někdo vůbec v daném roce dal peníze na vývoj takové hry a že ji pojal takto odvážně. Jakoby autoři vůbec netušili, kolik megahertzů výkonu a kilobytů paměti mají k dispozici, prostě to tam nacpali dle nejlepšího vědomí a podle mého názoru se jim to podařilo na výbornou. Že je předloha ve své podstatě srágora je věc podružná.

Už dříve mne napadlo, že bych o této herní sérii napsal trochu detailnější rozbor, zejména co do stylu ovládání. Začít pekně na Game Boy Color (tam jsem Tony Hawka prakticky nehrál, přitom tam má série své kořeny!) a skončit u fyzického prkna s Ride hrou. Nebude to asi tak dlouhé, jako mé povídání o Street Fighteru, ale mohla by to být sranda i tak. Co vy na to?

P.S.: Na opravdovém skejtu jsem sice párkrát v životě stál, ale nejsem zrovna nadaný - rád se ale koukám na ta různá promo videa, obdivuju, co ti borci na prkně vyvádějí a i když vidím mladé chlapce na Letné, jak si pohrávají, mám k tomu takovou úctu. Paradoxně ale celá ta kultura okolo jde zcela mimo mne.