6. 2. 2014

Far Cry Vengeance


Kdo by to byl býval řekl, že tady budu s "láskou" vzpomínat na první hry pro Nintendo Wii. Ono totiž o žádnou lásku nejde - vyjma trumfu ve formě sportů a Zeldy, nemělo Wii ve svém počátku vůbec nic, k čemu by se chtěl člověk vracet. Jenže když je hlad, tak vám chutná všelico. Právě při sledování Playstation 4 a XBOX ONE, které začaly bojovat o své místo na slunci skrz launchové hry, uvědomil jsem si onu hořkou paralelu. V historii Nintenda byly "vítězné" ty generace, které měly zvládnuté launchové tituly - jmenovitě NES (Super Mario Bros.), SNES (Super Mario World, relativně v těsném závěsu Link to the Past) a Wii (Wii Sports a Twilight Princess). Všechny ostatní pokusy šly vždy do stoupy. Pozoruji hry jako Killzone Shadowfall, Knack nebo Resogun a nemohu si nevybavit, jak moc nadšený jsem byl z her jako Red Steel nebo Far Cry Vengeance. A dneska bych si o tyhle hry ani neopřel kolo. Stejně jako většina launchových titulů pro jakoukoliv konzoli - jde o velice průměrné rychlokvašky s relativně velkohubou kampaní. Wii ale díky unikátnímu ovládání vzbuzovalo větší vášně, než nejnovější Killzone - nikdo si neuměl představit, jak se budou hrát FPS hry na této konzoli - a to platí i pro vývojaře - těžký oříšek! Takže jsem si řekl, že bych mohl popsat onen kontrast z nadšení z nové konzole a krutou realitu, kterou jsem si v daném období nepřipouštěl - tedy něco, co se opakuje u fanoušků s každou novou konzolí.

Když se o Wii začalo hovořit, byly k dispozici jen velice povrchní informace, avšak velice brzy vyplynulo na povrch, že z hlediska výkonu půjde jen o maličký krůček dopředu, přičemž konkurence ohromovala počty jader procesorů a kapacitou harddisků. Porovnejme například tyto propagační screenshoty - Call of Duty 2 (X360):


To nevypadá vůbec špatně. V tomto kontextu se nyní podívejme na propagační screenshot ze hry Red Steel (Wii):


Opět - to nevypadá vůbec špatně. O technických specifikacích konzolí se tehdy mnoho nevědělo, fandové Microsoftu a SONY házeli číslama, Nintendo bylo naprosto out, ale takhle na první pohled, laicky - nebyl mezi platformami nijak propastný rozdíl. No, jenže pak o chvíli později konzole i hry vyšly a tohle je výsledek. Toto je screenshot, který de facto zachycuje to, co hráč skutečně viděl na obrazovce. Nejprve Call of Duty 2:


Na první pohled je patrné, že promo screenshoty pocházejí nejspíše z PC, textury jsou trošku jinde, ale v zásadě bych to uznal - hra vypadá tak, jak slibovala (stranou poznámka - neuvěřitelné, jak velký pokrok udělali vývojaři s X360 do dnešních dnů, že?). No a nyní obrázek z Red Steel, neboli to, co hráč skutečně viděl:


Hra vypadala drasticky odlišně, než nám bylo slibováno - kvalita grafiky se blížila spíše Playstation 2. Dokonce mám podezření, že drtivá většina her pro Wii vypadala hůře, než lepší hry pro Game Cube - no ale to stranou.

