17. 3. 2014

Retro City Rampage DX TURBO


Projekt s názvem Grand Theftendo jsem pečlivě sledoval zhruba od roku 2003, než se o něm přestalo mluvit. Ambiciózní homebrew projekt si dal za cíl jediné - převést atmosféru GTA3 do 2D podoby, spustitelnou na osmibitovém NESu. Mám rád demaky, mám rád GTA a mám rád i 2D inkarnace GTA. První obrázky a videa jasně dokázaly, že to je možné. Hra, která proti proudu času ukázala, že NES je schopen zobrazit velké město se spousty aut a hromadami lidiček, přesně podle vzoru prvního GTA z roku 1997. To je asi jako kdybyste hráli GTA5 na Playstation 2 v horší grafice - bezpochyby to je možné udělat, ale kdo by se s tím mazal? A právě proto jsem byl smutný, když Grand Theftendo jednoho dne prostě zmizelo z povrchu internetového.



Naštěstí projekt nezemřel. Přerodil se v Retro Citry Rampage, což je hra v jádru identická - jezdíme po městě a plníme úkoly ve stylu GTA - ale hra má úplně jiný cíl, než demakovat GTA3. Retro City Rampage je jednoznačna hra parodická a nebojím se ji nazvat metahrou - jednotlivé herní mechanismy, příběh, dialogy a mise - vše je totiž poctivě vykradeno z mnoha jiných her, dialogy jsou inspirovány filmy osmdesátých a devadesátých let a vůbec je celá zápletka podřízena kritice současných herních nešvarů. Je to zkrátka zpověď milovníka starých her.


Mechanický popis hry je celkem nudný. Naše postava může krást na ulici auta, přejíždět s nimi chodce, nechat se honit dotěrnou policií (mimochodem systém úniků je tady hratelný byť přitroublý - sebráním policejní mince přijdete o veškerou pozornost policie - a mince jsou na několika místech na mapě plus sem tam z někoho vypadnou), po vystoupení z auta můžeme mlátit kolemjdoucí pěstmi nebo střílet jednou z mnoha zbraní. To je celkem fádní.


Hra je ale prošpikována parodickými prvky a vtipnými vykrádačkami z mnoha jiných her či obecně z kulturních odkazů osmdesátých a devadesátých let (a někdy i z let dvoutisícátých). Jenom naznačím pár příkladů, aby bylo jasné, s čím budete mít co do činění:

Grafitti na zdech LOAD 8,1 . Před šermířským zápasem musíme vstoupit do jeskyně ála Legend of Zelda a vzít si meč. Město má vlastního multimilardáře, který se po nocích převléká do kostýmu Biffmana a bojuje se zločinem. Hlavní záporáci jsou Jester a Dr. Von Buttnik. Grafika mnoha pasáží je vykradena z Maria nebo Sonica. Dočkáme se i skákání po hlavách nepřátel. Jeden level je předělávkou Smash T.V., další je založený na schování se v papírové krabici před strážemi, jiný zase používá mechanickou pracku z Bionic Commanda k přehazování našich nepřátel. Můžeme potkat želvy ninja, můžeme nechat předělat obličej našeho hrdiny prostým jménem Player na ikonické postavy, jako je třeba Phil Fish. Pak narazíte také na hudební úroveň ála Bit Trip Runner, případně si zaumíráte ála Super Meatboy.

ROM City Rampage - jedna z her ve hře.

Když se nad tím zamýšlím, těžko najdu jediný skutečně originální prvek! Všechno se zdá být jen dobře opajcované odjinud. Podvodní pasáže používají mechaniku pohybu z Maria (plus několik jeho nepřátel), graficky jsou ale inspirované z Teenage Mutanta Ninja Turtles pro NES. Zvuky jsou také povětšinou vykradené - smrt je převzatá z Mega Mana, výsměch je zvukově ilustrovaný posměškem psa z Duck Huntu, sbírání mincí má pochopitelně zvuk z Maria a tak dále, a tak podobně. Snad jenom hudba stojí za zmínku, jako originální produkt - deset rádio stanic nabízí skutečně pestrou hudební kulisu.


V zásadě tak lze říci, že polovina atraktivity hry vychází z toho, kolik těchto parodií a narážek svedete odhalit. Některé jsou velice očividné (například Go-Go Busters, řešení neřešitelné situace s komentářem ála Batman z šedesátých let), jiné jsou velice kryptické ('Splosion Man, SAVE GAME obrazovka, dostihové sázky s grafikou Stampede).

Opilý na diskotéce - to je jak v GTA4!