Tento obsáhlejší úvod je nutný, jelikož si musíte představit můj údiv, když se značka Far Cry měla dostat právě na Wii. Značka, jejímž synonymem byla hardwarová náročnost a špičková grafika. Ohlášeního tohoto titulu bych bral jako vtip - až na to, že v té době ještě nikdo nevěděl, jak je to s výkonem Wii doopravdy a tak jsem si říkal: "Bezva, můžu zahodit PC, konečně inovativní ovládání stříleček na Wii se špičkovou grafikou". Už promo screenshoty vypadaly prostě zle:


A v praxi hra vypadala ještě hůře, což jsem nepovažoval za možné:


Byl jsem v šoku, ale nepřipouštěl jsem si to. Vážně jsem si myslel, že takhle to má vypadat, že takhle je to v pořádku. Neřekl bych, že hra vypadá lépe, než na Playstation 2, ale to není pointa. Ono rozčarování z mediální masáže "next gen" vyprchalo během tří vteřin a v člověku se přirozeně objevila nutnost si nějak koupi "next gen" konzole omluvit. Hlavně v herních kruzích nemluvit o grafické nemožnosti Wii, přenést téma na ovládání či hratelnosti a u něj zůstat. Tady Wii zkrátka selhalo a komponentní kabel pomohl jen málo.

Takže - jak že se moje první FPS na Wii hrála? No, dost příšerně. Typické nemoci launchového titulu byly podtrženy tím, že nikdo neuměl vymyslet pořádné ovládací schéma. Místo toho nám Ubisoft - mistr rychlokvašek - nabídnul mnoho variant nastavení ovládání a tím tento nedostatek částečně dohnal. Rozhlížení bylo samo o sobě otázkou zvyku - nebojím se říci nahlas, že pro prožitek z FPS je Wiimote lepším nástrojem, než gamepad - koncepčně se více blíží myši, ale úchop evokuje skutečnou zbraň, což je plus - a námaha to není tak velká, jak se zpočátku musí nutně každému nováčkovi zdát.


Avšak implementovat skákání na škubnutí nunchukem - to byla hodně hovězí věc. Přepínání zbraní, nasedání do vozidel, útok na blízko, některé speciální funkce - to vše bylo tak extrémně nevhodně nastavené, že jsem hořce polykal krupěje slz. Trvalo to dlouho - až do vydání Metroid Prime 3 - než toto ovládací schéma vyvinulo do plně použitelné podoby. Dokonce i Red Steel - se všemi svými problémy (o kterých si povíme příště) se ovládal mnohem lépe, než Far Cry.

Špatnému ovládání sekundovala opravdu žalostná umělá inteligence, příšerná grafika, totálně nezvládnutý level design a méně než průměrná zvuková stránka věci. Vůbec se nedivím, že tato hra se pyšní hodnocením 37% v průměru. Ruku na srdce - tohle je prostě normální efekt launchových her. V podstatě jsem hru bral jenom kvůli rozhlížení, všechno ostatní mi bylo fuk a rozhodl jsem se hru si užít, napříč objektivním nedostatkům.


Jenže... ono to nešlo. Zhruba ve třech čtvrtinách jsem narazil na místo, kde se hra naférovku sekla a s ní celá konzole. Zkoušel jsem tento bod překonat snad stokrát, ale nebylo vyhnutí - koukám se na placku se hrou, kterou sice zdobí logo Nintenda s jejich slavnou pečetí kvality, ale výsledek je všechno, jenom ne dobrá hra. Příšerná úděsnost, která by se měla zakázat.

Paradoxní ale je, že v mladickém nadšení jsem hru docela žral a naučil jsem se ji docela dobře ovládát, takže nakonec - i když se za to vlastně poněkud stydím - si ze hry pamatuji docela dost momentů, které mi mozek nestačil vytlačit. A mám na mysli momenty pozitivní! Kupříkladu cestování po džungli mělo celkem dobrou atmosféru; cestování na vodním skůtru směrem moře - řeka - jeskyně bylo fajnové; samotný pocit nadvlády díky systému "ukážu - zemřeš" byl docela uspokojivý. Určitě to není nejhorší hra na světě, ale v rámci diskuzi o launchových titulech jde o příklad, jak ty hry nemají vypadat.


Neboli - vážení majitelé Playstation 4 a XBOX ONE - znám vaše strádání velice dobře - prošel jsem si tím s Playstation 3, Wii a i s WiiU - tak nějak chápu, z čeho přesně jste nadšení - jenom tentokrát jsem se rozhodl, že budu na té druhé straně, nezlobte se ;).