Vedle toho si hra tropí šprým z mnoha klasických elementů jiných her obecně - sbíráte neviditelné zdi, hra vás nutí cestovat kvůli banální misi přes celé město a ještě to komentuje "copak nechceš 40+ hodin hratelnosti", sexuální scéna 10x10 pixelů je pochopitelně cenzurovaná, všechny dopravní prostředky při patřičné úrovní poškození vybuchují (včetně skateboardu), všechny dopravní prostředky lze opatřit tryskovým motorem (včetně skateboardu), hra kritizuje přemrštěné ceny her, vliv marketingu, velkohubá prohlášení vydavatelů, dočkáme se též cestování časem v logice filmů Back to the Future... a korunu tomu všemu nasazuje výběr grafických režimů - paleta z NES, Atari 2600, ZX Spectra, ale také z PC EGA, PC CGA, Virtual Boye nebo prostě černobílá televize, dodává hře skutečně exotický nádech (a přitom vypadá pořád prostě dobře!).

CGA v praxi - jeden z mnoha grafických režimů.

No ale co hra? Je to zábava hrát? I když zábavnost vyplývá především z toho, kolik narážek identifikujete, jádro klasické hratelnosti je zvládnuté celkem dobře. Pointou je slovíčko RAMPAGE v názvu hry. Na rozdíl od GTA zde policie nehraje příliš velkou roli - naopak jsme vybízeni, abychom přejeli svým autem co nejvíce človíčků na chodnících - misi lze pak spustit, i když máme v patách armádu. I když chápu účel parodie (manuál ke hře například referuje k "uspávání civilistů" a k "půjčování aut"), více jsem se těšil na předělávku chování města ála GTA3 - tak toho zde je pomálu (i když cover systém ála moderní third person střílečky umí pobavit, byť je vlastně k ničemu). Několik vozidel ve hře je také navržených k přejíždění jakýchkoliv jiných vozidel, což zpřístupňuje destrukci všeho, co se hýbe. Na můj vkus je to trochu zbytečně přepálené, ale jako parodie to funguje.

Bug - vyšší rozlišení vypadá dobře, ale hra se zasekne.

Hra má skvostnou grafiku, hlavně kvůli tomu, že autor měl koule na grafické zobrazení všeho možného - potkáváme spousty podivných postav, vozidel, baráků, obrázků přes celou obrazovku - prostě se na tom někdo vyřádil. Přitom vždy bezpečně poznáte, zda hrdina drží v ruce golfovou hůl nebo kytaru nebo plamenomet. Perličkou je bug, kdy se hra přepne do dvojnásobného rozlišení - bohužel se pak hra zasekne - ale vypadá to velice dobře, možná to v nějakém patchi bude zpřístupněno? Rychlost hry je ale nezměrná, hlavně po dokončení hlavní dějové linie (cca 10 hodin) se ještě odemkne TURBO režim. Palec nahoru!


Za zcela unikátní považuji možnost ve svém domečku dojít k hernímu automatu a zahrát si originální ROM City Rampage - tedy rozdělanou NES verzi hry, která to všechno začala. Údajně je možné tuto ROMku vyextrahovat z PC verze hry a nacpat ji do NESu a to je zase sexy, to jo!

Poslední slovo k hodnocení hry - velice mi vyhovovala obtížnost titulu. Nejprve je primitivně lehký, pak trochu přituhne, ale až do konce si drží křivku velice přijatelnou. Za celou hru jsem zemřel 150x (z toho 50x při Bit Trip minihře), ale nikdy se nedostavil pocit frustrace, vždy mne hra motivovala k lepšímu výkonu a toho si cením - práce s frustrací je tady al dente, spíše bych hru označil za snadnou, ale ne dětsky komicky lehoučkou.

GET TO THE CHOPPA!!!

Hrát či nehrát? Retro City Rampage je hrou, která dokazuje vyspělost média jako takového. Pro opravdové vychutnání všech detailů je potřeba, abyste byli nadprůměrně vzdělaní v oboru gamesologie. Pokud chápete vývoj herních žánrů (GTA - GTA3), svedete ocenit demaky, sdílíte množství vzpomínek hrami protřelého autora (které si zhmotňuje pro svou vlastní radost v tomto titulu) a pokud tíhnete k retru, stává se z této hry dost zábavný titul jen s málo chybami - z fleku bych dal 7/10 a možná o bodík více, protože jsem se zkrátka obecně bavil a mnohokrát jsem se nahlas zasmál či zavzpomínal. Za těch sedm euro prostě dobrý kauf.


Vedle toho by bylo zajímavé pozorovat mladší hráče, jak budou se hrou zápasit. Příběh je nulový, hra je trochu zmatená a sledovat primitivní dialogy (primitivní, protože tak tomu chodilo v get-to-the-chopppa osmdesátkách) nemusí tvořit dostatečnou motivaci. Pro plné docenění titulu zkrátka musíte mít dost nahráno, ne jenom sedět u internetu a studovat memy. Hra je zkrátka testamentem starého hráče, který si udělal radost a trvalo mu to dlouhých 10 let, než ji dotáhl do konce. Ale na hře je vidět ta láska a péče, i jednoduchý humor je zde podávaný vkusně